Směšné lásky – rozbor díla k maturitě (2)

 

Kniha: Směšné lásky

Autor: Milan Kundera

Přidal(a): Markét

 

 

Milan Kundera

• *1929 Brno
• Od roku 1975 žil a tvořil ve Francii
• Pochází z intelektuální rodiny
• Od mala hrál na klavír, odráží se to v jeho díle (jeho otec Ludvík Kundera byl významný klavírista)
• Je autorem básní, dramat, prózy a esejí a je také překladatel
• Studoval na Filozofické fakultě UK literární vědu a estetiku, po dvou semestrech však přestoupil na FAMU, kde  zprvu studoval filmovou režii a poté scenáristiku
• Vyučoval na FAMU světovou literaturu
• V roce 1948 vstoupil do komunistické strany, po dvou letech byl však vyloučen
• Od roku 1975 žil v emigraci ve Francii, kde zprvu vyučoval na univerzitě v Rennes a později v Paříži. Po vydání knihy Kniha smíchu a zapomnění v roce 1979, mu bylo české občanství odebráno
• Do své vlasti se vracel zřídka a vždy inkognito
• Ačkoli reviduje překlady svých děl napsaných ve francouzštině do jiných jazyků, jejich české překlady téměř nevydává a odmítá práci na nich svěřit jiným překladatelům
• Zemřel po dlouhé nemoci 11. 7. 2023 ve Francii.
• Řazen do:

 

Exilové literatury v období normalizace:

• Normalizace = návrat k normálu – cenzura, vysoká emigrace, stíhání vrcholných demokratů – čistky, zakázána periodika, divadla
• 3 proudy:  oficiální = šedá – Hrabal, Páral, Fuks
• neoficiální = samizdatová – Vaculík
• exilová  – Kundera, Škvorecký, Lustig
• Mnoho autorů emigrovalo, zejména po srpnu 1968
• Důležitá byla činnost exilových nakladatelství: Nejvýznamnější Sixty-Eight Publishers (založeno v Torontu 1971 manželi Zdenou Salivarovou a Josefem Škvoreckým), Rozmluvy (založil v Alexandr Tomský v Londýně 1982) a Index (Kolín nad Rýnem, 1971)
• Současníci: Pavel Kohout (Katyně), Ladislav Mňačko (Jak chutná moc), Josef Škvorecký (Zbabělci)

 

Prózy 60. let:

• Velký žánrový rozvoj prózy – historická, válečná, současná, …
• Kundera píše romány deziluze – tématem vystřízlivění z komunistických ideálů
• Současníci: Arnošt Lustig (Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou), Ladislav Fuks (Pan Theodor Mundstock, Spalovač mrtvol), Bohumil Hrabal (Ostře sledované vlaky), Vladimír Páral (Milenci a vrazi)

 

Postmoderní literatury:

• Staví se proti moderním a avantgardním tendencím, které si většinou hrají jen s formou literárního díla
• Uplatňuje dvojúrovňovost esetetického vnímání díla – kniha by měla promlouvat k méně náročnému masovému publiku, ale zároveň by i měla poskytovat potěšení z formální struktury textu náročnému publiku
• Často dochází ke spojovaní značně odlišných stylových prvků a žánrových postupů
• Často mají sklon k mystifikaci a umožňují velké množství interpretací
• Současníci: Umberto Eco (Jméno růže), Vladimir Nabokov (Lolita), Woody Allen (filmy)

 

Dílo:

• Poezie:

Monology

• 1957
• Básně s erotickou tematikou
• Pobouřil oficiální kritiku
• Tématem láska moderních lidí, kteří procházejí různými krizovými stavy, je to erotika rozchodů, zrad, odumírání lásky jednoho k druhému

 

Próza:

 Směšné lásky

Žert

• První román, 1967
• Celá série žertů, jež se obrací proti svým strůjcům
• Hlavním hrdinou Ludvík Jahn, který jako student pošle dívce Markétě, idealistické svazačce, pohlednici s provokativním textem: ,,Optímismus je opium lidstva. Zdravý duch páchne blbostí. At‘ žije Trockij!“ a je kvůli tomu vyloučen ze školy. Po 15 letech se rozhodne pomstít viníkovi tím, že mu svede ženu, ale on ji už nemiluje, takže to není trest.
• Na skutečnost nazíráno z úhlu 4 postav

Život je jinde (1973), Valčík na rozlouženou (1976), Kniha smíchu a zapomnění (1979), Nesnesitelná lehkost bytí (1985), Nesmrtelnost (1990), Pomalost (1995)

• Vydány ve Francii
• Postava ženy v Kunderově díle:
• Je přítomna, aby prezentovala promněnu muže
• Má tendence zařazovat je do kategorií
• Jsou schématické:
• Nevinné, citlivé ženy, které citem připoutají muže
• Suverénní ženy, které v nich budí odpor
• Dělí ženy na gotické (postavou míří nahoru, ale jejich duše tíhne dolů) a barokní (postava tíhne dolů, ale duše směřuje nahoru)

