Smuténka - rozbor díla k maturitě

rozbor-díla

Kniha: Smuténka

Přidal(a): Studijni-svet.cz

Sbírka křehkých lyrických veršů, která je jednou ze Skácelových vrcholných básnických knih. Navazuje na poetiku předchozích sbírek – Kolik příležitostí má růže, Co zbylo z Anděla, Hodina mezi psem a vlkem.

Autor: Jan Skácel

Vliv na dané dílo:

Skácel byl v době vydání uznávaný básník se 3 úspěšnými sbírkami a šéfredaktor časopisu Host do domu, který byl jedním z nejvýznamnějších periodik 60. let 20.století. Byl inspirován moravskou přírodou, která není pouze kulisou, ale odvěkým zákonem, kterému se musí podřídit i člověk.

Vliv na tvorbu:

Styl se postupem času téměř neměnil (nejprve však psal volným veršem a později se objevil pravidelný rytmus, rým a veršová stavba).Byl ovlivněn vztahem k Moravě a Brnu. Často se zabíval sepětím člověka s přírodou, tradicemi a lidskými mravy. V 70. letech patřil k zakázaným autorům -> jeho tvorba byla intelektuálně náročná, což bylo v tehdejší době nežádoucí -> vydávání v samizdatu a exilu. Publikovat mohl až od roku 1981 za ztížených podmínek cenzurou. Měl mnoho společného s Oldřichem Mikuláškem (také Host do domu -> výzvy k člověku – nebýt lhostejný…).

Další tvorba:

a) sbírky: Kolik příležitostí má růže (1957, prvotina, obyčejné události na vesnici+atmosféra města Brna), Co zbylo z Anděla (1960) – lyrické básně, Hodina mezi psem a vlkem (1962), Smuténka (1965), Vítr jménem Jaromír (1966) -3 knihy veršů: Kolik příležitostí má růže + Co zbylo z Anděla + Hodina mezi psem a vlkem -> kresby Jiří Trnka, Metličky (1968), Chyba broskví (1975), Dávné proso (1981), Kdo pije víno po tmě (1988) – autorovo poslední dílo, posmrtně: A znovu láska (1991)…
b) próza: Jedenáctý bílý kůň (1964), posmrtně: Třináctý černý kůň
c) pro děti: Jak šel brousek na vandr (1961), Pohádka o velkém samovaru (1961), Uspávanky (1983) – cyklus rozměrných lyrických skladeb s epickými prvky -> pro děti před spaním (ilustrace Ota Janeček), Kam odešly laně (1985) – na motivy pastelů J. Čapka (obrázky hrajících si dětí)…

Společensko-historické pozadí autora (ČSSR: 1958 -1968)

Politická a společenská situace:

V Československu komunismus -> nová ústava, neefektovní centrální hospodářství -> úpadek – > ekonomické reformy a od 1968 demokratizace režimu -> ,,socialismus s lidskou tváří“ -> konzervativní část KSČ požádala SSSR o pomoc s potlačením reforem -> ČSSR obsazena vojsky Varšavské smlouvy a moc převzali kontroverzní komunisté, pokus o obrod režimu skončil nezdarem.

Umění:

Architektura: masové stavebnictví – > velká sídliště.
Malířství: abstraktní obrazy (Mikuláš
Medek), figurální tendence.
Hudba: navazování kontaktů se západní hudbou, více svobody, Klusák, Berg + mladí talenti – Šlitr, Gott, Matuška, Pilarová.

Literatura:

1958-1968 -> oslabení moci komunistické vlády -> uvolnění kontroly nad vydáváním děl -> zakázaní autoři mohli vydávat (Vladimír Holan, Jan Zahradníček) -> scelování zakázané a povolené literatury, kontakty se zahraničím -> vliv západní kultury propagující lásku a mír překlady (např. S. Beckett – Čekání na Godota), Svaz československých spisovatelů, literární časopisy -> Literární noviny, Host do domu, Tvář. Invaze vojsk varšavské smlouvy -> zánik mnoha časopisů a Svazu československých spisovatelů (předseda Seifert), opět cenzura a zakázaní autoři -> 20 let tvůrčí nesvobody -> doba normalizace. hledání nových způsobů vyjádření, ovlivnění existencialismem -> nový román, absurdní drama, experimentální poezie. Existenciální rysy -> F. Hrubín, V. Holan, J. Seifert, J. Skácel, O. Mikulášek. Pocity strachu a úzkosti – také do poezie ,,všedního dne“ -> J. Kainar, Holub. Hudební styly (blues + jazz) -> inspirace -> V. Hrabě, J. Kainar. Experimentální poezie mladé básnické generace -> grafická úprava blízko výtvarnému umění. Písničkáři – Karel Kryl. téma psychologické analýzy člověka -> druhá vlna válečné prózy -> A. Lustig, L. Fuks, J. Škvorecký, J. Otčenášek + texty s tématem životní deziluze -> Milan Kundera a další. Dramatická tvorba: V. Havel, Ivan Vyskočil -> absurdní drama.

