Jméno práce: Tohle se nemělo stát
Slohový útvar: Vypravování
Přidal(a): Jirkys
Tohle se nemělo stát
Znáte to, když blbnete se sourozenci, neteří nebo synovcem, až se to někdy zvrtne tak jak nemá.
Stalo se to na jaře, už je tomu dávno, takže si nepamatuji kdy přesně. Byl jsem v pokoji a ležel na pohovce u televizoru, když v tom mě začala provokovat neteř a já zrovna koukal na oblíbený seriál.
Řekl jsem jí, že teď nemám náladu na nějaké hrátky a ať přijde později. Neteř toho samozřejmě nenechalaa ve svém chování pokračovala. Moje reakce, kterou by asi čekal každý, byla taková, že mě už hodně štve, zajímá mě to a chci to dokoukat v klidu. Znáte však děti, kteří nepřestanou i když jim to řeknete po desáté. Tak jsem to nakonec vzdal a řekl jí, že vyhrála.
Tohle jsem však dělat neměl, jak jsem posléze zjistil, byla to strašná chyba a nemuselo se to stát.
Začali jsme tedy blbnout, prát se a honit se po celém bytě. Ve víru toho všeho mi neteř vzala můj mobil a hodila ho do zdi tak, že mi rozbila display. Mě to samozřejmě hodně naštvalo, protože tohle už je moc a tak jsem jí chtěl dát pohlavek. Neteř v tu chvíli se sebrala a utekla k mé sestře do pokoje. Obě drželi dveře a nechtěli mě pustit dovnitř. K mojí smůle to však byli dveře se skleněnou výplní a mojí hloupostí jsem si vůbec neuvědomil, co se může stát, až se to stalo.
Tak jsem tlačil a tlačil, až jsem dotlačil, protože se moje ruce ocitli skrz dveře rozbité, skleněné výplně a špičatý kus zůstal ve dveřích, který mi málem přeříznul tepnu. Nebyl to opravdu moc pěkný pohled a mé sestře se neudělalo moc dobře, ale naštěstí na tom nebyla tak špatně a šla rychle pro tetu. Teta mi to uškrtila a uklidňovala mě do příjezdu záchranné služby. Byl jsem v strašném šoku a furt opakoval, že umřu. Měl jsem i nějaké šrámy na lokti, malíčku a vše bylo na zašití. Sestře a neteři se naštěstí nic nestalo, jen sestra měla malý šrám na stehně, ale nic vážného. Po příjezdu záchranné služby si mě ošetřovatelé přebrali, ošetřilia odvezli do nemocnice. Tam mě to zašili a dostal jsem obvazy na každou ruku, že jsem se ani sám nemohl najíst.
Později se to pěkně zahojilo, vyndali mi stehy a zůstala mi pěkná vzpomínka na ruce. Už nikdy jsem si u těch dveří nehrál a ani moc s nimi nebouchal. Člověk se blbostí učí a já se tímhle hodně poučil, jelikož se to vůbec nemuselo stát.
Hodnocení: neuvedeno
