Kniha: Quo vadis?
Autor: Henryk Sienkiewicz
Přidal(a): Kamca
- historický román, realistické dílo
- dopsáno roku 1896, vrcholem autorovy tvorby
- oceněno Nobelovou cenou
- 3 díly + závěrečný epilog
- vyprávění, psáno ve 3. osobě, též často dialogy a monology, kterými autor oživuje děj
- věrné, několikastránkové popisování situací, prostředí
- román je velmi dějový, ale někde záměrně zpomalován popisy
- jazyk spisovný, výrazově velmi bohatý
- vystupují zde proti sobě dvě strany: křesťanství X zlo
- pro srovnání: trilogie z polských dějin: Ohněm a mečem, Potopa, Pan Wolodyjowski
– Název – Quo Vadis, Domine? Kam jdeš, pane? – Petr šel z města a potkal Krista, který mu to řekl. A taky to bylo směřováno pro lidstvo a Evropu – kam spěje?
– Lygové – germánský kmen mezi Vislou a Odrou
– Po Neronovi – císař římský – Titus Flavius Vespasianus
– Režie – Jerzy Kawalerowicz
Polsko
Henryk Sienkiewicz (sinkievič) (1846 – 1916)
– Nobelova cena za literaturu
– beletrie a historie – velký ohlas u čtenářů
v Quo Vadis („kam kráčíš“) – román o životě a pronásledování křesťanů v Římě za vlády Nerona, střet dvou světů – antiky a rodícího se křesťanství, milostný příběh (Vinicius a Lygie) na pozadí historických událostí – dopsáno roku 1896
v Křižáci – z polských dějin, boj Poláků proti křižákům
v Ohněm a mečem – trilogie
v Potopa – trilogie
v Pan Wolodyjowski – trilogie
Realismus
– latinsky realis – skutečný, věcný
– převažující metoda po romantismu – od 2. pol. 19. st
– rysy realismu v literatuře již od počátku, jako směr nejdříve v průmyslově vyspělých státech (18. st. Anglie), jako literární metoda od 1/3 19.st
– podpořeno rozvojem přírodních a technologických věd
– rozvoj filozofie („skutečné je to, co lze dokázat smysly“)
různé formy realismu:
a) popisný – popisuje jev nebo příběh, autor se neangažuje
b) kritický – kritika nedostatků společnosti, naznačuje možnost řešení
c) naturalismus – člověk je ovlivněn dědičnou biologickou podstatou (když má něco vrozené, tak se toho nezbaví)
d) hlubinný (20. st.)
e) socialistický (20. st)
znaky:
- pravdivý popis skutečnosti
- autor se neúčastní děje
- nové výrazové prostředky (hovorová řeč, nářečí, archaismy)
- typizace – osoby jsou typické pro určité prostředí (na jedné postavě jsou shrnuty všechny vlastnosti)
- realistický hrdina se vyvíjí, zachycení dlouhých období
Francie – Honoré de Balzac – Lidská Komedie, Emil Zola – Zabiják, Nana, Gustave Flaubert – Paní Bovaryová, Salambo
Anglie – Charles Dickens – Oliver Twist, Kronika Pickwickova klubu
, Thomas Hardy – Neblahý Juda
Rusko – Nikolaj Vasiljevič Gogol – Revizor, Lev Nikolajevič Tolstoj – Vojna a mír, Anna Karenina, Anton Pavlovič Čechov – Višňový sad
Norsko – Henryk Ibsen – Nora
Dánsko – Hans Chrisian Andersen – Císařovi nové šaty, Statečný cínový vojáček, Malá mořská víla
USA – Mark Twain – Dobrodružství Huckleberryho finna, Dobrodružství Toma Sawyera, Princ a Chuďas
Děj
I. DÍL:
Za Petroniem přichází jeho synovec Vinicius pro radu. Zamiloval se totiž do Lygie, dcery krále Lygů, o kterou se stará Aulova rodina. Vinicius se s ní seznámil, když ho Aulova rosiny ošetřovala po bitvě. Vinicius chce Lygii získat lstí, Petronius se dohodne s Nerem a ten vezme Lygii jako rukojmí a pak ji věnuje Viniciovi. Ale při cestě Lygie uteče a skrývá se. Mezitím zemře Nerovi dcera a on se vydává s Petroniem na cesty, aby vystupoval v divadlech. Vinicius si najde detektiva Chilóna, aby našel Lygii. Společně s ním proniká mezi křesťany a dostane se až na tajný sjezd, kde Lygii spatří. Sleduje jí a podplatí atleta Krotóna, aby zabil její ostrahu a unesl ji. Proniknou do jejího domu, ale otrok Ursus zabije Krotóna a zajme Vinicia.
