Kniha: Proměna
Autor: Franz Kafka
Přidal(a): Gabinkabenes<>centrum.cz
Název knihy, autor, bibliografické údaje:
- Rok vydání: 2007 (1. vydání 1915)
- Nakladatelství: B4U Publishing (původně Kurt Wolff Verlag, Lipsko)
- Další informace o knize: 62 stran, ilustrace Luis Scafati, původní název: Die Verwandlung, Překladatel: Zbyněk Sekal a Vladimír Kafka
Zařazení díla do literárně-historického kontextu:
- Novela Proměna vyšla poprvé časopisecky v roce 1915, knižně o rok později v Lipsku. Podobně jako předchozí Ortel i Proměna vznikla neobyčejně rychle: autor psal v opjení nezvyklým tématem i skutečností, že konečně objevil vlastní, zcela originální výrazovou polohu. Jiné Kafkovy texty (zvláště romány) byly naopak psány dlouho a zůstaly nedokončené.
- Světová próza 1. poloviny 20. století. Meziválečná próza je ovlivněna dobovými událostmi navozujícími snahu zachytit skutečnost co nejplastičtěji, včetně vyjádření lidských nejosobnějších pocitů, prožitků, pohledů. Od počátku zrychlování tempa života, doba technických vynálezů, zážitek 1. světové války, světová hospodářská krize, 2. světová válka.
- France Kafku zařazujeme do experimentálního (moderního) proudu = základem je narušení tradičního pojetí románu, využívání složité symboliky a experimentování.
- Experimentální (moderní) próza – je potlačena dějová složka: uplatňují se prvky absurdity, nedodržuje se časová posloupnost, nejde o zobrazení vnější reality, ale o srovnávání vnitřního světa hrdiny s okolím, na které většinou hrdina rezignuje, využívání podtextu (autor nevyjadřuje své myšlenky otevřeně, nechává čtenáře samostatně domýšlet a hodnotit)
- Existencialismus – je filosofický a umělecký směr, který vznikl po první světové válce v Německu. V tomto směru je uznávána pouhá existence jedince. Život člověka je vnímán jako starost.
- Termínem pražská německá literatura se označují německy píšící spisovatelé, básníci a žurnalisté žijící a tvořící v Praze (proto se také někdy označují termínem „pražští Němci“) zejména od konce 19. století do druhé světové války. K členům pražské německy hovořící literární obce patřili v té době Franz Kafka, Max Brod, Egon Erwin Kisch, Johannes Urzidil a další.
Zařazení díla do kontextu autorovy tvorby – Franz Kafka (*03.07.1883 – †03.06.1924):
- Narozen v Praze na Starém Městě, byl silně ovlivněn rodinným prostředím – otec byl autoritativní obchodník, s nímž si Kafka nerozuměl. Vztah mezi otcem byl nevyrovnaný- trpěl silnou osobností otce, který byl extrovert, společenský sebevědomý a chtěl z Kafky totéž, ale on byl opak= Kafka trpěl, zacházel s ním drsně.
- Ovlivněn i vztah k ženám- komplikovaný, utíkal ze vztahů. Po matce, pocházející z bohaté židovské rodiny, zdědil citlivost, starostlivost a neklid. Prožil osamělé dětství, studoval německé školy a práva, ale mluvil plynule česky a k české kultuře měl dobrý vztah. Měl 2 bratry a 3 sestry.
- Po gymnáziu studoval práva a dějiny umění a germanistiku na FF. Pracoval v pojišťovně jako úředník- práci neměl rád, ale byl pečlivý a chválili ho.
- Felície Bauerová: byl s ní dvakrát zasnoubený (výrazná žena). Milena Jesenská: spisovatelka, umělkyně, K. nejvíce rozuměla, ale byla vdaná, takže jejich vztah ztroskotal. Dora Diamantová: byl s ní v závěru života, díky ní se zachovalo jeho dílo (on chtěl všechno zničit, psal pro sebe ne pro vydávání). Max Brod: životní přítel, zachraňoval také jeho dílo.
- Onemocněl tuberkulózou a zemřel v rakouském sanatoriu. Je pohřben na strašnickém hřbitově. Je uznávám jako nejslavnější pražský německy píšící spisovatel.
- France Kafku zařazujeme do experimentálního (moderního) proudu = základem je narušení tradičního pojetí románu, využívání složité symboliky a experimentování.
