Kniha: Těžká hodina
Autor: Jiří Wolker
Přidal(a): Štosi
Jiří Wolker
- Byl jedním z nejvýraznějších a nejtalentovanějších českých básníků generace, která vstoupila do literatury na počátku 20. let. K Olomoucku měl vřelý vztah. Na Svatém Kopečku bydleli jeho prarodiče, u kterých trávíval prázdniny. Na jejich domě (zvaném Wolkerova vila) v ulici St. Krejčího je umístěna pamětní deska s básníkovou bustou. Byl politicky činný v komunistické straně.
- Jiří Wolker se narodil jako syn bankovního úředníka v prostějovské patricijské rodině. Odmalička projevoval nejen literární, ale i výtvarné a hudební nadání. O prázdninách pobýval u svých prarodičů na Svatém Kopečku u Olomouce, kteří při příležitosti jeho narození nechali na Kopečku vztyčit kříž jako výraz vděčnosti. Svatý Kopeček je také název známé básně, která je připojena ke slavné sbírce Host do domu (1921).
- Od roku 1919 studoval v Praze práva a rok navštěvoval na filozofické fakultě přednášky F. X. Šaldy a také Z. Nejedlého. Za svých pražských studií práv poznal Wolker dělnickou bídu, která byla později častým tématem jeho básní. Seznámil se zde se Z. Nejedlým, S. K. Neumannem, K. Bieblem a V. Nezvalem
- Sblížil se s brněnskou Literární skupinou, která vydával časopis Host. Díky sociálnímu reformismu se s Literární skupinou rozešel a vstoupil do revolučního seskupení komunistických umělců Devětsil, které však brzy opustil.
- V roce 1922 vydal svou druhou sbírku Těžká hodina. Jeho dílo lze zařadit do tzv. proletářské poezie, jejímž byl nejznámějším představitelem. V dubnu 1923 u něho byla zjištěna plicní choroba – tuberkulóza, léčil ji u moře i ve Vysokých Tatrách, nakonec jí v mladém věku podlehl. Wolkerovy poslední verše byly zároveň jeho epitafem: „Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít. Dřív než mohl srdce k boji vytasit, zemřel mlád dvacet čtyři let.“
Další díla:
- Host do domu: básně
- Poštovní schránka
- Kamna – symbol klidu, tepla, pohody v rodině, oslavuje klid, mír a pokoj na celém světě
- Žně: oslava polních prací, prostého života, přírody
- Pokora – vztah k přírodě
- Věci – láska k věcem, oživuje neživé věci
- Okno
- Básně z pozůstalosti:
- Uveřejněné až po jeho smrti, myšlenkově se vážou k Těžké hodině
- Básně:
- Na nemocniční postel padá svět
- Umírající
- Epitaf – odraz básnikovi nevyléčitelné nemoci, loučení se světem
- Balady:
- Balada z nemocnice
- Balada o námočníku
- U rengenu
- Drama:
- Tři hry – obs. dramata Nemocnice, Hrob, Nejvyšší oběť (jednoaktovky)
- Pohádky:
- milionáři, který ukradl Slunce
- listonošovi
- kominíkovi
Literárně historický kontext
- Společensko–historické období: dílo vzniklo v roce 1922
- Politická situace: mocenské konflikty
Česká literatura ve 20.letech 20.století
- Civilizační rozmach – ztráta dosavadních jistot, rychlejší život, strach z nebezpečí
- Rozvoj revolučních sil – hlavně v Rusku
- 1.světová válka:
- Atentát na Františka Ferdinanda dÉste v Sarajevu
- Strach z války, složitá situace českých vojáků v Rusku (legie), ruská revoluce -> rozdělení české společnosti
- 1918: konec 1.světové války
- 1917: vzniká z podnětu Jaroslava Kvapila manifest českých spisovatelů – právo českého národa na samostatný poltický život a na demokracii ve státě
- 28. 10. 1918: vznik Československa
- 20. léta: rozvoj demokracie, kultury, ekonomiky
- 1921: vzniká KSČ – program převratu společnosti ve prospěch proletariátu – vize nastolení spravedlivého života – ovlivnění literatury – spisovatelé vstupují do KSČ
- 1929: do čela se dostává Gottwald = názorový rozchod s mnohými literáty a vystupují z KSČ nebo jsou vyloučeni (Neumann, Hora, Seifert, Olbracht, Vančura, Mayerová)
- 1929-1933: světová hospodářská krize
- 30. léta: nástup fašismu v Německu, Mnichov (září 1938), nacistická okupace (15.3.1939) – proti němu vzniká celoevropské demokratické hnutí ( v Československu Lidová fronta)
- 1939-1945: 2 světová válka
- Nové uspořádání světa
Základní principy fungování společnosti v dané době (každodenní život)
Literatura:
- Projevila se hospodářská krize ve všech domácnostech – bída, chudoba, nemoci
- V čele Gottwald
Kontext dalších druhů umění
- Malířství: Alfons Mucha – secesní malíř, populární v Paříži, kde také působili K. Toman, M. Majerová či bratři Čapkové.
