Kniha: Saturnin
Autor: Zdeněk Jirotka
Přidal(a): Kačka
Zdeněk Jirotka
- Spisovatel, fejetonista, autor humoristických románů, povídek, soudniček a rozhlasových hříček
- Vystudoval Stavební průmyslovou školu v Ostravě, do začátku německé okupace byl důstojníkem v armádě (až do r. 1940), sloužil v řadě českých měst např. Brno, Olomouc, Košice, poté pracoval na ministerstvu veřejných prací
- Jeho prvotina byl humoristický román Saturnin. Ve své další tvorbě tento román už nepřekonal, na jeho úspěch navázala jen o rok později kniha Muž se psem
- práce v Lidových novinách, Svobodných novinách, humoristickém časopisu Dikobraz a Čes. rozhlase
Znaky tvorby:
- Humor, satira, parodie, suchý anglický humor
- kouzlo nedořečeného a skrytého
- o prokreslená charakteristika postav
Další díla:
-
- Saturnin (1942) – píše v koupelně, Praha nesmí svítit, musí být zatemnění, původně krátká povídka v LN
- Muž se psem (1944) – parodie na detektivní romány o hloupých podvodnících a neomylném amatérském detektivovi
- Sedmilháři, Pravda se změnila (1970/2000) – sbírky povídek
- Profesor biologie na žebříku (1956) – sbírka krátkých povídek a anekdot
- Hvězdy nad starým Vavrouchem (1946) – rozhlasová hra
Literárně-historický kontext
Období: 1. polovina 20. století, Jirotku řadíme k autorům humoristické literatury, jejímž cílem bylo zapomenout na problémy doby v období okupace
- Doba útisku – vznikaly vynikající básnické sbírky, možnost metafor = přenesení významu na základě podobnosti, vzhledu a alegorií = jinotaj, vyjádření děje/jevu pomocí příběhu
- Obrat k tradičním hodnotám – vlast, rodná země, kraj, výrazné postavy naší kultury, slavná národní minulost, doba, kdy zdůrazňují krásu českého jazyka – metodičnost, poezie pro děti
Další autoři tohoto období:
- Karel Poláček – Bylo nás pět, Muži v ofsajdu, Hostinec U Kamenného stolu, Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Vyprodáno
- Jaroslav Žák – Študáci a kantoři, Cesta do hlubin študákovy duše
- Eduard Bass – Cirkus Humberto, Klapzubova jedenáctka
- Vladislav Vančura – Rozmarné léto
- Ivan Blatný – Paní Jitřenka, Tento večer – sbírka, hlásání se k programu skupiny 42, Hledání přítomného času – navazuje na francouzského spisovatele M. Prousta a jeho prozaické Hledání ztraceného času
- Jan Skácel – básník, ve svých tichých verších žádal mravnost a podle ní hodnotil svět. Zaujal svou opravdovostí, po publikačním zákazu za normalizace jeho verše vycházely v exilu.
- Kolik příležitostí má růže – prvotina, vliv lidové písně, každodenní život a hledání opravdových hodnot, symbol jistoty jsou domov, vesnice, příroda, stromy, voda
- Smuténka – kratší básně, pokora před sloven, archaismy, regionalismy, nostalgie, smutek, bolest, touha po čistotě, mravní pointa
- Metličky – lyrika, pokorná vztah k životu, láska k lidem, touha po opravdovosti a svobodě, příroda jako zdroj lidskosti, bezpečí a krásy
Rozbor díla: Saturnin
- Humoristický román Zdeňka Jirotky s postavami vypravěče, nepředvídatelného sluhy Saturnina, tety Kateřiny, jejího syna Milouše, krásné slečny Barbory, strýce Františka, doktora Vlacha a vypravěčova dědečka. Jde o nejúspěšnější Jirotkův román, který značně vyniká nad ostatní autorova díla. Podle literárních kritiků se Jirotka inspiroval anglickou literaturou, např. povídkami anglického spisovatele Pelham Grenville Wodehouse, v nichž vystupuje sluha Jeeves.
- Román byl přeložen do angličtiny, němčiny, španělštiny a italštiny.
