Kniha: Ukřižovaná
Autor: Jakub Arbes
Přidal(a): Katka
Jakub Arbes (12.6.1840-8.4.1914)
Jakub Arbes se narodil roku 1840 v rodině obuvníka na Smíchově, pražském předměstí s dýmajícími komíny a špinavou dělnickou kolonií. Jako osmiletý napjatě naslouchal hovorů o barikádách a bojích revolučního roku 1848. Ve škole byl jeho spolužákem Julius Zeyer, učil jej J.Neruda. Již od klukovských let si Arbes všímal dění ve společnosti a pochopil, že Češi usilují o samostatnost. Stal se novinářem, který po léta burcoval svými články český národ, strádající pod rakouskou nadvládou. Arbes byl od počátku pro vládnoucí kruhy podezřelý, obzvlášť když se zajímal o životní podmínky dělníků a seznamoval české čtenáře s myšlenkami prvních socialistů. Ve funkci odpovědného redaktora Národních listů (1867-77) byl často vyslýchán a nakonec v letech 1873-74 vězněn v České Lípě.
V té době se Arbes rozhodl, že se bude věnovat literatuře. Už od konce 50. let se pokoušel o básně a drama, ale nebyl nijak úspěšný. Obrat v jeho tvorbě nastal po četbě E.A.Poea, E.T.A.Hoffmanna, Ch.Dickense a N.V.Gogola. Prvním romanetem, které si mohli čtenáři přečíst, byl Ďábel na skřipci (1857). Arbesův osobitý přístup k vytváření povídky z fantaskních a reálných prvků se plně rozvinul ve Svatém Xaveriovi (1873). Arbes tak zaznamenal u čtenářů nebývalý ohlas – nedlouho po jeho vydání se do pražského chrámu sv. Mikuláše hrnuly zástupy zvědavců. Arbes totiž v romanetu líčí příběh chudého pražského mladíka, který v Balkonově oltářním obraze Svatého Xaveria hledá tajnou nápovědu, jak získat poklad. Teprve po mnoha letech hrdina zjistí, že celá jeho úmorná práce byla nadarmo.
V těžkém období, kdy byl Arbes vyloučen z redakce Národních listů a ztratil možnost stálého příjmu, vznikají na konci 70. a v první polovině 80. let další romaneta s tajuplnými motivy: Sivooký démon (1873), v němž jde o hrůznou konzervaci mrtvoly dítěte, Ukřižovaná (1876) s motivem obrazu ženy na kříži či Zázračná Madona (1875) o elixíru života. V Newtonově mozku se setkáváme s vědecko-fantastickým motivem přístroje letícího kosmem, s jehož pomocí lze sledovat dějiny lidstva. V letech 1876-78 se stal Arbes dramaturgem Prozatímního divadla a s M.Alšem vydával v letech 1880-81 satirický časopis Šotek, který však zápasil s cenzurou a zanikl pro nedostatek finančních prostředků.
V pozdějších Arbesových romanetech Akrobati (1878) či Etiopská lilie (1879) fantaskní prvky ustupují ve prospěch sociální tématiky, často s autobiografickými prvky. Mezi romány ze života chudých v podmínkách raného kapitalismu patří Kandidáti existence (1878), Moderní upíři (1879) a Mesiáš (1883). Vystupují v nich „ztracené existence“ – hrdinové, kteří se snaží reformovat neutěšené společenské poměry a ztroskotávají. Nedokončen zůstal román ze smíchovské periferie Štrajchpudlíci (1883). Tyto příběhy jsou často příliš komplikované, zápletka stíhá zápletku a čtenář ve složitých konstrukcích ztrácí přehled. Arbes se těchto nedostatků vystříhal v posledních dvou velkých románech: Anděl míru (1890), který líčí rozklad hodnot způsobený pronikáním kapitalismu na venkov a Poslední dnové lidstva (1895), tragický osud ženy, která chorobně trpí pro domnělou manželskou nevěru. Zajímavou složkou Arbesovy tvorby jsou jeho studie o výjimečných osobnostech (Niccol Machiavelli, E.A.Poe, Karel Sabina aj.), které shrnul do knih jako Nesmrtelní pijáci (1896) a Záhadné povahy (1909).
