Povídky z jedné kapsy - rozbor díla k maturitě

Kniha: Povídky z jedné kapsy

Přidal(a): Renny

Karel Čapek (9. ledna 1890 Malé Svatoňovice – 25. prosince 1938 Praha) byl český spisovatel, novinář, dramatik, překladatel a fotograf.

O autorovi:

Novinář, prozaik, dramatik, kritik, autor knih pro děti. Psal drama, povídky, romány, do novin od esejí po kritiku, fejetony a povídky.Narodil se v Malých Svatoňovicích(9.ledna 1890).Otec byl lékař,matka sbírala slovenský folklor.Studoval gymnázium v Hradci Králové,byl přeložen do Brna po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku.Poté filosofická fakulta UK a filosofie v Berlíně a Paříži.Kvůli své nemoci nebyl odveden do armády,byl však 1.sv.v. velice ovlivněn.Působil jako vychovatel,ale brzy přešel k novinařině.Jako redaktor v časopisech:Národní listy,Nebojsa,Lidové noviny.Byl dramaturgem i režizérem Vinohradského divadla a 1.předsedou ČS PEN klubu.Ke konci života se oženil se svou dlouholetou přítelkyní a stal se terčem politických útoků po odchodu Beneše a Mnichovské dohodě.Zemřel na zápal plic pár měsíců před plánovaným zatčením gestapem.Byl považován za předchůdce scifi-literatury.

Typické znaky děl:

Typickým znakem jeho děl je využívání obrovské slovní zásoby, používání neobvyklých slov, několikanásobných větných členů a rozvitých souvětí. Čapek uměl velmi dobře využívat českého jazyka a jeho zvláštností.

Další díla autora:

Marsyas čili na okraj literatury – eseje o literárních útvarech, které nebyly považovány za samostatnou literaturu (pohádky, detektivky, anekdoty..)
Zahradníkův rok – Soubor skic, která tvoří kalendářní cyklus od ledna po prosinec, zabývá se prací zahrádkáře, knižní jazyk, používá hodně přirovnání, ukazuje jaké je povolání zahradníka..
Hovory s T.G. Masarykem – vyprávění a názory prezidenta T.G. Masaryka
Sbírky fejetonů z cest:
- Plné vtipných postřehů, sám je ilustroval:
- Anglické listy
- Italské listy
- Výlet do Španěl
- Obrázky z Holandska
Povídky:
- Zářivé hlubiny, Krakonošova zahrada – spolu s bratrem Josefem
- Boží muka
- Trapné povídky
- Povídky z jedné kapsy
- Povídky z druhé kapsy

Z obou následující povídky: Básník – Paroduje modní surrealismus, detektivní zápletka, hovorová řeč, hovorové až nespisovné výrazy. Povídka – výrazný konec, zápletka. Polopřímá řeč – Přímá řeč, která není označená a mluví k (o) třetí osobě, plní funkci přímé řeči.

Případ dr. Mejzlíka – Díky vidině či instituci vyřešil případ. Hlavní myšlenka – Čím víc pracuješ v oboru, tím víc zkušeností máš.

Jasnovidec – Hlavní myšlenka: Jasnovidec říká včeobecné věci které sedí na každého.

Šlépěje – Kauza o stopách ve sněhu které v polovině cesty končí. Hl. myšlenka: Uklidnilo ho to, že šlépěje nakonec pokračovaly.

Zločin na poště – Hl. myšlenka: Nešlo o trest, ale o to aby byla Helenka očištěna.

Celková charakteristika povídek: V každé záhada na konci logicky vyřešena. Ironie – detektivové jsou flegmatici, na pátrání měla vliv náhoda. Vyprávění a otázky, polopřímá řeč, napětí, personifikace. Hovorový jazyk.

