Kniha: Římanka
Autor: Alberto Moravia
Přidal(a): Xxx
vydáno: 1947
->román
Jazyk a styl díla
– román, psán v ich-formě
– byl zfilmován
Čas a prostor :
Řím, 2. světová válka
Charakteristika hlavních postav
Adriana, její matka, Gino, Gisella, Astarita, Giacoma-Mino, Sonzogno
Adriana – mladé děvče z Říma, krásná, 16 let – oválná tvář, něžné oči, rovný nos, nohy rovné a silné, boky kulaté, v páse úzká a v ramenou široká, jen břicho se jí zdálo silnější, pózovala jako modelka, nakonec se stala prostitutkou, zpočátku naivní, velké představy, chudá
Matka – chudá šička, vdova, nechtěla, aby její dcera skončila jako ona
Gino – šofér u bohaté rodiny rodiny, její milenec, no ukázalo se, že je ženatý a má dceru, byl první, kterému podlehla
Giacomo (Mino) – bohatý student, který nesouhlasil s tehdejším životem, zapojil se do politických věcí, což bylo v té době zakázané, je to jediný muž, kterého Adriana skutečně milovala
Astarita – pracoval u policie, velmi miloval Adrianu, spravil všecko, co chtěla, dokonce nezapsal výpověď Mina, když ho zatkla policie, zmocnil se jí na výletě, a tam poprvé přijala peníze za milování
Sonzogno – statný chlap, násilný i k Adrianě, schopný zabíjet, otec jejího dítěte
Gisella – jediná kamarádka Adriany, seznámili se v ateliéru, seznámila jí s Astaritou
a dovedla na cestu prostitutky
Děj
Hlavní hrdinka Adriana je krásná dívka žijící se svou matkou v jedné chudé části Říma.
Matka po ní, chtěla, aby vydělávala mnoho peněz. Adriana se stala modelkou. Dělala modelku v ateliérech, kde ji malíři malovali nahou. Zvykla si na toho zaměstnání, ale nepřinášelo to mnoho peněz. Zamilovala se do Gina, šoféra v bohaté rodině. Slíbil jí, že si ji vezme, ale nakonec se dozvěděla, že je již ženatý. Měla za nejlepší přítelkyni Gisellu, ta ji seznámila s Astaritou. Na Adrianu byl velmi hrubý, dalo by se říci, že ji znásilnil.(byli spolu a Gisellou a jejích klukem na výletě, tam se to stalo). On ji za tento sex zaplatil. Zamiloval se do ní po uši, ona jeho lásky párkrát využila.
Peníze jí udělali dobře, cítila, že bude lépe. Skončila s povoláním modelky a stala se prostitutkou. Toto povolání, které zbytek takzvané slušné společnosti neuznává, stále však zůstává čestná a hrdá. Své milence si vedla do svého pokojíčku doma, které původně vybavila na život s Ginem. Ano, měla se lépe, ale stále to nebyly takové peníze, aby si žila, jak chce.
Jednoho večera se procházela s Gisellou, poznali nové mladíky. Byl mezi nimi Giacoma, do kterého se Adriana hned zamilovala. On ji odmítl, byl na ní hrubý, ani s ní ze začátku nechtěl spát. Postupem času se vše změnilo, miloval se do ní, i byl na ní někdy příjemný. Giacomo byl členem jedné ilegální organizace zaměřené proti vládě.
Mezi její další milence patřil Sonzogno. Byl to vrah. Seznámila se s ním diky Ginovi.
(dlouhý příběh, proč vrah… Adriana v době, kdy chodila s Ginem sebrala v domě, kde Gino, pracoval zlatou pudřenku, za tento čin byla potrestaná služka, Ginovi to řekla a on ji dal Sonzognovi, aby ji prodal, obchodník ho urazil a on ho zabil) Sonzogno byl velmi divný chlapík, ale velmi silný.
Příběh, je velmi zapletený. Mina hledá policie, ví, že se schází s Adrianou. Policie se tedy vydá jak k Minovi, tak k Adrianě, kdyby byl u ní. U Adriany se, ale v tuto chvíli nachází Sonzogno. On si tímto myslí, že ho udala. Utíká. Mino je uvězněn. Adriana se to dozví
a hned běží za Astaritou, který pracovat na policii, ať Minovi pomůže. On ho vyslýchá
a poté propouští, ale Mina se zmocnila slabá chvilka a vše vyzradil (i své spolupracovníky).
Vrací se k Adrianě, byl velmi zoufalý. Bál se, že existují důkazy o jeho výslechu. Považoval se za padoucha.
Adriana pozvala Astaritu domů, aby zjistila jak je to s těmi důkazy. Mino byl schován ve vedlejší místnosti. Než přišel Astarita objevil se ve dveřích Sonzogno. Vyhrožoval jí, ale zachránil ji Astarita svým příchodem. Sonzogna vyhnal. Astarita řekl Adrianě, že žádné záznamy o vyslýchání nejsou a odešel.
