Prima sezóna – rozbor díla k maturitě (3)

 

Josef Skvorecký:

Je významným prozaikem, básníkem, filmovým scénáristou a překladatelem. Narodil se v Náchodě, se kterým je spojena řada jeho děl. V roce 1943 zde Škvorecký maturoval. Po válce vystudoval angličtinu a filosofii na Univerzitě Karlově v Praze, přitom však zároveň působil jako učitel, později pracoval jako nakladatelský redaktor a spisovatel z povolání. Překládal především americkou prózu. Od roku 1969 žije v Torontu, kde působí jako profesor na univerzitě. Se svou ženou, spisovatelkou Zdenou Salivarovou, založil nakladatelství Sixty-Eight-Publishers, ve kterém vydávali převážně českou původní beletrii autorů, kteří doma nesměli publikovat  nebo žili v emigraci.

Jeho rozsáhlé dílo tvoří romány (Zbabělci, Tankový prapor, Mirákl, Příběh inženýra lidských duší, Prima sezóna, Scherzo capriccioso), povídky a novely (Legenda Emöke, Sedmiramenný svícen, Ze života lepší společnosti, Konec nylonového věku, Farářův konec, Hořkej svět, Povídky z rajského údolí), detektivky (Příběhy pro pátera Knoxe, Smutek poručíka Borůvky, Konec poručíka Borůvky, Lvíče) a vzpomínky (Samožerbuch – společně s manželkou Z.Salivarovou). Píše i úvahy o literatuře (Nápady čtenáře detektivek, Franz Kafka, Jazz a jiné marginálie, Hlas z Ameriky aj.) a překládá z americké literatury (Faulkner, Hemingway, S.Lewis). Je rovněž autorem básnických sbírek (Nezoufejte, Dívka z Chicaga) a frašky Bůh do domu.

 

 

Povídky :

1. 1.                Zimní příhoda

postavy: Daniel Smiřický, Irena, Marie Dreslerová, otec Ireny ( pan rada)

úvod:

Uprostřed města sem a tam

pomalu teče líný proud.

To co si myslím neříkám,

říkám nač jen lze zapomenout.

 

Dívám se dívkám do očí a sním,

příjemně s nimi rozmlouvám.

Na to, co říkám ,nemyslím,

to co si myslím neříkám…

 

 

děj:

Děj této povídky se odehrává za druhé světové války v malém městečku Kostelci. Hlavním hrdinou je, jako ve všech ostatních příbězích, septimán místního gymnázia Danny Smiřický. Do stejného gymnázia chodily také dvě dívky, které se Dannymu líbily a již dlouho a marně se je snažil získat – tmavovlasá sextánka Irena a modrooká kvintánka Marie. První řádky této povídky začínají na koupališti, kde Daniel smiřický (Danny) sním o dívce, s kterou by mohl být a při tom Danny sleduje Irenu, jeho vysněnou dívku. Irena má přítele Zdeňka, s kterým se zrovna pohádala, a Danny se oho rozhodl využít. Jednou ji doprovází z knihovny a sděluje jí, že by si přál mít u ní alespoň malou šanci. Irena mu říká, že už řekl každé druhé, ale přesto mu nakonec dá šanci.Pozve ho k nim domů, že tam nikdo není a že tedy budou mít klid. Danny je rád a souhlasí. Chvíli poté potkává Marii a projevuje lásku i jí. Ta mu moc také nevěří, ale zve ho na lyže. Danny je náhle zamilován do dvou dívek a u každé má alespoň malou šanci upět. Na další den jde k Ireně, ta mu nabízí čaj ale on očekává něco víc. Vtom přichází Irenin otec (pan rada) a oba se tedy rychle začnou učit matematiku ( tu ani jeden z nich neumí), pan rada to pozvná a tak jim zadá hromadu dalších příkladů. A až potom,co je Danny vypočítá, může jít domů. Rande s Marií zkazí Dannymu důstojný pan Meloun, který potřebuje pomoci.Nakonec se obě holky s Dannym rozejdou a Irena se vrátí ke Zdeňkovi.

 

2. Májová kouzelnice

postavy: Daniel Smiřický, Irena, Benno, Karla-Marie a Marie-Karla Weberovi

úvod:

Město se k spánku ukládá

až na lenochy v krajinách.