Tematická vrstva
- Literární druh: epika
- Literární forma: próza
- Literární žánr: humoristický román s prvky satiry
- Název knihy: podle hlavní postavy sluhy Saturnina
Celkové téma:
- obraz moderní české společnosti 1. ½ 20. století, (o jejích strastech a slastech)
- odlehčení od vážných problémů doby (okupace)
- snaha o to, aby život nebyl šedivý a nudný
- kritika záporných lidských vlastností – hlouposti, namyšlenosti, omezenosti, vypočítavosti
- parodie konvenčních návyků uhlazené anglické středostavovské společnosti
- autor se vysmívá tvůrcům otřepaných románů, v jistém smyslu zesměšňování klasických vážných románových příběhů
Hlavní téma:
- příběhy Jiřího a jeho sluhy Saturnina
Motivy:
- loď, chata, hory, příroda, město
Vyprávěcí postupy:
- přímá řeč – krátká, úsečná, nepřímá řeč převažuje
- dlouhé proslovy dr. Vlacha
- ich forma (vypravěč jednou z postav)
- obrací se ke čtenářům
- komentáře zasahující do děje
Slohový postup:
- vyprávěcí, popisný
Přístup autora:
- komický, spíše subjektivní, individualizace (výrazné charaktery), idealizace
Funkce:
- zábavná, společenská, v určitém smyslu výchovná, místy estetická a filosofická (monology Dr. Vlacha – mísa koblih)
Inspirace:
- anglickým dílem autora Pelham Grenville Woodehouse – povídky, v nichž vystupuje sluha Jeeves
Hlavní myšlenka:
- Především pobavení čtenáře, což se autorovi vážně povedlo, především pomocí různých přísloví tety Kateřiny, vtipným a naivním Miloušem. Každá postava je originální.
Kompoziční vrstva
Kompozice:
- chronologická, ve vyprávění vypravěče retrospektivní, vložené vedlejší příběhy (vyprávění o továrně strýce Františka, tetin román „O květince Martě“..)
- jednotlivé kapitoly jsou tvořeny drobnými epizodami, označeny římskými číslicemi a stručnou charakteristikou obsahu (krátká jednoduchá věta)
- úryvky dopisů
Celkové vyznění textu: pozitivní, úsměvné, zábavné, odlehčující;
- atmosféra je velmi uvolněná, bezstarostná, žádný náznak války
Jazyková vrstva
- Jazyk:
- Spisovný, archaické, knižní výrazy, vulgarismy (Milouš)
- styl prostě sdělovací
- řečnické otázky, metafory, eufemismy (zjemňující výraz k vulgarismu), aposiopese (nedopovědění započaté věty či přerušenou výpověď. Vyskytuje se především v mluvené řeči. V psaném textu se označuje nejčastěji třemi tečkami, podobně jako výpustka ), příměry
- úvahy, přísloví
- všechny druhy komiky – situační, charakterová, jazyková
- humor, satira (báseň nebo próza vysmívající se nedostatkům společnosti), parodie, parafráze Vodníka z Kytice, nadsázka (zveličení )
Postavy: přímá i nepřímá charakteristika (převažuje)
- Saturnin – svérázný sluha, který je velmi vynalézavý, dovede si poradit v každé situaci, inteligentní, tajemný „všeuměl“ s bohatými životními zkušenostmi, člověk s odvážným smyslem pro humor, ve skutečnosti řídí většinu děje a jeho úloha sluhy je spíše jen zdánlivá, protože ostatní jsou jakoby loutky v jeho promyšlených plánech, umí vybruslit z každého průšvihu, přitom ale neztrácí šarm a zdvořilost. Právě on by podle teorie dr. Vlacha házel v kavárně koblihami
- Vypravěč (v románu beze jména, pro účely filmu pojmenovaný Jiří Oulický) – mladý gentleman, typický měšťák, suchar, je pro něj nejdůležitější neztratit tvář před ostatními, a tak se nechá Saturninem navléct do absurdních situací, do kterých by jinak nikdy o své vlastní vůli nešel
- Teta Kateřina – záporná postava románu, ztělesňuje hrabivost a nezastaví se před ničím, aby dědečkovy peníze získala. Chodí „hopsavou“ chůzí a vůbec se chová groteskně až trapně. Neustále používá různá přísloví, ačkoliv jim třeba sama ani nerozumí, je podlézavá, panovačná, dokáže měnit chování a náladu podle potřeby, třeba o 180 stupňů, spolu se synem Miloušem je zdrojem mnoha problémů, ale také cílem žertíků Saturnina
