Kniha: Sluha dvou pánů
Autor: Carlo Goldoni
Přidal(a): Mary
Atmosféra doby
Klasicismus – 2.pol.17.stol-18.stol.
Umělecké směry 17.- 18. století se vzájemně prolínají. Jde o baroko, klasicismus, osvícenství a preromantismus. Z latinského slova clasicus=vynikající, dokonalý. Umělecký směr, který navázal na antiku, v antickém umění vidí dokonalost. Vznikl ve Francii a vrcholu dosáhl za vlády Ludvíka XVI.
Znaky klasicismu:
Umění má jednotný ráz dodržují se pravidla. To, že má pevný a jednotný ráz způsobuje určitou uniformitu děl. Krása je v pravdě a v přírodě. Člověk je viděn veřejně, nikoli v soukromí. Proti baroknímu mysticismu staví rozumovou kázeň. Opírá se o racionalistickou filozofii- cit je poražen rozumem a povinností- René Descartes: Cogito ergo sum.=Myslím tedy jsem.
K pravidlům napomáhalo i dělení žánrů: Vysoké jsou tragédie, epos, óda. Náměty jsou hlavně z antiky, ze života vyšší společnosti. Nízké jsou komedie, fraška, satira, bajka a náměty jsou za života nižší společnosti. V dramatu se používá trojí jednota.
Literatura
Pěstují se žánry, kde rozum převažuje nad citem. Vznikají didaktické básně, hlavně veršované tragédie. Vznikají literární salóny, kde se diskutuje o literatuře a hodnotí se literární díla. Postupně sílí odpor příliš rozumového chápání děl, blíží se nástup preromantismu.
Itálie
V této době se rozvíjí tzv. commedia dell`arte. Vznikla už v 2. pol. 16. stol. Herci měli jenom dějovou kostru a improvizovali, vystupovali tam ustálené typy postav, neměnili charakter. Postavy používaly masky, dialog byl obohacován pantonymou. Tento typ komedie byl oblíben u lidového publika. Na komedii dell`arte navazoval Carlo Goldoni.
Soudobí autoři
Francie – a) tragédie – Pierre Corneille- Cid
Jean Racine- Faidra
b) komedie – Molière- Tartuffe
Lakomec
Misantrop
Don Juan
Zdraví nemocný
Jean de la Fontaine- Bajky
Autor(Carlo Goldoni)(1707-1793):
Zakladatel italské národní veselohry. Přešel od komedie dell`arte k charakterové komedii. Charakterizoval postavy do hloubky, postavy se vyvíjí. Náměty čerpal z měšťanského prostředí, sympatie projevoval k nižším vrstvám(nemajetným).
Další díla:
veselohry: Mirandolina, Hrubiáni, Poprask na laguně
Celková charakteristika:
Sluha dvou pánů je příběhem obratného sluhy Truffaldina, který se z vypočítavosti rozhodne sloužit dvěma pánům najednou. Goldoni v této hře novátorsky pozměňuje komedii dell`arte a posunuje ji do oblasti situační komedie(má pevné dialogy), která se více zabývá studiem charakterů postav a vychází ze skutečného života.
