Kniha: Slezské písně
Autor: Petr Bezruč
Přidal(a): Ivanny
Jazyk
- literární druh: lyrickoepické básně
- literární žánr: balady
▫ Sociální – útlak a bezpráví konané na obyvatelích, mladí již mluví polsky, zaniká český jazyk a staré tradice, krása a píle slezského člověka, i jeho slabosti a nedostatky („Maryčka Magdonová“, „Kantor Halfar“)
▫ Milostné (intimní) – sám sebe popisuje jako samotáře, jehož úkolem není založit rodinu, ale bránit svůj lid, tedy i vypravěčem je často on sám („Ostrava“) a má k dílu subjektivní přístup, k ženám pohlíží nejenom se skepsí a nedůvěrou („Labutinka“), ale i s obdivem („Jen jednou“)
- napsáno ich-formou
- 81 básní (daktylotrochejský verš)
- přirovnání: „Budu čekat jako Jakub, na svou ženu sedm roků…“
- metonymie: „Srdce chce ti prominouti, však čest domu jinak káže…“
- zvolání: „Bůh stůj při mně! Lžeš!…“
- personifikace: „Duše si výskly, přečetly se verše mé…“
- epizeuxis: „Na horách, na horách plno je dřeva…“
- hyperbola: „Bez konce jsou lesy markýze Gera…“
- eufemismus: „Pod vozem zhasla Magdonova vdova“
- metafora: „V mrazivé chýši, tam ptáčata zbyla“
- prvky nářečí: baba = žena (ve Slezsku bez příhany), roba = žena, hrubý = vysoké (postavy), zkuň = odkud, večerek = netopýr
- autostylizace (sám básník je obrazným subjektem básně): „…ze skály vyskočil já!“ (báseň Já)
- ovlivněno anarchismem, symbolismem, dekadencí, realismem, impresionismem i secesí.
- vizionářství – odhadování budoucích dní
- regionalismus – věnovány pouze tomuto kraji
Místo a doba děje
- oblast Těšínska, Ostravska a Opavy – 2. polovina 19. století
Postavy
- občas oslovuje i sám sebe (například „Bezruči“, „Petře“, „ty blázne“, „rapsóde zoufalý“)
- často se objevuje postava markýze Géra jako symbol útisku chudých Slezanů
- především obyčejní lidé, kteří pracují velice tvrdě v dolech za velmi nízkou mzdu, žijí v bídě nebo umírají přímo pod zemí a zanechají tak své děti, sirotky, na pospas světu, v němž nikoho nezajímají
Děj
Události jsou především tragického, depresivního a melancholického děje.
Sociální balady – popisují hlavně útlak a bezpráví konané na obyvatelích Slezska a Moravy; autorovi se nelíbí, že mladí mluví polsky, že zaniká český jazyk a staré tradice; snaží se vyobrazit život, práci a prostředí prostých vrstev města i venkova – ukazují nám nádheru a píli slezského člověka, avšak jako u každého i jeho slabosti a chyby (nevěru, vraždu)
Milostné balady – autor sám sebe líčí jako samotáře, jehož cílem není založit rodinu, ale bránit svůj lid; přesto k ženám hledí nejenom se skepsí a nedůvěrou, ale i s obdivem; autor se vyznává ze svých citů k nějaké osobě
Hlavní myšlenka
Dílo ovlivnila autorova nemoc, bál se, že po jeho smrti nikdo neupozorní na zoufalou situaci ve Slezsku. Kniha tak nabízí pohled na skutečnost a vědomost o tomto smutném dění ve Slezsku. Hlavním tématem je útlak tamního obyvatelstva. To se považuje za Moravany, ale patří k Prusku (mají polské školy) a jeho víra je hlásána v němčině.
Společensko-historické pozadí
- 1900-1914 značně anarchistická doba
- byla to doba vynálezu (v kopřivnické vagónce byl sestrojen první automobil) a nového myšlení
- vznikala spousta nových směrů – např. kubismus, secese, symbolismus či impresionismus
- Česko svazovaly i spory s Němci, do kterých vstoupila vlna antisemitismu (nepřátelství vůči Židům) v souvislosti s hilsneriádou (označení pro procesy s Židem Leopoldem Hilsnerem, který byl obviněn z vraždy dívky Anežky Hrůzové)
Inspirace dílem
- silně ovlivnily českou poezii a našly řadu napodobitelů (Sibiřské písně)
- inspirace pro Leoše Janáčka (Kantor Halfar, Maryčka Magdonová)
- jméno autora je zmíněno i ve hře Vizionář od Járy Cimrmana
Autor
Petr Bezruč
- vlastním jménem Vladimír Vašek
- básník
- narodil se v Opavě
- pracoval jako poštovní úředník
- žil staromládeneckým životem
- pohřben v Opavě
Současníci autora:
- anarchističtí básníci: Viktor Dyk (Krysař); Karel Toman (Měsíce) ; Tomáš Garrigue Masaryk (O studiu děl básnických)