Secese
- sloh, který se z výtvarného umění na přelomu 19. a 20. století rozšířil z malířství do všech oblastí kultury – literatura, divadlo, hudba, tanec,móda, šperky, nábytek, malířství, stavebnictví
- vychází z potřeb vytvořit nový životní styl, který by souvisel s vytvořením exkluzivních představ vrstev
- německy Jugendstil
- znaky
- ornamentálnost, přemíra zdobení
- přírodní motivy (květiny, ptáci, listy)
- Josef Čapek byl už před 1. světovou válkou ovlivněn fauvismem, expresionismem a kubismem.
- V dalších letech šla jeho tvorba dvěma směry a to krajinné a dětské motivy. Tyto motivy byly dekorativně hravé, expresivní a velkorysé.
- Díla: Děti s fialkami, Zlé svědomí, Piják, Kolovrátkář.
- Václav Špála byl před 1. světovou válkou ovlivněn fauvismem, expreonismem a kubismem (motivy pradlen a koupajících se žen – Pradlena). Od 20.let se věnoval výhradně krajinomalbě a zátiší- Na řece Otavě, Na Otavě před bouří.
- Jan Zrzavý ve 20.letech cestoval do Paříže a do Bretaně, kde maloval krajin jako lineární siluety- Náves v Kermelu, Bretagne. Od 30. let kultivoval skvrnovou nebo šerosvitovou malbu s jemnými liniemi. Ilustroval Máchův Máj a Erbenovu Kytici.
Kontext literárního vývoje (co se dělo v literatuře); literární směr
Česká meziválečná poezie: 20. – 30- léta 20. Století
- Vývoj poezie: ovlivněn atmosférou konce války a vzniku samostatného Československa
- 20. léta:
- avantgarda – skupina Devětsil
- Proletářská poezie – levicově orientovaná literatura, protest proti válce a sociálnímu útisku, sny o revoluci (Wolker, Neumann, Hořejší, Hora – první sbírky, Seifert, Beibl)
- Poetismus – časopis Pásmo, měsíčník ReD (Teige, Nezval, Biebl, Seifet, Vančura, Voskovec a Werich..) – ryze český básnický směr
- 30.léta
- Surrealismus (Nezval, Biebl, Teige..) – surrealistická skupina (1934),
- spirituální a křesťanská poezie – Katolická moderna (Deml, Zhradníček)
- reflexivní a meditativn lyrika – tzv.mezigenerace (Halas, Holan, Hrubín)
- existenciální poezie (Bednář, Orten)
- sociální linie (Neumann)
- skupina 42 (Kolář, Blatný, Kainar) – poezie všedního dne, periferie měst, proti lyrismu prostý záznam skutečností
Další autoři tohoto období:
-
- Jindřich Hořejší – Hudba na náměstí
- Josef Hora – Srdce a vřava světa
- Vladislav Vančura – Pekař Jan Marhoul – román
- Marie Majerová – Náměstí
Rozbor díla: Těžká hodina
Literární teorie – forma
Obecná charakteristika literárního díla
- Literární druh: Lyrickoepický charakter, sklon k epickému vyjádření, k dějovému vyprávění, k události
- Výrazová forma: Poezie
- Žánr: Balady a básně reflexivní (Moře, Oči, Sloky)
Balada:
- Veršovaná skladba, která zachycuje marný zápas člověka s přírodou nebo společenskými silami. Mívá pochmurný děj a končívá tragicky. Děj bývá zhuštěn, má rychlý spád, soustředěný do konfliktu. Od epických žánrů se liší tím, že se zde uplatňuje ve zvýšené míře lyričnost v líčení prostředí. (představitelé: Goethe, Čelakovský, Erben, Neruda, Bezruč, Wolker)
- Wolker zde rozvinul zvláštní typ balady, která se orientuje na vztahy ve společnosti (nerovný boj chudých, bezmocných s životem s bohatými) = sociální balada
Reflexivní básně: jsou reakcí na vnější podnět. Je v nich ukázán rozpor mezi vnímáním světa a jeho realitou.
