Kniha: Povídky z jedné kapsy
Autor: Karel Čapek
Přidal(a): viki
Autor: Karel Čapek
- leden 1890 – prosinec 1938 (zápal plic)
- otec – venkovský lékař, matka – sbírala slovesný folklor (ÚSL)
- gymnázium Hradec Králové —> organizace protirakouského spolku —> nucen na gymnázium v Brně
- Filozofická fakulta UK, studijní pobyt v Paříži a Berlíně
- Bechtěrevova nemoc, menší ohebnost páteře
- novinář – Národní listy, Nebojsa, Lidové noviny – odchod – vyloučení jeho bratra, LN zaměřené proti TGM
- Pátečníci – spolek osobností politického a kulturního života – J. Čapek, TGM, Beneš, Peroutka
- velmi těžce nesl Mnichovskou dohodu – “zhroucení světa”
Další díla
Publicistická činnost
- fejetony, pravidelně přispíval do novin
Utopická díla
- převratný nález má špatný vliv na lidstvo
- Továrna na absolutno
- Věc Makropulos
- Krakatit
- RUR
Pohádky
- Dášeňka čili život štěněte
Demokratický směr
- proti- komunistická, nacistická a válečná tvorba
- Hovory s TGM
- Bílá nemoc
- Proč nejsem komunistou
- esej
- Povídky z druhé kapsy
Jazyk v jeho dílech
- široká slovní zásoba
- neobvyklá slova, novotvary
- několikanásobné větné členy
- rozvitá souvětí
- srozumitelnost, autentičnost
Demokratický proud
- česká meziválečná literatura
- pragmaticky orientovaní spisovatelé – kritériem pravdy je užitečnost, osvědčenost zkušeností
- neexistuje absolutní pravda
- zaměření na praktický užitek a úspěch, až bezohlednost
- možnost domluvy, snaha překlenout názorové rozdíly
Rozbor díla: Povídky z jedné kapsy
- Ilustroval:Cyril Bouda
- Rok vydání: 1929
- Literární druh: epika
- Literární žánr: soubor 24 detektivních povídek
- Datum vydání: 1929
MUŽ,KTERÝ SE NELÍBIL
Postavy:
- pan Kolda- strážmistr- hodný, rozumný
- pan Pacovský- hostinský- podezíravý, pracovitý
- pan Roedl= Rosner Ferdinand- zpronevěřitel- chytrý, tichý
- pan Hurych= Márinka, Panenka- četník- poslušný, nápomocný
Děj:
Pan Pacovský byl dříve policajtem u jízdní stráže. Když odešel do penze, najal si hostinec Na vyhlídce, který byl na samotě, přesto do něj lidé rádi chodili.
Pan Pacovský se znal se strážmistrem Koldou. Protože byl strážmistr tak mu pan Pacovský začal vykládat, že je u něho ubytovaný pan Roedl a vůbec se mu nelíbí. Je velmi tichý a straní se lidí. Proto se p. Pacovský bojí, aby neodradil lidi. Strážmistr mu poradil, aby mu řekl, ať jede do Prahy, protože hostinec na podzim zavře.
Den na to se vracel četník Hurych z pochůzky. Cestou ho napadlo, že se staví v hospodě. Když procházel dvorkem, někdo vyskočil z okna a tak ho popadl za rameno. Byl to p. Roedl, který byl ubytován v hostinci. Jelikož neměl doklady, odvedl ho četník Márinka na stanici. Tam seděl p. Kolda s fajfkou v puse a četl si noviny. Strážmistr Kolda ho začal vyslýchat, jenže p. Roedl tvrdil, že ho nemůžou zatknout atd. Byl nervosní a bledý. Pan Kolda poznal, že něco provedl.