Utopické romány:

Využívá v nich publicistických postupů a tzv. pokleslých žánrů (detektivní, dobrodružný, milostný)
Továrna na absolutno – absolutno vede lidi k prosazování pouze své pravdy za jakoukoli cenu.
Krakatit
Válka s mloky

Noetické romány:

Hordubal
Povětroň
Obyčejný život
Noetika – Věda o způsobech poznání, poznání světa a člověka. Čapek vidí to, že máme poznat první sami sebe a poté posuzovat ostatní. Cítíme a vnímáme ostatní protože jsou jiní než my a tím, že je poznáváme se je snažíme pochopit
Noetická trilogie – Ve všech třech dílech se řeší otázka porozumění, poznání a pochopení ostatních a světa

Povídky z jedné kapsy

DOBA A MÍSTO DĚJE:

většinou Čapkova současnost, různá místa, nejvíc české prostředí

DĚJ:

Případ dr. Mejzlíka

Doktor Mejzlík se svěřuje kouzelníku Dastychovi, jak odhalil kasaře díky tomu, že pachatel měl na botách popel.
Neví, zda za úspěšným vyřešením případu byla náhoda, intuice, rutina, logika, nebo hlas srdce. Nejspíš tomu ale napomohly všechny tyto věci dohromady.

Modrá chryzantéma

Pan Fulinus vypráví Čapkovi o modré chryzantémě.
Když pracoval v zámeckém parku v Lubenci, přinesla mu jednou místní bláznivá dívka Klára naprostý unikát – modrou chryzantému. Pan Fulinus chtěl vědět, kde ji našla, ale němá Klára mu to nemohla říci. Pak mu nosila další a další chryzantémy.
Pan Fulinus se s tím pochlubil knížeti a společně po vzácné květině pátrali. Nakonec chryzantémy hledala celá vesnice, ale nikdo nic nenašel. Pan Fulinus odjížděl domů vlakem a zjistil, že chryzantémy rostou v zahrádce domku u kolejí. Tam byl zakázán vstup, a tak se tam při pátrání po rostlině nikdo neodvážil vstoupit.
Pan Fulinus kvůli květinám dokonce zastavil vlak a pak si je ze zahrádky vyryl a ukradl. ~~Ale i přes velkou péči mu už nevykvetly.~~

Věštkyně

V Anglii žila žena, která neměla žádné zaměstnání a vydělávala si věštěním z karet. To se nelíbilo policejnímu komisaři panu Mac Learymu. Podezíral ženu ze špionážní činnosti, a proto za ní poslal svou manželku, aby vyzvěděla, jak to ve skutečnosti je.
Jeho paní předstírala, že je mladá, nezadaná dívka a stařena jí předpověděla, že se vdá za milionáře či obchodníka a odstěhují se do ciziny.
Komisař si věštkyni předvolal a udělil jí pokutu 50 liber za lživé předpovědi. Jako cizinku bez stálého zaměstnání ji navíc vykázal z Anglie…
Ženina věštba se ale do roka vyplnila. Paní Mac Learyová se rozvedla, vzala si mladého milionáře a odjela s ním do Austrálie.

Jasnovidec

Státní zástupce dr. Klapka se dozvěděl o jasnovidci, který podle rukopisu v zalepené obálce dokáže přesně určit povahu člověka, který text psal.
Pan státní tomu nechtěl věřit, ale pak se rozhodl, že jasnovidcovy schopnosti vyzkouší. Chtěl mu předložit dopis, který psal muž obviněný z vraždy. Omylem však do obálky dal svůj rukopis.
Jasnovidec autora textu popsal jako silnou a rozporuplnou osobnost, se kterou není radno se zaplést, která si jde za svým a kvůli úspěchu je schopna i chladnokrevně vraždit. Tento popis by se na obžalovaného dobře hodil, ale pak dr. Klapka zjistil, že zaměnil texty.
Domyslel si, že jasnovidec lže a jeho charakteristiky jsou tak univerzální, že se hodí na každého. Podařilo se mu dosáhnout pro obžalovaného trest smrti. Pomohlo mu k tomu i to, že použil charakteristiku od jasnovidce…
V závěru povídky si předseda soudu povídá se svým kolegou o Klapkovi a dojdou k závěru, že by se s ním nechtěli zaplést, protože je nebezpečný, s velkou vůlí po úspěchu…