II. DÍL:
Nad Viniciém se smilují, ušetří ho a propustí. Když se Vinicius uzdraví, začne se zajímat o křesťanství. Posléze se dozvídá, kde se Lygie skrývá a chce ji znovu unést, ale uvědomí si, že by to bylo proti křesťanství a tak jde do jejího domu a požádá ji o ruku. Také se rozhodne učit se křesťanství a nechat se pokřtít. Chystají se zásnuby, ale Vinicius musí odjet na cesty doprovázet Nera, protože neuposlechnout by mohlo znamenat smrt. Na cestách se Nero snaží dokončit své písně, ale schází mu inspirace, chce vidět hořící město. Jednoho dne vtrhne do Nerovy vily posel, že Řím je v plamenech. Zděšený Vinicius se rozjede zpět do Říma, protože tam je jeho milovaná Lygie. Po cestě potkává zděšené prchající lidi, všude panuje panika a značný chaos a spodina provolává, že Řím nechal zapálit Nero. Vinicius se dostane až do domu, kde Lygie bydlí, ale ta už se stačila s Ursem zachránit. Vinicius tedy běží zpět za řeku do bezpečí, ale plameny, žár a kouř mu cestu značně stěžují. Je vysílen a vypadá to, že padne, ale naštěstí ho zachrání dělníci, kteří bourají domy, aby se požár dál nešířil.
III. DÍL:
Město už 6. den hoří a Nero, aby uklidnil rozbouřené obyvatelstvo, prohlásí, že Řím zapálili křesťané a že je pochytá a uspořádá s nimi velkolepé hry. Tak se do vězení dostává i Lygie s Ursem, které Vinicius nestihl zachránit. Hry začaly a denně umírají stovky křesťanů. Vinicius je už na pokraji zoufalství, že nemůže Lygii zachránit. Mezitím ale ve vězení vypukne epidemie a další křesťané umírají ve vězení v horečkách. Vinicius tedy podplatí stráže a dohodne se s nimi, že v noci vynesou Lygii v rakvi ven jako mrtvou. Tak Vinicius čeká v noci na smluveném místě, ale stráže se mu omlouvají, že ji nemohly přinést, protože je převeleli do jiného vězení. Vinicius zoufá, protože den kdy má Lygie v hrách přijít na řadu se blíží. Navštíví ji ve vězení a slíbí si lásku po smrti. Pak už se konají poslední hry a do arény vstoupí Ursus, proti němu pošlou býka, který má na rohách přivázanou Lygii. Vinicius to nevydrží a omdlí. Ursus však zázrakem vyhraje a zlomí býkovi vaz, tím zachrání i Lygii.
Lid je nadšen a dožaduje jim milost. Nero nemá na vybranou. Lygie je tím volná a stěhuje se s Viniciem do hor, kde se vezmou a žijí spokojeně. Řím jde ale do záhuby, lid je nespokojený a Nero se cítí ohrožen. Tak tedy zabije všechny své blízké, ale nakonec ví, že je opravdu konec a spáchá sebevraždu.
Děj
Děj se odehrává někdy v období 60.let 1.století v Římě
Příběh se odehrává ve starověkém Římě za vlády císaře Nerona. Na pozadí milostného příběhu římského patricie Vinicia a křesťanky Lygie zobrazuje tehdejší dobu. Římské impérium, navenek silné, se začíná otřásat v základech, což je způsobeno nedostatkem morálky vyšších vrstev a bídou ostatních obyvatel. Hořící Řím symbolizuje brzký zánik impéria, hořící kříže křesťanů zvěstují novou, spravedlnější dobu.
Vinicius se zamiluje do Lygie, dcery vládce Lygů, a rozhodne se ji unést. Jeho strýc Petronius přemluví Nera, aby vzal Lygii Aulům. Od císaře ji dal odnést do svého domu. Průvod byl cestou přepaden křesťany a Lygiiným sluhou Ursem a ona je osvobozena. Vinicius chce Lygii vypátrat. Na pomoc se mu nabídne Řek Chilón, chudák, který sám sebe považuje za filozofa. Po nějaké době uvidí Lygii na shromáždění křesťanů. Sleduje ji, až objeví její obydlí. Vinicius ji chce s pomocí silného Krotona unést. Nepovedlo se jim to. Ursus Krotóna zabije a Vinicia těžce zraní.
Vinicius zůstává u křesťanů, kteří se o něho starají, dokud se neuzdraví. Lygie Vinicia miluje, a proto opouští dům a ubytuje se u křesťana Lina. Vinicius se na ni snaží zapomenout, ale marně. Proto ji hledá znovu. Přichází za křesťany, za apoštoly Petrem a Pavlem, který ho potom doprovází do Autia a poučuje o křesťanské víře. V době pobytu v Autiu nechal Nero zapálit Řím. Vinicius tam spěchá, aby zachránil milovanou Lygii.
