Kniha: Robinson Crusoe
Autor: Daniel Defoe
Přidal(a): Anna
Daniel Defoe
Daniel Defoe byl anglický spisovatel, novinář a obchodník. Žil mezi léty 1660-1731. Patřil spolu s francouzským filosofem Voltairem (filosofická povídka Candide) a Diderotem (román v dopisech Jeptiška) do myšlenkového proudu osvícenství. Dalším významným anglickým spisovatelem jeho doby byl například Jonathan Swift (fiktivní cestopis Gulliverovy cesty) Ten kladl důraz na vzdělání, rovnost, bádání a v literatuře se projevoval se vyvážeností rozumu a citu. Spisovatel tohoto období měl být současně i myslitelem. Převládaly naukové literární žánry, filosofické romány (příběh spíše na pozadí, ale zobrazuje myšlenku, která je tím klíčovým prvkem) a povídky. Typickou pro osvícenství je ironie. Prvky osvícenství se projevují na charakteru hlavního hrdiny. Ten užívá rozumu, logického myšlení, aby přežil. Navzdory velkému vlivu směru autor klade důraz na víru a jednotlivé církve (zjednodušeně: nevěříš v Boha = jsi barbarem).
U nás se osvícenství projevilo nejen na panovnících jakými byla např. Marie Terezie nebo Josef II, ale na vlně tzv. národního obrození. Odtud známe osobnosti jakými byly např. jazykovědec, historik, zakladatel slavistiky a bohemistiky Josef Dobrovský (Zevrubná mluvnice jazyka českého, Dějiny české řeči a literatury), dramatici Václav Thám nebo Václav Kliment Klicpera, překladatel a tvůrce významných slovníků Josef Jungmann, historik František Palacký, básnící František Ladislav Čelakovský nebo Slovák Jan Kollár.
Dílo
Život a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoa, námořníka z Yorku (dále jen Robinson Crusoe) je klíčovým románem slavného anglického autora Daniela Defoe. Do češtiny byly vydány dva díly, které do jednoho vydání přeložil Timotheus Vodička a ilustroval Adolf Born. Jméno druhého dílu je Další dobrodružství Robinsona Crusoe. V něm navazoval svoji dobrodružnou tematikou a schopností člověka přežít v těžkých podmínkách s pomocí vynalézavosti a víry v Boha.Příběhy s Robinsonem Crusoem jsou nejznámnějším autorovým literárním počinem. Napsal i mnoho dalších děl (např. román o opuštěné matce Roxana nebo historický částečně dobrodružný román Moll Flandersová). Ty však nejsou tak známá jako Robinson Crusoe.
Děj pro připomenutí knížky:
Četl jsem vydání, kde byly 2 díly. Prvním dílem je Život a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoea, námořníka z Yorku. Ten vypráví příběh mladého hocha (Robinson Crusoe), který se i přes varování rodičů vydává na moře. Štěstí mu bohužel nepřálo a po několika drobnějších událostech se dostal do otroctví, odkud i s jistým Xurym na menší lodi utekli od svého pána. Osud ho po krátké době usadil v Brazílii, kde si vybudoval slušnou plantáž. Při jedné další plavbě pak díky „prozřetelnosti“ ztroskotal na onom neobydleném ostrově, kde žil po mnoho let. Vybudoval si slušné zázemí, zachránil divocha (Pátek, věrný sluha) před lidožrouty z jiného kmene. Po nějakém čase se objevil koráb, jehož kapitán ho za odměnu (Robinson pomohl potlačit povstání), odvezl z ostrova, kde však stihl zanechat skupinu Španělů a pár Angličanů (dlouhý příběh na vyprávění). Po pár zastávkách se vrátil do rodné země, tam dlouho nepobyl a vydal se vstříc dalším dobrodružstvím. Druhým dílem je Další dobrodružství Robinsona Crusoea. která jsou druhou a poslední částí jeho života. Ten dosti detailně, trochu rozděleně na menší epizody, mohu-li to tak nazvat, vypráví o jeho putování do Asie a zpět do Anglie. V této části je mimo jiné zabit Pátek. Je to příběh plný bojů (např. s Tatary), dlouhých cest (dostal se z Indie až do Anglie, přestože z velké části putoval po souši s karavanem) a obchodu se všemi možnými položkami. Trochu připomínající cestopis (velmi detailní popis cesty).