Tajemství písma

Novinář pan Rubner dostal za úkol napsat článek o přednášce grafologa Jensena. Chtěl vyzkoušet Jensenovy schopnosti, a tak mu předložil text, který psala jeho manželka. Grafolog z textu vyčetl, že je napsán ženou prolhanou, nepořádnou, povrchní, pokryteckou, línou, marnotratnou, která ráda poroučí a byla by schopná i zabít, ale je na to příliš pohodlná.
Manželství pana Rubnera bylo do té doby celkem spokojené, ale když zjistil, jakou „zmiji“ si hřál na prsou, vyčetl manželce všechny špatné vlastnosti, o kterých mluvil grafolog. Vypadalo to u nich na rozvod…
Ten večer šel do hospody a tam vyprávěl o možnostech využití grafologie v budoucnu a o tom, jak se dá přesně odhalit povaha člověka podle rukopisu. V deset hodin večer se ale opět poslušně vrátil domů ke své ženě.

Naprostý důkaz

Soudce František Mates nevěřil výpovědím svědků a obžalovaných; za pravdivé považoval pouze to, co vyslýchaný prozradil náhodou, mimoděk.
Podezíral svou ženu Martu z nevěry, a tak se jí často vyptával, kde byla a co dělala. Stále jí ale nemohl žádnou aférku dokázat.
Když odjela do lázní, dostal od ní dopis, který byl ale určený jakémusi Arturovi. Martička se v něm zpovídala z toho, jak ji trápí manželova neopodstatněná žárlivost.
Když si soudce uvědomil, jak hloupě se choval, přijel svou ženu navštívit a přestal ji podezírat, že má jiného…
Ve skutečnosti mu Marta poslala onen dopis schválně na radu svého milence, aby ji přestal podezírat.

Experiment profesora Rousse

Americký profesor C.G.Rouss (český rodák) předváděl v Čechách novou metodu vyslýchání založenou na asociacích. Díky ní usvědčil z vraždy obžalovaného zámečníka Suchánka, který odmítal prozradit, kam odklidil mrtvolu.
Pak chtěl profesor předvést metodu na někom z publika, ale to se mu nepodařilo, protože jako dobrovolník se přihlásil novinář Vašátko, který na profesorova slova odpovídal v květnatých větách, jak byl zvyklý z novinařiny.

Ztracený dopis

Pan ministr dostal dopis s důvěrným obsahem a ten se pak záhadně ztratil. Ministr ho nejdříve hledal sám, pak mu dokonce přidělili sedm detektivů, ale nikdo dopis nenašel. Až pomohla náhoda.
Pan ministr byl náměsíčný a v noci šel až ke skříni, kde listoval v nějaké knize. Viděla ho přitom manželka a ráno mu o tom řekla.
Pan ministr běžel hned ke skříni a našel dopis ve Sbírce zákonů, kam ho dal jako záložku a pak na něj zapomněl.

Ukradený spis 139/VII, ODD. C

Plukovník Hampl si přinesl domů tajný spis, aby ho zpracoval. Bál se, že dokument někdo ukradne a zneužije, a proto ho na manželčinu radu schoval do spíže do piksly na makaróny.
Jako na potvoru se ale do spíže v noci někdo vloupal a onu dózu ukradl. Plukovník požádal o pomoc vojenské informační služby a slíbil dát za nalezení spisu 10.000,- Kč.
Nakonec zloděje našel místní policista Pištora, který se vyznal v tom, jak se který zločinec dostává do bytu. Za odměnu dostal od plukovníka padesát korun!

Muž, který se nelíbil

Bývalý policista pan Pacovský měl najatý hostinec Na Vyhlídce. Tam se ubytoval podezřelý člověk, který se mu nelíbil.
Když se v hostinci náhodou zastavil četník Hurych, podivný muž chtěl utéci oknem. Hurych ho odvedl na stanici a tam z něj strážmistr Kolda dostal, že se jmenuje Rosner a zpronevěřil peníze v Depozitní bance ve Vídni. Tři roky se skrýval před policií, ale neměl klid, protože se stále bál prozrazení. Strach se projevil i na jeho chování a proto na ostatní lidi nepůsobil dobře.
Přiznáním z něj spadly obavy a stal se z něj příjemný člověk. Pan Kolda se proto přimluvil, aby dostal mírnější trest.

