Jméno práce: Příběh stromu
Slohový útvar: Vypravování
Přidal(a): ekucerka
Osnova:
1) Můj dřívější život
2 a) Vše se změnilo
2 b) Kam jsem se dostal
3) Jak žiji teď
Žil jsem krásný život. Celých devadesát let jsem stál přímo uprostřed svěží travnaté louky obklopené úchvatnou přírodou. Každý den jsem pozoroval mladé srnky, jak bezstarostně hopsají podél lesa a radostně skotačí s jeleny, jak se pokaždé, když zapadne sluníčko za obzor všechna lesní zvěř rozuteče zpět do svých domovů a uvelebí se ke spánku. Ve zdraví jsem tady přečkal mnoho tuhých zim a velkých bouří, pokořil jsem nástrahy, které si na mě matka příroda nachystala. Miloval jsem to tam… Před čase se ale vše změnilo.
Byl zrovna nádherný jarní den. Naslouchal jsem štěbetání malých ptáčků žijících opodál v koruně sousedního stromu, když tu najednou tuto skvělou atmosféru narušily jakési podivné zvuky. Nikdy jsem je tam u nás neslyšel. Ty nepříjemné zvuky pořád nabývaly na hlasitosti, jako by se přibližovaly. Začínal jsem z toho být nervózní a čekal jsem, jestli se něco stane. Po nějaké době jsem cosi zpozoroval na konci naší loučky. Zpoza řídkého lesíka prosvítalo velké kovové monstrum, které mířilo přímo ke mně. Byl jsem zmatený a kladl jsem si spoustu otázek. Co to je? Kde se to tady vzalo? Ona věc se stále více přibližovala až se zanedlouho zastavila se kousek přede mnou. Vystoupilo z ní několik mužů, kteří se záhy rozestoupili okolo mě a o něčem debatovali. Nevím o čem. Nerozuměl jsem jim, protože lidská řeč je pro nás stromy příliš složitá. Tak jsem je jenom pozoroval a dle jejich výrazů ve tváři se snažil pochopit, o co jde. Avšak muži se vrátili zpět ke stroji, vyndali z něj sekery a vší silou do mě začali bušit. Bylo to tak rychlé, že jsem se z toho vůbec nemohl vzpamatovat a navíc jsem ani nemohl nic dělat. Co také zmůže nebohý strom vůči člověku. Neměl jsem jinou možnost než jen nečinně přihlížet tomu, jak mě ničí. Po pár minutách jsem se bezbranně skácel k zemi a pocítil jsem, že se má duše vytratila. Během krátké chviličky jsem přišel úplně o vše. Nemohl jsem se dál dívat na to, jak zabíjí i mé kamarády, okolní stromy. Zakryl jsem se svými větvemi a snažil se sám sebe přesvědčit o tom, že to všechno byl jenom zlý sen, představa nebo blud. Přestal jsem vnímat.
Nevím, za jak dlouho to bylo, ale najednou jsem se ocitl na jiném místě, obklopen dalšími pokácenými stromy. Blízko stála obrovská budova, kde jak jsem později pochopil, se stromy připravovaly k dalšímu zpracování. Nějaký čas jsem to tady pozoroval a zjistil jsem, že se stromy rozdělují do dvou skupin. Ty s tenčími kmeny jsou rozřezány na třísky a ty s tlustšími se pouze jemně opracují a pošlou do firmy vyrábějící dřevěné atrakce pro děti. Naštěstí jsem se řadil mezi starší stromy, jejichž kmeny měly větší hodnotu, a tak jsem se dostal k oné firmě.
Teď jsem součástí dřevěného hradu v dětském zábavním parku. Vím, že mohu být rád za to, jak jsem dopadl. Ono to zase není tak strašné. A děti sem opravdu milerády chodí. Ale stejně si nemohu odepřít pomyšlení na svůj dřívější život. Není dne, kdy bych nevzpomínal na ty časy.
Hodnocení: 1 = výborně