- Díla: Proces, Zámek, Amerika, Dopisy rodičům, cítil se nepochopený
- uzavřený, nešťastný, nenápadný, tajemný, zmítaný pocity ztroskotance, nemohoucnosti to vše se odráželo v jeho postavách, byl zvláštní- psal sám o sobě
- poukazuje na absurditu úřední moci, která když si umane, může dělat s člověkem, co chce, absurdita= směšná až ironická a tím tragická
- příběhy často nemají konce= tajemný
- postavy často nemají jméno, např. jen K. nebo začínající na K (Proces- Josef K, Zámek- zeměměřič K, Amerika Karel)
- psal spíše povídky- uveřejnil jen některé
- je úvahový, nedějový, nedotahuje myšlenky
Forma a téma díla:
- Epická prozaická povídka (kratší vypravování s menším počtem postav a jednoduchým dějem)
- Hlavním námětem povídky je přeměna člověka ve hmyz a následující vývoj vztahu rodiny k tomuto stvoření. Metamorfóza člověka v odporný hmyz – uvažuje dál jako člověk – stane se z něj parazit rodiny – propadá depresím – umírá. O mezilidských vztazích, o nahraditelnosti, o lidské povaze, odcizení od okolního světa, nepochopení okolního světa a nepochopení okolím světem, samota
- Motiv: Proměna (lze chápat i jako téma: proměna vztahů společnosti), sen, touha, úzkost, charakter a jednání postavy, pokoj a jeho „uzavřenost“ = metafora v životu cizince v cizím prostředí, dveře = brána do života
- Podtext knihy autor specificky nedefinuje, každý čtenář ho může vnímat úplně jinak. Tento příběh by mohl být narážkou na lidskou nevšímavost, chladnost vzájemných vztahů, odcizení, závislost na penězích a podřizování se svému okolí. Nevíme, čím se hrdina provinil – jeho proměna je trest, netušíme však za co. Za to že ráno zaspal do práce? Nebo za to že rezignoval na vlastní pocit uspokojení ze života kvůli svým blízkým? Každého napadne jiné vysvětlení.
- dílo je o to působivější, protože popisuje odcizení v rodině, mezi nejbližšími
- vyprávění je objektivní, nezaměřuje se na rozvíjení některých nápadů a výstředností -> je velmi realistické, hlavně popis denních povinností a chodu rodiny -> běžné detaily z denního života dostávají jiný rozměr u bezmocného Řehoře -> groteskní, bizarní, nebo se vychylují do absurdní podoby (tajná porada – u rozhovoru členů rodiny) -> svérázný humor
- Celá kniha sleduje přerod vztahu rodiny Samsových k jejich synovi Řehořovi. Řehoř je zpočátku milovaný a potřebný člen domácnosti, kvůli nešťastné náhodě, která ho postihne a způsobí katastrofu, se ho ale začnou všichni bát a opovrhovat jím. Smutek, sebelítost a strach rodiny se brzy promění v bezbřehý odpor a nenávist. Samsovi nejsou schopni postarat se o syna, když je nejvíc potřebuje, a sobecky myslí pouze na sebe, navzdory tomu, že Řehoř je po celá dlouhá léta díky pilné práci a odříkání finančně zajišťoval. Jeho smrt pak berou jako zázrak a milosrdenství, jako vysvobození z bezvýchodné situace.
Rozbor vlastního díla v rovině tématické:
Místo:
- Děj se odehrává v maloměstském bytě rodiny Řehoře Samsy v nejmenovaném městě. Část děje je v pokoji Řehoře.
Postavy:
- Řehoř Samsa – cestující obchodník, který ochotně nosí výplatu domů, kde je přijímána se samozřejmostí. Otec, matka a sestra Markétka nepracují a jejich existence je závislá na Řehořovi. Řehoř si to uvědomuje, ale nevadí mu to; chce, aby jeho rodina žila pohodlně a nechce jim působit jakékoliv starosti. Je poctivý, pracovitý, zodpovědný, živí rodinu, hodný, bere svoji proměnu jako fakt, necítí se ublížen nebo ukřivděn.
- Řehořova sestra Markéta – Řehořova sedmnáctiletá sestra, hudebně nadaná, svého bratra má velice ráda. Jediná z rodiny, která Řehoře lituje a stará se o něj, snaží se před ním překonávat svůj odpor. Kvůli nedostatku finančních prostředků musí začít pracovat, její charakter se mění, bratrův stav jí začíná být lhostejný a nenávidí ho za to, že je rodině přítěží.
- Řehořův otec – praktický, tvrdý, přísný člověk. Po proměně musel začít pracovat. Vyhýbá se kontaktu se synem, je mu odporný.
- Řehořova matka – neunese podívat se na syna po proměně. Řehoře lituje, myslí si, že jeho stav je pouze přechodný a čeká, že se jí vrátí zpět „jejich starý Řehoř“, při přímé konfrontaci se svým potomkem se však příšerně vyděsí a má z něj hrůzu. Musí si najít zaměstnání a syn se pro ni, stejně jako pro ostatní, stává jen nenáviděným břemenem.
Děj
Děj se odehrává v maloměstském bytě rodiny Řehoře Samsy v nejmenovaném městě.