Básník

Neznámé auto přejelo na ulici starou žebračku. Svědkem nehody byl student a jeho přítel básník Jaroslav Nerad. Vyšetřování se ujal policejní koncipient dr. Mejzlík, ale nevěděl si rady. Dal si zavolat Nerada, který sice tvrdil, že si nic nepamatuje, ale o události napsal báseň. V ní nevědomky zachytil poznávací značku auta, které přejelo onu ženu. A tak pan Mejzlík případ úspěšně vyřešil.

Případy pana Janíka

Pan Janík byl obchodník s papírem a celulózou. Jeho život provázely náhody, které často pomohly policii k vyřešení nějakého případu.
Jednou například pomáhal četníkům nalézt mrtvolu zavražděné ženy a od vraha zjistil, kam ukryl tělo.
Pak jel vlakem a neúmyslně přispěl k dopadení muže, který tiskl falešné peníze.
Do třetice se opilý dostal na tajnou schůzi protistátních politiků a oznámil to policii.
Dostal nabídku, aby se stal detektivem. Zvažoval ji, ale pak ji odmítl, protože zjistil, že žádný „šestý smysl“ nemá. Pět let ho okrádal jeho společník ve firmě a on na to vůbec nepřišel.

Pád rodu Votických

Za dr. Mejzlíkem přišel archivář pan Divíšek, který pracoval na knize Dějiny vlády krále Jiřího z Poděbrad a nevěděl si rady s vyřešením historické události z roku 1465. Šlo o to, že v tomto roce zemřel šlechtic Petr Berkovec a také jeho bratr Jindřich. Petrova manželka Kateřina záhadně zmizela a její otec pan Ješek Skalický zemřel o rok později.
Pan Mejzlík vymyslel několik hypotéz, co se tenkrát mohlo přihodit. Nejpravděpodobnější se mu zdála možnost, že Kateřina se zamilovala do Petrova bratra, a tak svého muže zavraždila. Když se to dozvěděl její otec, zabil ji i jejího milence Jindřicha a sám později zemřel žalem.
Pan Divíšek slíbil, že případ zpracuje ve své knize, ale když bylo dílo vydáno, zjistil dr. Mejzlík, že v něm jeho skvělá hypotéza není!

Rekord

Devatenáctiletý mladík Václav Lysický hodil ze vzteku velký kamen po statkáři Pudilovi a zasáhl ho do ramene. Když se případ prošetřoval, zjistilo se, že kámen vážil skoro šest kilo a mladík s ním hodil na vzdálenost 19 metrů a 27 centimetrů – tedy světový rekord.
Četník Hejda chtěl, aby Václav hodil stejnou vzdálenost znovu, ale jemu už se to nepovedlo. Hejda mu proto nevěřil, že na sedláka opravdu hodil ten kámen. Václav ale trval na svém, a tak ho čekal soud a několikaměsíční vězení.

Případ Selvinův

Básník Leonard Unden vzpomíná na svůj nejslavnější případ. Před dvaceti lety za ním přišla matka Franka Selvina, který byl souzen za loupežnou vraždu své tety. Matka tvrdila, že její syn je nevinný, a tak se Leonard pustil do vyšetřování.
Zdálo se, že případ je jasný: Selvin – vinen. Leonard ale ve svých novinových článcích zpochybnil věrohodnost svědků a další důkazy. Jeho boj sice trval sedm let, ale nakonec byl Frank Selvin prohlášen za nevinného.
Básník byl velmi potěšen svým úspěchem, ale pak za ním přišel Selvin a svěřil se mu, že svou tetu opravdu zabil. Od té doby ho několikrát vydíral, „hrál“ na jeho svědomí a žebral na něm peníze.
Aby se ho básník zbavil, zaplatil mu lístek do Ameriky!

Šlépěje

Pan Rybka se vracel domů zasněženou nocí a pojednou si všiml stop na chodníku, které najednou záhadně končily a nikam nevedly. Pan Rybka přemýšlel, co se asi mohlo stát, dokonce si zavolal na pomoc komisaře Bartoška. Ale na žádné řešení nepřišli a tak se nakonec shodli, že je zbytečné se tímto problémem zabývat!

