Kniha: Povídky
Autor: Miloslav Šimek, Jiří Grossmann
Přidal(a): lepo4
Forma díla
literární druh – próza
literární žánr – satirická povídka
Hl. myšlenka
Politická satira na komunistický režim, který satiru spíše zakazoval. S humorem a vtipem vyjadřovali, co si musela myslet i většina lidí po zkušenostech z 50. let – že takový režim nemůže trvat věčně.
Vyhledávali, vytvářeli a vymýšleli absurdní situace.
Většina povídek má reálný základ. Námětem se velmi často stala obyčejná záležitost v životě člověka.
Místa dějů povídek jsou různorodá, nejsou zasazena do jednoho prostředí. Prostředím je sám život.
Hlavními postavami jsou sami protagonisté – např. v povídce Jak jsme chovali užitečné zvíře – povídka byla domyšlením důsledků toho, jak by to dopadlo, kdyby se Miloslavu Šimkovi v dětství podařilo přesvědčit rodiče o chovu vepříka v Praze. V povídce Výchovný koncert M. Šimek vzpomíná na svůj pobyt za katedrou, kdy musel nahradit nemocnou učitelku. Sám řekl:“Všechny čtenáře ubezpečuji, že skutečnost byla daleko horší.“
Kompozice
Součástí pořadů Š+G byly dialogy a hudba. Většina povídek vznikla úplně spontánně v kavárně Slávie, kde sedávali oba u jednoho stolku s tužkou v ruce, chvíli mluvil jeden, chvíli druhý, až nakonec vznikla povídka. Velmi si rozuměli a byli na sebe vyladěni. Oba byli odkojeni Osvobozeným divadlem. Mezi nejlepší povídky patří – Moje první taneční, Jak jsem se učil kouřit, Můj první klobouk, Můj první mejdan, Návštěva cirkusu, Jak jsem se stal učitelem další.
V roce 1961 založili poloprofesionální kabaretně-hudební scénu Divadelní klub Olympik, kde působili i pak, když získali profesionální angažmá v divadle Semafor. Šlo o setkání herců, zpěváků a dalších hostů pod názvem Návštěvní den. Zde byla řečena celá řada vtipných dialogů a scének dvojice. Nedílnou součástí Návštěvních dnů byly povídky. Forma text-appealového divadla, kterou dvojice provozovala, se opírala o schopnost improvizace, o teenagerovský a studentský humor. Byla svázána i s tehdejší populární hudbou různých žánrů – county, folk, beat, rock. Základem bylo scénické pásmo dialogů, scének, písniček a čtených povídek.
V r. 1959 založil Jiří Suchý
SEMAFOR – divadlo 7 malých forem. (hudební komedie, jazzové koncerty, filmové produkce, poezie, pantomima, loutky, výtv. umění).Vůdčí osobnosti byli Suchý a Šlitr.
V roce 1967 se rozšířil o velmi osobitou variantu text-appealového divadla, kterou v té době představovala populární autorská a herecká dvojice Jiří Grossmann a Miloslav Šimek. Dalšími protagonisty pozdějších let byli Petr Nárožný, Josef Dvořák, Miroslav Horníček aj.
Oblíbenými hrami byly např. Zuzana je sama doma, Jonáš a tingl-tangl, Návštěvní den 1.-3., Kytice …
V 70. letec tzv. normalizace vytlačila z jejich humoru satirický prvek a když po smrti G začal spolupracovat Š s Luďkem Sobotou, proměnila se jejich komika v absurdní naivitu, jednodušší komiku hlouposti. Částečně došlo k návratu k počátkům humoru v polovině 80. let, když Š začal spolupracovat s J. Kramolem – Besídka žáků zvláštní školy.
Po revoluci 1989 došlo k roztržce mezi panem Suchým a dalšími členy souboru. Odešel např. p. Josef Dvořák, S.Šimek a další.
Až po listopadu mohl Š zahájit přímočarou satiru na politickou a hospodářskou situaci se Zuzanou Bubílkovou. (S politiky netančím)a založil divadlo Jiřího Grossmanna.
Jazyk
V rockenrolové a beatové éře mladí těžko snášeli mluvené slovo chtěli jen muziku, ale Š+G potřebovali protlačit dialogy a povídky. Aby obstáli, museli povídky nahustit fóry a jimi obecenstvo zaujat. Jde o laskavý humor, který je aktuální v každé době. Jejich představení byla založena na grotesce, drastické nadsázce, která se uplatňovala při charakteristice postav, byla dotažena až do absurdity s prvky černého humoru a nonsensu.
Vliv na jiná umění
Řada představení autorské dvojice Š+G byla na přelomu 60. a 70. let natočena Čs. televizí.
(Návštěvní den, Hop dva tři ad.)
Š+G se potkali v Praze ve VŠ klubu.. Š studoval pedag. fakultu a G stavební, kterou nedokončil a věnoval se umění.
Další divadelní scény
V 60. letech vznikla studiová divadla v Plzni, Brně, Liberci a jinde. Po roce 1968 mnoho režisérů, autorů her a herců bylo postiženo normalizačními zákazy.
Mezi průkopníky malých divadel. scén a forem patří– založili v r.1958 J.
DIVADLO NA ZÁBRADLÍ
text-appealový typ divadla – složeno z povídek, písniček a komentářů. Zakladatelé Suchý a J. Vyskočil. Jako dramaturg a režisér
– 1967 v Praze založili Šebánek+ Svěrák. Stalo se již celonárodní legendou jmény – Svěrák, Smoljak, Karel Velebný. Nejslavnějšími hrami – Vyšetřování ztráty třídní knihy, Hospoda na mýtince, Vražda v salónním kupé, Dlouhý, široký a krátkozraký, Posel z Liptákova, Dobytí severního pólu, Švestka. Patrná je zde parodie, hra s fikcí a nesmyslem i svébytná poetika, dokonalá je mystifikace a ohromující genialita Cimrmana, příbuznost studentské recesi, hra s nesmyslem, určitá intelektuální náročnost, okouzlující lidový humor, absurdita, improvizace, parodování, (civilní až neprofesionální podání).
DIVADLO NA PROVÁZKU – Brno, dříve pojmenování Husa na provázku, z politic. důvodů muselo být přejmenováno (Husák)– hl. protagonisté Polívka, Donutil, Pecha, Bittová
U diváků velmi oblíbené a podílely se na propagaci české kultury v zahraničí.
Milan Uhde – Balada pro banditu
Boleslav Polívka – Am a Ea, Poslední leč, Šašek a královna, Pezza versus Čorba
SKLEP – divadlo založené na experimentování
protagonisté – Milan Šteindler, David Vávra, Tomáš Vorel, Tomáš Hanák. Jejich působení se neomezilo jen na jeviště, ale přeneslo se také do filmu – Kopytem sem, kopytem tam, Vrať se do hrobu…
