Kniha: Sto roků samoty
Autor: Gabriel José García Marquez
Přidal(a): Agnes
Z originálu Cien anos de soledad přeložil Vladimír Medek.
Literární druh: velká epika (psaná prózou)
Literární žánr: román
Literární směr:
- magický realismus – vyskytuje se hlavně u latinskoamerických spisovatelů, propojuje nadpřirozené jevy s běžným životem, používá několik dějových rovin; hrdinové přijímají magické události se samozřejmostí, nehledají jejich vysvětlení
Další autoři tohoto směru:
- Michail Bulgakov (Mistr a Markétka), Jorge Luis Borges, Salman Rushdie (Děti půlnoci)
Hlavní téma:
– život členů rodiny Buendíových žijících v městečku Macondo v Latinské Americe
– jejich osudy se stále opakují, rod spěje k zániku
Hlavní postavy:
José Arcadio Buendía – se svou manželkou Úrsulou zakladatelé rodu, přešli přes hory a se svými přáteli založili osadu Macondo
José Arcadio – starší syn zakládající rodiny, mohutně stavěný, ne příliš chytrý
Aureliano – mladší syn Buendíových, přemýšlivý, občas vidí do budoucnosti, stane se plukovníkem a vede občanské povstání proti státnímu zřízení
Amaranta – dcera Buendíových, nikdy se nevdala, vychovala většinu svých mladších příbuzných
Rebeca – osiřelá dívka, která se připojila k rodině, vdala se za Josého Arcadia
Mnoho dalších postav ,kterým se opakovala jména: José Arcadio, Aureliano, Amaranta, Remedios, všichni měli podobné charakterové rysy jako jejich jmenovci
Děj: – je velmi komplikovaný, protože líčí osudy celého rodu v průběhu sta let, proto jsou zde stručně popsány pouze nejvýraznější příběhy
José Arcadio a Úrsula Buendíovi se svými přáteli přešli hory a založili novou osadu Macondo. Narodily se jim tři děti: José Arcadio, Aureliano a Amaranta. K nim se přidala ještě osiřelá dívka Rebeca. Rod BUendíových se postupně rozrůstal, jména všech členů se však opakovala. Aureliano se stal plukovníkem a vedl svoji povstaleckou armádu proti státu. Při svém putování zplodil 17 synů (s různými ženami) a všechny je pojmenoval Aureliano. Syn Josého Arcadia se stal správcem Maconda a celé město terorizoval svými příkazy, dokud ho nezastřelili. Jeho dcera Remedios byla duševně zaostalá, ale nadpřirozeně krásná. Muži, co se za ní otáčeli, však nečekaně umírali. Dívka se jednoho dne vznesla do vzduchu a za nejasných okolností odlétla s prostěradly, které sušila. Manželka Aureliana Segunda byla tak posedlá ctnostným životem v duchu křesťanství, že když její dcera Remedios porodila nemanželského syna, dala jí zavřít do kláštera. Všichni členové rodu mají problémy se vztahy, buď jsou celý život samotáři, nebo žijí bouřlivým prostopášným životem se spoustou známých, ale ve stáří zůstanou osamělí. V Macondu se objevují také mrtví členové rodiny, kteří jsou viditelní pouze pro některé své známé.
Celý příběh spojuje postava cikána Melquíadeze, který rodině přenechá zašifrované pergameny. Někteří muži (převážně se jménem Aureliano) se je snaží rozluštit. Povede se to až poslednímu Aurelianovi. Ten v nich vyčte, že rodina byla odsouzena ke sto rokům samoty, protože původní manželé byli bratranec a sestřenice. O sobě se dozví, že je také člen rodiny (myslel si, že je nalezenec), a že vlastně zplodil dítě se svojí tetou. Jejich dítě se narodí s prasečím ocáskem, všichni zbylí Buendíové zemřou při větrné smršti, která zničí Macondo ve chvíli, kdy Aureliano rozluští pergameny.
Příběh se odehrává v Latinské Americe, je v něm patrný vývoj tamní společnosti, od osidlování, přes občanské války republikánů a konzervativců (ve kterých figuruje plukovník Aureliano Buendía) až po nástup severoamerického imperialismu (obsazení Maconda banánovou společností.
Jazykové prostředky:
- Autor používá převážně dlouhá souvětí, kterými popisuje složité události. Věty jsou ale srozumitelné, celý text volně plyne a je čtivý.
- er-forma
- přímá i nepřímá řeč
- dialogy, volné vyprávění událostí
- spisovný jazyk
Kompozice
- kruhová – děj je vyprávěn chronologicky, místy i retrospektivně, ale osudy jednotlivých postav se opakují, dokud rod nezanikne (opakování si všímá hlavně Úrsula, která se dožije 15 let, může tedy své potomky pozorovat uceleně)
- autor vkládá i věty o budoucích událostech mnohem dřív, než k nim dojde (např. kniha začíná větou „O mnoho let později, když stál před popravčí četou, vzpomněl si plukovník Aureliano Buendía na ono vzdálené odpoledne, kdy ho otec vzal k cikánům, aby si prohlédl led.“ Příběh začíná tímto dnem, plukovník Aureliano Buendía stane před popravčí četou až o mnoho let později. )
- román je rozdělen do několika kapitol, které nemají název
- narozen 6. Března 1927
- kolumbijský spisovatel a novinář
- vychováván svými prarodiči
- navštěvoval střední školu v Bogotě, studium práv nedokončil
- působil jako novinář v Evropě (El Spectador)
- žil také na Kubě, kde založil Kubánskou tiskovou kancelář, a v Mexiku
- byl přítelem kubánského diktátora Fidela Castra, účastnil se některých revolučních hnutí v Jižní Americe
- v roce 1982 dostal Nobelovu cenu za literaturu
- v 80. letech se vrátil zpět do Kolumbie, zemřel 17.4.2014 v Mexiku
- Sto roků samoty je jeho nejúspěšnějším dílem
Další jeho díla: Láska za časů cholery (román), Kronika ohlášené smrti (novela), Žít, abych mohl vyprávět (paměti)