Po chvilce se Roedlpřiznal co provedl, dokonce i trochu napovídal. Doopravdy to nebyl p. Roedl, ale Rosner Ferdinand, který zpronevěřil peníze ukradené z banky. Kolda si na něj vzpomněl, neboť na něj měli už tři roky zatykač. A tak strážmistr Kolda povolal Panenku, aby odvedl Rosnera do cely…
BÁSNÍK
Postavy:
- Dr. Mejzlík- policejní koncipient- netrpělivý, maximalista
- Strážník č.141- pomocník Dr. Mejzlíka- nepozorný, šikovný
- Jan Králík- student strojního inženýrství, svědek- nevšímavý
- Jaroslav Nerad- básník, svědek- zamyšlený, zapomnětlivý
Děj:
Ve čtyři hodiny ráno přejelo auto v Žitné ulici opilou stařenu a v největší rychlosti ujelo. Dr. Mejzlík měl vyšetřit, které auto to bylo. Jako první byl u mrtvé stařeny strážník č.141. Věděl akorát to, že auto ihned odjelo. Naštěstí měli dva svědky. Jana Králíka a jeho kamaráda básníka Jaroslava Neradu. Moc si toho nepamatovali, ani značku ani barvu auta. Dr. Mejzlík byl nespokojen. – Výslech básníka Jaroslava byl přeci jen úspěšný. Vzpomněl si, že si psal u nehody básničku, která nehodu měla popisovat/charakterizovat. A tak začal číst. Jenže Dr. Mejzlík vůbec nevěděl co čte, nebyl básníkem. Když dočetl, jakoby text začal „překládat“. – Nakonec to byl užitečný svědek, protože z jeho básničky vzniklo číslo auta, které přejelo stařenu Boženu Macháčkovou.
MODRÁ CHRYZANTÉMA
Postavy:
- Fulinus- vypravěč- starý, hodný
- Klára- hluchoněmá dívka, blázen- hlučná
- kníže- starý, pohotový
- hlídač- zlý, lakomý
Děj:
Tuto povídky vyprávěl starý Fulinus o své chryzantémě Kláře, kterou pojmenoval podle bláznivé Kláry, která mu nosila chryzantémy a nevěděl odkaď.
Jednou v neděli šel Falinus v Lubenci po ulici a potkal Kláru. Nesla plnou náruč nějakého plevelu, mezi ním se skrývala modrá chryzantéma. Nemohl uvěřit svým očím. Hned se jí začal vyptávat, kde přišla k té květině. Klára jen nadšeně kdákala a řehtala se. Ihned běžel ke knížeti s drahocennou chryzantémou. Kníže se nerozmýšlel a dal zapřahat kočár. Chtěl s sebou vzít i Kláru, aby jim ukázala cestu, jenže nebyla k nalezení. Stáli tam dobrou hodinku, než se Klára ukázala opět s kyticí chryzantém. Celou cestu se Klára jen smála, až je z toho bolela hlava, a ani z ní nedostaly kde trhá chryzantémy. Pak si ale všimli, že na listech je holubí trus a smrková kůra. To jim pomohlo. Začnuli hledat u každé chalupy. Také jim pomáhali strážníci, starostové, mládež, učitelé, ale hledali marně.
– Klára, přestože nic nenašli, přinesla další puget chryzantém. Tak ji dali zavřít do šatlavy, aby všechny neotrhala. „Byla jako v začarování.“, řekl Falinus. Kníže mu řekl, že je stejný idiot jako Klára. Jeho to urazilo, proto se rozhodl, že odjede. Nastoupil na vlak a jel.
– V očích se mu začaly objevovat slzy…brečel jako malý kluk, když v tom se venku mihlo něco modravého. Vstal a zatáhl za poplašnou brzdu. Když přišel konduktér, koktal a říkal, že jsi v Lubenci něco zapomněl, potom musel zaplatit velkou pokutu. Když vystoupil z vlaku šel asi 500 metrů a uviděl vechtrovský domek. Přes plot byly vidět dva trsy modré chryzantémy.
– Začali se dohadovat, že chryzantémy mu nedá ani neprodá a přes koleje nebude. Hlídač už ho nechtěl vidět, a tak řekl, že zajde za pešunk, aby ho neviděl. Falinus toho využil, proto vyryl obě chryzantémy a utíkal pryč. Poté ji zasadil a modré pompόnce chryzantémě dal jméno Klára.
