Proces - rozbor díla k maturitě (2)

Kniha: Proces

Přidal(a): Adéla

Charakter doby

Napjaté vztahy mezi evropskými velmocemi – zformování Trojspolku (Německé císařství, Rakousko Uhersko, Osmanská říše, Bulharsko (Itálie)) a Dohody (Francie, VB, Rusko + později Itálie a USA)
Velmoci na sebe naráží i během koloniální expanze
Mnohonárodnostní říše prochází vnitřními otřesy (carské Rusko poraženo ve válce s Japonskem, Habsburská říše stále více závislá na Německu, anexe Bosny a Hercegoviny…)
28.6.1914 – zastřelen F. Ferdinand dEste v Sarajevu. V Evropě první světová – konec 1918
Veděc A Nobel založil fond, z něhož se od roku 1901 vyplácí ocenění za objevy.
1904 odkázal Pulitzer finanční obnos Kolumbijský univerzitě – 1917 Pulitzerova cena

Charakter literatury

Světová próza 1. poloviny 20. století. Meziválečná próza je ovlivněna dobovými událostmi navozujícími snahu zachytit skutečnost co nejplastičtěji, včetně vyjádření lidských nejosobnějších pocitů, prožitků, pohledů. Od počátku zrychlování tempa života, doba technických vynálezů, zážitek 1. světové války, světová hospodářská krize, 2. světová válka.
V protikladu k politice stál kulturní život (nové modrní a avantgardní směry, rozvoj filmu)
Nejrychleji zareagovala poezie (např. hnutí dada), expresionisté, román, povídky, román řeka, reportážní román,
Poezie- dadaismus, futurismus, kubofuturismus, expresionismu, kubismus, civilismus
France Kafku zařazujeme do experimentálního (moderního) proudu = základem je narušení tradičního pojetí románu, využívání složité symboliky a experimentování.
Experimentální (moderní) próza– je potlačena dějová složka
- uplatňují se prvky absurtidy
- nedodržuje se časová posloupnost
- nejde o zobrazení vnější reality, ale o srovnávání vnitřního světa hrdiny s okolím, na které většinou hrdina rezignuje
- využívání podtextu (autor nevyjadřuje své myšlenky otevřeně, nechává čtenáře samostatně domýšlet a hodnotit)
- literatura se stává subjektivnější
Existencialismus – je filosofický a umělecký směr, který vznikl po první světové válce v Německu.
- V tomto směru je uznávána pouhá existence jedince. Život člověka je vnímán jako starost. Vyznačoval se úzkostí, starostmi a svobodou.

Kniha – Proces (napsán 1914, vydán 1925)

Proces je prodchnutý náladou strachu, pocitu viny ale i bezmocností, která pramení z neúprosně pracující mašinérie úředníků. Stává se tak existenciální metaforou

Literární druh a žánr

Próza, epika
Psychologický román – experimentálně modernistický román – kafka lze považovat za předchůdce absurdního dramatu – vliv existencialismu, expresionalismu a surrealismu
- Psychologický román: je typ románové tvorby, ve které je hlavním tématem vniterný (psychologický) stav ústředních postav. Ty jsou obvykle velmi složité, ale čtenář se z příběhu postupně dozvídá příčiny jejich myšlenek i chování a na konci je obvykle odhalení nebo osvobození od nějaké duševní trýzně. V Česku tento typ románů patří k těm nejkvalitnějším. Jako příklad české tvorby můžeme uvést například Egona Hostovského a jeho Všeobecné spiknutí a Jarmilu Glazarovou s její Vlčí jámou. V současné zahraniční tvorbě je zajímavý například román Sophiina volba amerického spisovateleWilliama Styrona.
- Známka absurdity: závěr, kdy Josef K přijímá ortel a umírá jako pes bez sebemenší známky odporu

Tématika

Autorův záměr:

varovat před byrokracií – člověk s ní vede válku v době míru (marný boj – pouze odsuzuje). Varování před ideologickými režimy (možná tušil fašismus a komunismus) – Kafka chtěl ukázat ubohost a bezmocnost člověka zastavit činnost soudců. Metafora vidiny vězení – věznil sám sebe svou nenávistí.