Kupón

Mladý milenecký pár se v restauraci setkal s jakýmsi mužem, který se představil jako pan Souček od policie. Dívka chtěla zahodit kupón z obchodu, ale pan Souček jí řekl, že i taková maličkost může být někdy užitečná. Vyprávěl jim kriminální příběh o služce, kterou našli uškrcenou v obilí. Policie ji nemohla identifikovat a žena měla ve své kabelce jen jízdenku z tramvaje a účtenku z obchodu s porcelánem. Podle lístku zjistili, že dívka pravděpodobně koupila čajovou konvičku. Od toho se odvíjelo další vyšetřování a nakonec policie našla domácnost, kde dívka sloužila. Ukázalo se, že ji zabil její milenec (kriminálník) kvůli penězům.

Oplatkův konec

Kriminálník Oplatka měl souchotiny. Vloupal se do pekařského krámu a při útěku zastřelil dva policisty. Na útěku před policií zastřelil ještě další dva muže zákona.
Snažil se odjet vlakem do Benešova. Objevil ho ale strážmistr Závada a Oplatka ho postřelil.
Utekl pryč a zastřelil starého železničáře. Bylo jasné, že Oplatka musí být urychleně dopaden.
Skrýval se v lese a mezitím se sjeli četníci a železničáři z celého okresu, celkem na dvě stě mužů.
Nakonec byl Oplatka (jako zvíře zahnané do rohu klece) zastřelen.

Poslední soud

Devítinásobný vrah Kugler byl při svém posledním zločinu zabit a dostal se do nebe na svůj poslední soud. Bůh mu řekl, co všechno v životě spáchal. Protože ale věděl o Kuglerovi úplně všechno, nemohl ho soudit a určit mu trest – bylo by to nespravedlivé. Proto se toho ujali muži, kteří za života byli soudci. Rozhodli, že Kugler dostane doživotní trest – „peklo“.

Zločin v chalupě

Muž jménem Vondráček byl obžalovaný z toho, že zabil sekerou svého tchána Františka Lebedu.
Důvodem jeho jednání bylo, že mu tchán nechtěl přenechat pole, které se nacházelo hned vedle Vondráčkova kousku půdy. Vondráček si myslel, že když se tchána zbaví, bude si moci hospodařit podle svého…

Zmizení herce Bendy

Herec Jan Bedna byl mistr svého oboru a pro co nejvěrohodnější ztvárnění postavy, kterou hrál, byl ochoten leccos podstoupit.
Pak ale náhle beze stopy zmizel. Přitom všechny jeho osobní věci zůstaly v jeho bytě.
Policie byla bezradná. Bendův přítel doktor Goldberg se jeho zmizením začal zabývat…
Bendovou milenkou byla manželka továrníka Korbely. Ta toužila hrát, a tak její bohatý manžel financoval filmy, ve kterých pak měla hlavní role.
Když byl pan Goldberg jednou v kině, potkal tam starého herce a díky němu přišel na myšlenku, že si Benda kvůli nějaké roli nechal narůst vousy, a tak by ho nikdo nepoznal.
Zeptal se na policii, zda po Bendově zmizení nebyla nalezena mrtvola nějakého žebráka. Dostal kladnou odpověď, ale popis žádné mrtvoly příliš neodpovídal Bendovi… Přesto dal Goldberg tělo jednoho tuláka exhumovat a poznal, že je to jeho přítel.
Herce zabil továrník Korbela pod záminkou, že Benda bude hrát ve filmu jím sponzorovaném tuláka…

Vražedný útok

Pan rada Tomsa byl ve svém bytě a najednou do místnosti vlétla kulka, která ho málem zasáhla. Pan rada podal trestní oznámení na neznámého pachatele. Netušil, kdo by si mohl přát jeho smrt. Když pak ale v noci přemýšlel o tom, kolika lidem kdy ublížil a zachoval se k nim ošklivě, uvědomil si, že spousta z nich by ho mohla chtít zabít. A tak druhý den trestní oznámení stáhl.