Literární směr
Proletářská poezie – vznikla ve 20.letech jako reakce na sociální bídu a důsledky 1.světové války. Zobrazovala třídní protiklady, zdůrazňovala úlohu dělnictva, cílem byla sociální spravedlnost. Hlavní teoretikem proletářské poezie u nás byl S. K. Neumann. Levicově orientovaná literatura. Proletářské básně byly vydávány zejména v časopisech: Kmen, Červen, Proletkult, Revue Děvětsilu. V programové stati Proletářské umění z r. 1922 zformuloval základní teoretické principy nového směru Jiří Wolker.:
- revolučnost, stranickost, tendenčnost (víra v možnost sociálně spravedlivého uspořádání světa revolucí)
- třídnost (obhajoba zájmů dělnické třídy) – lit.typ hrdiny z dělnického prostředí
- kolektivismus (individuální vědomí podřízeno kolektivnímu)
- politická angažovanost (ideovou inspirací byla marxistická filozofie)
Organizace jazykových prostředků. Charakteristika autorova stylu:
- Forma básně: 22 básní
- Verš: pravidelný, nestejná délka – dlouhý verš vs. krátký – třeba i jednoslovné
- Rytmus -stopy: trochej, daktyl
- Rým: různé druhy, nejčastěji rým sdružený, někdy pouze asonance (shoda pouze koncových samohlásek)
Např.: rým sdružený – v básni balada o nenarozeném dítěti
„Za město, má milá,
vede cestička bílá
a za městem hluboko v obilí
se zelené meze zrodily.“
Slovní zásoba, jazyková plán:
- Wolker používá stažené tvary „přišla´s“ – nářečí.
- Pestrá básnická paleta básnických vyjadřovacích prostředků – velmi časté metafory
- Dokáže mnohé vyjádřit
Pojmenování:
- Přímá
- Epiteton (básnický přívlastek): doplníme-li pojmenování o určitou vlastnost – ornans (ozdobný)
Např.: Oči
„…strašlivé kráse…,…smysly nesmělé“
- Nepřímá (obrazná) = tropy (zástupky) – přenášení významu slov
- metafora – přenesení významu na základě podobnosti. Je častá v poezii, hlavně v lyrice.
Např.: Okno:
„Okno je skleněná loď
Připoutaná k břehům mé světnice.“
Těžká hodina:
„přišel jsem na svět, abych si postavil život …“ (=zařídil, prožil)
„chlapecké srdce je písnička na začátku …“ (=bezstarostný život)
Kontrast+metafora:
„zatím co slepí hráli
písničku veselou,
Tak lidem narůstaly
Nové a nové oči.“
Personifikace: zosobnění, neživá věc se „chová“ jako člověk, případně autor oslovuje neživé předměty, jako kdyby rozmlouval s živou bytostí:
Např.: Zně
„Slunce je veliký básník
A napsalo krásnou báseň
Zlatým perem na naši zem.“
Přirovnání (příměr) založeno na stejném obrazném principu jako matafora, ale skládá se ze 3 částí: pojmenování přirovnaného jevu, gramatické vyjádření srovnání a pojmenování jevu, k němuž se přirovnává. Slouží k zvýšení názornosti.