Námět:

Z blízké minulosti či současnosti, příběh se odehrává v blíže neurčených prostorách i čase. Námětem je proces Josefa K., který nechápe, proč by měl být z něčeho obviněn

Hlavní myšlenka:

Dílo je podobenstvím (paralelou) o anonymní zlé síle, která ničí lidi. Proces je jedním z nejvýznamnějších literárních obrazů daného období. Zachycuje pohnutou atmosféru tolik příznačnou pro celé dvacáté století. Představuje válku v době míru – válku člověka se sebou samým a především s odlidštěnými byrokratickými institucemi, které jsou hluché k problémům obyčejného člověka

Hlavní téma:

Jedno hlavní téma, proces Josefa K. a jeho marný boj s nejasnými soudními praktikami.

Vedlejší téma:

kritika odličtění byrokratických institucí moderní společnosti
ukázat nebezpečí zmechanizování člověka a života
zesměšnění soudů
den v jeho práci
život v bytě – měšťáctví

Epizoda: život malíře

Příběh o Lence
Příběh o Kovi rodině
Příběh o Blackovi

Motivy:

Bezvýchodná situace
Paradoxní situace
Soud na půdě baráku – nelze najít pravý soud
Symbol: JK – zoufalý člověk, který se snaží porozumět neznámému a nepřátelskému světu

Postavy hlavní:

Jsou popisovány mlhavě a střízlivě – nepřímá charakteristika a popis
Jméno hlavního hrdiny autor nesdělil Josef K (to se i skloňuje)
Všechny postavy se citují v bezvýchodných situacích, často poníženy, nikam nepatří
Josef K: prokurarista v bance, úspěšný, jeho život je převrácen ze dne na den.
- Do jeho nitra zasáhne neznámá vyšší síla v podobě nadvlády biokracie
- V románu je posun jeho myšlení – nejprve odmítá jakoukoliv vinu – postupně pochybuje – stále více si připouští reálnou hrozbu, že je vinen – nakonec ho proces pohltí a on boj prohrává – v chrámu pozná zbytečnost své bitvy – v závěru zlomený člověk, který se ničemu nebrání
- Nemá svůj vnitřní život ani vnější charakteristiku, je jen vydán na pospas ničivé a nemilosrdné moci (pasivní hrdina vláčený absurdně groteskními nástrahami)
- JK neprojevil odpor proti procesu, jeho vina je přímo úměrná jeho neschopnosti vzdorovat
- Provinil se tím, že zapadl do strojově jednotvárného dění, připustil zmechanizování svého života, nenajde odpovědi na pravý život. Ale on ji najít ani nemůže, protože my ten zákon lidství ani nemůžeme poznat, neboť on se nám projevuje ve zdeformované, korumpované podobě.

Postavy vedlejší:

Náměstek ředitele: padlý člověk, který využívá zaneprázdněnosti Josefa Ka ve svůj prospěch a bere mu jeho případy
Josef K poznal během procesu celkem 6 žen, některé mu chtěli pomoc jiné ne
Elza: prostitutka, vystupuje nepřímo, Josef ji navštíví na začátku procesu ve vinárně
Paní Grubačová: bytná, vše sleduje jen zdálky, zájem jen o nájemníky, nikomu nepomáhá
Slečna Burstnerová: bydlí ve stejném penziónu, jako Josef K, písařka v advokátní kanceláří, Josef je do ní zamilovaní – má o ní dobré mínění – paní Grubačová řekne o ní špatnou myšlenku – že se stýká s muži. Na konci se objeví jako stín, když vedou Josefa Ka do lomu, ale není jisté zda je to ona. Proč? Josef K zahýbá s muži v pravo, oma mizí – symbol možnosti jiné cesty
Manželka posluhovače u soudu: u něhož je K souzen
Lenka: nejvíc v příběhu hovoří, nejvíc o ní víme, stojí za Josefem – radí mu – má s ním poměr. Ošetřovatelka u advokáta Hulda. Časem J. K zjistí že se Lence líbí všichni advokátovi klienti i advokát
Slečna Montagová: učitelka Fj, němka