Propuštěný

Vězeň Záruba byl po dvanácti a půl letech strávených ve vězení podmínečně propuštěn. Za tu dobu si odvykl komunikovat s lidmi a svět se mezitím také dost změnil.
Záruba se chtěl vrátit vlakem domů, ale omylem se připletl k demonstraci, byl zatčen policisty a odveden do vězení.
Právníci se radili, jak ho dostat na svobodu, ale Záruba se v noci ve své cele oběsil.

Zločin na poště

Strážmistr Brejcha vypráví zvláštní kriminální případ, který se kdysi přehodil v jeho okrsku.
Na místní poště pracovala mladá dívka Helenka. Pak na ni přišlo udání z Pardubic a kontrola odhalila manko ve výši dvě stě korun. Helenka se ze zoufalství utopila v jezeře a za pár dní místo ní na poštu přišla slečna Julie Tauferová z Pardubic.
Byla to přítelkyně místního adjunkta pana Houdka. Ten si s ní předtím často dopisoval a scházeli se, a tak teď uvítal, že ji má blízko sebe. Pan Brejcha chtěl vyřešit, kdo mohl ukrást dvě stovky, které na poště chyběly. Ještě než na poštu nastoupila Julie, přišla panu Houdkovi vrácená zásilka z Prahy. Byl to balík, ve kterém mělo být máslo. Ale když ho strážmistr otevřel, našel v něm hlínu. Domyslel si, že Houdek poslal schválně balík, a když se Helenka otočila, aby ho zvážila, vytáhl jí ze zásuvky peníze.
Uhodil na něj a on se nakonec přiznal, že chtěl Helenku připravit o místo, aby na poštu mohla nastoupit Julie a on se s ní mohl oženit.
Strážmistr Brejcha chtěl Helenčinu smrt nějak pomstít, a tak zařídil, aby Houdka přeložili daleko a on se proto s Julií nemohl často vídat!

Česká literatura 1. Poloviny 20. Století

Literárně historický kontext:

1. pol. 20. stol. (do roku 1939 – vytvoření protektorátu)

demokratizace literatury (minimální cenzura)
diferenciace literatury (neexistovalo tabu)
20. léta – drobná próza (povídka, reportáž)
převažovala poezie (lépe vyjadřovala pocity)
30. léta – rozsáhlejší próza (román)
Literární směry kopírují vývoj ve světové literatuře
Doznívají realistická, naturalistická i impresionistická díla
Nove směry proletářství surrealismus, nové směry zanechali stopy v poezii
Próza se drží realistického základu
Důraz na jazykovou kulturu, výraz vzdoru proti poněmčování
Psychologický popis postav
Sklon k baladičnosti (pochmurný děj)

Literatura demokratického proudu

Tyto autory spojovaly politické názory, přispívali do lidových novin

Karel Poláček {1892 – 1944}

představitel demokratického proudu
Žid, bojoval na frontě, po válce úředník
později pracoval v Lidových novinách, které musel z rasových důvodů opustit
zahynul v Osvětimi
Povídky pana Kočkodana
- lidské figurky z městské společnosti
Muži v ofsajdu
- populární, psychologie fotbalových fanoušků
Okresní město
Povídky izraelského vyznání
- židovská tematika
Bylo nás pět
- velmi populární, autobiografická
- klukovské zážitky v konstrastu se spisovnou češtinou

Vladislav Vančura

Pole orná a válečná – 1925 – revoluční tendence blízká proletářské literatuře, ústřední postava, blázen a vrah Řeka, se stává symbolem apokalyptické absurdity války
Rozmarné léto – 1926 – letní idyla tří přátel – plavčík, kanovník a major – je narušena příjezdem komediantů s kouzelníkem Arnoštem a krásnou Annou. Jejich příjezd pro trojici přátel znamená vpád něčeho krásného, dotek okouzlení a pošetilého bláznovství. Dílo bylo široce zpopularizování filmovou verzí režiséra J. Menzela (1967).
Poslední soud – 1929
Hrdelní pře anebo Přísloví – 1930
Markéta Lazarová – 1931 – baladické vyprávění o lásce a zradě, zbabělosti i krutosti. Archaický jazyk evokuje představu středověku. Zfilmováno roku 1967 režisérem F. Vláčilem.
Útěk do Budína – 1932
Drama a film:
- Učitel a žák – 1927 – scénická báseň
- Nemocná dívka – 1928 – drama
- Alchymista – 1932 – divadelní hra