- Často z oblasti městské civilizace, dělnického prostředí …
Např.: Balada o snu
„srdce jak semeno zalité slzami
Rozrostlo se mu po těle „
Balada o nenarozeném dítěti
„dvě oči na mně stojí jako dvě svíčky,
Co na podzim se nade mnou nemodlí.“
- Figury – zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku
- Anafora – opakování slov nebo celých sousloví na počátku dvou po sobě následujících veršů
Např.: opakování slov Balada o nenarozeném dítěti
„ teď naposled zakřičel ještě.
Teď zhas.“
„Láska je žena a muž,
Láska je chleba a nůž.“
opakování sousloví Mirogoj
„a každý mrtvý se přitiskl ke mně jako hlas úpěnlivý
A každý mrtvý se ptal …“
Těžká hodina
„Dnes je má těžká hodina…,dnes je má těžká hodina…“
Epifora – opakování slov na konci veršů
Např.: Pohřeb
„…jen rakev pochováme, jen jméno pochováme…“
Epizeuxis – prosté opakování dvou slov nebo sousloví za sebou
Např.: Mirogoj
…“ hluboko, hluboko jsem propadal …“
Balada o snu
…“ však běda, běda! …“
… utichly továrny, utichly ulice…
Apostrofa – řečnické oslovení neživého objektu nebo nepřítomné osoby
Např.: Těžká hodina
„… milenčin dopise, lampo, kniho kamarádova, věci zrozené z lásky, světla a víry, dnes při mně stůjte a třikrát mi věrnější buďte.“
- Výrazný prvek napětí
- Závěry: tragické
- Wolker v nich prochází dospíváním z chlapce na muže, kdy poznává, že svět není takový jaký si jako malý kluk představoval, že dobro ne vždy zvítězí => přechod z dětské, naivní lásky k světu k realističtějšímu a závažnějšímu přístupu dospělého muže
TĚŽKÁ HODINA
„Chlapecké srdce je písnička na začátku,
plán pro zámek, který bys lidem jak milé dal k svátku,
ale mužovo srdce jsou ruce a mozoly,
které se krví svou do cihel probolí,
aby tu stála alespoň skutečná hospoda u silnice
pro ušlé poutníky a pro poutnice.“
Literární teorie – obsah
Tematická výstavba:
- Námět básní: bída, utrpení , útisk, ale vyzívá k boji proti nespravedlnosti, za sociální poměry – za spravedlivé uspořádání světa a to revolucí, ale i pokora, láska, okouzlení, dělnické
- Hrdina: dělník, který se dokáže i obětovat za kolektiv, služky, chudí, žebráci, milenci, ale objevují se zde i jeho prarodiče (kavárna „Bellevue“ se jmenuje podle vily „Bellevue“, kde žili jeho prarodiče)
pohřeb
„Anežka Skládalová
po dlouhé nemoci vydechla naposled
v pondělí 15. srpna ve věku 69 let“
Muž
„Mrtvý byl Jiří, — já jsem Jiří též,
mrtvý byl mužem, — budu mužem též?“
Význam sdělení (hlavní myšlenka)
- Nespravedlnost ve společnosti, zabývá se sociálními problémy – bída a vykořisťování chudých,
- Často se obětují jedinci pro kolektiv, kolektivismus
- Vyzívá dělníky a nižší třídu k revoluci – nechce soucit, chce boj za lepší podmínky
- Výzva za odpovědnost ke světu
- Proletářská revoluce: žít znamená přemoci vlastní srdce a použít je k boji
Životní zkušenosti projevené v jeho tvorbě:
Jiří Wolker patří do generace zasažené válkou. Kvůli tomuto prožitku ve své tvorbě tíhnul ke všednosti a obyčejnosti. Sám sice nenarukoval, ale i tak byl poznamenaný. V té době se nedostávalo prostředků na jídlo a šetřilo se s penězi, potravinami i oblečením, jak to jen šlo. Uvědomoval si, že někteří lidé jsou na tom hůř. V době války mladý Jiří Wolker na vlastní oči viděl, jak vojáci střílejí do bezbranného davu, také byl v Prostějově svědkem demonstrací vyhladovělých lidí, kteří neměli co jíst. Poválečná euforie se však brzy rozplynula a odhalila následky, které válka zanechala na společnosti. Chudoba, všeobecně vyžadovaná pomsta na všech Němcích, vykořisťování, korupce a podvádění byly zdrojem velké deziluze nejen pro mladého básníka. Proto se Wolker rozhodl využít svých básní jako prostředku, kterým bude apelovat na lidi, aby přes veškeré útrapy poválečného období v sobě našli to, co je sjednocuje.