Strýček z venkova: statkář, bývalý poručík, JK mu byl zavázán.
- Je zde souvislost s rodinou Kafky – jeho bohatý příbuzní se o něj také starali
- Říkali mu strašidlo z venkova – o procesu se dozvěděl od své dcery Emy – pomocí dopisu
- Sdělil JK, že se jedná o těžký proces, nabídl mu vzít ho za přítelem advokátem Huldou
- Navštíví advokáta – věří mu – nakonec nedůvěra kvůli nevěře – vypoví smlouvu s advokátem
Advokát Hulda: ve službách všemožného systému, jen nižší článek
Malíř Titoreli:vyzván soudním dvorem, aby pro ně maloval, jak soudy tak případy
- Má vliv na nižší soud, nemůže je ale úplně ovlivnit
- Živí se malbou, i JK si od něj kupuje, říká mu o osvobození trojího typu:
  - Skutečné osvobození: nepřichází v úvahu, v soudním procese neexistuje takovýhle člověk
  - Zdánlivé (dočasné) osvobození: mohl by pomoci, napíše na papír, že je JK nevinen a ukáže to známým soudcům a zaváže se, že je JK nevinen – toto potvrzení podepíšou studenti, kteří tomu věří – tím vznikne pro obžalovaného doba naděje na osvobození – čl. se prohlásí dočasně osvobozen – X potvrzení se dostane do rukou jen nižších soudců a ty nemají pravomoce na udělení zcela osvobozen – po nějaké době může dojít k novému zatčení – atak neustále dokola
  - Průtah: spočívá v tom, že se neustále zachovává v tom nejlepším procesním stádiu – doporučuje – proces neustává, ale obžalovaný je průtahem chráněn
  - Závěr: obžalovaný není nikdy osvobozen

Obchodník Black: využívá služeb advokáta Hulda už 5 let, je nadně: „Black nebyl klient ale advokátův pes“.
Duchovní ve velechrámu:vyprávěl Kovi o dveřích do zákona – tj. malé vysvětlení zákona a práva člověka, poznali jsme, že dveřník pozval člověka až když viděl, že už mu není pomoci – svoboda člověka proti nesvobodě člověka
- Muž byl svoboden – mohl jít kamkoliv, jen vchod do zákona je zakázán – „Není třeba, abychom vše pokládali za pravdivé, jen je třeba, abychom to pokládali za nutné“.
- JK neradostné mínění – Lež se nestahuje jakožto světový řád – J pochopí, že zákon je vykonáván lživě a schválně nebo tragicky ovlivňuje život lidí
Mrskači: osoby, prostřednictvím niž soud osoby fyzicky trestá. Mají zvýšit pocit děsu, který má soud vyzařovat
Prostředí: soudu (Kafka ho dobře znal, studoval právnickou fakulta a 1 rok i tak pracoval)
- Skutečné, blíže neurčené, reálné, nejmenované město – podle všech znaků Praha, lom na kraji města je jen naznačený
- Na soudě, byt soudce, pokoj v pronájmu, velechrám, banka
- Atmosféra: temná, strašidelná, strach z toho, co bude
- Děj a čas: během 1 roku života Josefa K: den po jeho narozeninách a den v jeho narozenin – ale jinak blíže neurčen.
  - Fabule: událost o níž se vypráví Syžet: konkretní naplnění a zpracování fabule v díle (motivy, témata, prostředí)

Kompozice (, vypravěč, tématické složky spojeny)