Měsíc mě svádí k výpravám

po tajných dívčích komnatách,

kde tajemným životem žijí

princezny s květy magnolií

 

děj:

Celý příbeh se odehrává na jaře a jedná se v něm hlavně o květnu. Benno a Danny si prohlíží flexatón ve výloze pana Burnych tak dlouho, až si ho Benno jde dovnitř koupit. Danny na něj čejá venku a potkává  krásnou slečnu, která se mu představí jako Karla-Marie Weberová. Daniel jí chce splnit nějaké přání a tak ho pošle pro plané růže. Když se Danny vrátí stojí před ním ona dívka, ale má jiné šaty, Danny se tomu díví, ale nechává to být. Druhý den se oba poktají na hřbitově a jelikož Karla tvrdí,že je Danny pomalý, souteží oba v běhu. První doběhne Karla, ale má zase jiné oblečení. Poté mu vypráví o své minulé lásce a řekne mu, že ji nesmí políbit na rty, jinak umře. Jdou na limonádu a tam se Karle zase změní oblečení, poté se jí Danny upíše touto větou:  Miluji a letos v máji budu milovat pouze  Marii-Karlu Weberovou. Lístek ale Karla ztratí ve vodě a následující den se jí tedy Danny znova upíše: Miluji a letos v máji budu milovat pouze Karlu-Marii Weberovou. Další den jde Danny ke Karle na návštěvu, kde zjistí, že není jedna, ale dvě a že si s ním obě jen hrály. Danny si jde pro útěchu k Ireně, ale ta mu představí Karlu a Marii jako své sestřenice.

 

 

   3. Zamřížovaný Charleston

postavy: Daniel Smiřický, Kristýna Nedoložilová, Rosťa Pitterman ( opisovatel ), pan Meloun (důstojný pán = farář), Herr Regierungskomissar Kuhl

úvod:

A měsíc, co se na ni smál,

ulehl do kapradí.

Na zlatý saxofon mi hrál,

charleston mladí.

 

 

Děj:

Příběh vypráví o tom, jak skupinka studentů z gymnázia v Kostelci secvičuje divadelní představení.S ním jim pomáhala i Kristýna Nedoložilová, která hrála hravní roli nejen v div. Představení, ale nyní i v srdci Daniela smiřického a on se jí nehodlal jen tak vzdát. Kristýna byla z mýta a měla přísné rodiče takové tzv. Středověké. Danny neměl moc možností se s ní potkávat, jelikož vždy musela rychle domů. Pak měl ale její otec housera, a tak ji Danny vodil na vlak z od vlaku si ji zase odváděl.

Pro představení si Kristýna zvykla na tzv. Zamřížovaný charledston, což bylo tancování chalestonu v krinolíně. Do toho přišel Herr Regierungskomissar Kuhl zkontrolovat představení, a když měl pár výtek museli ho skudenti poslechnout a divadlo upravit. Avšak charleston museli zatajit. K tomu všemu mě pan Meloun , zdejší farář, problémy se svou kronikou, a tak i přestože měl Danny rande, pomáhal mu kroniku přepisovat. S tímmu pomáhal ještě Rosťa Pitterman. Další den jel Danny za Kristýnou, aby se jí za to rande omluvil a aby si s ním vyšla teď. Ona přijala, a tak si šli sednout do lesa. Tam je ale načapal její už zdravý otec a jejich vztahu byl naprostý konec.

 

4. Vyhlídka z věže

postavy: Daniel Smiřický, Rosťa Pitterman, Irena, Zdeněk Pivonka

úvod:

A on tě bude malovati

(malovati = milovati)

a bude tě zvát do své chaty….

 

Děj:

Tentokráte měl Danny jistý plán, jak získat Irenu nadobro. Využil toho, že Zdeněk, Irenin přítel, odjel z Prahy a Irena si chtěla nechat udělat svůj portrét od Rosti. Rosťa byl u dívek velice oblíbený, neboť jim uměl namalovat krásné portréty. To však ostatní neradi viděli, avšak nyní toho Danny využil. Domluvil se s malířem, tedy s Rosťou, že se tam staví a on Irenu pošle s tím, že to musí dodělat už sám. Irena šla tedy k Rosťovi a ten jí vytvářel portré. Po chvíli přišel Danny, a chtěl vzít Irenu do skal. Na to mu Rosťa řekl, že jo, a tak šli. Když přišli do skal, vybrala Irena tu, která se jmeovala Pět prstů, a lezli nahoru. Po velké snaze vylezli v pořádku nahoru a Irena se začala zajímat o okolí, to však Dannyho nezajímalo, neboť mu lezení nešlo a chtěl pouze být s Irenou sám. Navrhl tady, aby si povídali, toho se Irena ujala, a tak jim rychle ubíhal čas. Zanedlouho se začalo smrákat a oni museli domů. S hrůzou však zjistili, že je hák povolen a oni nemohli dolů. Měli oba spoustu řešení, jak si pomoci a nakonec vybrali velice nebezpečné řešení. Danny pomalu spouštěl Irenu dolů, pak mu to sklouzlo a on Irenu upustil do křoví. Ta to přežila, ale zlomila si nohu a nemohla tedy dojít Danielovi pro pomoc. Pak se tu objevil Zdeněk, neboť měl nedaleko rande s jinou dívkou. To Irenu naštvalo a jen mu řekla, aby došel pro pomoc. Zdeněk tedy odešel a po něm přišla dívka, která Irenu vzala do nemocnice. Pro Dannyho přišli horolezci a pěkně mu vynadali. Jemu to však bylo jedno, neboť myslel jen na jedno – na Irenu.