Rozbor
Literární druh: epika
Literární žánr: dobrodružný román s prvky cestovního deníku a autobiografie
Kompozice:
- Příběh je stavěn chronologicky
- rozdělen je ale do menších epizod
- Začátek: mladý Robinson neuposlechne rodiče a vydává se na moře
- Konec: Konec první knihy je v okamžiku, kdy se Robinson a Pátek vracejí do Anglie.
Časoprostor:
- 17. století
- Anglie, Afrika, Brazílie, neobydlený ostrov někde v oceánu
Téma, motiv a myšlenky:
- Vynalézavost lidí a síla zdravého rozumu (Robinson dokázal nejen přežít, ale později i vybudovat něco neuvěřitelného => důraz na lidskou práci a sepětí člověka a matky přírody
- kontrast mezi hmatatelnými předměty/nástroji a poznatky získané pozorováním okolí
- člověk je schopen s vírou, rozumem, odhodláním, nadějí, houževnatostí a pracovitostí překonat i ty největší obtíže
- tento román ale také pojednává o člověku, jehož život je řízen prozřetelností a neutěšitelnými touhami. O osobě ovlivněné také vírou v Boha a Ježíše Krista. Ta nám totiž může dát útěchu, sílu a milost =>náboženské úvahy
- Přesto však převládá rozum a přístup, se kterým Robinson přistupoval k problémům
- Je zde motiv pracovitosti, štěstí (případ šlechtice ve vyhnanství na Sibiři, kde je šťastnější než na carském dvoře – II. díl), nepředvídatelnosti osudu
- Autor zde poukazuje i na obchod s otroky
- Je zde určitý motiv „kultivace“. Robinson si totiž začne své obydlí na ostrově přizpůsobovat způsobem, aby mu vše vyhovovalo, a klade důraz na vzdělávání (mnoho postav se snažil vzdělat – „zkultivovat“)
- Jsou zde úvahy obecně o životě
- kombinace fikce a faktů
- Téma trosečníka bojujícího na pustém ostrově bylo v té době asi také docela neotřelé (rozhodně více než dnes). => tzv. Robinsonády
Výstavba textu:
- výstavba klasického románu. Dodržování odstavců i interpunkce.
Typy promluv:
- jednotlivé promluvy jsou prezentovány formou přímé řeči (např. rozmluva s Vilémem Atkinsem). Jelikož vypravěčem je hlavní hrdina, jehož očima příběh prožíváme, můžeme sledovat jeho vnitřní monology (o tom, že neposlechl své rodiče), myšlenky, ale i vyřčená slova. Jednotlivé promluvy jsou autentické, uvěřitelné v kontextu jednotlivých událostí. Nejsem si však jist, zdali by na tom ostrově po takové době sám se sebou Robinson nepřišel o rozum.
Způsob vyprávění:
- psáno ich-formou
Postavy:
- Vykreslení postav a prostředí je detailní.
- Tento román má mnoho vedlejších postav. Pátkův otec, Vilém Atkins – kající se za své činy, stará vdova, jež se starala o Robinsonův majetek v Londýně, když byl pryč a mnoho dalších. Nejdůležitější jsou však jen Robinson Crusoe a Pátek.
