Jméno: Realismus a naturalismus ve světové literatuře
Přidal(a): unknown
1) Světová literatura mezi romantismem a realismem
Koncem 20. let 19. stol. začal být romantismus kriticky přehodnocován a postupně dochází k oslabení jeho vlivu. Tyto změny ovlivnila i společenská situace – postavení měšťanstva v kapitalistické společnosti, rozvoj podnikání, rozvoj přírodních věd a sociálních teorií.
Kritizován je zejména romantický životní postoj (únik před skutečností, důraz na cit, záliba v historii apod.). Autoři se začínají zajímat o současný svět, stávají se pozorovateli společenských změn a zaujímají k nim kritický postoj, stávají se tzv. realisty. ((z lat. realis = věcný, skutečný ) = věrné a skutečné zobrazení skutečnosti.
Témata: celospolečensky významné problémy, jako např. osudy dětí, postavení ženy ve společnosti, životní podmínky dělnických vrstev apod.
Hrdina: už není výjimečný jedinec, jeho znaky a charakter je spojován s širší skupinou – tzv. typizace. Hrdina se v průběhu děje vyvíjí a mění, současně se zkoumá vliv původu a prostředí.
V literatuře převažuje próza – román, povídka, novela. „Zlatý věk románu“ (zejména společenský a historický) – někdy má podobu kroniky, románového cyklu nebo epopeje. Román–fejeton – vliv rozvoje publicistického stylu, román vychází na pokračování v novinách – řada uzavřených epizod.
Jazyková stránka: z důvodu podrobného a věrohodného zobrazení charakteru a prostředí autor využívá různé vrstvy jazyka (vesnická tematika – nářečí, historická – archaismy, historismy atd.).
Stručný přehled nejvýznamnějších představitelů tohoto období v evropských literaturách: (spojení romantických prvků (dobrodružství, milostný cit) a realistických (popis detailů, společenské souvislosti).
FRANCIE:
Victor Hugo (viktor ygo)
Chrám Matky boží v Paříži, Ubožáci (Bídníci)
Honoré de Balzac (onoré de balzak)
Lidská komedie – jeho životní dílo – románový cyklus (více než 100 děl) v předmluvě Balzac formuluje zásady realismu. Osu Lidské komedie tvoří tři romány – Otec Goriot, Ztracené iluze, Lesk a bída kurtizán.
Stendhal – Červený a černý Jeho romány byly oceněny později – novátorství, je stručný, hodně nechává na čtenářích, nejsou zde popisné pasáže (jako např. u Balzaca).
DÁNSKO
Hans Christian Andersen –psal dramata, romány, básně, cestopisy, dnes znám především pro své pohádkové příběhy(více než 150 – např. Císařovy nové šaty, Ošklivé káčátko, Malá mořská víla
RUSKO:
Nikolaj Vasiljevič Gogol – vliv romantismus např. Večery na samotě u Dikaňky (prózy inspirované ukrajinským folklórem), vrcholná díla napsal už v duchu realismu, román Mrtvé duše a komedie Revizor. (vliv realismu)
ANGLIE:
Charles Dickens (čárls dykinz) – mimořádný pozorovací talent, smysl pro detail, představivost, smysl pro humor, velmi houževnatý a pracovitý ( přip. Balzaca).
Kronika Pickwickova klubu, Oliwer Twist, Nadějné vyhlídky
2) Realismus a naturalismus ve světové literatuře
V 50. letech 19. stol. realismus převážil nad romantismem. Většina realistů patřila současně k naturalistům (naturalismus = jedna z podob realismu, extrém realismu).
Definitivní odklon od romantismu ovlivnily:
- změna spol. poměrů po r. 1848 – politické odpůrce nového režimu postihlo zatýkání, perzekuce, vyhnanství, noviny a literatura – cenzura,
- rozvoj vědy ve 2. pol. 19. stol. a tzv. pozitivismu (filozofie-spolehlivost, skutečnost).
Představitelem pozitivismu byl Auguste Comte (ogist komt) – základem je metoda – popis a třídění poznatků získaných pozorováním. Dalším nástupcem Hoppolite Taine (ypolitén)- filosof, historik – jeho deterministická teorie – o předurčenosti lidského jednání vnitřními nebo vnějšími příčinami – ovlivnila naturalisty.
Z vědy převzala literatura:
- metodu pozorování, popisu a třídění poznatků (spisovatelé si vedou záznamníky – postřehy zkušenosti- podkladový materiál k tvorbě),
- požadavek objektivity román – podobně jako vědecké dílo má podat pravdivý obraz skutečnosti bez příkras a iluzí.
Pojem realismus se objevil už ve 30. letech 19. stol. Na Světové výstavě v Paříži vystavil franc. malíř Courbet (kurbet) vlastní expozici s názvem Realismus. V literatuře vyšel r. 1857 manifest Realismus (současně začíná vycházet i časopis Realismus) – odmítá dosavadní metody románu (vyjma Balzaca) – umění má být přesnou reprodukcí skutečnosti (podobně jako fotografie).
HLAVNÍ PŘEDSTAVITELÉ (stručně přehled + vybraná díla více přiblížit)
FRANCIE
Gustav Flaubert (flóber) Baní Bovaryová (podtitul Mravy francouzského venkova) – psychologický román o ztrátě iluzí romanticky založené ženy vedoucí až k sebevraždě (střet představ s realitou);
„bovarismus“ – útěk od reality k iluzím, snům, představám.
Další díla:
Citová výchova, historický román Salambo.
