Kniha: Smrt krásných srnců
Autor: Ota Pavel
Přidal(a): Štosi
Literární teorie – forma
Obecná charakteristika literárního díla
Reakce na válku – próza 80.let – za normalizace už byla víra v komunistické zítřky víceméně předstírána. Vznikla schizofrenní situace: něco jiného se říkalo na veřejnosti, jinak se mluvilo doma.
-> Doba tzv. uvolnění (politického …), 2. Vlna válečné prózy – zabývali se tématikou 2. světové války
Organizace jazykových prostředků. Charakteristika autorova stylu:
Styl:
– Práce s detailem,
– Zkratky:Frako (František Korálek)nebo významové (lidická tragédie vystižena takto: :my jsme viděli Lidice hořet, my jsme slyšeli Lidice přes kopec křičet, já chodil s Příhodou do školy a najednou bylo jeho místo v lavici zoufale prázdný.“
– V díle se objevují opravdové skutečné postavy
– Autobiografie
– Ironie
– Vnější charakteristika
– Metafora
– Hyperbola – opakoval celou cestu z Plzně
– Častá je přímá řeč
– Silný vztah autora k přírodě, rybaření, sportu, rodné zemi¨
– Přirovnává se a pana Jehličku k rytíři Dona Quijota a věrného sluhy SanchaPanza
– Věnováno: „mamince, která měla za muže mého tatínka“
Jazykový plán:
Obecná čeština, hantýrka českožidovských obchodníků, nářečí
z pohledu kluka, takže i tragické situace vyznívají poněkud zlehčeně, ne tak smutně, ne tak krutě, i když nepochybně kruté byly. Používá i cizí slova – dandy (švihák)
Literární teorie – obsah
Tematická výstavba:
- Vypravěč: ich – forma
- Čas: Protektorát Čechy a Morava – byla část československého území, od 15. března 1939 do 8.–9. května 1945 ilegálně okupovanánacistickým Německem.
- Prostor: Berounka, křivoklátské lesy, Buštěhrad
- Kompoziční postupy:chronologické
Postavy:
- Leo Popper – tatínek; člověk plný vitality, posedlý svými sny a touhami, nedá se odradit neúspěchy a znovu se pouští do nových a málo nadějných podniků, jehozájmy byly ryby a obchod – ale rybám dával přednost, pracoval u firmy Elektrolux jako obchodní cestující s ledničkami a vysavači. Předtím prodával hasicí přístroje domácké výroby Tutankamen. – díky tomu vyhořela nejedna fabrika. Když byl malý, hodil po třídní učiteli inkoust, a tak nedodělal školu, byl celkem nevzdělaný. Rozuměl fotbalu, boxu. Naučil se střílet v Africe.
- MaminkaHermína- vedla děti k lásce k vlasti, byla velice laskavá a měla pochopení pro tatínkovi prohřešky, chtěla jet do Itálie před válkou, narodila se v Kročehlavy
- Strejda Karel Prošek–kamarád tatínka, chytali spolu ryby. člověk naprosto srostlý s přírodou, král pytláků, u něhož celá rodina trávila víkendy a prázdniny, má vlčáka Holana a ten mu loví srnce, má 6 dětí a manželku Karolínu
Vedlejší postavy:
- Pan Stehlík – silný, starý a zkušený pán, který si potrpěl na pořádek. Měl s jeho muži udělat výlov ryb z rybníka
- Pan doktor Václavík – z Kročehlav, prodal tatínkovi rybník s 1 rybou, pak dostal „králikárnu“
- František Korálek – generální ředitel firmy Elektrolux, kde pracoval tatínek, boháč, bezdětný, v Chuchli měl svoji vlastní stáj Frako. Jeho manželka se jmenovala Irma, která se líbila tatínkovi. Byla Židovka
- Tonda Valenta – nedělní šofér tatínka, byl velmi trpělivý
- Vratislav Nechleba– slavný malíř, uzavřený, nekreslí ženy, po 30 letech oznámil tatínkovi, že chtěl namalovat maminku, ale neměl odvahu se zeptat
Děj:
Je to soubor osmi povídek.Všechny povídky jsou psány z pohledu malého Oty, který obdivuje svého tatínka, vášnivého rybáře, podivína a prodavače vysavačů, a ještě víc svoji maminku, která je dobrým duchem rodiny, věrně snáší tatínkovi avantýry. Nejvíce však malý Ota zbožňuje strejdu Proška, vesnického prostého chlapa s nádherným knírkem, povoláním převozníka. Prošek ho učí chytat ryby, líčit na štiky, okouny i na zlaté úhoře.