- Dědeček – starý bohatý pán, který si pohrává se svými příbuznými lačnými dědictví, typická postava satirických děl, zesměšňujících mamon. Jinak je ale hodný a zapálený příznivec elektrického proudu (v jeho domě je vše na elektřinu)
- Slečna Barbora Terebová – milá, energická moderní žena
- Doktor Vlach – charakteristický řečnickými etudami, které často začínají a končí někde úplně jinde, člověk s poněkud tvrdším smyslem pro humor, který vymýšlí neustále různé teorie o chování lidí
- Milouš – neotesaný pubertální laciný světák, budižkničemu
- Strýc František – Kateřinin manžel a otec Miloušův, jinak majitel továrničky na čistící prostředky. V době, kdy se příběh odehrává, je již po smrti. Jeho snem bylo vyrobení úžasného mýdla, ač neměl pražádné chemické či vědecké vzdělání. Proto byly v jeho továrně časté exploze a nehody. Po jeho smrti zvládla teta Kateřina v rekordním čase podnik zruinovat
Časoprostor
- Doba děje: není přesně určena, období kolem roku 1941
- Místo děje: reálné, vnější, Praha, dědečkův dům pod vrchem Hradová
Děj:
Vypravěč, pražský úředník, který žije klidným životem, najme sluhu Saturnina. Netuší však, že ten mu v příštích dnech změní podstatně život. Sluha je pracovitý, má uhlazené způsoby a je i vzdělaný. Začne ale nenápadně mezi známými svého pána roznášet zvěsti o pánových dobrodružných cestách na safari a jeho byt vybaví trofejemi, vypůjčenými z rekvizit. Vypravěč ale nikomu nic nevyvrací. Pak ovšem jednoho dne přijde z práce do prázdného bytu a dozví se, že byl přestěhován na hausbót; sluha mu vysvětlí, že byt už byl nedostačující a loď že je prostě lepší. Vypravěč je stále pasivní a začíná si zvykat, že s tímhle člověkem toho ještě zažije mnoho.
Jednoho dne se na loď nezvána přistěhuje otravná teta Kateřina s vysvětlením, že její syn potřebuje být na zdravém vzduchu, a drze vyšoupne vypravěče z jeho kabiny. Saturnin však neváhá a jedná – zakoupí masky čerta a Mikuláše a varuje tetu před hlodavci, kteří v noci přebíhají lidem přes obličeje. Teta se poleká a s nevrlým prskáním se rychle odstěhuje.
Většina děje románu se odehrává na třítýdenní dovolené na dědečkově venkovském sídle. V prvním týdnu se neděje zprvu nic zajímavého; vypravěč se těší na příjezd krásné slečny Barbory. Zná se s ní z tenisového klubu, kde na ni však příliš velký dojem neudělal. Pozván byl také doktor Vlach, rodinný přítel. Opět se sem ale vmísí teta Kateřina se svým synem Miloušem a po celou dobu kazí ostatním jinak pěkné dny. Saturnin se okamžitě sblíží s dědečkem a naučí ho Džiu-džitsu, to má však neblahé následky, protože v bleskovém jednostranném „souboji“ si vypravěč vyvrtne kotník a musí jet do nemocnice. Zpět ho již odváží slečna Barbora. Řeka, která odděluje dědečkův dům od zbytku světa, se rozvodní a strhne most, jedinou přístupovou cestu, navíc z neznámého důvodu vypadne proud. Společnost tak prožívá malé dobrodružství. Po večerech si vyprávějí příběhy a dny tráví procházkami a odpočinkem. Vypravěč se sbližuje se slečnou Barborou, je však otráven chováním osmnáctiletého Milouše, který se s ním chtěl dokonce vsadit, „kdo ji dostane první“. Dohodne se tak se Saturninem, že společně povedou proti Miloušovi skrytou válku, tomu se pak v dalších dnech stávají „náhodné“ nehody a jeho umělý obraz nonšalantního světáka se rozplývá.
Jelikož však docházejí zásoby, rozhodne se společnost, že se pěšky vydá přes srub doktora Vlacha, kde si odpočine, obejde pramen řeky a dostane se do městečka. Cesta je příjemná a stane se opět několik zábavných příhod. Po cestě se však dědeček zraní a nezbývá než jednu noc přenocovat pod širým nebem. Potom ale již dojdou až k místu strženého mostu; jaké je jejich překvapení, když zde vidí stát most nový, který podle staré dohody s dědečkem nechal postavit stavitel z blízkého městečka. Jejich strastiplné dobrodružství tak bylo zbytečné.
