Kniha: Staré řecké báje a pověsti
Autor: Eduard Petiška
Přidal(a): Jess
Eduard Petiška
- Český básník, prozaik, dramatik, esejista, autor knih pro děti a mládež.
- Narodil se roku 1924 v Praze. Vystudoval gymnázium v Brandýse nad Labem, poté studoval v Praze na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny literatury a germanistiky, kde získal titul PhDr.
- Jeho knihy pro děti (Birlibán, Jak krtek ke kalhotkám přišel, Anička malířka) se staly velice oblíbenými a dosud vydávanými pohádkami.
Další díla:
- básník – Okamžiky, Na prázdná místa, Ovidiova rodina, Podzimní deník
- romanopisec – Než uzrají muži, Soudce Knorr, Průvodce mladého muže manželstvím, Srdce, ve kterém bydlím
- novelista – Malá podmínka štěstí, Cesta do země Lidivoni, Atlantic, Kamej, Proměny Jakuba Vinanta
- povídkář – Svatební noci, Nejlepší život, Svět plný lásky, Třicet manželek a jiné lásky
- esejista – Malá cesta k velkým dětem, Světadíl dětství
- zamyšlení, úvahy a aforismy – Věty o životě, štěstí a naději, Jarní věty, Podzimní věty
- dramatik – Loupežnice
Rozbor díla: Staré řecké báje a pověsti
- Literární druh: Je to epické dílo, které převypravuje soubory antických bájí a pověstí.
- Literární žánr: Báje – je krátké veršované nebo prozaické vyprávění jednoduchého a jinotajného příběhu. Pověst – prozaický literární žánr, lidově vyprávěný.
- Umělecký směr: zde se nenachází prvky uměleckých směrů
Funkce literárního díla:
- Dílo má formativní a estetickou funkci. Autor v díle poukazuje na kladné stránky lidí(Prométheus který se obětoval pro lidi tím, že ukradl bohům oheň) a záporné lidské stránky(Tantalos, který obětoval svého syna Pelota jen aby zjistil jestli to bohové zjistí)
Téma:
- Kniha poukazuje na kladné(sebeobjevování ve prospěch ostatních lidí) a záporné(králové si mysleli,že se mohou srovnávat s bohy, obětování vlastních dětí) chování v tehdejší době tehdejších lidí.
Charakteristika vypravěče:
- er-forma
Kompozice:
- Kniha je napsána v er-formě (nikdy se neusadil na stejném místě). Báje a pověsti jsou napsaný chronologicky. Každá báje a pověst má svůj název podle hlavního hrdiny (Prométheus, Orfeus) nebo podle hlavního děje(Trojské války)
Jazyková forma:
- Dílo je napsáno spisovnou mluvou: neutrální(ruce,hůl,palác), knižní (zemdlený strom), odborný (Tantalova muka)
Básnické prostředky:
- prostředky: Personifikace – „skály slzely“, „přicházela smrt“, přirovnání – „žili jako malé děti“, „jako mravenci se hemžili po zemi“
Prostředí díla:
- Děj se odehrává na Řeckém poloostrově a hoře Olymp.
Obsahy a postavy bájí
PROMÉTHEUS
Hlavní postavy:
- Prométheus – (osamělý-vyrobil 1. člověka, vytrvalý, mírumilovný, myslel na okolí, vcelku tvrdohlavý, měl dobré srdce)
- Pallas Athéna – moudrá(bohyně moudrosti), vdechla rozum do sochy od Prométhea
- Zeus – poměrně zlý, chtivý, nespokojený, lstivý
- Pandora, Hermes, Afrodita, Epimétheus
Prométheus nechce být už osamocený, tak z hlíny a dešťové vody vymodeluje svého druha, kterému Athéna vdechla ducha.Lidé ale nevěděli jak ducha užívat, proto je Prométheus naučil umění, vědám, práci a obětování bohům.Prométheus ale vymyslel lest na Dia, který si ze dvou obětí vybral tuk a kosti.Za tuto lest vzal Zeus lidem oheň, který však Prométheus přinesl zpátky z domu vládce bohů na Olympu.To Zeus potrestal sesláním krásné a neodolatelné Pandory na Zem, se skřínkou plné bídy, strachu, bolesti, kterou otevřel Prométheův bratr.Prométhea nechal přikovat ke skále, kde mu každý den veliký orel ojídal játra, která mu přes noc dorůstala.To se opakovalo dokud ho nevysvobodil Herákles, který orla zabil.Poté musel Prométheus nosit prsten s kouskem kamene ze skály.Na jeho památku lidé nosí prsteny a kameny.
Z této povídky plyne že každý čin, bude po zásluze potrestán ať je dobrý nebo špatný.