Obchodní cestující Řehoř Samsa se jednou ráno probudí a zjistí, že se proměnil v brouka. Nejdříve mu to nedochází, ale když si uvědomí závažnost situace, tak začne podnikat kroky. Nejvíce mu vadí, že přijde pozdě na vlak. Jako obchodní cestující má totiž mnoho práce, proto je pořád mimo domov, i když práce si velmi cení. Musí být přesný a pracovitý, aby mohl tuto funkci vykonávat. Řehoř se samozřejmě nemůže pohnout z místa, a když už, tak s velkými těžkostmi (nemá ještě cit pro své nové tělo, neví, že má citlivé břicho, naráží ve snaze se dostat z postele na nábytek). Do toho přijde prokurista z firmy, kde je Řehoř zaměstnán, aby se zeptal na Řehořův stav. Rodina, která už mezitím zjistila situaci omlouvá jeho pracovní neschopnost nemocí. Rodina je v šoku, protože je Řehoř živil a chtěl svou sestru Markétku dokonce poslat na studia na konzervatoř. Zatímco se rodina k Řehořovi obrátí zády a nestará se o něj, tak mu Markétka nosí do pokoje, kde pro zatím přebývá jídlo a stará se o něj. I tato péče ji však brzo přejde. Kdo však nese Řehořovu proměnu nejhůř je paní Samsová. Asi 2 měsíce se za ním vůbec ze strachu neodváží jít do pokoje. Oba rodiče se k němu chovají velmi nevraživě, protože musí kvůli této události začít pracovat, aby uživili rodinu. Řehoře jednoho dne odstraní do jiné místnosti (kumbálu), aby mohli pronajímat jeho pokoj. Pan Samsa dokonce zraní Řehoře při jedné z potyček. Od té doby se skrývá pod pohovkou a nechce vylézt. Díky pronájmu jeho pokoje se rodina dostává ze dna. Začínají k Řehořovi chovat lépe. On chce své sestře říci, jak moc jí má rád. V bytě ubytovávají 4 významné pány. Markétka jim pravidelně hraje na housle, což se líbí všem, včetně Řehoře, který se vždy na tyto chvíle těší. Jednoho dne se Řehoř rozhodne s e vydat na cestu po pokojích. Všimnou si ho však tihle významní pánové a bez zaplacení odejdou.To rodinu velmi rozčílí a Řehoř se tím začne trápit. Přichází pomalu na to, že by bylo lepší, aby už umřel. Má pocit, že je pro všechny zbytečný, což pro rodinu platí. Považují ho opravdu za přítěž, i když předtím na něm byli finančně závislí. Umírá dobrovolně, v klidu. Jako první ho najde stará služka. Rodina ho pohřbí a uleví se jí. Čekají, že přijdou bez Řehoře lepší zítřky
Kompozice:
- Povídka psána chronologicky,tzn. Postupně tak jak šly události za sebou, v er-formě z pohledu Řehoře. Je často využíván vnitřní monolog. Občas se v knize vyskytují vzpomínky na minulost. Ojediněle se objevuje i přímá řeč. Příběh je členěn na 3 kapitoly, a dále na odstavce. Má charakter povídky.
- Děj je členěn do tří celků. V prvním se seznamujeme s rodinou a Řehořem, druhý je zaměřen na Řehořovy pocity a rodinné vyrovnání se se situací a třetí je ona nenávist k Řehořovi a smrt.
Jazyková rovina díla:
- Autor používá spisovné formy jazyka bez slangových či hovorových výrazů. Text je dobře srozumitelný i pro dnešního čtenáře, jelikož se zde prakticky nevyskytují archaismy.
- Jazyk je spíše prostý, metafory a květnaté věty se vyskytují zřídka.
- syntaktické prostředky:druh vět – jednoduchá, souvětí, věta holá, typ vět – oznamovací, rozkazovací, zvolací
Vlastní zamyšlení nad knihou, úryvek:
Když jsem knížku dočetla, napadlo mě, jak byla rodina sobecká, že netruchlila nad Řehořovou smrtí a že nikdo z nich nedokázal ten nepopsatelný hmyz přijmout za svého syna a mít ho stejně tak rád. Ale ani rodiče, ani sestra netušili, že hmyz má pořád Řehořovu mysl a duši, nikdo nepochopil Řehořovo chování a jeho myšlení člověka. Všichni tři si mysleli, že to není jejich bratr, ale pouze hmyz. Kniha se mi velmi líbila, je čtivá.
Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz. Ležel na hřbetě tvrdém jako pancíř, a když trochu nadzvedl hlavu, uviděl své vyklenuté, hnědé břicho rozdělené obloukovitými výztuhami, na jehož vrcholu se sotva ještě držela přikrývka a tak tak že úplně nesklouzla dolů. Jeho nohy se mu bezmocně komíhaly před očima.