Nejdražší ve střední evropě
Autor začíná tím, že popisuje, jak chtěla jet maminka už před válkou do itálie, vykoupat se do teplého moře. Bydlela totiž ve vesnici, kde měli velice špinavý rybník. Tatínek měl ale jiné starosti. Nakonec se rozhodl, že koupí rybník i s kapry. Výhoda měla být, že budou mít pro sebe kapry, ale ještě při lovu vydělají hodně peněz. Jednou potkal známého pana doktora Václavíka, který mu nabízel jeho rybník v Kročehlavech (daleko od Prahy). Chtěl za něho 10 tisíc, s tím, že před lety tam dal malé kapry. Pro ukázku hodil žemli do rybníka a za chvilku byla sežrána tak 5 kilovým kaprem. Tatínek byl nadšený a jel rychle pro peníze a mne si ruce pro výhodným obchodem. Radost však trvá jen do výlovu rybníku, kdy se sejde celá vesnice a s velkou pompou dojde k výlovu jedné jediné ryby. Tatínek v ní hned pozná onoho šestikilového kapra Všichni se smáli kromě maminky a tatínka. Tatínek jde ihned za panem doktorem, jenže, otevřela mu služka řekla, že pan doktor odjel se svoji manželkou do Itálie. Tak tatínek tedy dál pracoval a jezdil na ryby na Berounku. Příležitost k pomstě se tatínkovi naskytne až dlouhá léta poté, když si u něj Václavík objedná ledničku. Vesele spolu pijí a smějí se, pan doktor musí jít do banky pro 10 300, aby si ledničku koupil a přivezli mu ji přímo domů. Tatínek našel starou lednici k vyřazení a vyndal z ní vnitřek, takže z ní vznikla jen prázdná bedna. Na krabici nechal nalepit – made in Sweden. Lednici přišla a pan doktor si zavolala montéra, ten utekl a volal, že s tím nechce mít nic společného.Tatínek mu ji nejen prodá za stejnou cenu, za kterou koupil „vypálený rybník“, ale ještě k tomu bez vnitřku. Na svou obhajobu prohlašuje, že onen rybník taky neměl vnitřek. Daná lednička je tak dle tatínkových slov nejdražší ve střední Evropě.
Ve službách Švédska
Tento díl je zaměřený na tatínka a jeho schopnosti proávat. Kde dřív pracoval a jak se dostal do firmy Elektrolux. První zákazník v Rokycanech si koupil vysavač a pak ještě další 4 v ten den. Což byl vynikající výkon na nováčka. Za 10 dní prodal 31 vysavačů. Stal se známým a pro některé obchodníky i vzorem. Jel tedy do Prahy, nechat se pochválit od pana ředitele, tady poznal Irmu. Brzy se stal mistrem republiky u firmy, hlavně díky paní Irmě, do které byl tajně zamilován. Dostal i hodiny zn.MOVADO. pořídil si anglické šaty, stříhat a holit se nechal jen u nejlepšího holiče v Praze, pana Webera. Koupil si i americký vůz zn. Buick. Maminka se lekla, kdo s takovým autem bude jezdit, tatínek odpověděl, že on, i když věděl, že když něco někdy řídil, dopadlo to katastrofálně. A tak si pořídili na neděle šoféra Tondu. Když jednou jeli, tatínek si to taky chtěl zkusit, ale nedopadlo to dobře, narazil do zelených vrat pana prezidenta. Tatínek se stal i mezinárodní špičkou v prodeji, prodal vysavač i sedlákům, kteří ještě dosud neměli ani elektriku, svému třídnímu i panu Králičkovi, který mu kdysi zabavil pušku při pytlačení. Jednou za ním přišel pan Nechleba. Chtěl ledničku, a tak pozval tatínka k sobě domů, domů. Spřátelili se a vzal rovnou 2 ledničky. Nikdo nedokázal uvěřit, že se zná tak s významným člověkem. Pan ředitel se ho tedy zeptal, jestli by ho nepoprosil, aby nakreslil Irmu. Tatínek byl i s maminkou zván na večeře a kávu k panu řediteli. Před nakreslením paní Irmy, pozval tatínek pana profesora do přírody, na ryby, na koláč. Byl nadšený. Když se vrátili do Prahy, napsal pan profesor tatínkovi, ať tedy dovede Irmu. Když za ním přišli, řekl, že takovou paničku malovat nebude za žádný peníze. Pan Nechleba si dál maloval své Lukrécie, a když jednou za ním přišel tatínek a byl z toho obrazu nadšený, věnoval tedy tatínkovi ten obraz. Strhli mu ho však za války ze zdi opilý esesák a rozřízl Lukrécii dýkou, zemřela tedy podruhé. A protože tatínek už na paní Irmu zapomněl a Lukrécii tajně miloval, měl slzy v očích.