Adriana si šla s Minem lehnout. Přemýšlela o dnešním večeru a dospěla k tomu, že musí Astaritu před Sonzognem varovat. Jela za ním, Mino, jel s ní, ale bylo už pozdě. U jeho domu byla skupina lidí, všichni koukali a každý se ptal, co se stalo. Sonzogno zabil Astaritu, strčil ho do prostoru mezi schody. Sonzogno byl později zastřelen, když utíkal.
Adriana se chtěla vrátit domů, ale nemohla najít Mina. Jela domů tedy sama, ale zde taky nebyl. Za pár dní ji přišel dopis, ve kterém zjistila, že Mino spáchal sebevraždu, nedokázal se smířit s tím, co udělal. Slíbil ji také pomoc s jejím dítětem, které čekala. Dítě, ale bohužel čekala se Sonzognem, ale Minovi řekla, že je ho.
Alberta Moravia řadíme do Světové literatury 2. poloviny 20. Patří do období Neorealismu.
Světová literatura 2. polovina 20. století
NEOREALISMUS
– umělecký směr
– směr v italském umění (v literatuře a filmu) 40. a 50. let 20. století
– vyznačuje se úsilím o důsledně prokreslené a dramatické vidění každodenního života a důrazem na sociální problematiku
– autoři používají často lidový jazyk ulice
– návrat k realismu
– důraz na dokumentárnost, hodnověrnost
– důsledně prokreslené situace
– typický pro Itálii, ukazuje italskou povahu, přírodu
– podmínka života na konci a po 2 světové válce
– typický člověk ukřičený, hlučný, velmi temperamentní, rozhodný
– hlavní je v rodině matka
ALBERTO MORAVIA (1907 – 1990)
– byl prozaik, dramatik, esejista i literární kritik
– narodil v rodině architekta, židovská rodina
– v dětství onemocněl tuberkulózou kostí
– devět let strávil upoután na lůžko v sanatoriích i doma
– nemoc u něho vyvolávala pocity společenské vyřazenosti a osamělosti
– vzdělání získal především od soukromých učitelů, hodně četl
– jeho poválečná literatura a názory vedly ke sporům s církví
– od roku 1958 do roku 1970 poměrně hodně cestoval, navštívil Anglii, Francii, USA, Mexiko, Čínu, ve třicátých letech navštívil i SSSR.
– Moravia se ve svých dílech zabýval úpadkem rodiny, motivy odcizení a krachem lidských vztahů
– jeho nejtypičtějším tématem je nuda a její vliv na člověka.
– později se zabýval také antifašistickou tematikou.
– postupem času se Moravia dostával stále více k sexuální tematice, ale plně toto téma rozvinul až na sklonku svého života.
– v těchto dílech se pro něho sex stal základním momentem lidského života, díla jsou proto eroticky velmi otevřená
Dílo:
Horalka (1957)
– děj toho neorealistického románu s prvky existencialismu se odehrává v letech
1943 – 1944 v Itálii (před koncem války)¨
– Řím je bombardován
– Hl. postava žena, vdova, která vychovává samotná čtrnáctiletou dceru. Je obchodnice, kvůli dceři se rozhodne opustit Řím. Odcházejí do hor. Hledají příbuzné, kde by přečkaly válku. Chce dceru ochránit. Matce se to podaří, po osvobození se vrací zpět do Říma a po cestě jsou obě znásilněni „osvoboditeli“. Přežijí, ale dcera je tak v šoku, že se z ní stane děvka.
– zfilmováno
Římanka (1947)
Římské povídky (1954, 1959)
– dva svazky neorealistických povídek o životě lidí z okraje společnosti
Nuda (1960)
– román s motivem vnitřní prázdnoty člověka
Jeho současníci:
ITALO CALVINO
– s neorealismem bývá spojována je počáteční tvorba
– neorealistické rysy (prostředí děje – partyzánský odboj za 2. sv. války) má jeho literární románový debut Cestička pavoučích hnízd, jehož děj je ale současně protknut pohádkovými a fantaskními motivy
Naši předkové
– trilogie, nejznámější díl Baron na stromě
– italský prozaik, novinář, pedagog, věděc
Jméno růže
– nejslavnější dílo postmodernismu (prosazuje moderní prvky v literatuře 40. – 70. léta)
– historické dílo, ukazuje život v mnišském klášteře
– V klášteře se dějí záhadná úmrtí mnichů, všichni co zemřeli, četli předtím zakázanou knihu a všichni mají černé konečky prstů. Hlavní hrdina, mladý mnich a jeho učitel, kteří se přijeli do kláštera. Vyšetřují vraždy a někdo se jim snaží ve vyšetřování bránit.