- Robinson Kreutznauer (Crusoe): hlavní postava, kolem které se točí prakticky celý děj; vynalézavý, celkem manuálně zdatný, chytrý, poctivý, touží po dobrodružství, věřící
- Pátek: divoch, kterého Robinson zachrání ze spárů kanibalů; věrný, chytrý, učenlivý, fyzicky zdatný, odvážný. Jmenuje se po dni, kdy byl zachráněn
e)Vypravěč:
- Vypravěčem je hlavní hrdina (jako kdyby to byl deník)
Jazyk
Jazykové prostředky:
- spisovný jazyk, mnoho přechodníků, archaických výrazůčasté pasáže s přímou řečí => dialogy mezi postavami
- popisný, vyprávěcí i úvahový postup => Kniha je plná velice obsáhlých popisů skoro každé Robinsonovy činnosti. Na můj vkus až moc. Přesto jsou zde i prvky vypravování, které posouvají příběh dále. Nechybí ani úvahové pasáže
- Navzdory většímu počtu popisů se čtenář dobře orientuje v textu (autor popisuje systematicky, nepřeskakuje z pátého na deváté apod.)
- Má ale tendenci odkládat příběhové části (např. vylíčím vám to později apod.)
Další jazykové prostředky:
- vkládání latinských výrazů (ad infinitum, mutatis mutandis…)
- přirovnání, kontrasty (ačkoliv je situace vždy líčena bezvýchodně, vždy se zároveň nabízí dobrý konec)
- hodně detailů (příroda, postup výroby věcí…)
- snaha o urychlení děje výrazy typu „nebudu vás zatěžovat detaily“.
- archaické výrazy
Literárně-historický kontext
- Osvícenství – Jefferson, Hamilton, Franklin
JONATHAN SWIFT
- byl irský satirik
- působil v Londýně jako farář, přestoupil z jedné politické strany do druhé
- Skromný návrh – pamflet. je to originální satirická publicistika. Vyjadřuje, jak se mají Irové špatně. Je psána suše
Gulliverovy cesty
- čtyři části
- hrdina putuje čtyřmi podivnými zeměmi: zemí liliputánů, obrů, pošetilých učenců, moudrých koňů
- jsou tam zábavné příhody, ale také autor pohlíží na soudobé mravy a společenské zřízení v Anglii, kterou srovnává s vymyšlenými státy v díle kritizuje anglickou vládnoucí společnost
- psal divadelní hry, pak puritáni na určitou dobu divadlo zakázali => tak začal psát romány; v nich ostře kritizuje soudobou Anglii. Proti pokrytcům, kariéristům, sobcům staví ve svých dílech mladé hrdiny, kteří sice jednají většinou nerozvážně, ale jsou citově i charakterově opravdoví
Tom Jones
- má velmi složitě zkonstruovanou zápletku. Jde o tzv. román s tajemstvím, neví se o Tomově původu, nakonec se vše objasní, ale autor čtenáře napíná, ptž klíčové momenty mají následek až o hodně později
- důležitou roli hraje vypravěč, kterým je třetí nezúčastněná postava – vypravěč je vševědoucí (ve 3. osobě); přestože není součástí děje, o všem ví
- Je to psáno antiiluzivní metodou vyprávění = vypravěč dává najevo, že na něm závisí, co se bude dít dál, má ironické poznámky, vysmívá se svým postavám a vymyšlenému ději
- obsahuje i první teorii románu, které je věnována první kapitola, autor v ní vyjadřuje své názory, že román nemá být poután předpisy, autor má zachycovat postavy podle přirozenost
LAWRENCE STERNE
- anglikánský kněz a své vrcholné dílo začal psát ve 47 letech
Život a názory blahorodého pána Tristrama Shandyho
- dílo je nedokončeno, je psáno chaoticky, jak chronologicky, tak retrospektivně; nemá souvislý příběh, vyvrcholení, rozuzlení, takže to není skoro román
- Děj je rozrušen mnoha odbočkami, události jsou záměrně přehazovány; některé myšlenky nebo děje jsou nedokončeny (kapitola je tvořena třeba jednou větou, nebo kapitoly chybí, pracuje se s pomalovanými stránkami, odkazy – hvězdičkami)
- Tristram je nejčastěji vypravěčem, o svém životě skoro nevypráví, více je věnováno např. strýčku Tobimu než hlavnímu hrdinovi; autor si se čtenářem povídá. Sentimentální cesta – cestopis z cest po Francii a Itálii; autor popisuje dojmy, které v něm tamní obyvatelé zanechali; jednotlivé kapitoly začínají stejnou větou, dílo není dokončeno