Ze žhářství jsou obviněni křesťané. Je vyhlášeno pronásledování, proto se musí skrývat víc než dříve. Vinicius se dá pokřtít. Křesťané jsou vězněni a mučeni. Chilón se nabízí, že bude udávat. Vinicius se snaží zachránit Lygii. Vymyslí plán, jak ji dostat z vězení, ale ten je na poslední chvíli zmařen. Pronásledování pokračuje, ale Lygie je stále naživu. Křesťané přemlouvají Petra, aby opustil město. Po dlouhém přesvědčování odchází, ale po cestě se mu zjeví Kristus s otázkou: „Quo Vadis, Domine?“ Odpoví: „Do Říma“. Petr se proto vrací. Již bylo umučeno mnoho křesťanů. Lygii přivázali na rohy býka, kterým měla být s Ursem rozdupána. Ursus býka zabije, aby osvobodil svou královnu. Celá aréna prosí o milost, kterou jim nakonec Nero udělí. Lygie se stane Viniciovou ženou a odjedou spolu z Říma.
Rozbor
Historický román – rozdělen do 3 navzájem navazujících dílů + závěrečný epilog. Realistické dílo.
– Kompoziční postup: Chronologický i retrospektivní.
– Věrné, několikastránkové popisování situací, prostředí.
– Román je velmi dějový, ale někde záměrně zpomalován popisy.
– Jazyk spisovný, výrazově velmi bohatý .
– Postavy
o Nero – římský císař, milovník umění; Římu je spíš pro smích, krutý, nesnese kritiku; ozn. jako Měděnobradý, komediantství, sebezbožnění, zapálí Řím pro estetický prožitek
o Marus Vinicius – římský patricij, voják; šlechetný, oddaný; celým srdcem miluje Lygii, z počátku má nehumánní názory – láskou přiveden ke křesťanství, mladý voják, syn bývalého konsula, zpočátku panovačný, na konci obrácen na křesťanskou víru, velmi spravedlivý a dobrý člověk
o Lygie – nesmírně krásná, jemná křesťanka, (Kallina) – dcera barbarského krále, zapomenutá v Římě, velmi krásná, ctnostná a dobrosrdečná
o Gaius Petronius – Viniciův strýc, Neronův „soudce vkusu“ (Arbiter Elegantiarum); líný, milovník života a žen, rozumí poezii, vzdělaný, vlivný, podle historiků opravdu žil a s podobnými až shodnými vlastnostmi, velký vliv na Nera, zemřel radši sám – otevřel si žily i s Euniké, než by ho dal zabít Nero, jeden z nejbližších Neronových společníků, snad jako jediný z jeho okolí vylíčen v kladném světle, velký bohém přející kráse a lásce
o Ursus – otrok Lygie, má nesmírnou sílu, za svou paní by položil život
o Chilón Chilonides– rádoby filozof (nuzák považující se za filozofa), muž z ulice, strůjce všech katastrof, není líčen jako postava absolutně negativní
o Pomponie Graceina – žena, která Lygii vychovala
o Krotón – gladiátor
o Apoštolové Petr a Pavel
o Poppaea – manželka Nera
o Tigellinus – prefekt pretoriánů, na Nerův rozkaz zapálil Řím
o Euniké – Petroniova otrokyně
Hrdina románu – Petronius
( – opravdová postava v postklasickém období (r.14-2 st. n. l.) římské literatury
– jeho dílo Satirion (popis života tehdejší společnosti)
– spáchal sebevraždu )
– Čas, prostor – Neronův Řím
– Látka – Zvrat hierarchie v Římě popsán pomocí lásky smyšlených postav (Lygie a Vinicia)
– Příklady motivů
zranění Vinicia
zamilování se Vinicia do Lygie…
hledání Lygie, Chilón, ryba…
úryvek
Šli tedy. Prošli kolem lupanarů zářících světly, prošli hájem, řetězem praetoriánů na koních a vyhledali své lektiky.
„Zajdu k tobě,“ řekl Petronius.
Usedli spolu do jedné lektiky. Avšak cestou oba mlčeli. Teprve když byli v atriu Viniciova domu, řekl Petronius.
„Víš, kdo to byl?“
„Rubria?“ zeptal se Vinicius, pobouřen už pouhým pomyšlením na to, protože Rubria byla vestálka.
„Ne.“
„Kdo tedy?“
Petronius ztlumil hlas:
„Vestin oheň byl zneuctěn, protože Rubria byla s caesarem. Ale s tebou mluvila…“ A dokončil ještě tišeji:
„Diva Augusta.“ Nastala chvíle mlčení.
„Caesar,“ řekl Petronius, „ nedovedl před ní skrýt svou touhu po Rubrii, snad se mu tedy chtěla pomstít. A já jsem vás vyrušil proto, že kdybys Augustu poznal a odmítl ji, nebylo by pro tebe záchrany: pro Lygii a možná ani pro mne.“
Avšak Vinicius vybuchl:
„Mám dost Říma, caesara, hostin, Augusty, Tigellina i vás všech! Dusím se! Nemohu tak žít! Chápeš mě?!“
„Ztrácíš hlavu, soudnost, rozvahu! Vinicie!“
„Na celém světě miluji jenom ji!“
„Nu a?“
„Nechci tedy jinou lásku, nechci váš život, vaše hostiny, vaši nestoudnost a vaše zločiny!“
„Co se s tebou děje? Jsi snad křesťan?“ A mladý muž si sevřel hlavu rukama. „Ještě ne!“