Kafka nechtěl, aby se dílo vydalo – dal za úkol příteli Maxovi Brodovi, aby dílo spálil – ten ale neučinil
Dílo má 10 kapitol, ale ještě další obsahuje – ty jsou ale nedokončené
- Jejich pořadí určil Max Brod – ještě dnes se hodně spekuluje o některých pořadích
- Poslední kapitola symbolická legenda – která vysvětluje, že člověk nemůže žit podle zákona lidství, protože ten se projevuje v zdeformované a zkorumpované podobě
Dílo dvě části:
- 1) samostatní román „Proces“
- 2) fragmenty: dodatky obsahující nedokončené kapitoly + části, které autor vyškrtal
Kniha nemá dějový spád, je rozborem psychiky JK – dějový spád až na samém konci knihy
Styl: věcný – všechny události jsou líčeny kladně, nezaujatě, konstatováním
- Chladně registrující, kompoziční volnost, víceznačnost (možnost různé interpretace)
- Rovina: aktivní snaha (chtít ovlivnit soud) x pasivní snaha (rezignace)
Kauzální výstavba ( jedno téma logicky vyplývá z jiného, motivy navazují na sebe tak, že z existence jednoho vyplývají důsledky pro další. Zařazení určitého motivu má svůj racionální důvod.)
Tektonická výstavba (dílo má pevnou stavbu, logické a přirozené vztahy mezi motivy, má úvod, vlastní obsahové jádro a závěr, kompozice je uzavřená a symetrická.)
Kompozice románu: rámcová: děj během 1 roku a je ohraničen narozeninami JK
Kompoziční postup vyprávění: chronologický, jednotlivé kapitoly ale volně řazené
Funkční styly: umělecký, částečně ale jen velmi malinko odborný – v popisech soudu
Slohové postupy: vyprávěcí, úvahový, popisný (prostěsdělovací)
- Podrobné popisy a propracované detaily spojeny s horečnatými vizemi
- Úvahy jsou vzápětí problematizovány
Postupy v rámci tektoniky:
- Expozice: zatčení JK – v jeho bytě
- Kolize: obvinění
- Krize: snaha o svou obranu v rámci procesu
- Peripetie: rezignace
- Závěr: poprava
- Vypravěč:
  - Er-forma, nezaujatý, nepromlouvá se čtenářem, je lhostejný k Kovi prosesu. Děj je ale rozvíjen pomocí hlavní postavy
Řeč postav: spíše vyprávění než dialogy – převažují rozsáhlé vnitřní monology a uvažování nad tím co bude
Titul díla: Proces je, jak již název napovídá, románem z prostředí soudů, které Kafka jako vystudovaný právník dobře zná (po studiích byl dokonce rok u soudu zaměstnán).

Jazykový rozbor – slovní zásoba

Jazyk používá spisovný = hutný (pevný) – jak v mluvě postav tak i u vypravěče

Odborné termíny: v oboru právnickém
Knižní slova (archaismy) jen velmi ojediněle – srozumitelné pro čtenáře
Vyprávění je jazykově nezaujaté a vypravěč je k osudu K lhostejný
bez slangových či hovorových výrazů.

Stylové rozvrstvení slovní zásoby: používá neutrální slova

Používá dialogy, monology i prostý popis děje. Poslední kapitola je tvořena hybridem mezi dialogem a monologem – autor hovoří sám se sebou. Epickou úlohu zastává pouze první kniha, tudíž se zde vyskytuje málo dialogů. Většinu textu tvoří popis.

Syntaktické prostředky:

Propracované jednoduché věty i souvětí
Střídání dialogů, vnitřních úvahových monologů a vyprávění
Řeč postav je přímá i nepřímá
Interpunkce dodržována jak kdy
- Časté použití asyndeton: je syntaktická básnická figura, která je založena na hromadění slov nebo veršů za sebou bez použití spojek.

Osamostatněný větný člen: A obloha. A květiny. Ach ta láska
Apoziopeze (neukončená výpověď): Ona je tak …

Básnické prostředky:

metafora
Metonymie:
Přirovnání:
Ironie: v osudě
personifikace

Zajímavosti

Kafkův text má blízko k expresionismu, i když nějaké přesné škatulkování zde vůbec není na místě – Proces je experimentálním románem, který nás udivuje svou absurditou, neexistujícím prostředím a nesmyslným procesem, který je veden proti člověku, který se v podstatě provinil pouze tím, že se snažil dosáhnout dobrého postavení v bance a často využíval moci, kterou měl vůči níže postaveným zaměstnancům.
Kafka nenapsal Proces reálným rozvíjením děje – nejprve napsal 1. a poslední kapitolu a až pak vymýšlel prostředek.

