Kniha: Tyrolské Elegie
Autor: Karel Havlíček Borovský
Přidal(a): El, Leclerk Leclerk
Autor: Karel Havlíček Borovský (1821 – 1856)
- Novinář, básník, překladatel z ruštiny a polštiny; Založil v českém prostředí kritický realismus a literární kritiku. Chtěl se stát knězem, ale byl vyloučen ze semináře.
- Velký satirik a realista a také hlavně politik!
- Byl to liberál. Přispíval do Národních novin (založil je), Pražských novin, České včely.
- Měl ženu Julii a dceru Zdeničku.
- Hrozně moc obdivoval Rusko (Obrazy z Rus) a Gogola – přeložil román Mrtvé duše. Poté odjíždí do Ruska a působí zde jako vychovatel. Ztrácí iluze o této zemi (korupce, zaostalost) , a vrací se zpět do Čech, kde se stává novinářem a zasahuje i do politiky. Roku 1848 vystupuje jako radikální demokrat a s F. Palackým vytváří politický program austroslavismus (chtěli federaci slovanských národů). Roku 1851 je vyhnán do Brixenu, a po svém návratu domů, v roce 1856 umírá.
Další díla:
- Král Lávra, Křest sv. Vladimíra, Epigramy, Obrazy z Rus (soubor reportáží),…
Literární kontext (období díla): realismus
- 3. fáze národního obrození, v roce 1852, vydány časopisecky 1961,
- vliv realismu
- důraz na rozum, smyslové poznání, hrdinové jsou obyčejní lidé, přesné zobrazení zkušenosti, kritika společnosti, popisy, objektivnost, nejoblíbenější žánr je román, podrobné popisy
- („skutečný“) – reálné zobrazení skutečnosti, bez přikrášlení, kritika nešvarů společnosti, podrobné popisy, hrdinův charakter se vyvíjí; vznik v 19. století (ale realisticky psal i Boccaccio Dekameron), opak romantismu; autoři: KHB, Jan Neruda, Alois Jirásek, Karolína Světlá, Božena Němcová, Charles Dickens, Honoré de Balzac, L. N. Tolstoj, N.V. Gogol, F.M, Mrštíkové, Dostojevskij, ….
Rozbor díla: Tyrolské Elegie
- Jedno z jeho nejvýznamnějších děl Karla Havlíčka Borovského
- Inspiroval se vlastní zkušeností
- Epické dílo psané ve verších, elegie – žalozpěv, lyrický útvar se smutečním laděním, autoři vyjadřují žal nad ztrátou blízké osoby, nářky nad vlastním osudem (zde je plné ironie, satirický humor), (typická pro antickou poezii)
- Popisuje svoje zatčení a cestu do vyhnanství, od příchodu policajtů – v nočních hodinách, smutné loučení s rodinou, rodným městem a vlastí.
Literární druh:
Literární žánr:
- satirická báseň
Elegie = žalozpěv
- vrchol antické poezie, lyrická báseň, žal nad ztrátou něčeho autorovi blízkého (např. lásky, domova,…); KHB – odkazuje k Ovidiovým žalozpěvům (také byl císařem poslán do vyhnanství)
Dílo:
- sepsáno r. 1852, vydáno 1861, on umírá 1856 – nikdy se nedožil oficiálního vydání
Téma:
- kritika rakouské vlády a policie, režimu, Bachova absolutismu, popis autorova příběhu
Místo a doba děje:
- Rakouské císařství (Německý Brod, Alpy, Brixen), 19. století (1851)
Postavy:
- Karel Havlíček Borovský – novinář a básník, zakladatel české žurnalistiky, poctivý, odvážný, ale odbojný člověk, ironický, rezignovaný, klidný, i když ho odváží z místa, které miluje
- policista Franz Dedera – Bachův přívrženec, velitel převozu KHB do Brixenu
- stráž – zbabělci bez čistého svědomí, kteří jsou navíc úplně k ničemu
- měsíček – KHB s ním vede dialog, jediný jeho přítel ve vyhnanství
Obsah:
- Název Tyrolké Elegie – elegie = žalozpěv, ale on tady v té básni je velmi suchý, sarkastický
KHB popisuje situaci, kdy je zatčen rakouskou policií a vezen do vyhnanství v Brixenu (nevěděl, co s ním bude, a jestli se vůbec někdy vrátí domů, do Borové, loučení s rodinou), byl provázen policistou Dederou. Během cesty se loučí s místy v Německém Brodu, která měl rád a přemítá nad tím, co ho s nimi pojí (např. kostel, kde byl pokřtěn – personifikace – kostel je z odjezdu KHB smutný, sledoval celý jeho život). - V Alpách nastane chvíle, kdy se koně s kočárem splaší a řítí se po prudké cestě – policisté z něho vyskákají, ale KHB v kočáru zůstane – a připomíná biblický příběh o Jonášovi. [1]
- Borovský mezitím dojede do nejbližšího městečka, kde se nají, než přiběhnou strážní. Komentuje to tak, že režim chce vládnout národům, ale nezvládne ukočírovat ani koně.
- Monolog KHB s měsícem – ptá se ho, jak se mu v Brixenu líbí, odkaz na lidovou píseň.
- Báseň začíná – Sviť měsíčku sviť – odkazuje i na K. J. Erbena.
- “Černý dvouhlavý orel.” – Karel Toman – Rakousko (zlatá/černá)
- Vrcholem skladby je příhoda se splašenými koňmi po cestě přes Alpy (8.zpěv) – kočár se řítí po příkré cestě, všichni policisté z něj vyskákali, když jim zajatec připomenul příběh z bible o Jonášovi – jen hříšník KHB měl čisté svědomí a v klidu dojel k poště, kde stačil povečeřet, než pochroumaní strážci dokulhali za ním. Satirický celou situaci komentoval a neodpustil si ostrou kritiku režimu, který chce na šňůrce vodit celé národy, ale neukočíruje ani čtyři koně.
Jazyk a styl
- Spisovná čeština, prvky obecné češtiny
- hovorový, citově zabarvený, někdy i vulgární; humorný, parodie, satira, ironie, metonymie, přirovnání archaismy, německé výrazy; vyprávěno ich formou (objevuje se i er forma).
- Syntaktická stránka – oznamovací a zvolací věty.
- Jazyk je čtivý, hovorový, citově zabarvený.
- Výrazný rým a rytmus (trochej)
- Obrazná pojmenování:
Kompozice:
- 9 zpěvů, dílo vrcholí Havlíčkovým příjezdem do Brixenu
Verš:
- pravidelný, jednoduchý, sdružený a střídavý rým
[1] Bůh požádal proroka Jonáše, aby šel do Ninive hlásat Boží trest za jejich chování, ale Jonáš to udělat nechce – nastoupí na loď, která pluje opačným směrem – Jonášovo rozhodnutí se Bohu nelíbí, a proto vyvolá na moři bouři. Námořníci jsou vystrašení – Jonáš jim řekne, že když ho hodí přes palubu, vlny se uklidní – tak i udělají a J. spolkne velryba – J. se v jejím břiše modlí a ona ho vyplivne na souš – J. si rozmýšlí své rozhodnutí a jde hlásat trest do Ninive.
