Kniha: Strakonický dudák
Autor: Josef Kajetán Tyl
Přidal(a): AJEL, Natalie
Josef Kajetán Tyl
- Autor byl všestrannou osobností českého kulturního a společenského života 30. a 40. let 19. stol.
- Doba a místo působení: 1808-1856 Česko
- Zaměření na žánr: dramatik, spisovatel
- Zajímavosti: Vydával časopisy Květy, Vlastimil, Posel z Prahy, zakladatel moderního českého divadla, tvůrce národní hymny, byl to herec a ředitel Kajetánského divadla, při hře Fidlovačka poprvé zazněla píseň Kde domov můj?
Další díla:
-
- Rozina Ruthardová
- Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka
- Paličova dcera
- Lesní panna aneb Cesta do Ameriky)
Literárně historický kontext
- Umělecký směr: Romantismus = vyvrcholení Národního Obrození, cit, fantazie, individualismus, sen x realita, návrat k lidové slovesnosti, mystické motivy, tajemné scenérie
- Mezitím ve světě a u nás: Národní obrození = snaha obnovit češtinu tvorba nových slov počešťování německých, bitva u Waterloo, Červencová revoluce ve Francii, František Josef I. Se stal rak. císařem
Další autoři tohoto období:
-
- Karel Jaromír Erben – Kytice
- Karel Hynek Mácha – Máj
- J. V. Frič – Libušin soud
Rozbor díla: Strakonický dudák
Celková charakteristika:
- Strakonický dudák aneb Hody divých žen je dramatická báchorka se zpěvy, v nichž je skutečný svět prolínán s pohádkovými a romantickými motivy. Vypráví o velké lásce a o ceně vlastního domova, zároveň v mnohých rysech kritizuje vypočítavou morálku člověka těžícího ve vlastní prospěch.
Děj a kompozice:
- Lásce dudáka Švandy a Dorotky nepřeje Dorotčin otec z důvodu dudákova nejasného původu a chudoby. Švanda se proto vydává do světa vydělat peníze. Cestou mu víla Rosava očaruje dudy, které zaručí dudákovi úspěch a bohatství. Toho využije vychytralý Vocilka a pod jeho vlivem zapomíná Švanda na domov i na Dorotku, která se rozhodne v doprovodu muzikanta Kalafuny Švandu hledat. Střetnou se na dvoře princezny Zuliky, kde jsou oba kvůli intrikánovi Vocilkovi uvězněni a následně vysvobozeni nadpřirozeným zásahem Švandovy matky, víly Rosavy, která je za svůj obětavý čin potrestána královnou víl Lesanou vyhoštěním mezi divoženky do té doby, dokud nějaká dívka nevysvobodí Švandu projevem své věrnosti a statečnosti. Dorotka se po návratu domů na Švandu zlobí, ale poté, co zjistí, že byl o svatojánské noci poblouzněn lesními pannami, zachrání Švandu od smrti a společně se usmíří.
Okolnosti vzniku díla:
- Hra vznikala v předrevolučním roce 1847. Ještě před premiérou o ní informoval český i německý tisk, který vzbudil velkou pozornost kritiků. Poprvé byla na jevišti realizována dne 21. listopadu 1847 v Královském stavovském divadle v Praze, kde se setkala s nadšeným diváckým přijetím; kladně ji ohodnotil např. i Karel Havlíček Borovský.
Vliv díla:
- Strakonický dudák je chronologicky první hrou z řady Tylových dramatických báchorek, v níž autor vytvořil specificky českou variantu dobové oblíbené pohádkové hry se zpěvy, a tak založil domácí tradici nového typu herm kterému se později věnovali např. J. Zeyer, J. Kvapil, A. Jirásek, J. Drda ad. Hra byla také zfilmována a mnohokrát dramaticky reprízována, v českém filmu z roku 1955 v režii Karla Steklého si zahráli slavní herci Ladislav Pešek, Rudolf Hrušínský, Vlasta Fabiánová, Josef Bek.
Kde a kdy se děj odehrává:
- v Čechách i zahraničí (Jižní Čechy, okolí Strakonic-tam je dudák zpočátku) a v první polovině 19.století
Hlavní postava:
- Švanda-dobrosrdečný, lehkomyslný, snadno ovlivnitelný, důvěřivý, z počátku nezkušený, chudý, naivní poté bohatý-během děje se mění, v závěru projeví vlastenectví, typický venkovan
Další postavy:
- Kalafuna – přátelský, vlastenec, pracovitý, spokojený doma, má svou rodinu, pomáhá Dorotce hledat Švandu
- Dorotka – odvážná, věrná, samostatná, zamilovaná, obětavá,poctivá
- Vocilka – výřečný, vtíravý, vychytralý,prospěchářský,pokrytec, podvodník,nemá vztah k vlasti, měšťák
- Zulika – neohleduplná, myslí si, že peníze zmůžou vše,povýšená,smutná
- Rossava – trpí za syna, obětavá, oddaná matka,ochotná,pomáhá synovi v těžkých situacích
Kompoziční plán:
- kompoziční postupy, dějové linie: chronologická
- vnitřní výstavba děje: 3 jednání, z výstupů, písně a básně, expozice: vydání Švandy do světa, kolize: očarování jeho dud, krize: uvěznění Švandy do vězení, peripetie: návštěva Rosavy ve vězení, závěr: šťastný návrat obou milenců domů
Jazyk a jazykový plán:
- kontrast mezi českým prostředím, cizinou a světem víl
- víly – mluví spisovnou a vznešenou češtinou, veršovaně
- cizinci(Vocilka, královská rodina)- pomocí 3.os.č. jedno., mnoho cizích slov, komolí česká slova, v próze
- Češi(chudí) – hovorová i nespisovná čeština, nářečí (slang),komolení cizích slov, přísloví,vrstva slovní zásoby: spisovný jazyk, ale i básnický (víly), prostý, hovorový, nespisovné výrazy
- slohové zabarvení slovní zásoby: lidový jazyk – přirovnání, humor, archaismy, historismy, zdrobněliny, nářečí
- textové a syntaktické prostředky: pořekadla, přísloví, dialogy, monology, oslovení, jednoslovné věty, jednoduché, souvětí, tázací, zvolací
- umělecké prostředky: přirovnání, metafory, nadsázka, ironie, epiteton
- znaky autorského stylu: oslava českého lidového jazyka
Žánr
- Žánr tohoto romantického díla je tzv. dramatická báchorka neboli pohádka. Je to hlavně z toho důvodu, že se tam dost často objevují nadpřirozené postavy, jakými jsou třeba víly nebo polednice. Tyto postavy posunují děj, který na sebe tím pádem dokonale navazuje, zlehčují některé situace nebo řídí osudy, které nejsou v lidské moci.
