Kniha: Sluha dvou pánů
Autor: Carlo Goldoni
Přidal(a): micha485
Carlo Goldoni byl významným italským dramatikem. Narodil se roku 1707 do ne příliš bohaté rodiny lékaře. Zastával nízkou literární tvorbu, která zobrazovala život měšťanstva i venkovanů, nejčastěji byly pojaty komicky. Byla opakem vznešené klasicistické tragédie. Goldoni je zakladatelem italské národní veselohry. Ta byla určená pro všechny společenské vrstvy. Jeho díla většinou výstižně popisovali životy tehdejšího měšťanstva. Za jeho nejlepší dílo je považována komedie Poprask na laguně, která vypráví o žárlivé milenecké dvojici. Do svých čtyřiceti let se stěhoval po městech Severní Itálie, poté se usadil v Benátkách, kde psal drama pro zdejší divadla. Po dalších mnoha letech stěhování se v Itálii se navrátil do Benátek, kde započala jeho úspěšná kariéra. Stal se ředitelem divadel jak v Benátkách, tak například i v Janově. Jeho hry byly dobře obsazovány. V roce 1763 odjel do Paříže po nátlaku ze strany Carla Gozziho, který byl jeho dlouhodobým soupeřem. Měl pocit, že jeho mladší sok je oblíbenější než on. Tady ale dostal příležitost vychovávat královské dcery, kdy se mohl nadále věnoval psaní komedií. V roce 1793 zemřel v naprosté chudobě, neboť mu Národní konvent pozastavil penzi. Napsal mnoho klasicistických děl, převážně se ale věnoval komediím, kterým se dodnes říká Commedia dell‘ arte.
Charakteristika Commedie dell‘ arte není jednoduchá, neboť se v průběhu používaní různými umělci měnila. I Carlo Goldoni přispěl svými nápady, tímto ji přeformuloval, a přidal postavy z nižších vrstev. Proto tyto komedie začaly být určeny i pro nižší společenské vrstvy. Komedie byly hrané profesionálními kočovnými herci, kteří velkou část představení improvizovali. Obvykle byla předem dána pouze základní osnova děje. Záměrem bylo pobavit obecenstvo vhodnými prostředky, nejčastěji to byly aktuální společenské problémy. Většinou herci hráli celý svůj život jednu postavu, kterou měli dobře zpracovanou. Měli na obličejích výrazné masky, které pomáhali obecenstvu určit konkrétní roli. Komedie dell’arte se vyznačuje velmi propracovanou charakteristikou postav. V každém představení se objevovaly určité skupiny lidí, které právě dali za vznik dell’arte. Do těchto skupin patří Vecchi (pánové), Innamorati (milenci, obvykle dva páry) a Zanni (sluhové).
Klasicismus je umělecký směr, který následoval po baroku. Tento sloh přišel ve dvou vlnách, první z nich byl osvícenský absolutismus, jehož nejvýznamnější událostí byla Velká francouzská revoluce, tehdy se tento sloh stal slohem bohatých měšťanů. Druhá vlna byla přinesena za Napoleonských válek. Vznikl ve Francii, kde byl také později nejvíce rozvíjen pomocí epické poezie a dramatu. V dramatech byla dána trojjednota času, děje a místa. Obvykle byla veršovaná, a převažoval verš alexandrijský. Znaky klasicismu byla pevná morálka, rozvaha, rozumovost, společenská korektnost. Autoři nevyjadřovali své osobní názory na aktuální problémy, ve vyšší literatuře se zabývali antikou, ke které se navrací. V tomto období vznikají důležité literární salóny zastupující tehdejší dvořany. Probírá se v nich umění a literární díla. Měly velký význam pro výše postavené čtenáře, například pro šlechtu. Té byly určené zejména klasicistní tragédie, které daly na pevný řád.
Příběh se odehrává v Benátkách v 18. století. Vystupuje zde jen málo postav, jako je Tuffaldino, Beatrice Rasponi, Florindo Aretust, Pantalone Agnivorla, Silvio, Klárka, Palmiro Palmark, Smeraldina, Brighella, vrchní, sluha, dva nosičičíšníci. Hlavní roli obsadil sluha Truffaldino, který přijel do Benátek se svým pánem Frederigem Rasponim. Frederigo je ale jeho převlečená sestra Beatrice, která přijela najít svého milého. Náhodou se sluhovi naskytne příležitost pracovat pro dalšího pána jménem Florindo. Začne tedy pracovat pro oba za účelem většího výdělku. Po celou dobu se zde řeší rodinné problémy zúčastněných lidí. Truffaldino se mezitím snaží neodhalit svoji dvojí roli. Nakonec vše dobře dopadne, Beatrice najde svého muže Florinda, Klárka a Silviou se zamilovaní vezmou, a Truffaldinovi je nabídnuta za manželku služka Smeraldina.