Autor – Franz Kafka

Život autora + vlivy na jeho tvorbu

Nejslavnější pražský spisovatel
Jeho dílo je nevyčerpatelným zdrojem inspirace a jeho literární velikost nemůže být popsána žádnou studií
Za jeho života mu vyšlo několik povídek, ale to nejpodstatnější dílo až po smrti (zasloužíl se o to jeho přítel Max Brod, také spisovatel).
Některé kapitoly knih jsou nedokončené, také nejasná posloupnost, proto musel Brod v několika případech sám určit chronologii příběhu
Narozen na Starém Městě
Otec založil v Praze obchod s galanterií – měl jinou představu o praktické životní dráze syna – nesoulad mezi nimi celý život, neschopnost se pochopit a přiblížit se
Nicméně Franz obdivoval otcovu životní sílu, ale zároveň trpěl i pocitem nedostatečnosti, viny a ztráty sebedůvěry
Studuje na gymnáziu, později práva, vroce 1907 nastoupil v pojišťovně – až do roku 1922 (pensiován), již v 1917 počátky tuberkulózy, umírá v rakouském léčebném ústavu

Vlivy

Židovský rodokmen – výjimečné postavení mezi českou a německou komunitou
Vliv magické Prahy – v té době „Jeruzalém“ Evropy
Psychika byla usměrňována otcem – uzavírá se do vnitřního světa, ,permanentní pocit viny
Staví se proti manželskému svazku (když byl 3x zasnouben) – rozpolcenost

Dílo

může být zařazeno do existencionalismu, expresionismu, absurdní literatura
Vyjádření existence úzkosti, odcizení člověka uprostřed moderní zbyrokratizované společnosti
Celé dílo má charakter tísnivého zlého snu, čemuž ale neodpovídá jazyk, který je určitý, věty i souvětí jsou propracované, dlouhé odstavce, každou úvahu Kafka vzápětí problematizuje
Tvorba vyrůstá z jeho vnitřního světa, provokuje k novým interpretacím a zároveň se jim vzpírá
Je to zpráva o člověku, kterém schází teplo domova, láska, schopnost dorozumět se s bližními

Další autorova tvorba

Proměna (1912)
- Povídka
- Obchodník Řehoř Samsa se probudí metamorfován v odporný hmyz
- Povídka je dokumentem proměňujícího se vztahu mezi Řehořem a jeho rodinou – šok, deprese, brutalita
- Řehoř sám raději ukončí života, aniž by vzdoroval
- V okamžiku, kdy člověk přestává žít jako člověk, je vydán soudu nebo proměně
- Řehoře vyčerpává pokořující funkce obchodníčka, nemůže bez své práce žit, ale zároveň ji nenávidí
- Proměna obsahuje typické kafkovské prvky jako pocit bezvýchodnosti (přestože Řehoř do konce doufá v jakýkoli pozitivní zvrat svého osudu), absurditu (svou proměnu přijal Řehoř s klidem), komicko-tragické momenty (otec bojuje proti Řehořovi házením jablek) i humor. Proměna je dokonce často považována za jedno z nejhumornějších Kafkových děl, jednak využíváním kontrastu racionálního uvažování a absurdní situace proměny v hmyz, jednak užitím paradoxních slovních spojení typu: …„a už klepal na jedny z postranních dveří otec, slabě, ale zato pěstí.“
Nezvěstný
Zámek
- Oba jsou romány
- Kafka svým psaním zápasil o řešení svého osobního postavení ve světě a životě. Tento osamělý spisovatel si půjčoval z vnější reality pouze jednotlivé obrazy a jimi naplnil svůj svět halucinací. Jeho příběhy zneklidňují, provokují, dráždí, probouzí otázky, k nimž je těžké najít odpovědi

Další směry a představitelé

Představitelé

Autoři patří nejen do kontextu naší literatur, ale i do literatury evropské. Židovský element do české literatury vnesl originální prvky.