Smrt krásných srnců
Děj začíná vzpomínkou autora na doby, kdy jezdili za hrad Křivoklát, kde měli chatu. Kde jako malý tloukali máslo v máselnici, kde voní v peci chleba. 2 sezóny byli v zájezdní hospůdce U rozvědčíka. O víkendu sem přijelo spoustu vandráků, trempířů… ráno ho našla maminka u studny přiopitého. Jednou byl tatínek donucen najít selskou chalupu a plul k domečku, kde se říkalo V luhu. U převozníka Karla Proška našli na dlouhá léta přístřeší. Ve chlívě , mračna ryb, na stráni brambory.. asi tak to tam vypadalo. Byl to ráj. Prošek byl pytlák (měl to v genech) a pořídil si na pomoc vlčáka Holana. Byl to lovec. Jednou Prošek vzal jeho hlavu a nasměřoval ji na hnědou tečku a Holan v rychlosti blesku vyrazil a zlomil srnci vaz. Myslivci jej podezřívali, ale nikdy mu nic nedokázali. Jednou přišel pan Kovařík a vybubnoval, že v této zemi se zřizuje Protektorát Čechy a Morava. Tatínek má plán přinést svým synům, kteří jsou povoláni na nucené práce do koncentračního tábora, něco pořádného k snědku. Chtěl přivést ryby. Od kamaráda doktora Jeřábka si nechá napsal omluvenku, že nemůže na šachtu a vydává se do lesů s cílem zastřelit srnce. Davidovu hvězdu si odpáral a strčil do batohu. Riskuje tak v době, kdy i starého Proška přemůže strach z následků represivního režimu. Za pytláctví a přechovávání „žida“ hrozila smrt. Tatínek se snažil chytit aspoň nějakou rybu, ale nedařilo se. Číhal tedy na srnce, poslední den, kdy mohl být tatínek u pana Proška, uviděl toho nejkrásnějšího srnce křivoklátských lesů. Rychle běžel pro Holana, nejdřív s ním nechtěl jít, ale nakonec šel. Uviděl Němce na planině, smáli se, popíjeli a trhali židům z hlavy vlasy a z brady vousy. Tatínek věděl, že když ho chytnou, že ho ubijí. Poslal Holana na srnce, jenže mu skočil na hřbet a svezl se po zádech, přes zadek dolů na zem, ale skočil podruhé, nakonec nad ním vítězce stál. Jenže přišli k němu dva rybáři, odehnali psa a začali stahovat srnce, jakoby jim patřil. Tatínek přišel za Proškem smutný, vyprávěl mu, co se stalo a pan Prošek dostal nápad, že půjdou a budou dělat, že něco hledají. Tak tedy šli, mluvili nahlas a najednou 2 rybáři utíkali pryč, když šli na místo, odkud rybáři vyšli, našli tam srnce už celého staženého, přímo jak v obchodě. Nacpali všechno do batohu a tatínek jel do města Křivoklát. Všude byli Němci a zastavila ho paní, že má všechno od krve. Pozvala ho k ní domů, srnce přebalili a dali mu napít kávy. Srnce spravedlivě rozdělil – 1 kýta pekařovi Bláhovi, 1 do statku Burgrovým a zbytek maminka uvařila nebo udělala steaky pro kluky, aby vydrželi zimu, Terezín, Osvětim, nošení kamenů… Hugo se vrátil celkem dobrý. Jirka z Mauthausenu se vrátil a měl 40 kilo. Půl roku umíral od hladu a utrpení, než začal znovu žít. Myslel si, že mu ten srnec zachránil život. Tatínek tak zažívá obrovské symbolické vítězství nad okupační mocí. Riskoval vlastní život, aby zachránil syny, a riskantní plán se mu povedl. Tato heroická historka by mohla být interpretována jako „kterak Žid vyzrál nad nacistickým režimem“. Pan Prošek si pověsil hlavu srnce nad chalupu a ostatním tvrdil, že je to dárek z Alp. Chtěl prozradit vnoučatům příběh o srnci, ale už to nestihl. Autor byl na pohřbu pana Proška, pochopil, že nepohřbívá jenom Proška, ale i dětství a všechno, co s tím souviselo.