 

Rozbor díla: Směšné lásky (1963 – 1969):

• Původně 10 povídek vydávaných postupně ve třech sešitech: Směšné lásky 1963, Druhý sešit směšných lásek 1965 a Třetí sešit směšných lásek 1969
• V knize Směšné lásky je jich už jen 7, protože: „…jsem v nich sem tam ještě slyšel cizí,  vypůjčený hlas anebo jsem věděl, že se povídka dala napsat o něco lépe.“
• Nikdo se nebude smát, Zlaté jablko věčné touhy, Falešný autostop, Symposion, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvím, Doktor Havel po dvaceti letech, Eduard a Bůh
• Začínají navozovat témata jeho pozdější tvorby
• Tématem všech je láska chápaná jako iluze a život jako komedie (kdyby nebyl tak tragický) – člověk si myslí, že sám ovládá svůj osud
• Jako první napsal povídku Já, truchlivý Bůh, ta ale ve výběru sedmi povídek chybí
• Společným tématem všech sedmi povídek je láska a věčné konflikty mezi dvěma pohlavími – autor lásku nezesměšňuje či neshazuje, jen nám ukazuje, že láska nemusí být vždy vážná a seriózní, ale že může být i komická a dokonce i tragikomická
• Téměř ve všech povídkách se také objevuje erotika, která zde hraje jednu z hlavních rolí
• Vyskytují se dva typy hrdinů:
• mladí muži, kteří touží po nějaké ženě, ať už mladé nebo starší. Ve svých touhách však musí překonávat různé problémy a vnitřní pocity, což vede k různým situacím. Tyto povídky obvykle končí úspěchem, i když později si hrdinové uvědomují, že by bylo možná lepší, kdyby neuspěli.
• páry či muži, kteří se lehkovážně pohybují v milostných vztazích a nedbají na to, co může jejich počínání způsobit.
• Většina povídek má otevřený konec, takže se čtenář může jen domnívat o skutečných  následcích zápletky. I když se jedná o příběhy s vážnou tématikou, tak na nás budou spíše působit groteskně
• Způsob vyprávění, místy cynický, neočekávaný a jinde zase rozverný
• Místo a doba děje: doba socialismu v Československu

 

Děj:

Nikdo se nebude smát
Hlavní postavou je muž, který přednáší na vysoké škole o výtvarném umění (výtvarný teoretik). Jednoho dne mu napíše dopis pan Záturecký, jenž ho žádá o napsání recenze na jeho stať, aby mohla vyjít v časopise Výtvarná myšlenka. Píše mu, že on je posledním člověkem, který o tom může rozhodnout. Lektor nechce napsat recenzi. Pan Záturecký přijede do Prahy a vydá se za lektorem na fakultu. Lektor se před ním nechává zapírat svou sekretářkou, přesune si dokonce přednášky na jiné dny. Pan Záturecký si zjistí lektorovu adresu (přechodného) bydliště v Praze. Když přijde k němu domů, otevře mu Klára, lektorova přítelkyně. Když pan Záturecký konečně jednou potká lektora, neví lektor co říct a obviní pana Zátureckého, že obtěžoval jeho dívku (i když to nebyla pravda). Dále se do toho vmísí manželka pana Zátureckého (protože to byla pro ně urážka). Před tou se lektor také nechává zapírat. Ona si však zjistila, kde pracuje lektorova přítelkyně a šla ji navštívit do práce. Pan Záturecký ji naštěstí nepoznal. Klára chtěla, aby lektor konečně promluvil s panem Zátureckým.
Vedoucí katedry sdělil lektorovi, že na jeho místo je vypsán konkurz a že sám lektor neměl (podle rozvrhu) už čtvrt roku žádné přednášky, že se nechává zapírat před ženami, jež za ním na fakultu chodí atd. Lektor myslel, že kdyby řekl, jak to vše bylo, tak že se tomu musí člověk smát. Ale vedoucí katedry mu pověděl, že se nikdo nebude smát tomu, že lektor urážel člověka, který ho žádal o pomoc, že má lektor ve svém bytě nepřihlášenou dívku atd. Lektor se sešel s paní Zátureckou a řekl jí, že nemůže napsat na manželovo dílo kladný posudek.
Lektor kvůli svému chování, zapírání atd. přišel o svou práci, o podnájem (ale pouze vlastní vinou) i o svou dívku – sliboval jí, že jí pomůže k tomu, aby se stala modelkou; to však nesplnil.

