Jméno práce: Únos
Slohový útvar: Vyprávění
Přidal(a): Julinka
Mladý urostlý muž unese dvě malá holčičky, za účel aby od jejich rodičů mohl požadovat výkupné, ale mladší ze dvou sester je fanynka detektivek a tak jí znalosti pomůžou při útěku.
,, Utíkej rychleji, no tak přidej přeci.“ Křičím na svoji sestru.
,, Snažím se!“ Odvětí s rychlostí větru…
,, Zahneme vlevo do té ulice a schováme se tam.“ Snažím se přemýšlet …
Má sestřička Šárka mě tedy uposlechne a schováme se za blízkou popelnici, kde se nám zdá že jsme alespoň trochu maskované. Nikdo z nás dvou ani nedutá. Až už si skoro vydechneme, že jsme z nejhoršího venku, tak znenadání slyšíme hlasité mužské dupání. Jsem tak vystrašená, že se nezmůžu ani na jediné slovo ani na jediný krok, jenom se pouze přitisknu ke své setře, která moje objetí opětuje.
,, Děvčátka drahé, jste tady? Ozvěte se mi, chci vám přeci pomoct!!!“ Říká hluboký mužský hlas.
Se sestrou si vyměníme pouze jeden pohled, ale takový, který stojí za tisíce slov. A proto se dále zmůžeme jenom na neustále mlčení.
,, No tak holky, dělejte už!!! Vím, že tu jste. Vaši rodiče mi pro vás poslali. No tak věřte mi.“ Táže se muž podruhé…
Do dneška nechápu proč, na tenhle podnět moje mladší sestřička zareagovala. Hned jak zaslechla slovo rodiče, vyskočila směrem k neznámému muži. Vrhla se zločinci přímo do rukou a začala prosit, že opravdu moc chce domů. Náš dosud neznámý únosce se po tedy i po mě s velkou mrštností vrhl, a i kdyžjsemse bránila, nestačila jsem na něj. Byl to totiž urostlý muž, který určitě denně posiloval a tak jsme pro něj nebyla žádný problém. Pak už si jenom pamatuji to hrůzné probuzení v noci.
,, Kde to jsem?“ Volám do nekonečné tmy …Hrozně se bojím.
A proto dál volám,, Šárko? Kde jsi?“
Nikdo neodpovídá a ještě k tomu nevidím vůbec nic… Už mi docházejí síly, jsem hrozně moc unavená, a proto dále usínám. Zbudí mě až náš únosce, když si nás ráno přijde zkontrolovat. Ale první koho hledám je moje milovaná, sestřička Šárka. Částečně si odechnu, když jí uvidím, jak leží na druhé straně místnosti se stejně vykulenýma očima jako já. Ale únosce, nám nenechá ani chvilku na rozkoukání a hned se začne s hrubým hlasem vyptávat:
Máte bohatý rodiče, holčičky? Kolik myslíte, že mi pošlou za tuhle fotku?
Pane, prosíme vás, nechte nás jít…
Jenom tak? Jste se zbláznili ? Pošlu vašim rodičům dopis s touhle fotkou ale k tmu ještě připojím výzvu ať co nejdříve zaplatí 1 000 000 Kč za každou z vás, nebo se tato fotka stane skutečností.
Podívám se na Šárku, která už má oči plné slz.
,, Však ani mě už k tomu moc nechybí.“ Pomyslím si.
Neříká nic a odchází a beze slov odchází. Na jeho tváři je vidět potutelný úsměv, kterým vyjadřuje svůj pocit spokojenosti nad naší negativní reakcí. Ale neuběhne ani minuta a opět se vrací ze slovy :
,, Tady máte oběd, holčičky moje. A buďte tu hodný, musím do práce. A nepokoušejte se utéct, ani dělat jakýkoliv jiný rámus. Jasný?“
Od nás ale nedočkal žádné odpovědi, jen Šárka se pouze pousmála.
A proto se jí hned ptám: “Blázníš? Proč se na něj směješ?“
,,No, ségra , víš, že když máš šikovné ruce že z vidličkou jde otevřít každý zámek, a víš přece jak já ráda koukám na kriminální příběhy.“
Radostně odpovím: „No jasně, a dokážeš to?“
„ Když chviličku počkáš, proč ne? S tímhle zámkem nebudu mít sebemenší problém.“ Říká s nadšením
„Joooooo…“ zvoláme po chvilce, a začneme se sestřičkou objímat
Ale nemáme ještě vyhráno, teprve jsme se dostaly do únoscova bytu. Šárka se ihned pustí do venkovních dveří ,ale ty jsou daleko lépe zabezpečeny, než předchozí dveře. Dobrá nálada nás bohužel rychle opouští.
,, Přece se takhle nevzdáme.“ pomyslím si.
,, Musíme začít uvažovat“ zvolám nahlas…
A v té chvíli dostala Šárka onen spásný nápad, který sice z počátku nezněl tak dokonale, ale vlastně díky němu jsme se dokázaly zachránit.
,, Hledej klíče, určitě je tu někde má. Naši přece doma taky mají schovaný náhradní klíč, a nebo taky je mají různě zapomenutý v bundách.“ vykřikne její dokonalý nápad
Tak nic nenamítám a hledám.
,,Jo“… uslyším najednou s kuchyně… ,,mám je ségra…“
Opravdu našla svazek klíčů a jeden z nich byl ten pravý. Měli jsme hroznou radost. A tak jsme s radostnou rychlostí vyběhli do ulice. A co nejrychleji běželi na místní stanici, kde jsme všechno ohlásili.Během hodiny už jsme byli šťastné a s rodiči doma. Byla to sice jediná noc, ale nikdy na ní nezapomenu. Dodneška je pro mě moje milovaná sestřička největší hrdinkou.
Hodnocení: 2 = chvalitebně