Rozbor díla: Smuténka (1965)

Obecná charakteristika literárního díla

Literární druh: lyrika (přírodní, intimní)

Literární žánr: sbírka básní

Literární směr: 2. polovina 20. století

Organizace jazykových prostředků (poezie):

Jazyk a slovní zásoba: běžná slova -> neobvyklá spojení (…stmívá se bez sametu, drsně, naholo), vliv Moravy a lidových tradic (sekerou 3x rubané)

Rytmus, verš, rým a kompozice:

Sbírka je rozdělena na 3 oddíly (Obeznávání, Smuténka, Crambe Tataria) s podobnými tématy.
Verše jsou stručné a jasné -> minimálně zdobné, rým zřídka (náhodný) -> básně nepůsobí příliš melodicky,ale volně a svobodně, interpunkce, tečka na konci -> zdůrazňuje, že vše patří k sobě.
Personifikace („štíhlý vítr“; „Potom je pusto, ticho vyryto i s kořeny“; „píšťaly bez dechu“), variace na pohádkové a dětské motivy, eufonie -> zvýšení hudebnosti, neologismy (přímo název -> Smuténka = název sbírky, oddílu a básně).
Častý kontrast („kde ťapou ovečky. Ovečky tak kruté“), metafory („Jak deště v říjnu haraší v průvanu zaječí kožka“; „sněží, jako by chuligáni ubili lahvemi od piva na nebesích labuť“; „tenká jako plíšek“; „ťukala na sudy“),
Nedořečenost a tajemství ( např. nevíme co/kdo je smuténka – může to být hlas přírody, náš smutek, doba, kdy smuténka chodí po polích a zpívá…), časté pokládání otázek a nedokončování myšlenek ( báseň Otázky)
Převážně volný verš ( skryté názvuky verše vázaného – odkazuje k tradici lidové poezie) a čtyřverší (jsou i vyjímky).
Většínou elegie (např. básně: Elegie, Příliš čistý sníh, Třmeny atd.) – někdy však nelze určit žánr.
Více typů lyriky -> přírodní lyrika, úvahová lyrika (b. Potom), intimní (osobní) lyrika (b. Zlatá brána)//příběh starší nežli já//
Zprvu pomalý a nejasný lyrický popis postupně vyústí v pointu (v případě Smuténky otázka morálky a mravů).
Neobvyklá slovní spojení (To až se v září stmívá//už bez bez sametu, drsně, naholo)
Přirovnání (kolem hrud šedých jak skřivani)
Závorky -> vlastní pocit autora

Obsah díla:

Motivy se odvíjí od obrazu jihomoravské krajiny, která se mění podle ročního období a skácel k ní má silný vztah. Nejčastěji se v knize objevují podzim a zima. V některých básních se Skácel zamýšlí nad lidskými osudy a sepětím člověka s přírodou. Autor pak poukazuje na prázdnotu a pustotu (holá pole, lesy) nebo často čistotu (sníh, led, déšť, kyprá hlína). Tyto výjevy podporují Skácelovo úsilí o přesnost výrazu a o jeho minimální nadbytečnost a ornamentálnost. Básně obsahují koloběh ročních dob a koloběh života (sníh -> bílá=smrt/nový začátek ). Dále jsou pro poezii důležité lidové zvyky a obyčeje.
Cyklický čas mýtu tvoří protiklad života moderního člověka, který čas prožívá jinak, ale jeho emoce (láska, radost, smutek…) zůstávají stejné jako kdysi. Básně tematizují hledání okamžiku, který v sobě koncentruje silné prožití sounáležitosti člověka s krajinou, tradicí a koloběhem života. Pro toto hledání je užito motivů ticha a mlčení. Ticho je alternativa slova, které není schopno spolehlivě zachytit významy, které chtěl básník vyslovit. Básně obsahují mimoděk mezi slovy ve významovém napětí mezi nimi. Často jako by bylo důležitější to o čem se mlčí, než to, co se říká. S tímto souvisí reflexe jazyka a jeho estetických kvalit (např. báseň Zlatá brána). Ticho však také může znamenat, že básník nechává doznít slova, která často pronášíme jako samozřejmá, přestože v sobě nesou významy, které si často v běžné komunikaci nestačíme uvědomit. Skácel se tak z jiné perspektivy dotýká problematiky, kterou se v 60. letech zabývala např. experimentální poezie nebo absurdní drama.