Postavy:
Autor své postavy pojímá jako tradiční typy s předem daným vnějším vzhledem, charakterovými vlastnostmi i sociální, a místním určením. V charakteru postavy Truffaldina silně kontrastuje hlupáctví s mazaností, což vzniklo následkem autorovy přejímky dvou postav, naivního Harlekýna sloučeného s intrikánem Brighellou. Truffaldino se při mechanické práci sluhy chová hloupě a bez uvážení, ale bystře a vypočítavě, pokud se jedná o věc osobního zájmu. Autorovým pokrokem u této zděděné masky je vykreslení reálného typu sloužícího venkovana své doby, který není pojat v tradičním literárním schématu pán a jeho sluha, ale jako námezdní pomocník schopný přijmout jakoukoli práci, jen aby si vydělal na obživu. Goldoni mění i funkci této postavy v zápletce – Truffaldino sice způsobuje mnohé zmatky, ale není zainteresován do komplikací mileneckých párů. Tak se liší od dřívějšího literárního typu sluhy, který o všem věděl a byl hybatelem všech událostí. Pantalone– obětuje štěstí dcery pod příslibem většího majetku
Doktor-brání svého syna, je proti rozhodnutí Pantalona
Silvio-miluje Klárku a je nešťastný, když se dozví o tom, že muž se kterým byla Klárka zasnoubena je stále naživu
Klárka-zamilovaná do Silvia, nešťastná ze svého nového osudu
Beatrice– dělá vše pro to aby našla svou lásku, kterou má ale nakonec přímo před nosem
Florindo- Je zamilovaný do Beatrice, chce se zabít, když se dozví, že jeho milenka je údajně mrtvá
Smeraldina– ráda by se vdávala, líbí se jí Truffaldino
Truffaldino– vychytralý sluha Florinda a Beatrice, obé se mu Smeraldina,
Děj a kompozice:
Benátský obchodník Pantalona pořádá ve svém domě zásnuby dcery Klárinky se Silviem, synem advokáta Dottore Palmareho. Oslavu přeruší sluha Truffaldino. Ohlašuje návštěvu svého pána Frederiga Rasponiho, který se o Klárinku ucházel před Silviem, byl však náhle zabit v rytířském souboji. Nikdo netuší, že za Frederiga se v přestrojení vydává jeho sestra Beatrice, hledající svého milovaného Florinda. Ten se v Benátkách náhodně seznámí s Truffaldinem a najme si jej za svého sluhu, aniž by tušil, že Truffaldino je současně zaměstnán právě u Beatrice, bydlící v témže hostinci. Truffaldino hraje dvojí úlohu sluhy, při níž provede mnoho ztřeštěných kousků, navíc se zamiluje do Klárinčiny služky Smeraldiny. Nakonec Beatrice odhalí svou totožnost, shledá se s Florindem a Truffaldino se přizná ke svému šibalskému nápadu sloužit zároveň dvěma pánům. Děj je utvořen podle ustálených dobových pravidel s užitím zápletky založené na převleku, podvodech, nedorozumění a nepravých postavách. Prolínají se v něm dvě roviny. Rovina komická, představovaná Truffaldinovou službou dvěma pánům, a rovina milostná v podobě tří dvojic, které zároveň zastupují různé společenské vrstvy: Beatrice s Florindem stav šlechtický, Silvio s Klárinkou stav měšťanský a Truffaldino se Sm eraldou služebnictvo. Hra je tak ukončena komickým happy endem.
Jazyk a styl:
Komedie vyniká přemírou vtipu s užitím nadsázky a nenuceností ve výrazech. Je tvořena jednoduchými dialogy, které nabízejí možnost herecké improvizace. Oproti klasické komedii dell`arte oprostil autor řeč postav od vulgárních výrazů. K zesílení komického účinku vytváří mnohé zápletky pomocí jazykových nedorozumění, záměrně tají podstatné informace, které čtenář odhalí dříve než samotné postavy příběhu. Goldoniho hra je nesnadným oříškem pro překladatele, poněvadž kromě tzv. spisovné toskánštiny užívá mnoha italských dialektů.
Vliv díla
Goldoni dovršuje staletou tradici v pojetí komického sluhy, vystupující již v Plautových hrách a pokračujícího k Beaumarchaisovu Figarovi. Postava Truffaldina v roli moudrého blázna může v mnohých rysech připomínat novodobé postavy z české literatury, např. Haškova Švejka či Hrabalova strýce Pepina. Sluha dvou pánů se velmi brzy dostal za hranice Itálie a udržel se jako jedna z nejhranějších Goldoniho her po mnohá léta až do současnosti.
Zajímavosti
První titul této Goldoniho hry v českém prostředí pořídil obrozenecký dramatik J. N. Štěpánek roku 1840 pod názvem Truffaldýn, sloužící dvou pánů. V současnosti je Sluha dvou pánů již přes deset let reprízován v Národním divadle v hlavní roli s M. Donutilem.
Bylo paradoxem života a díla Carla Goldoniho, že sám se stal ,,sluhou dvou pánů“: celý život usiloval o divadelní reformu, jejíž cílem via facti bylo zlikvidovat komedii dell`arte, která objektivně vzato ve schizofrenním 18. století (století dvou tváří: rokokové marnivosti a střízlivé osvícenské filozofie) ustrnula a degenerovala, a zároveň celý život této komedii dell`arte sloužil. (Jiří Záviš)