Přechod mezi realismem a naturalismem představuje román bratří Edmonda a Julese de Goncourtových (edmonda a žila d gonkurtových) Germine Lacertoxová (žerminy lasertéksová). Podle jejich jména se od r. 1903 ve Francii předává prestižní literární cena.
V předmluvě – první definice naturalismu
- pozornost je věnována patologickým jevům lidského chování, např. alkoholiků, postižených nervovou chorobou apod.,
- hrdinové z nejnižších vrstev společnosti (ne vždy asociálové a kriminální živly).
Ideovým mluvčím naturalistické školy byl Emil Zola.
První jeho naturalistický román – Tereza Raquienová (tereza rakenová), důraz na determinovanost jedince biologickou dědičností a sociálním prostředím (hrdina – bytost, kterou bída a alkohol postaví na úroveň nemyslícího zvířete).
20svazkový románový cyklus – rodinná kronika Rougon – Macquartů (rugon makartů), připomíná Balzacovu Lidskou komedii, nejznámější je román Zabiják.
Nana – pokračování – hl. hrdinka je prostitutka Nana dcera Gerveisy.
Z ostatních románů –
Štěstí Rougonů – úvodní román
Břicho Paříže – reportážní prvky (předešel lit. vývoj románu) z prostředí pařížské tržnice.
Lidská Bestie, Peníze atd.
Guy de Maupassant (gy de mópasán)
povídky Kulička, Lest, Matka nestvůr, román – Miláček – hl. hrdina ambiciózní, bezohledný muž, díky přízně žen pronikne do nejvyšších kruhů, novinářské prostředí, řada autobiografických prvků.
POLSKO
Henryk Sienkiewicz (henryk šenkěvič)
Nejznámější román Quo vadis? (Kam kráčíš) – Řím v době vlády císaře Nerona, rozmařilost a zhýralost – úpadek Římské říše nástup křesťanů – idealizace křesťanské církve, která znamená oporu pro soudobé Polsko v boji za samostatnost.
Další romány čerpají z národní historie – Ohněm a mečem, Potopa, Pan Wolodyjovski román Křižáci, pro mládež Pouští a pralesem.
RUSKO
1)Ivan Sergejevič Turgeněv – kniha drobných próz Lovcovy zápisky – kniha drobných próz, vypravěč – lovec, setkává se s řadou postav – nevolníků, statkářů, v jejich portrétech se projevuje autorův kritický pohled na ruský venkov před zrušením nevolnictví.
Romány – Rudin, Šlechtické hnízdo – jeho hrdina je opět typ zbytečného člověka.
2) Ivan Alexandrovič Gončarov – román Oblomov – dovršení typu zbytečného člověka,
- Fjodor Michaljovič Dostojevskij
Spojnice mezi realismem (naturalismem) a modernou, zakladatel moderní psychologické prózy,
Dramatický život – za přípravu vzpoury proti carovi odsouzen k trestu smrti – zmírněno na vězení na Sibiři, jeho dílo – nechce se smířit se soudobým stavem Ruska.
Zápisky z Mrtvého domu – „dokumentární próza ze sibiřské káznice“, psychologické studie – portréty spoluvězňů – většinou skutečných zločinců, i v tomto prostředí se snaží najít lidské kvality ( libreto pro stejnojmennou operu L. Janáčka).
Nejznámější romány: Zločin a trest (společná četba).
Z dalších románů – Idiot, Běsi, Bratři Karamazovi atd.
Vojna a mír – Rusko v době Napoleonských válek, 4dílný román – epopej, široce rozvětvený děj – později název román – řeka (250 postav).
sociálně psychologický román – Anna Kareninová – citlivá studie ženy z aristokratických kruhů, dala přednost skutečným citům před společenskými konvencemi, bezvýchodná situace – sebevražda.
Anton Pavlovič Čechov – prozaik, dramatik, společné téma dramat i prózy – nenaplněný sen.
Prozaická tvorba:
psychologické povídky a novely, dobové poměry křiví charakter lidí např. Smrt úředníka – ubohost ruského úředníka, kýchne v divadle, poprská pleš generála a ze strachu z následků umře, povídky s dětskými hrdiny Vaňka, Spát, jen spát
Dramatická tvorba – společně s Ibsenem (Norsko) mezník ve vývoji světového dramatu
Nejznámější je čtveřice tragikomických dramat, někdy označována jako celek
Racek, Strýček Váňa, Tři sestry, Višňový sad (agónie starého světa šlechtici opouštějí své sídlo x nová generace, kácení sadu = podnikání vítězí nad nevýdělečnou krásou).
NORSKO – Henrik Ibsen (vedle realismu a naturalismu i prky literární moderny –symbolismus)
Nora (u nás překládáno jako Domeček pro panenky, Domov loutek) tragikomedie Divoká kachna.
OSNOVA k MO č. 13 – Realismus a naturalismus ve světové literatuře
(s využitím ukázek a zkušeností z vlastní četby):
- světová literatura v období mezi romantismem a realismem (kritické přehodnocování romantismu, náměty, hrdina, pojem typizace, jazyková stránka), stručný přehled nejvýznamnějších představitelů tohoto období v evropských literaturách (H. d. Balzac, Ch. Dickens, N. V. Gogol),
- realismus a naturalismus ve světové literatuře (spol. historický kontext, vlivy, charakteristické znaky, pojem naturalismus, žánry – románová epopej, historický román, psychologický román, lyrické drama), přehled hlavních představitelů (G. Flaubert, E. Zola, G. de Maupassant, Sienkiewicz, I. S. Turgeněv, F. M. Dostojevskij, L. N. Tolstoj, A. P. Čechov).