Zlaté jablko věčné touhy
Martin je ženatý muž, ale i přesto rád svádí ženy. Učí to i svého kamaráda. Důležitá je „registráž“ (jméno ženy) a „kontaktáž“ (seznámení se se ženou). Jednoho dne strčili jedné ženě (zdravotní sestře) do kabelky knížku (knížku o Etruské kultuře, na kterou Martinův kamarád čekal několik měsíců a těšil se na ni), aby si pro ni mohli o víkendu přijet. Dojeli do vesnice, Martinův kamarád získal knihu zpět, měli čekat na zdravotní sestru a její kolegyni večer před nemocnicí. Mezitím si domluvili schůzku s jinou ženou, k té však nedošlo. Také potkali jednu dívku, představili se jako režisér Forman a kameraman Ondříček, dívka slíbila, že přijde, ale nepřišla. Večer jeli k nemocnici, čekali na zdravotní sestru a její kolegyni. Když obě ženy přicházely, Martinův kamarád šlápl na plyn a odjel (Martin neviděl, že přicházejí). Navíc musel být Martin v devět hodin doma kvůli manželce, aby mohli hrát spolu žolíka.

Falešný autostop
Mladík (28 let) jede se svou dívkou (22 let) autem na dovolenou (čtrnáctidenní). Dochází jim benzín, a proto mladík zastaví na nejbližší čerpací stanici. Dívka vystupuje a pokračuje v cestě pěšky (mezitím si tedy odskočí na kraj lesíka). Mladík ji má rád, protože se zcela liší od všech dívek, s nimiž se doposud stýkal. Je stydlivá, čistá, trochu úzkostlivá. Když mladík natankoval, odjel z benzínky a zastavil dívce na cestě. A od této doby začala jejich hra na stopařku a řidiče. Dívka se chovala podobně jako dívky, se kterými se mladík dříve stýkal, chtěla se mu zalíbit. Ale zároveň žárlila, když jí mladík polichotil, protože lichotka patřila stopařce, nikoliv jí samotné. Mladík byl hrou tak zaujatý, že jel na opačnou stranu, než kam měli s dívkou původně namířeno (místo do Bystrice jel na Nové Zámky). Nevěděli, kdy s hrou přestat. Když chtěl přestat jeden, druhý pokračoval a naopak. Dojeli do hotelu. Dívka se cítila tak svobodně, když hrála stopařku. Mladík k ní však cítil stále větší odpor. Neviděl už v ní svou dívku. Podobala se stále více těm ženám, se kterými se stýkal, a to se mu nelíbilo. Bál se, že právě tohle je ona. Měla i jinou mimiku než dříve. Nenáviděl ji. Choval se k ní jako k děvce. Dívka začala plakat, chtěla už skončit tu hru, ale mladík ji stále ponižoval. Vyspali se spolu. Dívka stále plakala, a tak ji mladík začal utěšovat. Měli před sebou ještě třináct dní dovolené.

Symposion
Doktor Havel, sestra Alžběta, primář oddělení a doktorka z jiného oddělení (která je milenkou primáře) sedí u láhve vína v inspekčním pokoji lékařů. Po chvíli přijde medik Flajšman a přináší další láhev. Alžběta jede po Havlovi, ale ten ji odmítá. Ptají se ho, proč nebere Alžbětu, když bere každou ženskou (Havel je jako smrt, bere všechno). Ten se vymluví, že Alžběta nejede po něm, ale po Flajšmanovi. Flajšman říká, že s tím nemá nic společného. Doktorka z jiného oddělení naznačí Flajšmanovi, že má jít ven a že za ním přijde. Flajšman tedy jde a čeká na ni, místo doktorky však přijde primář. Jde se vymočit ven. Oba se vracejí zpět. Alžběta se přiopila, začala tančit (jako striptérka) a odhazovala jakoby fiktivní oblečení. Havel jí dal dva prášky na spaní. Alžběta odchází. Flajšman jde chodbou a cítí plyn, otevře dveře, vypne sporák, otevře okno a vidí na posteli ležet Alžbětu, celou nahou. Zavolá na pomoc ostatní. Zachrání Alžbětu.
Každý z nich má svou teorii, jak k tomu mohlo dojít. Někteří říkají, že Alžběta chtěla spáchat sebevraždu. Doktorka jim však řekne, že si Alžběta chtěla uvařit kafe a usnula. A proč byla nahá? Protože si chtěla udělat striptýz sama pro sebe, když ho nemohla předvést ostatním v inspekčním pokoji. Alžběta měla ošklivou tvář, ale krásné tělo.

Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým
Žena jede do malého českého města zjistit, jestli už neuplynula doba, na kterou si najala hrob (její manžel, který zemřel před deseti lety, chtěl být pochován právě tady). Hrob nenašla. Na hřbitovní správě jí řekli, že nájemní doba již uplynula, že mají na hřbitově málo místa a že staří mrtví musí ustoupit mladým mrtvým. Po cestě potká muže, s nímž před patnácti lety strávila noc. Jemu je 35 let a jí 55. Muž ji pozve k sobě domů. Ona pozvání přijme. Vzpomínají na to, jaké to bylo před těmi patnácti lety. Od té doby žena zestárla. Měla vrásčitou tvář, povadlý krk, povislé tváře, prošedivělé vlasy a ruce s vystouplými žilami. I přesto s ní chtěl strávit ještě jednu noc, ale žena se bránila. Chtěla, aby si ji tento muž pamatoval tak, jak vypadala před těmi dvaceti lety. Navíc myslela neustále na svého syna, jenž si ani neuměl představit, že by matka po otcově smrti mohla ještě sexuálně žít, a tím ji psychicky trýznil (chtěl, aby byla starou vdovou). Nakonec žena s mužem souhlasila, strávila s ním noc a tím se vymanila ze synova psychického sevření.

Doktor Havel po dvaceti letech
Doktor Havel má problémy se žlučníkem, a proto odjíždí na tři týdny do lázní. Jeho žena-herečka je velmi žárlivá, a proto je ráda, že jejího muže bude léčit doktorka Františka, která zrovna nepatří mezi přitažlivé ženy. I přesto mu do lázní pošle dopis, z něhož je cítit její žárlivost. Doktor v lázních potká redaktora lázeňského časopisu. Redaktor mu říká, že by chtěl udělat rozhovor s jeho ženou (která podle jeho informací má za Havlem přijet). Potom se dozví od doktorky Františky, co je vlastně doktor zač – je to kapacita a navíc sukničkář. Žádná z žen, které jsou v lázních, se po doktorovi ani neohlédne, doktor volá své ženě domů, že se mu stýská a chce, aby přijela. Doktor Havel dává redaktorovi rady, co se týče žen. Redaktor chce, aby doktor ohodnotil jeho novou dívku, pozve ho tedy na večeři. Doktor mu říká, že jeho dívka není žádná krasavice a že je hrozně upovídaná. Radí mu, aby se dal dohromady s doktorkou Františkou, jež je prý krásná, i když to není na první pohled vidět. Redaktor ho poslechne. Když se doktor se ženou procházejí lázněmi, lidé se za nimi otáčejí (poznávají známou herečku). Krátká návštěva jeho ženy ho proměnila v očích ostatních žen, které o něj začaly jevit zájem a doktor jim vyšel vstříc (sukničkář jeden).

Eduard a Bůh
Eduard chodí s dívkou, která se s ním odmítá milovat, věří v Boha a říká, že by porušila desatero. Eduard už neví, co má dělat a začne studovat Bibli. Když mu dojde, že nemá cenu dívku přemlouvat, udělá úplně opačnou věc – naoko začne věřit v Boha. Jednou, když se pokřižuje na cestě, uvidí ho školnice a Eduard jako učitel má problémy (socialismus). Má na něj dohlédnout ředitelka (ta dříve nechala vyhodit ze školy Eduardova bratra). Eduard se s ní vyspí. Vyspí se i se svojí dívkou a opouští ji s tím, že mu podlehla, že zradila svého Boha.

Kompozice:

• 7 povídek
• Chronologická, občas se nám v některém z nich objeví nějaká vzpomínka na minulost, která je do textu vhodně začleněna
• Každá povídka má několik krátkých kapitol, které jsou buď číslovány, nebo nesou určitý název, který souvisí s obsahem dané kapitoly. Kapitoly jsou dále členěny do odstavců.

Jazyk a styl:

• Spisovný, neutrální jazyk
• Není užíváno mnoho nespisovných tvarů či vulgarismů
• Příběhy jsou vyprávěny jednoduchým vypravěčským stylem, takže jsou srozumitelné téměř každému čtenáři
• Složité ,rozvité věty, které se objevují i v tomto díle. Tyto složitější věty se nejčastěji objevují v popisech událostí.
• Vyprávění je často oživováno krátkými dialogy, které posunují děj příběhu kupředu
• Příběh bývá vypravován dvěma způsoby: buď je vyprávěn hlavním hrdinou v ich-formě, nebo se jedná o vyprávění v třetí osobě, kdy můžeme sledovat myšlenky a pocity daných postav

Falešný autostop:

• Střídají se vnitřní monology obou postav (jejich pocity se střídají přesně proti sobě)
• Hlavní postavou je ON, ONA je pouze přítomná
• Charakteristika hlavní hrdiny:
• Myslí si, že už všechno zažil, ale je to póza
• Nebaví ho stereotyp – dívka, odbočí ze silnice
• Vztah na začátku: on ochránce, ona závislá
• Vztah poté (při hře): on chlapák (surovec), ona suverénka
• Ona hrála něco, co chtěla vždycky být a myslela si, že mu tím něco dává (žárlí) – „Můžu mu být všemi ženami.“