Srovnání literárního díla s jiným autorovým dílem:
Host do domu
- Místo : park, pokoj –hotelový, kupé, les
- V lese se učí žák, v hotelovém pokojíku sedí osamělý host, maminka vaří oběd. Setkáváme se zde s lidmi, věcmi z každodenního života Wolkera.
- Chtěl by nyní všechny lidi spojit ve vzájemné lásce vnutit skutečnosti harmonii svého vnitřního rozložení,
- idyla svého pokoje, přírody- zbásňování iluzí
- láska k lidem
Těžká hodina
- místo: ocitá se v ulicích velkoměsta před luxusními kavárnami i v chudých předměstích, v činžácích, fabrikách
- ke skutečnému životu- skutečná společenská realita
- kolektivismus lidí práce, která „je živá“
- Blahobyt jedněch a utrpením druhých – společenská nespravedlnost a lidská touha po světě spravedlivém.
- Přerod dítěte (mladého chlapce – co psal Host do domu, iluze) na muže (realita)
- Uplatňuje program proletářského kolektivismu – sociální zápas má formu básně ze sbírky Těžká hodina – rozdíl mezi srdcem chlapce a muže = neví kam se zařadit
Inspirace daným literárním dílem
- Dílo zapůsobilo na Seiferta, Hora, Hořejší
Literární kritika
- Literární kritici a čtenáři si v průběhu doby z Wolkrova díla vybírali to, co odpovídalo potřebám dané chvíle.
- Dnes – téměř po devadesáti letech –z jeho díla zůstává odhodlání obětovat se za svět bez násilí a válek, za svět spravedlivý a plný lásky.
Srovnání
- Wolkrovy balady vs. Erbenovy balady
Sociální balada
- (postřehl možnost jejího uplatnění) – postihuje boj člověka s osudovými silami, Člověk je drcen sociálními problémy (bída) a může se bránit vyvolává revoluci, boj proti tomu – mravní zákon se dal měnit
Balada
- Člověk se nemohl bránit proti osudu – vzdal se, nedal se měnit osud- mravní zákon
Wolker – Balada o očích topičových
- Stejný motiv: bdění uprostřed noci
Erben – Svatební košile
Oblast:
- průmyslová civilizace uprostřed uzavřený prostor – venkovská chalupa
- velkoměsta
- kolektiv dělníků x osamělý člověk
- práce – které si nikdo neváží x pokorná motlitba
Jednotlivé básně:
TĚŽKÁ HODINA – celá sbírka je podle stejnojmenné básně a je věnována příteli A. M. Píšovi
- Tato báseň charakterizuje celou sbírku
- Popisuje svůj život a zklamání, zmatenost a žal nad ztracenými ideály, svůj strach z budoucnosti
- Básníkovo dětské srdce zemřelo a dospělé mužovo srdce se ještě nenarodilo …“ jedno srdce jsem pohřbil a druhé ještě nemám …..“
- Je zbaven iluzí – musí stále pracovat, aby se uživil -> v dítě má plno snů, iluzí, představ a v dospělosti musí člověk myslet na obživu a nejenom na sebe
- Nyní se už zaměřuje na lidi, na společnost
BALADA O NENAROZENÉM DÍTĚTI
- dva lidé se do sebe zamilují a počnou spolu dítě
- Jsou příliš chudí na to, aby dítě uživili „ …. těžko, těžko bude dát hladovým ústům krajíc ukrojený.“
- Žena musí jít na potrat a oba jsou z toho nešťastní – žena se cítí jako hrob a chlapec připisuje všechnu vinu sobě
- Tragický konec –z pohledu nenarozeného dítěte, který je symbolem nenaplněné lásky kvůli sociálním poměrům
- „To není hřích,
- to je jen bída.“
