Kniha: Povídky malostranské
Autor: Jan Neruda
Přidal(a): Baruska
Jan Neruda
- Pocházel z Malé Strany, z ulice Ostruhová (později byla přejmenována na Nerudovu), z domu U Dvou slunců, kde prožil celý život. Od roku 1845 studoval na malostranském gymnasiu a od r. 1850 na Akademickém gymnasiu. Po maturitě se neúspěšně pokoušel, na nátlak otce, studovat práva. Prošel několika úřednickými zaměstnáními, v nichž ale nebyl spokojen, proto zkusil, tentokrát z vlastní vůle, studovat filosofii (toto studium také nedokončil).
Jako novinář začínal v Národních listech – listu mladočechů, později působil v časopisech Obrazy domova a Čas. Přispíval i do časopisu Květy, spolu s V. Hálkem vydával časopis Lumír.
Roku 1871 byl prohlášen za zrádce národa. V této době podnikl několik cest do Německa, Francie, Maďarska, Itálie, Řecka a Egypta. O těchto cestách si vedl záznamy, které jsou zajímavým svědectvím o životě této doby, s velmi zajímavými postřehy, které ukazují coby dobrého pozorovatele. - Jan Neruda se nikdy neoženil, ale své první lásce – Anně Holinové to pravděpodobně nabídl. Anna Holinová byla jeho celoživotní láska, věnoval jí řadu svých básní, ostatní ji nazývají věčnou Nerudovou nevěstou. Jeho druhou láskou byla Karolína Světlá, kterou považoval za ideální ženu. Jeho třetí milenkou byla Terezie Macháčková – zemřela. Jako starý se zamiloval do Boženy (příjmení je neznámé), která v tu dobu byla velmi mladá.
- Jan Neruda se celý život cítil zneuznán a od toho se odvíjel jeho často až záporný vztah k lidem. Měl problémy s alkoholem. Většinu života prožil v nouzi. Byl pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze. Měl být jako první pohřben na pražském Slavíně, ale na jeho vlastní přání je pohřben pod širým nebem.
Rozbor díla: Povídky malostranské
- prozaická sbírka povídek
- psáno er formou i ich formou
- Jazyk: lidový, prostý i nespisovný, používá měšťácké výrazy a hantýrku ulice, která mu byla známá, jelikož na Malé Straně prožil své dětství.“
- Chronologická kompozice – vyprávěno tak, jak se to stalo
- Neruda využívá kontaktu se čtenářem, německých a latinských slov, krátkých vět, pomlk, přímých řečí a satiry.
- Převaha povídek, ale i novely (Hastrman, Doktor Kazisvět), využití formy dopisu (Psáno…), deníku a zápasníku (Figurky); umění vypravěčské a charakterizační i popisné; podobná kompozice obou novel (od detailního popisu a charakteristiky postav k zmínce o počasí, pak následuje vlastní příběh vysvětlující přezdívku; překvapivý závěr a doklad osobního vztahu autora k postavám; autobiografické rysy
- Všechny povídky se odehrávají v 19. století na Malé straně, kde Neruda žil do svých 35 let
- V několika povídkách je „hrdinou“ sám autor, když zachycuje nereálnost svých dětských představ (Svatováclavská mše, Jak to přišlo, že dne…). Autor je přítomen i jinde. Pod jménem Janko Hovora se zúčastní „večerních šplechtů“ na střechách malostranských domů. Jako Václav Bavor vystupuje se svou matkou v Týdnu v tichém domě. A je ve všech případech tím, kdo rozhoduje o hodnocení malostranských postav a životních situací.
- Realistický obraz života, kritika maloměšťáctví a jeho projevů (nadřazenost, pokrytectví, vypočítavost, touha po majetku, pomluvy, lidská lhostejnost = příčiny tragédií); bez idealizace; některé povídky laděny vážně, jiné humorně až satiricky, buď líčena řada postav, nebo jen jedna scéna; postavy středních městských vrstev, podivíni nebo žebráci.
Děj jednotlivých povídek
Týden v tichém domě
Povídka pojednává o životě měšťanstva z Malé Strany v Praze, které žije společně v jednom domě. Přes týden se vylíčí osudy všech obyvatel. Například i nešťastná láska mezi Josefem Loukotem a Josefínkou.