Poslední léta života strávil Arbes téměř slepý, v chudobě a osamění. Stal se obětí českých maloměstských poměrů. Zemřel roku 1914 v Praze.
Romaneta = krátká próza se záhadným, tajuplným obsahem, který se vysvětlí pomocí rozumu a přírodních věd
Ukřižovaná
Hlavní postavy: vypravěč, přítel, páter Schneider
Romaneto Jakuba Arbese, ve kterém vystupuje tradiční postava neznámého vypravěče a jeho přítele (jeho jméno také není zmíněno). Tentokrát jsou oba dva studenty a tajemný příběh začíná na přednášce známého katechisty pátera Schneidera, na kterou se všichni studenti se zvědavostí těší. Páter Schneider je totiž označován za skvělého profesora, ačkoli dost přísného, a na přednáškách i na svých kněžských kázáních se často odchyluje od tématu a vysvětluje zajímavé záhady a nepochopitelné případy zcela přirozeným způsobem.
Během jedné z jeho přednášek se však stane něco nečekaného. Vypravěč delší čas pozoruje, že je jeho přítel poněkud nervózní, ale jeho stav se rapidně zhorší, když se začne blížit bouřka. Ve třídě se zableskne a přítel začne křičet hrůzou a vidí jakýsi přízrak. Všechny tím vyděsí – nejvíce však svého kamaráda a pak také pátera Schneidera, který přednášku přeruší, aby ho prohlédl. Zjistí u něho rozšířené zornice, nechá ho odvést domů a vypravěče prosí, aby ho informoval o přítelově zdravotním stavu. Přítel je chvíli nemocen, ale zanedlouho opět chodí do školy. Mezi ním a páterem se ovšem něco změní. Páter se po celou dobu jeho nepřítomnosti neustále na něho vyptával vypravěče, který s ním v rozhovoru musel trávit dlouhé hodiny. I po přítelově návratu o něho jevil zvýšený zájem a jednoho dne ho pozval na večer k sobě domů. Mladík poprosil vypravěče, zda by ho nedoprovodil. Měl totiž z pátera strach a domníval se, že se s ním již někdy v minulosti setkal.
Zatímco vypravěč čeká před páterovým domem, jeho přítel jde dovnitř. Chvíli se nic neděje, ale potom dá přítel vypravěči smluvené znamení, které ho má přivolat na pomoc. Za okamžik vyběhne napůl šílený, nedbá na svého druha a utíká pryč. Vypravěč ho nenajde ani u něj doma a teprve za dlouhou dobu se jeho přítel vrátí skutečně nemocný. Odjíždí na Šumavu za příbuznými, aby se tam uzdravil, a na radu lékaře na rok přerušuje veškerá studia.
Uplyne však několik let a vypravěč nedostává od přítele žádné zprávy. Po letech však přítel vypravěče sám vyhledá. Je nyní vojenským kapitánem, ačkoli jeho otec byl vojákem a on sám toto povolání vykonávat nikdy dříve nechtěl. Nouze ho však k tomu donutila a po smrti jediných příbuzných na Šumavě neměl jinou možnost, než vstoupit do armády a stát se „vrahem“. Přátelé spolu rozebírají i hrůzy války, narazí i na příhodu s páterem Schneiderem. Páter mezitím zemřel, a ke konci svého života se choval velmi podivně. Přátelé zajdou na jeho hrob, a na Olšanských hřbitovech má vypravěčův přítel další vidění, které jistě vyvolal svým vzpomínáním na poslední večer strávený s páterem. U Schneidera si nejdřív jen povídali – páter se ho snažil uklidnit a vymluvit mu jeho vidění. Na demonstraci svých slov zabodnul nůž do sochy Ježíše na kříži s tvrzením, že ačkoli je hrozivý a vypadá jako živý, přesto z něj nepoteče krev. Přítel však krev vidí, to ho vyděsí a proto uteče.
Několik týdnů spolu přátelé studují, poté musí vojenský kapitán do války proti Prusům. Zpočátku si rakouské vojsko vede dobře, poté musí ustupovat a nakonec je přítel v boji raněn. Ještě předtím ale pošle vypravěči dopis, ve kterém má být přiložený lístek s důkazem na podporu jistého zážitku.
