Jméno práce: Stopařův průvodce Galaxií
Slohový útvar: Recenze
Přidal(a): BerLin
Kniha: Stopařův průvodce Galaxií
Originální název: The Hitchhiker´s Guide to the Galaxy
Autor knihy: Douglas Noel Adams
Poprvé vydáno celosvětově: 1979
Tato bravurní ručníková pentalogie je dnes již klasické dílo. Komplikovaný a originální příběh začíná zničením planety Země, která musí udělat místo nové mezigalaktické dálnici. Hlavním hrdinou příběhu je docela obyčejný pozemšťan jménem Arthur Dent. Ten má to štěstí, že s pomocí svého přítele Forda Prefecta, údajně nezaměstnaného herce, a redaktora nejprodávanější knihy jménem Stopařův průvodce galaxií, z něhož se vyklube mimozemšťan, stopne kosmickou loď, a tak se mu podaří uniknout z místa katastrofy.
Filmová adaptace je ve srovnání s knihou mnohem méně logická, kdo chce film opravdu pochopit, měl by si knihu přečíst. Kniha není žádná hloupá love story, nemá hloupý happy end a jediné, co je v ní hloupé, jsou Vogoni. Úvod je výborný, citace z Průvodce mě dostávají do kolen a stejně jako hrdinům, při vogonské poezii se mi chce mačkat nepravděpodobnostní pohon.
Celá kniha je perfektní kombinace skvělého a nevšedního anglického humoru a sci-fi žánru. Příběh se čte velmi svižně. Ani nestačíte říct „ručník“ a už jste na konci. Je zde několik dokonale ujetých postav, mezi nimiž vyniká depresivní robot Marvin, kterého jsem si zamilovala.
Je možné, že mě někdy někdo uslyší říkat nějakou průpovídku z knihy, protože pár jich je opravdu nezapomenutelných.
Co mi lehce vadilo, byl způsob, jakým autor v určitých pasážích vysvětloval „proč se to stalo“, někdy přeháněl a už člověk se pak těžko vymotával z pavučiny informací. Nejdříve se mi tento styl psaní nelíbil, ale po chvilce jsem jeho bláznivému psaní a vesmíru přišla na chuť. Obávám se, že tento styl vyprávění se lidem velmi brzy přejí. Avšak pokud se do knihy pustí člověk, který je ochoten se smát těm největším bizarnostem a při tom číst mnohdy velmi komplikovanou knihu o vesmíru, kde je naprostý a všeobecný mišmaš a zbraní je úhlopohledová puška, nebude prvním dílem zklamán.
V momentu, kdy dojde na zapeklitou otázku života, vesmíru a vůbec a obří zlatá počítačová hlava po milionech let odpoví „42“, se lehce cítím jako robot Marvin. Závěrečná pointa s Marvinem byla geniální, úhlopohledová puška zachránila hrdiny a je dobře, že tímto příběh nekončí. Avšak jak kniha dopadne, to by si každý měl už přečíst sám a vychutnat si tuto komediální sci-fi futuristickou knihu po svém.