Soudobí zahraniční autoři:

Gauillaume Apollinaire
- Psal kaligramy – sb.Kaligramy (obrazové básně)
- Sb. Alkoholy – b. Pásmo – básník prochází Paříží a popisuje co kolem sebe vidí, navíc popisuje co prožil, proud vědomí, nelogická asociace představ – báseň je polytematická (nemá jedno téma), básník je sám, pesimistický, chce zachytit uspěchanou dobu, vliv futurismu, surrealismu a kubismu

André Breton
- b. Volná láska – popisuje svou ženu nahodilost představ, surrealistická báseň, nemá sloky, opakování slov
Romain Roland
- Petr a Lucie – protiválečná novela

Setkali se v r. 1918 v době leteckých útoků na Paříž, zamilovali se do sebe Lucie nedostudovala malířství, Petr je ze zámožné rodiny, jsou do kostela, chtějí si slíbit věrnost, kostel byl bombardován a oba zemřou.

NĚMECKO

Erich Maria Remarque
Na západní frontě klid – hl. hrdina zemřel zcela zbytečně nahodilou kulkou, tenkrát už byl vyhlášen konec války, důležitost přátelství, jeho pohled na válku se mění, když zjistí že na druhé straně jsou taky jenom lidé.
Tři kamarádi – je zasazen do poválečného Německa a ukazuje situaci v Německu po 1. Světové válce, pocit marnosti, oběti.

USA

Ernest Hemingway
- Narukoval na frontu, byl zraněn a po návratů domů zjišťuje, že mu nikdo nerozumí, nikdo ho nechce vyslechnout a zjišťuje, že jeho vrstevníci mají rodinu a kariéru
- Sbohem armádo – román o událostech 1. Světové války, autobiografické prvky, Raněný americký voják se zamiluje do sestřičky, nemají štěstí.
- Komu zvoní hrana – odehrává se ve Španělsku, autobiografické rysy, partyzánská akce, jde o to , že musí vyhodit most, kdo to udělá zemře.
- Stařec a moře – novela, za kterou dostal Nobelovu cenu, člověk, který bojuje s přírodou. Starý rybář dlouho neulovil rybu jednoho dne vyjede naposledy a podaří se mu ulovit obrovskou rybu a začíná problém jak rybu dopraví do přístavu. Ryba je zraněná a přiláká žraloky, stařec ví, že musí bojovat.

Pražská německá literatura

Franz Kafka
- pražský německý prozaik, židovského původu vliv expresionismu, motivy vlivu a trestu, prvky absurdní prózy, zemřel na tuberkulózu, žádal aby jeho díla byla po smrti spálená, Max Brod jeho díla neakceptoval a jeho knihy i přes nesouhlas vyšly, v jeho dílech chybí děj – lze jej shrnou do jedné věty.
- Zámek – román o marné snaze člověka – zeměměřič, který se chce dostat do zámku, kde jej někdo pozval, ale nikdo o ničem nevěděl = absurdní svět ovládaný anonymní mocí.
- Proces – nedokončený román zachycuje absurdní svět, hlavní postava Josef K. – kvůli anonymitě, přišli k němu dva páni, kteří ho odsoudili a nakonec mu bodnou nůž do srdce K. –cítil stud, měl se sám potrestat, nevzdoruje chová se příliš pasivně, vůbec se neobhajuje úřady nad ním mají absolutní moc – byrokracie
- Proměna – hl. postava Řehoř Samsa nezná nic jiného než cestu z práce domů, jednou se probudí jako obrovský hmyz, rodina je z toho zděšena stará se o něj sestra rodina jej odmítá Řehoř se rozhodne umřít odmítá stravu, poté umře, taktéž prvky absurdity lidská lhostejnost, nezájem, citová chladnost rodiny, pasivita.