ORFEUS
Hlavní postavy:
- Orfeus – výborný pěvec(svým hlasem dokázal ovlivnit boha), pohledný, milý, zamilovaný
- Eurydika – Najáda, nádherná vodní víla, Orfeova žena
- Hádes -bůh podsvětí
- Ostatní víly, Hádesova žena
Orfeus byl slavný pěvec. Zamiloval se do vodní víly a oženil se s ní. Jednou se Eurydika vydala podívat do lesa a tam ji uštknul had. Zemřela, a Orfeus pro ni truchlil tak , že se rozhodl jít do podsvětní říše přímo za Hádesem žádat o její propuštění.Orfeus je prosil, aby navrátil Eurydice život. Mohl se s ní vrátit, ale nesměl se ohlížet zpátky, jinak by ji už nikdy neviděl. On se ale otočil a ona zemřela podruhé. Ostatní víly za to Orfea ubily kameny. Bůh Bakchos proměnil nohy žen v kořeny. Tělo Orfeovo pohřbily Múzy, bohyně umění a moudrosti. Hlava, kterou ženy Orfeovi urvaly, plula s lyrou na vlnách řeky a doplula do moře až na ostrov Lesbos.
TANTALOS
Hlavní postavy:
- Tantalos – nejbohatší král, pochyboval o božské vševědoucnosti, udělala mnoho chyb za které byl potrestán
- Zeus – potrestal Tantalose za jeho činy
- Pelota, Démétér
Král Tantalos zasedal s bohy na Olympu, protože byl nejbohatší smrtelník. On si myslel, že bohové nejsou vševědoucí.Pozval bohy na hostinu, kde servíroval svého syna, kterého zabil.Myslel si, že to bohové nezjistí. Démétér, bohyně rolnictví, kousek snědla, ale ostatní bohové se zděsili.Tamtalose odsoudili k věčnému trápení.(hynul žízní, když stál ve vodě) Pozůstatky Pelopa vhodili do kotle a sudička Klóthó ho vzkřísila k životu. Chyběl jen kousek na jeho lopatce, který snědla Démétér. Ten nahradili bohové kouskem slonové kosti. Všichni z rodu mívali pak bílou skvrnu na lopatce.
NIOBA
Hlavní postavy:
- Nioba – královna, namyšlená a pyšná, nesmyslně pohrdala bohy
- Léto – její děti zabili Niobiny děti
- Apollón – syn titánky Léto, zabil sedm Niobiných synů
- Artemis – dcera titánky Léto, zabila sedm Niobiných dcer
Nioba byla královna v Thébách, matka sedmi synů a sedmi dcer, manželka krále Amfióna. Stejně jako její otec Tantalos pohrdala bohy. Jednou všechny zbožné ženy chystaly veliké oběti titánce Léto. To Niobu naštvalo a všechny je vyhnala, chtěla, aby obětovaly něco jí a myslela si, že je lepší než titánky Léto.Kvůli jejímu štěstí a velkému počtu dětí. Proto Apollón, syn bohyně Léta, všechny její syny zabil svými šípy. Když to viděl Amfión, spáchal sebevraždu. Ale Nioba se bohyni dále vysmívala, že má pořád více dětí než ona. A tak i bohyně Artemis, dcera bohyně Léta, zasáhla svými šípy její dcery. Nioba se nakonec proměnila v kámen.
IÁSON A MÉDEA
Hlavní postavy:
- Iáson – statečný, silný, chytrý, pro královskou korunu musel překonat hodně překážek, trochu lhář slíbil že jí nikdy neopustí
- Médea – pomáhala Iásonovi ten jí slíbil že ji neopustí, zavraždila jeho manželku a skrývala se do konce života, byla strašně moc zamilovaná do Iásona
Po smrti starého krále měl vládnout jeho starší syn Aisón. Ale mladší syn Pelias ho vyhnal a sám vládl. Aisón měl syna Iásóna, který chtěl otcův trůn získat zpět. To už Aisón nežil. Pelias mu řekl, že když přinese od krále Aiéta zlaté rouno, tak mu trůn přenechá. Iásón se vydal s ostatními na cestu. Na cestě potkali starce, který se jmenoval Fíneus. Pomohli mu a on jim dal radu, jak se dostanou přes obrovské skály Symplégady. Když je přepluli, viděli čtyři mladíky, které vzali s sebou, protože to byli Aiéteovi vnuci. Když král slyšel, co chtějí, řekl, že jim zlaté rouno dá, pokud Iásón dokáže to, co on. Musel zorat pole, pomocí dvou býků, kterým z nozder šlehá oheň, a zasít dračí zuby, z nichž vyrostou bojovníci. Médea mu dala mast, která ho ochránila, takže to dokázal, ale král mu rouno nechtěl dát, protože si myslel, že mu Médea pomohla. Médea mu pomohla vzít rouno a i s ostatními utekli. Na moři je dohnalo kolchidské vojsko a chtělo Médeu zpět. Byl tam i její bratr Absyrtos. Médea připravila s Iásonem lest, takže Iáson všechny pobil. Iáson slíbil, že si Médeu vezme za ženu a neopustí ji. Pomohla mu, když je král Pelias nechtěl pustit do města. Proměnila se v stařenku a říkala, že dokáže omladit každého, kdo bude chtít. Král Pelias viděl, jak omladila jednoho beránka, a tak chtěl být také mladý, aby mohl dál vládnout. Ale nenašel ve vřelé vodě s mastmi mládí, ale smrt. Iásón nedodržel svůj slib a našel si jinou nevěstu. Tu Médea zabila a už nikdy ji nikdo neviděl.