Kapři pro wehrmacht
Tatínkovi seberou jeho milovaný buštěhradský rybníks kapry a nemůže to přenést přes srdce. Už od malička sem chodil, vozil se na neckách. Byli tady ti nejlepší kapři – nesmrděli bahnem a rychle rostli. Tatínek a bráškové pracovali na kladenské šachtě a po šichtě jezdil na kole krmit kapry. Jednou uviděl 4 chlapy v zelených uniformách, šel k nim, když ho 1 spatřil, zeptal se, co tam pohledává a poslal ho pryč. Autor připomněl i zkázu Lidic – viděl Lidice hořet, hrával tam fotbal, měl tam kamarády. Bratry museli do koncentráků, ale i tatínka, ještě před tím než šel, udělali si Štědrý večer a v noci šli vylovit kapry z rybníku. Ráno šli tatínka vyprovodit na autobus. Kapry roznesl po vesnici a vyměňoval za jiné potraviny (sádlo, mouka, vánočka …)Pak přijedou ten spodní buštěhradský rybník lovit sítěmi rybáři v uniformách wehrmachtu. Zpočátku velká sláva a všechno vyhlíží slibně, ale v rybníce kupodivu nic není a nikdo si to nedokáže vysvětlit a ta muzika vlastně hraje už jenom na počest otci, který s Davidovou hvězdou na kabátě vypálil Němcům rybník.
Jak jsme se střetli s vlky
Děj této povídky začíná, jak jeli o válce do Luhu a pochytali v Berounce stovky štik, které pak vyměňovali s lidmi v okolí. Jeden den došlo k nevypsané soutěži mezi jejich rodinou a rodinou Vlkovými, co žili v Luhu. V ten den vylovili jen 3 štiky a z toho jenom jedna byla velká. Jeli s vozíkem a štikami k Vlkům, kde měli na ceduli: 5 velkých štik královských. Vlkové jim dali v ten den (podle tatínka) na prdel.
Otázka hmyzu vyřešena
vypráví o tatínkových poválečných obchodech. Nejdřív prodával zmodernizované spony na kšandy, mast proti svrabu a reklamní skříňky. Začne tedy s prodejem mucholapek BOMBA – CHEMIK firmy Dersol, měla to být bomba, která zaplaví ČR, Evropu a možná i svět. Byla napuštěná: 1)medem, žlutou barvou a práškem DDT. Firma Dersol patřila inženýru Václavu Jehličkovi a šoférovi Franty Hodky. Jenže mucholapky nikdo nechtěl. Až je jednou dali ke koním a do večera ve stájích nebyla ani jedna mucha. Tatínek rozjel prodej. Začali vydělávat až milióny i Otta prodával v Brně. Ale jak rychle uspěl, stejně tak rychle o svou slávu přišel. Přicházely mu telegramy typu: Pane Popper. Mouchy nechcípají. Spravujou se! Jděte do prdele s takovým zázrakem! O pár let později tutéž mucholapku začali vyrábět Holanďané jako SlyKiller (zabíječ much) a zaplavili tím Evropu.
Králíci s modrýma očima
Popperoviprodali chatu a koupili si domeček u Radotína. Byla to jejich poslední štace tady na zemi a byla to štace šťastná. Tatínek si zavedl zvláštní chov králíků šampanů a maminka zatím úspěšně pěstovala krocany, slepice a prodávala vajíčka. Takhle to táhli skoro deset let. Tatínek své králíky brával na výlety, jednou i na výstavu. Z té jel dotčený, že nevyhrál, všechny je pak pustil na pasece. Domů se vrátil až ráno v tak zbědovaném stavu, viděl prý velikou a starou rybu na břehu, která se na něho přišla podívat, jak umírá. Když přišeldomů, maminka se lekla a zavolala sanitku. Před odjezdem ještě pověsil na vrátka cedulku s nápisem PŘIJDU HNED, ale už nikdy nepřišel.
Význam sdělení (hlavní myšlenka)
III. Literární historie
Společensko – historické období:
Každodenní život:
Společnost doby mezi válkami žije v nejistotě. Vznikají zde velké sociální rozdíly. Lidé začínají hromadně emigrovat, nebo se přesouvat z měst na vesnice.Po roce 1945 (částečně již před ním) se hlavní tématem literatury stala druhá světová válka a její důsledky. Převážná část autorů popisuje válku z pohledu obyčejných lidí, nebo vojáků, nesoustředí se tak na problematiku druhé světové války, ale rozvíjí stará protiválečná témata.