Tematická výstavba

Lyrika:

Lyrický subjekt: Přímý odraz autora a jeho pocitů. Vyjadřuje svoji lásku k přírodě, protkanou pocity strachu. Lyricky popisuje krásu přírody, kterou ovšem narušují časté motivy smrti, strachu a zklamání.

Motivy/prostředí:

Básně spojuje vliv venkova (-> zvyky, rituály, příroda), autor se vyhýbá městskému prostředí a pohybuje se v moravských krajinách či malých slováckých vesničkách, příroda není jen pozadí, ale je to jakési ztělesnění zákona, stará pravidla a mýty jsou nesmrtelné pro všední, ale i každodenních lidských činnostech i věčném koloběhu ročních dob, silná inspirace dětským světem na který je nahlíženo z pohledu dospělého, vzpomínky přinášejí smutek, radost a nejčastěji tichou nostalgii, vztah básníka ke světu – úzkost z něj, existence malých a velkých obětí, smutek z lidství i osobního života -> tíha světa spočívá na mluvčím, který prochází krajinou, kterou popisuje, ale nesoudí ji, protože pravda je nejistá a člověk není neomylný ->pouze klade otázky na které neodpovídá, dále stručně: sníh, ticho, samota, láska, smrt a strach z moderního světa, jelikož Skácel byl zastánce lidových tradic a mravních zásad, které moderní svět často obchází. Prostředí je ponuré, ale přesto plné půvabu.

Rozbor ukázky 1:

Smuténka

To až se v září stmívá,
už bez sametu, drsně, naholo,
po poli chodí smuténka
a zpívá,

smuténka chodí kolem hrud
šedých jak skřivani a zpívá,

(je příběh starší nežli já,
než moje smrt,
než smutek ze mne, odpusť)

zpívá si na poli smuténka
a chodí
po konopných cestách podzimu.

Báseň Smuténka představuje zákonitosti přírody, koloběh života, mýtusy a především smutek. Obsahuje motivy podzimu, prázdnoty a tajemství -> Smuténka může představovat smutek nebo mytickou postavu, která chodí po poli a zpívá stejně jako v lidových tradicích například Barborky nebo Lucky -> také tato postava může představovat vítání zimy nebo paní Podzim.

Rozbor ukázky 2:

Pořád
Neúnavně po celý den sněží,
jako by chuligáni ubili
lahvemi od piva
na nebesích labuť,
a smutné peří dolů padalo.

Tolik se bojím ticha do němoty,
té tíhy na stromech a věčnosti,
co v lidech přestala.
A nestydím se ani za nehet
za svoji úzkost, bože, ty to víš.

Padá to na mne tiše, beze slova,
jak marná lítost,
aspoň té jsme schopni,
a na laskavé slovo čekáme,
zatímco venku, za oknem to padá.

A pořád dál a hůř.

Báseň Pořád je 1. báseň 1. části sbírky. Řadí se do intimní a přírodní lyriky, je psána volným veršem, obsahuje 3 sloky a 1 verš -> poenta. Tragická metafora smrti (mrtvá labuť ubitá chuligány, sníh -> bílá barva = smrt) a s motivy přírody, věčnosti a úzkosti/strachu ze samoty a ticha. Jedná se o tíhu myšlenek a ztrátu jistoty věčných hodnot, které postrádá dnešní doba.

Význam sdělení (hlavní myšlenka):

Autor se snaží propojit prostor s časem všední reality s prostorem a časem mytickým, jak jej známe například z lidové poezie. Skácel také hledá trvalé hodnoty dobra a moudrosti.

Inspirace dílem

Skácel patří společně se Seifrtem k nejčastějším básníkům, díky zvukovým vlastnostím veršů a spojitostí s lidovou poezií jsou jeho básně často zhudebňovány. Některé Skácelovy básně například zhudebnil Jiří Pavlica z hudební skupiny Hradišťan.

Reakce na dílo

V 60. letech vyšly další básnické sbírky: Hodina mezi psem a vlkem, Smuténka a Metličky. Jimi se uzavírá první tvůrčí období a básník byl zahnán do politického ústraní.

ZDROJE:

Literatura pro 2. ročník středních škol (Didaktis), Odmaturuj! (Didaktis), Obsahy a rozbory děl (Vyuka.cz)