Děj:
- Dudák Švanda je velmi zamilovaný do Dorotky. Jenže její otec hajný Trnka jejich svatbě nepřeje, neshledává Švandu pro svou dceru dostatečně bohatým. Proto, když se dudák dozvěděl, jak lze ve světě zbohatnout, neváhal, rozloučil se se svou milou a vydal se do neznámých krajin. V lese na něj padl sen a poté se u něj zjevila jeho mrtvá matka Rosava v podobě víly. Chtěla svého syna ukázat svým družkám, které jeho dudám daly kouzelnou moc. Lesana, královna víl, dovolí Rosavě, aby svého syna na cestách doprovázela. Švanda má se začarovanými dudy veliký úspěch, proto se k němu vlísá Vocilka, jenž v tom vidí zisk jen pro sebe. Zařídí, aby se dudák pokusil rozesmát princeznu Zuliku. To se podaří a princezna Švandu žádá o sňatek. Statečná Dorotka s Kalafunou (přítel Švandy), kteří se dudáka vydali hledat, proniknou až na hrad a chtějí sňatku zabránit. Jenže Vocilka Švandu ovlivňuje, chce, aby si princeznu vzal jen kvůli penězům, a navíc králi napovídá, že Dorotka s Kalafunou jsou blázni. Proto jsou odvedeni, přičemž se jich dudák ani nezastane, zaslepen princeznou a bohatstvím. Zulika má však snoubence Alamira, který si tohle všechno nenechá líbit a Švandu uvrhne do vězení. Tam se dudákovi zjeví Rosava, řekne mu, že je jeho matkou a pomůže mu z vězení ven, ale Lesana ji za to, že vyjevila své tajemství, uvrhne mezi divé ženy a musí tam zůstat tak dlouho, dokud ji nevysvobodí prostá láska dívky k Švandovi. Když se dudák vrací do své vesnice, smiřuje se se svým kamarádem Kalafunou, který se mezitím vrátil domů ke své milované rodině, ale Dorotka ho odmítá. To Švandu utvrdí v jeho hýření, ovšem hrozí mu nebezpečí. O půlnoci má hrát hodům divých žen. Jeho matka proto prosí Dorotku, aby mu pomohla. Ta Rosavu poslechne a vytrhne polomrtvého utančeného Švandu z kola polednic. A zatímco Vocilka krade dudy, co už ztratily čarovnou moc, obejmou se Švanda s Dorotkou a s matkou, jejichž veliká láska dojme i královnu víl Lesanu, která z Rosavy snímá prokletí. Nakonec tedy vše dobře dopadlo.
Úryvek:
„Když Dorotka s Kalafunou dorazili k zámku, vešly dovnitř, ale moc neuspěly. Švanda je zapřel.
Chvíli na to přijíždí princ Alamír, který dá zavřít všechny tří do vězení. Do vězení mu přichází na pomoc jeho matka Rosana. Jenže za to, že se prozradila, je královnou vil Lesanou vyhoštěna mezi divé ženy, ale jen do té doby, dokud některá dívka z věrnosti nevysvobodí Švandu ze všech nebezpečí.
Dorotka se na Švandu moc hněvá pro jeho zradu. Švanda se vydává hledat o svatojánské noci divotvorné kořínky lásky, lesní panny ho oblouzní, ale Dorotka ho zachrání.
Kouzla pomale mizí a i Rosana je zbavena trestu. Švanda zpytuje své svědomí a slíbí Dorotce, že se polepší.
Švanda- ústřední postava s vlastnostmi dobrými i špatnými
- podnikavost, dobrosrdečnost, obětavý
- příliš důvěřivý, přílišná touha po penězích
- mládí a nezkušenost
- Dorotka – prostá venkovská dívka, dcera hajného Trnky, moudrá, obětavá, věrná, statečná
- Kalafuna – prostý český muzikant, houslista, vlastenec
- obětavý, touha po domově, hotový charakter, neschopný zradit přítele
- Kordula – Kalafunova žena, starostlivá a pečlivá matka, dobrosrdečná“
Srovnání:
- S R a J kde je také láska 2 mladých lidí, ale v Strakonickém dudákovi vše dopadne dobře
Vlastní názor:
- Kniha byla krátká, útlá, dobře se mi četla, i když tam byly cizí a zastaralá slova a velké množství postav, v kterých bylo těžké se zorientovat.