Pan Ryšánek a pan Schlegl
Autor vypráví o hostinci, který obdivoval, když byl ještě studentem. Hostinec navštěvovali nejvýše postavené osobnosti té doby. Mezi nimi byli i dva muži, pan Ryšánek a pan Schlegl. Ti dva si jaktěživ nemohli přijít na jméno, protože byli zamilovaní do stejné ženy. Seděli každý den vedle sebe u stolu, ale nepromluvili spolu ani slovo. Když ale pan Ryšánek náhle onemocněl, v hospodě bylo náhle smutno a prázdno. Pak se ovšem uzdraví a pan Schlegl na něho nečekaně promluví. Od té doby seděli pan Ryšánek a pan Schlegl spolu.
Přivedla žebráka na mizinu
Pan Vojtíšek byl slušný a lidmi oblíbený žebrák žijící na Malé Straně. Každý ho měl velmi rád a nezdráhal se mu dát nějaký ten peníz. Ovšem našla se i osoba závistivá, jež žačala o panu Vojtíškovi vyprávět, že není vůbec žádný chudák a je spíše bohatý nežli chudý. Vykládala o něm, že má dva domy na Františku a nemá o peníze nouzi. Všichni lidé ho tak zatratili a už mu nechtěli dát ani jednu minci navíc. Chudák pan Vojtíšek zemřel kvůli tomu na bídu.
O měkkém srdci paní Rusky
Jistá paní Ruska je známá tím, že po smrti svého chotě chodí na každý pohřeb, který se jí namane. Tam ale pouze netruchlí, ba pomlouvá nebožtíky. Společnost jí tedy zakáže, aby chodila na funusy, ona se proto přestěhovala k bráně, jíž každý pohřeb musel projít.
Večerní šplechty
Každý večer se scházeli čtyři muži na střechách malostranských domů, aby si vyprávěli o životě, o svých láskách a zážitcích.
Doktor Kazisvět
Syn po zemřelém a oblíbeném panu doktorovi byl také doktorem, ale také velkým podivínem. S lidmi se nescházel, netoužil po společnosti a byl raději sám. Lidé si na to zvykli a nic po něm nechtěli. Jednoho dne ale skoro zázrakem přivedl zpět k životu muže, o němž si všichni mysleli, že je již mrtev. Lidé ho pak vyhledávali a mysleli si, že dokáže vzkřísit mrtvé. On ale dál jejich společnost nevyhledával a dále se jim vyhýbal…
Hastrman
Jmenoval se pan Rybář a chodil v zeleném fraku a cylindru a díky tomu si vysloužil přezdívku Hastrman. Vlastnil jisté kameny, které měly mít vysokou hodnotu. Jenže neměly a byly skoro bezcenné. Hastrmana to velice raní, ale společnost ho má v oblibě i bez peněz.
Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku
Pan Vorel si otevřel nový krámek U Zeleného anděla, kde prodával mouku. Nikdo k němu ale příliš nechodil, a tak si krátil čas čekáním na zákazníky kouřením dýmky. Jednoho dne ale nakonec jedna zákaznice přišla, jenže pro samý kouř v místnosti neviděla. Vyprávěla o tom v okolí a o jeho obchodě se začalo vypravovat, že má vyuzené zboží. Díky tomu už tam nikdo nikdy nevkročil a pan Vorel se v zoufalství oběsil.
U tří lilií
Romantická povídka o tom, jak se muž zamiloval do dívky, která tančila v hospodě. Ta tancovala dokonce i přes to, že jí zemřela matka. Nic to s ní tedy neudělalo.
Svatováclavská mše
Autor vzpomíná na dětství, kdy se svými kamarádi vsadil, zda vydrží přes noc v kostele a počká na ducha sv. Václava, jenž tam podle pověsti měl mít svatováclavskou mši. Jenže nakonec usne a nic neuvidí. Dojde mu, že se o něj jeho matka strachovala a je mu to líto.
Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno
Neruda vypráví příběh z dětství, kdy se s kamarády domluvil, že si zahrají na to, jak zboří Rakousko. Vše si naplánovali a střelný prach si koupili od pana Pohoráka, který ale všechny peníze propil, a tak Rakousko zachránil.
Psáno o letošních Dušičkách
Slečna Máry se nikdy neprovdala. Ale nebylo to proto, že by o ženichy měla nouzi. Spíš naopak, měla hned dva ctitele. Ti ale byli přátelé. Slečna Máry si jednoho z nich vybrala, ale ten ku prospěchu svého přítele ze svého návrhu odstoupil. Nakonec oba zemřeli na žal. Slečna Máry tak chodila každý rok o dušičkách k jejich hrobům. Sama si ale nemohla vybrat, který z nich navštíví dříve, tak toto rozhodnutí nechávala na pětileté holčičce, jež jí vždycky dělala společnost. Nakonec si vybrala hrob přesně mezi nimi.
Figurky (idylický úryvek ze zápisek advokátního koncipienta)
Advokátní koncipient se přestěhuje na Malou Stranu, aby měl více klidu na studium práv. Ale obyvatelé domu, figurky, ho stále vyrušují a nedopřejí mu chvilku samoty.
Přivedla žebráka na mizinu
Postavy:
- pan Vojtíšek – téměř 80 let, žebrák
- pan Šimr – tlustý policista, Němec ze Šluknova
- „baba Miliónová“ – žebračka
- pan Herzl – hostinský v domě U dvou slunců
Děj:
Žebrák Vojtíšek je na Malé Straně velmi oblíbený, od každého dostane nějakou almužnu. Vždy chodí čistě oblékaný a nikdy nežebrá před kostelem a nikdy v neděli. Vypočítavá baba Miliónová ho jednou žádá, zda by nemohli žít spolu. Vojtíšek odmítne. Pak se po Malé Straně rozkřikne, že má pan Vojtíšek za vodou (na Františku) dva domy a dvě dcery – slečny. Malostranští se proto namíchnou, že u nich žebrák dostává almužny a přitom je bohatý. Už mu nic nedají – jen stará dobrá Bavorová, ale Vojtíšek odmítá. Už po malostranských ničeho nežádá, ta lež ho mrzí. V zimě pana Vojtíška najdou zmrzlého na Oujezdě vedle kanonýrských kasáren (na úpatí Petřína).
Ukázka – charakteristika postav
Pan Vojtíšek
Obličej tak zdravě svítivý a do červena lesklý jako nedělní pečinka, politá čerstvým máslem. A takhle k sobotě – pan Vojtíšek holil se jen v neděli –‚ když už mu bílé vousy po kulaté bradě zas řádně vyrazily a jako hustá smetana se skvěly, zdál se mně být ještě hezčí. Také vlasy jeho se mi líbily. Neměl jich mnoho, začaly pod okrouhlou pleší na skráních a byly už přesedly, ne více stříbrný, nýbrž již až lehýnce zas dožluta, ale byly jako hedváb a vlály tak hebce kolem hlavy. Pan Vojtíšek nosil totiž čepici vždy jen v ruce a pokryl se, leda když měl přejít prostorou sluncem příliš praženou. Vůbec se mně pan Vojtíšek líbil velmi, jeho modré oči zářily tak upřímně, celá jeho tvář byla jakoby kulatým, upřímným okem.
Baba „Miliónová“
Miliónová stáhla plachetku nazad a bylo vidět celý její obličej. Očima mhourala jako kočka v slunci, teď byly zavřeny, teď zasvítily pod čelem jako dva zelené body. Ústa její stále sebou škubala; když se odevřela, bylo vidět napřed nahoře jediný zub, celý černý.
Použité zdroje:
- Jan Neruda, Povídky malostranské, Československý spisovatel v Praze roku 1984
- http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/jan-neruda/povidky-malostranske-souhrn-povidek-6.html#ixzz1GCOfMDBx
- http://www.cbdb.cz/autor-266-jan-neruda
- http://cs.wikipedia.org/wiki/Pov%C3%ADdky_malostransk%C3%A9
- http://web.quick.cz/iveta_kulhava/KP_PovMalostr.html
