Kniha: Spalovač mrtvol
Autor: Ladislav Fuks
Přidal(a): Klaryš
Spalovač mrtvol (1967)
= psychologický horor – vystihuje autorovu a vypravěčovu fascinaci zlem a smrtí, román o narůstajícím zlu, chladnokrevné vyprávění o přeměně prostého člověka ve vraha.
1) Forma
– Obecná charakteristika lit. díla
1.1 Lit. druh
EPIKA= jeden ze základních druhů literatury, základem je vypravování děje, v němž se odrážejí osudy, chování, prožitky a vztahy lidí v určitém přírodním a společenském prostředí. Žánry epiky : velké (epos, román), střední (pohádka, pověst, novela, povídky, legenda, bajka), malé (anekdota), lyrickoepické (balada, romance)
- o skutečnosti vypravuje → dějovost, přiběh rozvijen vypravěčem a postavami
1.1.1 Lit.žánr
PROZAICKÁ EPIKA – ROMÁN = rozsáhlý prozaický epický útvar, zobrazuje rozsáhlé úseky života, rozmanité vztahy mezi lidmi, jejich psychické prožívaní situací. Hlavní dějová linie rozvětvena vedlejšími motivy, řada postav (zachyceny ve svém vývoji), hrdina se proměňuje během děje.
Lit. směr: viz zelená skripta
1.obd. tvorby
2. Organizace jazykových prostředků
PROZA = (z lat. prōsa ōrātiō = řeč „stale postupujici“, tj. nedělena do veršů, řeč nevazana)
V popředi je syntakticke členěni promluvy, logicka stavba vět, obvykla intonace, gramaticka pravidla; připomina přirozenou formu běžne řeči. Zakladni stavebni jednotka = věta zapisovana do řadek; typicke pro vypravěni nebo v dramatu, pro vypravěče a postavy. Text členěn do odstavců, kapitol.
2.2 Jazykové prostředky
(Některé pasáže psané kurzívou, aby čtenář přemýšlel), některé tučným písmem, opakující se motivy, různé slovní obraty a přívlastky nebo motivy se opakují jako refrén, věty mají neobvyklou stavbu, slova jsou vybraná a jaksi exaltovaná, tedy jakoby přeslazená, spojení myšlenek a představ je někdy překvapující, osobní jména jsou neběžná a matoucí. A všude se rozlévá mimořádná vlídnost, jež jako by předznamenávala i to ostatní, co má následovat. Příběh sice má vypravěče, ale ten vystupuje zdrženlivě a popisované scény předvádí v náznacích. Děj vede pozvolna a souběžně s tím, jak se zatmívá dramatický čas historie v letech 1938 a 1939. Nehledá dramatické zápletky, jenom se spíše posouvá z místa na místo. Poetické přívlastky např. čarokrásná, nevýslovná. Monology hl. postavy, Zvláštnost vypravěčského umění L.F., a právě ve Spalovači mrtvol, spočívá v tom, že slova, věty i scény skrývají ještě něco jiného, než se na první pohled zdá. Ten rozdíl můžeme nazvat jako ironii, nebo ještě lépe sarkasmus.
Vyprávění se vede v tonině černého humoru. Tragika se prolíná s groteskou a bizarností a mnoho příkladů by vyvolávalo smích a mrazivou úzkost.
3. OBSAH
a) DĚJ
Toto vysoce kultivované dílo představuje navenek spořádaného Kopfrkingla, zaměstnance pražského krematoria, někdy ve vztahu k blízkým až kýčovitého, jenž v sobě v době okupace odhalí kapku německé krve. Pod vlivem nacistického přítele se vnitřně zcela mění, udává své spolupracovníky, a když je mu nabídnuta závratná kariera, chladnokrevně vraždí své nejbližší, kteří by svým židovským původem mohli být překážkou. Román končí K. šílenstvím.
b) POSTAVY
- Pan Koprfingl
Představuje se jako bytost jemná a útlocitná – vadí mu sprostá slova, musí se na něj jemně, starostlivá a pečlivá a snad ve všem nejušlechtilejší. Často se pyšní, že je abstinent a nekouří. Kromě kremace myslí stále na své blízké a něžně je oslovuje. Mnohokrát se dodává, že hovoří s úsměvem. Zdá se, že je naprosto spokojený a vyrovnaný. Kolem jakoby vládla pohoda, mír a spokojenost, ale za K. mírnými slovy a úsměvy se však objevuje posedlost, jež umanutě uvažuje o životě a smrti. Říká: život není pouze blažený, ale vlastně jto strádání. Jedině smrt, může nebožtíkovi ulehčovat od té tíhy, a to kremací, a může usk. Přechod z krušného pozem. Bytí do ráje – duše se osvobodí. Zrůdnost myšlení a chování není téměř znát, a jenom jakoby lehké a bezděčné doteky naznačují bezcitnost a patologické chování.
Jmenuje se Karl a nechává si říkat Roman.
- Marie
– Něžná, Lakmé
– pokorná, milující,
- Zina
-dcera 16 let
– nevýslovná, něžná
- Milivoj
– syn 13 let
– Mili
Kočka – čarokrásná, Rosana. Pan Vrána, p. Lišková,p. Fenek, p. Beran = vyjádření podřízenosti, neschopnosti se vzepřít
- Wili Reinke
– rodinný přítel z 1.sv.v., dává mu přihlášku = rozh. Okamžik jeho změny – určitě v sobě najdeš kapku německé krve
- Pan Dvořák, Dr. Betelhei, starší manelé, Tibetský mnich – schizofrenie, ps nemocný ( neustále čte knihu o tibetu)
- Černovlasá dívka
Vždy v něj. Vypjatém mometu.Symbol smrti,špatného svědomí
c) čas a prostor
1938 – 1939, konec 30let v pražských kulisách v době mnichovské kapitulace a okupace.
d) kompozice
15 kap., bez názvů chronologický děj někdo retrospektivní
HL. MYŠLENKA:
Měl pak štěstí, nebo to byl trest, že se v posledním odstavci příběhu dožil roku 1945? ( vidí je z kupé a říká: štastné lidstvo. Spasil jsem je).
Dobová kritika: velký ohlas, počítá se k nejlepším prozám L.F.
Inspirace dílem:
J.Herz 1968 – černobílý pro větší autentičnost Hrušínský, Chramostová
Rozdílný konec knížka : přijede si pro něj bílé auto a lékaři
Film: černé auto s nacisty, opakované záběry na tyč, provaz