 

Dále pak: Hotel pro sourozence a Smutné podzimní blues

 

Postavy:

A, hlavní: Daniel Smiřický (Danny), Irena, Marie Dreslerová, Karla-Marie Weberová, Marie-Karla Weberová, Rosťa Pitterman B, vedlejší: Zdeněk Pivonka, Honza Dresler, Alena, Franta Kočandrle, Benno Mánes, Kristýna Nedoložilová, Jarka Modrý, Lexa, Leopold Váňa

Úryvky:

„Prodíral jsem se sněhem, který se pořád ještě sypal z nebe na krásné město Kostelec, a uvažoval jsem, jak to zařídím, se dvěma holkama na krku, aby to nekolidovalo. Protože jak si to Marie rozmyslí, bylo jasné. Holka když řekne, že si něco rozmyslí, tak už je rozmyšlená. Prodíral jsem se k městu, po kolena ve sněhu, tou liduprázdnou nocí. Nad zámeckou věží visela nějaká nezatemněná hvězda a bylo mi blaze. Začínala zřejmě prima sezóna.“ „Copak je na tom něco zlýho vyjet si na lyže?“ Nic. No přirozeně, takhle blbé řeči na tak krásnou kvintánku neplatí. Ona dobře ví, co je zlýho na vyjíždění na lyžích. „Marie!“ řekl jsem naléhavě. „Proč mě ničíš? Jsem do tebe úplně šílenej, a ty deš jako kus ledu. Krásnýho, ale studenýho. Řekni mi něco, sakra!“ Opět nic. Jenom vločky přistávali, byly sfukovány, kroužili kolem toho mrazem trošku zčervenalého oltáříku. „Tak mi něco řekni, Marie!“ úpěl jsem dál. „Nebo támhle skočím do řeky, je tam slabej led a -“ Pokrčila rameny a rukou v bílé rukavičce udělala posměšné gesto, jako Prosím, jako abych teda skočil. Ještě blbější řeči. „Marie,“ začal jsem vážně. „Já z tebe fakt zešílím. Co sem ti proboha proved?“ Nic. Nic. Mlčela, šla, rýhovaná kolínka pod tou krátkou sukní tancovala, něco úplně magického. A mlčela. Co se dalo dělat. Dal jsem se teda taky na mlčení.   „Zdeňku!“ zařval jsem na něj seshora. „Tady na druhý straně leží Irena. Zlomila si nohu!“ „Já vim,“ zahulákal. A pak tišeji: „Já du přivíst pomoc.“ Asi zabloudil, poněvadž ji hledal směrem, kde se asi tak třicet kilometrů rozprostíraly samé skály. „Zrovna ji našla ňáká holka,“ zavolal jsem. „Tak už nemusíš.“ „Jaká holka?“ To skoro zaječel. „Taková blondýna v kalhotách.“ Něco řekl, asi Do prdele! Počítal jsem, že jistě.

1.vydání:

První české vydání tohoto románu vyšlo v nakladatelství Sixty-Eight Publishers, Corp. v Torontu, v Guatairu a v Kanadě roku 1975

Kompozice:

 

Celá knihaje uspořádaná z myšlenek, představ a příhod, které se Danielu Smiřickému staly. Dále se skládá z dialogů učastnících se postav. Z hlavní části se zdá, že kniha se psána v chronologické kompozici, dále se dá říci, že je trochu psaná i kompozicí řetězovou.

význam, účel:

Tato kniha vypráví o Danielovi Smiřickém z městečka Kostelec. Příběh je z období druhé světové války. Škvorecký se netradičně zhostil této látky a namísto utrpení z bojů zachycuje vnitřní smutek z nenaplněných přání. Dannyho touha po lásce, porozumění a podpoře je tím, co ve svém životě hledá. Nedokáže mu ji nahradit ani jeho různorodá činnost. Přesto je věrný základním lisdkým hodnotám, a tak namísto svého potěšení, s úmyslem zachránit kamaráda před trestem, se dobrovolně vzdává schůzky s vysněnou dívkou a celou noc pracuje na matrice. Škvorecký tak chtěl ukázat na mravního, sociálně smíšlejícího hrdinu, který je pro dobro druhých ochoten obětovat vlastní štěstí. Hlavním významem tedy pro mě je, že se pan Škvorecký snažil ukázat lidu, že stále existují tzv. Hrdinové.

 

Názor:

Tuto knihu jsem si vybrala, jelikož se mi zdála z daného výběru nejzajímavější, avšak při čtení jsem zjistila, že jsem už četla knihy, které mě zaujaly více. I přesto se mi zdálo její přečtení jednoduché a někdy i myšlenkově zajímavé. Velice mě zaujaly úryvky básní před každou povídkou , vždy ve mně dokázaly navodit základní příběh a po přečtení povídky jsem si to vše mohla propojit.