- Wolker na konci básně položí otázku „nenarodí se?“– v níž je naděje, že se poměry zlepší …
SLEPÍ MUZIKANTI – dva žebráci – jeden s harmonikou, druhý s houslemi, kteří hrají lidem, i přesto, že jsou slepí a svou písní otvírají ostatním oči, aby viděli krásy světa
„Zatímco slepí hráli
písničku veselou,
tak lidem narůstaly
nové a nové oči.“
- Wolker zde ukazuje, jak lze skrz hudbu lépe vidět svět
ČEPOVITÍ – vojáci musí do války a rozloučit se s rodinou a ženami
- Vojáci jsou nejen zmrzačeny na těle, ale i na duši
- Jak vojáka, tak milenky válka změní
- Boj se svým srdcem je těžší než válka samotná
TVÁŘ ZA SKLEM – v kavárně Bellevue se scházejí bohatí a veselí lidé, za okny to pozoruje muž z chudých poměrů, jehož pohled přes sklo mění stoly v mramorové náhrobky, úsměvy strnout v mrtvolné tváře
- Přirovnává kavárnu k hřbitovu
„Tenkrát se stoly staly
náhrobky mramorovými,
pohřbení šťastlivci se usmívali
mrtvolně mezi nimi, … „
- Wolker odsuzuje vyšší třídu – její přetvářku a nezájmu o utrpení chudých
„… důstojní páni a vznešené dámy
Ústa si probodli úsměvy, kravaty drahokamy
A v teple, hudbě a v plyši
Noviny na oči posadili si,
Aby přes tyto brejle z papíru viděli,
že svět je veselý, protože sami jsou veselí
v kavárně „Bellevue“.
KÁZÁNÍ NA HOŘE – řečník káže, lidé, kteří budou za svého života dobří, po smrti dobře se jim povede
- Vrazi, vojáci a nevěstky nemusí se litovat, protože je lepší být živý a špatný než mrtvý a dobrý
„Ten, kdo je živý,
ví, že svět musí být spravedlivý.
Neplačte, vrazi a opilé nevěstky,
že město vás živé navěky pochová,
nesakrujte, vojáci z krve a olova,
že kasárna o lásku neprosí.
Neboť:
každý má někde srdce, i když s sebou je nenosí.“
OČI – báseň je věnována malíři O .Lasákovi
- Oči člověka mnohé prozradí, jsou schopné vstřebat jak krásné, tak špatné a vše, co za celý život uvidí putuje do srdce
„Co v očích ztroskotá, k srdci se propadne,
do srdce zaroste a srdce ovládne“, ….
BALADA O SNU – věnovaná Jaroslavovi Seifertovi
- Lyricko – spická báseň
- Dva světy v kontrastu – sen (krásný, radostný) vs. Skutečnost (bída, hlad)
- Hlavní hrdina je mladý dělník Jan, který žije v podkroví a uvědomuje si, že jsou na světě je nerovnoprávnost – chudí vs. bohatí a touží po spravedlnosti
- Zdá se mu sen o spravedlivém světě a svěří se své dívce Marii a ta mu říká, že měla sen o muži předtím než se potkali a ten se ji pak přestal líbit. Jan se tedy rozhodne, že svůj sen zabije a jedinou možností, jak se se snech vypořádat = uskutečnit jej
- Na konci je bojovné zvolání, kdy autor vyzývá k revoluci – dělnické třídy proti vyšším vrstvám společnosti
„Musí se zabít,
musí se žít,
ruce jsou zbraně,
srdce štít!“
BALADA O OČÍCH TOPIČOVÝCH – topič Antonín již 25 let přikládá do skotle a to i v noci, kdy jiní spí
- Tvrdě pracuje a vyrábí tak lidem světlo, ale sám přitom oslepne
- Balada je i o významu práce, topič svůj život a své štěstí obětuje pro ni a pro kolektiv
- Zanechá po sobě ženu s dítětem
„Dělník je smrtelný,
práce je živá,
Antonín umírá, žárovka zpívá:
Ženo má, – ženo má,
neplač!“