Beatrice Rasponi je jednou z významnějších postav Goldoniho komedie Sluha dvou pánů. Skoro po celou dobu hry je převlečená za svého mrtvého bratra Frederiga Rasponiho. Je velmi chtivá, a trvá si vždy na svém. Je omámená láskou k Florindovi, a proto příliš nerozmýšlí svá rozhodnutí. Přesto je velmi opatrná na to, aby neprozradila své převlečení. Další důvod, proč přijela do Benátek je její chamtivost po penězích. Kvůli nim způsobí mnoho problémů. Jejím životním cílem je žít šťastně se svým milým.
Literární druh je drama, žánrově je zařazena ke komediím, konkrétně směr Commedia dell‘ arte. Tématem je opakující se chybování lidí a vychytralost. Motivy jsou různé, ale v podstatě všechny charakterizují tehdejší důležité věci pro lidi z měst. Patří mezi ně například láska, která se neustále opakuje v dějinách lidstva, neboť je to pocit, který nemůžeme ovládnout. Dál sem můžeme zařadit peníze, které vedou lidi k chybám, které jsou ve hře spáchány. Věrnost, která je porušena ve chvíli, kdy se Truffaldino rozhodne složit oběma pánům. Cílevědomost, která spojila všechny účastníky dohromady. Příběh je v podstatě dělen na dvě čáasti, které se prolínají v průběhu děje, první z nich je komičnost, která je využívána v případe Truffaldina prři obsluhování dvou pánů. Druhá je pak láska, která spojuje dohromady 3 páry.
Hra je rozdělena na 3 dějství, ty se dělí na jednotlivé výstupy. První dějství je tvořeno 22 výstupy, druhé dějství obsahuje 20 výstupů, a poslední dějství se skládá už jen ze 17 výstupů. Celé dílo je napsáno formou dialogů, které umožňují hercům improvizovat. Od klasické komedie dell‘ arte se liší tím, že se zde nepouživají vulgární výrazy. Aby hru vytvořil humornou, využívá vychytralostí hlavního hrdiny, který se ve svých smyšlených věcích neustále ztrácí. Používá se spisovný jazyk, ale zřídkakdy se objevuje i využití jazyka nespisovného. V originále je hra napsána různými italskými nářečími, proto je velmi těžké hru přeložit do jakéhokoliv jiného jazyka. Kompozičně je dílo chronologické. Celý příběh se odehrává postupně, a poukazuje na osudy různých postav.
Celá hra je epická. V Goldoniho díle se objevuje mnoho zdrobnělin, jako je například dcerunka, dceruška, zeťáček, Silvínek, obídek, tatíček, synoveček. Dále i použití neobvyklých slov nebo slovních spojení jako je synátor, fučí v kotrbě, i kdyby ševci padali, vykřesat se z nemoci. Občas můžeme v textu narazit i na různé nadávky, které ale nikdy nejsou vulgární, třeba žába hubatá, zatrolený kluk, huba nevymáchaná. Nespisovný jazyk se objeví například u slov jako je žvanit, které se ve hře ukazují. Z uměleckých prostředků můžeme narazit například na personifikaci typu pochybnosti jsou na místě. Na elipsu kterou můžeme vidět ve tvaru opatrnost matka moudrosti. Epizeuxis počkat, jen tak ne hr. Aposiotese, která se objevuje velmi často, hlavně když se postavy zamyslí. Sem spadá z příkladu třeba Určitě mě pozná…, Nevím co bych řekl….Často se můžeme setkat s přirovnáními, které utvoří jazyk hry pestřejší a zábavnější. Jedním z nich je Kluk jak cumel.
Dále bych ráda uvedla svůj vlastní názor na tuto knihu. Dílo se mi opravdu líbilo, což mne překvapilo, neboť jsem v to ze začátku nevkládala velkou naději. Uvítala jsem s radostí prostředky, jakými se rozvíjel humor, a že to bylo napsané čtivou cestou. Největším překvapením pro mne bylo to, že jsem se mohla snadno posunovat v osnově děje, i když je to hra napsaná pomocí dialogů. Měla jsem totiž s hrami dřív problém v pochopení souvislostí. Dalším velkým plusem pro mě bylo prostředí, ve kterém se to odehrávalo, neboť miluji Benátky, je to nádherné město plné života a temperamentních lidí. Pravdou je, že dnes ztrácí na svém původním obrazu, je zde velké množství turistů a jen velmi málo trvalých obyvatelů. Přesto se dá najít krasné klidné místo i s místními. Závěrem bych chtěla říci, že toto dílo můžu rozhodně doporučit. Obzvláště čtenářům, kteří si u své četby chtějí odpočinout a zasmát se. Myslím si, že Carlo Goldoni byl své doby králem komedie. Neboť jeho díla zachycují chraktery postav, společenské aktuální dění, humor, a všechny společenské vrstvy. Všechno je v souladu s klasicistními prvky dramatu.