Po návratu se vnutila teta Kateřina ošetřovat dědečka, ač měl pouze bolavá záda, a nepustila k němu ani doktora Vlacha. Dědeček však byl z jejího strašného podlézání, nucení, proseb, hraných hysterických záchvatů a vyhrožování natolik otráven, že začal předstírat šílenství. Tím dostal tetu ze své blízkosti. Ona však i přes upřímnou dědečkovu snahu stále trvala na tom, že je zcela duševně zdráv. Dědeček pak fingovaně sepsal závěť, ve které všechen svůj majetek odkázal na dobročinné účely. Když se to teta Kateřina dozvěděla, prohlásila o něm, že se zbláznil a že to požene k soudu, načež odjela. Dokázala tak svoji bezcharakternost a jedinou opravdovou touhu – po penězích. Později se ukázalo, že i tato finta byl Saturninův rafinovaný nápad.
Příběh končí tím, že všichni odjíždějí domů a vracejí se do života, na který byli zvyklí. Vypravěč pozve slečnu Barboru na schůzku a z dopisu od Saturnina se dozvídá, že Saturnin zůstává ve službách dědečka, že houseboat ve skutečnosti patří Saturninovi a že bude rád, když na něm jeho bývalý pán zůstane. Dědeček si se Saturninem otevřeli kancelář pro napravování nepravostí v románech a začali ve jménu pravdy přepracovávat přehnané scény z literárních děl do reálnější podoby. Teta Kateřina se bohatě vdala.
Satirický příběh vypráví o dobrodružství a o problémech jednoho mladého muže a jeho sluhy Saturnina. Mladý muž žije v celku klidným životem, bydlí v jednom starém domě v Praze, chodí do práce a líbí se mu slečna Barbora, která hraje mistrně tenis. Mladý muž se rozhodne, že přijme sluhu. Na inzerát se mu přihlásí originální pan Saturnin. Vyhovuje všem jeho požadavkům, dokonce má i vřelá doporučení, a tak se muž rozhodne, že Saturnina přijme. Saturnin je člověk originální a poněkud zvláštní. Jednou sluha pánovi zavolá, že přestěhoval jejich domácnost na obytnou loď-hausbót. Zde učí Saturnin pána hrát tenis, aby porazil slečnu Barboru. Pohodový život na lodi naruší příjezd tety Kateřiny se synem Miloušem. Ta má v úmyslu zde strávit několik týdnu dovolené. Vystrnadit tetu se povede díky geniálnímu nápadu Saturnina; tetu s Miloušem vystraší pomocí masek Mikuláše a čerta. Mladý muž dostává pozvánku od svého bohatého dědečka a rozhodne se strávit dovolenou ve vile u dědečka spolu se Saturninem. Tam se potkává s dědečkovým přítelem doktorem Vlachem, s tetou Kateřinu a Miloušem, ale také s krásnou slečnou Barborou. Ve vile se odehraje spousta veselých příhod. Pěkná idylka končí, když se venku spustí silné deště, které zvednou hladinu řeky. Ta strhne jediný most, který je jedinou spojnicí městečka s dědečkovou vilou. Kuchařka se služebnou zůstala na druhé straně mostu, ve vile nejde elektřina. Za těchto okolností se mladý muž začne sbližovat se slečnou Barborou. Po Barboře touží i bratránek Milouš a snaží se mladému muži a Barboře do jejich vztahu zasahovat. V tom mu však brání sluha Saturnin. Když začnou docházet potraviny, rozhodnou se všichni, že podniknou túru, jdou lesem až dorazí ke srubu doktora Vlacha. Zde přespí a ráno se vydávají na cestu do městečka. Když dorazí, zjistí, že most je již opraven. Po prázdninách se všichni vracejí do svých domovů, jen Saturnin zůstává ve službách u dědečka . Teta Kateřina se bohatě vdala.
Filmové/divadelní zpracování:
- Film: Saturnin (1993), režie: Jiří Věrčák, hrají: v hlavní roli Oldřich Vízner (Saturnin), dále Ondřej Havelka (Jiří), Lucie Bártová – Zedníčková (Barbora), Jana Synková (Kateřina), Petr Vacek (Milouš), Lubomír Lipský st. (Dědeček), Milan Lasica (Dr. Vlach)
- Divadelní zpracování:
- Divadelní Studio „V“ Brno, dramatizace a režie Jana Glozarová (obnovená premiéra 2009)
- ABC Praha
- Kniha mého srdce 2009, anketa ČT
Vlastní názor:
- Velmi jednoduché a čtivé dílo mě zaujalo především svým specifickým stylem humoru a komiky všeobecně. Autor si dělá legraci ze všeho a všech, má dar výstižné a neobyčejně vtipné charakteristiky jak lidí, tak situací. Rozhodně bych jej doporučila všem – ať už jako knihu, film nebo divadelní představení – každý se u Saturnina zaručeně pobaví. Každý si v něm najde to svoje a odlehčí mu tedy od starostí všedního dne.