Politická situace:
– 60.LÉTA
– počátek uvolňování r.1956 – projevy Hrubína a Seiferta, kteří požadovali svobodu umělce, vydáván Camus, Škvorecký, Faulkner, Literární noviny
– politické rehabilitace – r.1960 – 1.velká amnestie (Pecka)
– r. 66-67 – Zahradníček, Prokůpek, Křelina
– literární rehabilitace – vydávána díla dříve zakázaných autorů, stále však nemůže vyjít Proč nejsem komunistou od Čapka
– pražské jaro r.1968
– 4.sjezd spisovatelů, r.1967 – Kundera, Havel, Vaculík – nespokojenost s vedením strany
– r.1968 – tajemník strany – Dubček, prezident – Svoboda
– Dva tisíce slov – Vaculík, podepsáno všemi kdo cítili ohrožení demokratického vývoje v zemi
– 21.8.1968 – vpád vojsk Varšavské smlouvy
– do stejné doby (takřka konec války) je zasazeno dílo Zbabělci (Škvorecký), příběh mladých hrdinů za okupace zobrazuje i Otčenášek – Romeo, Julie a tma nebo Drda
Autor
Ota Pavel -spisovatel a novinář, původním jménem Ota Popper, se narodil roku 1930 v Praze jako syn obchodního cestujícího. Za války pobýval s rodiči a dvěma bratry na Kladensku a tam začal r. 1943 pracovat jako havíř. V chlapeckých letech aktivně provozoval fotbal a hokej. Po válce žil opět v Praze; navštěvoval zde obchodní a jazykovou školu.
V letech 1949-56 pracoval Pavel v Československém rozhlase jako sportovní redaktor (s výjimkou let 1951-53, kdy absolvoval dvouletou vojenskou prezenční službu), r. 1956 byl zaměstnán v časopise Stadion, od r. 1957 v časopise Československý voják. Při zaměstnání vystudoval střední školu pro pracující a ukončil ji r. 1960 maturitou. V r. 1962 provázel fotbalisty pražské Dukly na jejich zájezdu do Spojených států; navštívil i několik dalších cizích zemí (SSSR, Francii, Jugoslávii, Švýcarsko, Rakousko, Itálii aj.).
V únoru 1964 Ota Pavel onemocněl vážnou duševní chorobou (maniodepresivní psychóza) a byl nucen pobývat v psychiatrických ústavech a trvale se léčit. Z léčeben se vracel do zaměstnání a ke své tvůrčí práci pouze na krátká období. R. 1966 mu byl přiznán plný invalidní důchod. Přes velké zdravotní potíže Pavel i v posledních letech svého života horečně literárně tvořil. 31. 3. 1973 náhle zemřel na zástavu srdeční činnosti. Je pochován na Židovském hřbitově v Praze-Strašnicích.
Ota Pavel začal publikovat velice záhy, už od počátku 50. let uveřejňoval v denním tisku drobnější, převážně reportážní práce. Jeho prvním velkým literárním úspěchem byla kniha Dukla mezi mrakodrapy (1964), kterou se uvedl v žánru tzv. sportovní beletrie. Po ní následovaly soubory kratších próz a črt o našich předních i méně známých sportovcích (Plná bedna šampaňského, 1967, Pohár od Pánaboha, 1971, Syn celerového krále, 1972). Celou knížku věnoval vyprávění o Jiřím Raškovi (Pohádka o Raškovi, 1974).
Hned několik Pavlových prací z oboru sportovní beletrie bylo poctěno novinářskými a literárními cenami (např. cenou Víta Nejedlého a Julia Fučíka), některé byly zdramatizovány a uvedeny československým rozhlasem (rozhlasová dramatizace Omyl), televizí (televizní filmy Kladno hází, Alfréd Jindra, Pohár za první poločas) a filmy (celovečerní film Poslední etapa). Mimořádnou pozornost čtenářů Pavel vzbudil knížkou příběhů ze života svého otce Smrt krásných srnců (1971), která byla později též zfilmována. Na ni navázala posmrtně vydaná sbírka vzpomínkových próz Jak jsem potkal ryby (1974), čerpající tematiku s vlastních autorových zážitků a příběhů.
Inspirace daným literárním dílem
Memoáry:
– Věra Pavlová (manželka): Vzpomínky na Otu Pavla
– Arnošt Lustig: Okamžiky s Otou Pavlem
Filmové zpracování:
– Smrt krásných srnců je český film režiséra Karla Kachyni, natočený v roce 1986
IV. Literární kritika
Dílo bylo přijato kladně.
