Kniha: Skaláci
Autor: Alois Jirásek
Přidal(a): Markét
Napsal: Alois Jirásek žil v letech 1851 – 1930, narodil se v Hronově, studoval gymnázium
v Hradci Králové a v Praze vystudoval historii → působil jako profesor historie v Litomyšli
a Praze, za 1. sv. války podepsal Manifest, ve 20. letech se stal senátorem za Národní demokracii, jeho díla mají kolektivní pojetí dějin → ignorace vůdců
Díla: nejstarší české dějiny: Staré pověsti české
husitství: Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo
doba pobělohorská: Temno, Psohlavci, Skály
národní obrození: F. L. Věk, Filosofská historie
drama: Jan Hus, Jan Žižka, Lucerna
Nakladatelství: Vydalo Státní nakladatelství krásné literatury v roce 1953.
První vydání roku 1875.
Inspirace:
-sám Jirásek pocházel ze selského rodu, utrpení poddaných mu bylo blízké
-Hronovsko-Náchodsko- území, kde vyrůstal
-Skaláky napsal podle vypravování své matky o selském povstání na Náchodsku roku 1775
-kniha nebyla zfilmována
-próza, epika, historický román, který se skládá ze 3 knih-Salva Guardia, Skaláci a Bouře
-místo a doba děje: Náchodsko, 2. polovina 18. století
–hlavní témata: boj, vzpoura, zvůle, hrdinství, pomsta
-střet prostého, utlačovaného lidu s bezohlednou krutou šlechtou, burcování vlasteneckých nálad s využitím skutečných historických událostí z do selského povstání v Čechách
-krajina v jistém čase, sociální určení a konfliktní postavení
-jsou zde skvěle zobrazeny lidové postavy
-realistické zobrazení vzniku selského povstání
-námět: nespokojenost vesničanů s robotou za Marie Terezie
-chronologický postup
-kniha spojuje půvab Jiráskových vesnických povídek a sílu jeho velkých historických děl
-je zde patrné jeho přesvědčení, že každou historickou událost a dobu vytváří a určují názory a životy konkrétních lidí (názory jednotlivců přebírá většinová společnost)
Jazyk: -spisovný, zastaralý, ale poutavý a srozumitelný
-popisné pasáže, dobové výrazy
-netypický pořádek slov ve větách
Postavy: Jiřík – Skalák, bojovník, statečný, rebel
Mikuláš – Skalák, otec Jiříka, bojuje za svobodu a spravedlnost, nebojí se
Lidka – prosté, hezké děvče, žije na Skalce, sirotek
Řehák – sedlák, zrádce, zbabělec
Piccolomini – kníže, krutý a nespravedlivý
Umělecké prostředky:
Přechodníky: „rozhlédnuv“, „usedši“
Archaismy: „jizba[1]“
Historismy: „vyčastoval“, „salakvarda“
Personifikace: „stromy šuměly dosud mile jak před léty“
Přímá řeč: „Všecko zarostlo, tudy půjdeme.“
Vzpomínky: „Tu dědeček seděl a tu táta, a tam jsem nocovala.“
Víra: „Bůh ti dej štěstí“
Citace: „A tu zemřel. Chaloupka se rozpadne. A dobře, že takových haluzin už nikdo stavět nemusí, aby v nich se ukrýval. Ó, že se těch časů dočkali!“ Pak kráčeli lesem dál, až se octli v polích. Kráčeli stezkami a po mezích; bylo již odpoledne, když uzřeli „skalku“, kterou musel Kropáčkův mladší bratr převzít. U nového hospodáře se ohlásili. Hleděl chvíli na oba cizince, až konečně zvolal: „Lidko! Skaláku!“ S radostí je uvítal a vyčastoval.
„Hle, Jiříku, jsem hospodářem tu, kde tvůj tatík hospodařil a tvůj strýc, Lidko, salakvarda. Chudák!“
„Bůh ti dej štěstí; my jsme se přišli jen podívat na to naše staré hnízdečko.“
Co mužové si vyprávěli, vyšla Lidka ven; sběhla po srázu dolů, až se octla „v olšinách“. Chaloupka byla sešlá, jen stromy šuměly dosud mile jako před léty a křoviny kol zhoustly. Usedši na kámen, v myšlenkách se rozhlížela. Vtom už Jiřík vedle ní stanul. Vzpomínali na doby minulé“
-citace z poslední kapitoly, vypravování ze závěru knihy, Lidka s Jiříkem se po letech vrací na statek
Vlastní názor: Kniha se mi líbila, protože Jiráskovo vyprávění bylo skutečně zajímavé a poutavé. Přesto, že jsem zpočátku měla z Jiráskovy tvorby strach, mile mě překvapila.
[1] Místnost