Franz Werfel (1890 – 1945)

Básník, prozaik, dramatik
Narozen v Praze jako syn židovského továrníka, nechce ale převzít podnik, žije bohémským životem
Studia v Lipsku
V roce 1915 odveden na frontu první světové války
Ve dvaceti letech podnikl řadu cest
V roce 1938 emigruje před Hitlerem do Francie, USA – zde umírá
Byla mu udělena československá státní cena
Dílo
- Poutavý vypravěč, jeho síla v oblasti ducha – nositel vzácných myšlenek – i hrdinové jsou lidé lásky, dobra, mravní čistoty (on sám tíhnul ke křesťanství)
- Přítel světa
- Jsme
  - Obě básnické sbírky
  - Představitel expresionismu
- Pavel mezi Židy
- Kožlí zpěv
  - Obě dramata
- Verdi
- Čtyřicet dnů
  - Pokus turecké armády vyhladit arménský národ
- Sjezd Abiturientu
  - Středoškolské prostředí ve dvojím čase
    - 1. Aktuální příběh vyšetřování muže podezřelého z vraždy (er forma)
    - 2. Vzpomínky na historii viny z mládí (ich forma)
Hlavní hrdina (vyšetřující soudce) se pokouší dopátrat svého podílu viny i viny generace otců na tragickém osudu svého spolužáka a domnělého vraha
Pochyby a odčinitelnost zla, jehož se dopouštíme na druhých

Gustav Meyrink

Narozen ve Vídni
V Praze prožil 25 let života
Nemanželské dítě
Sklon k mystice, zatčen, vězněn
V dílech vystihuje tajemnou atmosféru Prahy
Dílo
- Dvě polohy:
  - 1. Mystická rovina
  - 2. Sarkasmus, groteskno
- Zelená tvář
- Golem
  - Oba romány

Egon Ervín Kisch

Spisovatel, novinář (krédo „být při tom“)
Narozen v rodině zámožného židovského obchodníka, působil v Paříži, USA
Zemřel v Praze
Přezdíván „zuřivý reportér“ – reportáže psány s lehkostí, elegancí, nadhledem, znalec pražského podsvětí, přítel pasáků – znal jejich jazyk i zvyky
Pasák
Pražský pitaval

Další směry a představitelé

Surealismus: jehož podstatou je osvobození představivosti a emocionality od nadvlády racionální logiky a komunikace s podvědomím pomocí metody volných asociací a automatického psaní
- Manifest sestavil André Breton
Existencialismus viz víš
Experimentální próza viz víš

Marcel Proust

Francouzský prozaik pocházející z bohaté rodiny lékaře v Paříži. Značne přecitlivělý a introvertní.
Dílo: Hledání ztraceného času
- Sedmidílný významově mnohovrstevný románový cyklus uvádějící čtenáře do prestředí vyšší společnosti od přelomu století po 1. světovou válku.

James Joyce

Irský prozaik, dramatik a básník pocházející z kontroverzní katolické rodiny. Po studiu jezuitských škol opustil rodinu i Irsko a odešel do Paříže. Kromě literární činnosti se živil i jako operní zpěvák a učitel jazyků (uměl jich více jak 15).
Dílo: Odysseus
- 800 stránkový román představující vrchol experimentální tvorby. Popisuje jediný den v Dublinu = den první schůzky s autorovou celoživotní partnerkou. Vidíme jej očima několika postav.

André Breton

Francouzský básník, prozaik, literární teoretik
Ovlivněn učením Sigmunda Freuda
Sestavil manifest surrealismu
Díla:
- Nadja: poetická, experimentální próza psaná metodou psychického automatismu. V první části – vlastní úvahy se prolínají s popisy skutečných událostí, v nichž vystupují Bretonovi přátelé. V druhé části – milostní vztah bez intimního poměru vypravěče k ženě Nadje formou deníku