Kniha: Slezské písně
Autor: Petr Bezruč
Přidal(a): Lea
Obecná charakteristika literárního díla
Literární druh: Jde o poezii. Příběhy psané ve verších, epické a lyrické básně – obraz národního a sociálního útisku slezského lidu, výzva k vzpouře a naděje na úspěch
Literární žánr: balady, sociální a milostné básně
Jazykové prostředky
Nářeční prvky (lašská slova – kopalna, robit, vráz), vliv polštiny, zvl. ve větné stavbě (nech je nám Petr neb Pavel)
Bezruč si říká bard a v knize se považuje za mluvčího Slezanů. Používá ich-formu a nevyhnul se ani dialektickým prostředkům (zkuň – odkud, baba – žena ad.).
Verš rytmický, pravidelný rým
Patetický, náročný styl
Vyjádření – hutnost výrazu, krátké, úsečné verše, kontrasty, přímá oslovení a výzvy (apostrofy), věty zvolací – sugestivnost, působivost a naléhavost.
Básník často používá tyto básnické prostředky:
Přirovnání: Budu čekat jako Jakub, na svou ženu sedm roků
Metonymie: Srdce chce ti prominouti, však čest domu jinak káže
Zvolání: Bůh stůj při mně! Lžeš!
Personifikace: Duše si výskly, přečetly se verše mé
Epizeuxis: Na horách, na horách plno je dřeva
Personifikace: Krčí se hroby
Hyperbola: Bez konce jsou lesy markýze Gera
Eufemismus: Pod vozem zhasla Magdonova vdova
Metafora: V mrazivé chýši, tam ptáčata zbyla
Téma
Dílčí vedlejší témata: antika, lidová slovesnost (Ondráš), láska, marný boj proti přesile (Léonidás) utrpení, zoufalství (Vrbice, Návrat), vzpoura, revolta (Ostrava)
Autor jako poutník prochází krajem, sleduje osudy lidí – stylizuje je tak, aby vypadaly buď jako pokračování lidového mýtu nebo jako kolektivní akce
Sociální balady – Sociální básně ve sbírce: popisují hlavně útlak a bezpráví konané na obyvatelích Slezska a Moravy; autorovi se nelíbí, že mladí mluví polsky, že zaniká český jazyk a staré tradice (Ostrava, Návrat); snaží se vyobrazit život, práci a prostředí prostých vrstev města i venkova
Milostné básně ve sbírce: autor sám sebe líčí jako samotáře, jehož cílem není založit rodinu, ale bránit svůj lid; přesto k ženám hledí nejenom se skepsí a nedůvěrou (Labutinka), ale i s obdivem (Jen jednou); autor se vyznává ze svých citů k nějaké osobě
Balady ve sbírce: ukazují nám nádheru a píli slezského člověka, avšak jako u každého i jeho slabosti a chyby – nevěru, vraždu (Idyla ve mlýně, Maryčka Magdonová, Kantor Halfar)
Hlavní myšlenka
Vztah k dílu autor má víceméně osobní. Do knihy dal kus sebe a nepsal jen tak o něčem. Básně nevychází z jeho fantazie, nýbrž ze skutečnosti. Inspiroval se hrůznou situací ve Slezsku, a jelikož byl těžce nemocen, bál se, že na tuto situaci nikdo již neupozorní.
Vyvolat v lidech vzpouru, aby si lidé konečně všimli úpadku ve slezské oblasti.
Společensko-historické pozadí
Petr Bezruč tvořil v době (1900-1914) značně anarchistické. Byla to doba vynálezu (v kopřivnické vagónce byl sestrojen první automobil) a nového myšlení. Vznikala spousta nových směrů – např. kubismus, secese, symbolismus či impresionismus. Ovšem Česko svazovaly i spory s Němci, do kterých vstoupila vlna antisemitismu (nepřátelství vůči Židům) v souvislosti s hilsneriádou (označení pro procesy s Židem Leopoldem Hilsnerem, který byl obviněn z vraždy dívky Anežky Hrůzové).
Život autora + vlivy na jeho tvorbu
Petr Bezruč je literární pseudonym připisovaný Vladimíru Vaškovi. Byl to český básník, který vystoupil se svou jedinou sbírkou, Slezským číslem (později známou jako Slezské písně) na začátku 20. století. Naprosto ojedinělé verše útočně promlouvající za sociální a národní zájmy českých obyvatel Slezska nemají svým vznikem, stylem ani dalším osudem v české literatuře obdobu. Literární historici řadí Bezruče do generace tzv. anarchistických buřičů. Jeho dílo je ovlivněno symbolismem a Českou modernou.
Básně:
Červený květ – úvodní báseň, obraz kaktusu – v noci rozkvetl rudým květem (duše osamělé, které rozkvetly – promluvily jen jednou)
Kantor Halfar – sociální balada, příběh učitele, který vzdoroval tlaku odnárodňování a učil česky, nedostal proto stálé místo, dohnán společností k sebevraždě (ironie – konečně dostal místo za hřbitovní zdí)
Maryčka Magdonova – sociální balada, tragický příběh dívky, která ztratila oba rodiče a musí se starat o své sourozence; přistižena v panském lese při sbírání dřeva, vedena do Frýdku, skončila život sebevraždou
Symbol osudu slezského lidu; autorova citová účast, řečnické otázky v refrénu; nový typ sociální balady – s dramatickým konfliktem
Ty a já – výraz pohrdání a vzdoru při setkání s uhlobaronem („Uhni mi z cesty!“) výčet všech vin a zločinů
Ostrava – motiv revolty – těžká práce horníka, úvaha o vzpouře, obžaloba utiskovatelů, výzva: „Přijde den, z dolů jde plamen a dým,
Přijde den, zúčtujeme spolu!“