Když byl přítel mladý, jeho otec byl vojákem (jak už víme). Účastnil se pražského povstání a při něm i zahynul. Toto vzbouření trávil jeho malý syn ukrytý v chrámě, kde se setká s podivným mužem, který mu v noci v tmavé kapli vypráví svůj neuvěřitelný příběh. Jedná se o pátera Schneidera. Schneider byl přítel chlapcovy matky a znal i jeho otce. Dalším jejich přítelem byl Žid, žijící nedávno v Polsku. Schneider ho tam několikrát navštívil a zamiloval si jeho dceru Ruth – měl ji rád ovšem spíše jako dceru. Jednoho dne vypukla v Polsku revoluce a šlechtici se snažili donutit sedláky, aby jejich vzpouru podpořili. Nejprve po dobrém, pak vyhrožováním. Sedláci si to nedali líbit a proti šlechtě se také vzbouřili. Žid psal Schneiderovi, že jeho rodina je ve velkém nebezpečí a páter se za ním okamžitě vydal. Zastihl jeho vesnici ve strašném stavu – jeho přítel byl velmi neoblíbený a sedláci se ho doma snažili zatknout. Žid se bránil a chránil svou dceru – s páterovou pomocí by za chvíli jistě sedláky uklidnili, jenže Žid začal střílet, což je jen rozzuřilo. Žida zabili, pátera omráčili a mladou Ruth ukřižovali na kříži tak, jak „Židé ukřižovali Ježíše Krista“. Když se Schneider probral ze mdlob, spatřil ubohou Ruth a posledními silami ji z kříže sňal. Poté přijelo vojsko, dívku odvezlo na ošetření a od té doby ji Schneider neviděl, protože vojáci, kteří věděli, kde se nachází, byli zabiti. Schneider tedy zemřel bez toho, aby zjistil, co se dělo s jeho Ruth. Vypravěčův přítel to ovšem stihl vypátrat (o tom až později). Poté, co tuto historku poprvé vyslechl v chrámu uprostřed dělových výbuchů všude kolem, spatřil poprvé své zjevení v podobě ukřižované krásné dívky, která ale měla plnovous. Postupem času měl vidění vícekrát – pokaždé potom, co usilovně studoval a byl tudíž nervově vyčerpán. Přízrak se ale měnil – neustále se zamlžoval a také se občas hýbal – dívka se usmívala, shazovala botu z nohy a podobně.
V předposledním dopise, který přítel vypravěčovi před svou smrtí poslal, stálo, že vojenský kapitán našel v jednom klášteře kousek dopisu, který vše vysvětlí. Tento kousek ale zapomněl přiložit.
Nějakou dobu o něm vypravěč nic neslyšel, až jednou si všiml, že je jeho přítel mezi raněnými dovezenými z pole. Tou dobou už Prusové dobyli i Prahu, ale vypravěče k příteli pustili. Byl smrtelně raněn a zanedlouho zemřel. Po jeho smrti obdržel vypravěč jeho poslední dopis a dozvěděl se tak celou pravdu o příběhu Ukřižované.
Kapitán nalezl náhodou Ruth v klášteře u kterého měli tábor. Bohužel, ve chvíli, kdy dorazil, byla už několik hodin mrtvá. Nemohlo být ovšem pochyb o její totožnosti – navíc měla u sebe část dopisu, který byl psán páterem Schneiderem. Ukázalo se, že se Ruth z otřesného zážitku nikdy nevzpamatovala – zešílela a byla němá. Vypravěč posléze odhalil i příčinu přítelových vidění – v kapli, ve které Ruthin příběh vyslechl, se nacházela místo klasické sochy Ukřižovaného socha Svaté Starosty – dcera pohanského krále, která tajně vyznávala křesťanství. Její otec si jí chtěl vzít za manželku – ona se modlila, aby toho byla ušetřena a narostl ji plnovous. Tím otec odhalil její křesťanství a dal ji ukřižovat. Právě její sochu tehdy v noci osvětlil výbuch děla a na nervy vystrašeného malého chlapce to spolu s páterovou historkou zapůsobilo tak mocně, že ji pak vídal po celý život.
