Jméno: Ústní lidová slovesnost
Přidal(a): sliwkova.svetlana
- po bitvě na Bílé hoře (1620) museli čeští nekatolíci opustit svou zemi, emigrovali i česky píšící spisovatelé, proto se v době úpadku umělé lit. snaží zaplnit prázdné místo lidová slovesnost
- vznikala na venkově, popisovala všední starosti i radosti člověka, o lásce, smrti, o přírodě, o práci, o odporu proti vrchnosti
- byla anonymní, šířila se ústním podáním, vznikaly hlavně pohádky, pověsti, písně, proroctví, lidové dramata
pohádky – touha po spravedlnosti, vítězí dobro, prostý člověk, nadpřirozené bytosti, kouzla, zvířata jednají jako lidé, magická čísla(3,7,9), ustálené obraty( byl jednou jeden…)
proroctví – o naději v lepší budoucnost
pověsti – vztahují se ke konkrétním místům (hrady, skály, stromy,…), nadpřirozeným bytostem (strašidla), historickým osobnostem (císař Josef II.), jsou plné tajemna, jádro je pravdivé
lidové písně – duchovní, ukolébavky, milostné, robotní, balady, obsahují pravidelné sloky, rytmus, rýmy, opakující refrén, zdrobněliny, dialog
lidové dramata – zvláště velikonoční, vánoční i loutkové
- prvopočátky ÚLS souvisejí s potřebou lidí sdělovat si různé zkušenosti získané při styku s přírodou, vysvětlovat si různé jevy a předávat je dalším generacím
Folklór
- kulturní proud, kt. se vyvíjí nezávisle na umělé tvorbě, i když z ní může přijímat podněty
- je základem pro lit. a umělou tvorbu. Protože jde o kulturu přirozenou zachovávající si svůj určitý ráz, sloužila v dobách, kdy se ocitla lit. ve špatné situaci, jako zdroj inspirace i jazyka
členění folklóru
národní píseň – má povahu lyriky
národní pohádka – ta má povahu epiky
lidová hra – vyvinula se z církevních obřadů
zlidovělá píseň – umělá píseň, kt. postupně zlidověla
slovesnost má poměrně dlouhou řadu žánrů
pranostiky – založeny na sledování počasí (např. „ Svatá Anna, chladno zrána.“)
pořekadla – vyjadřují životní zkušenost, bez mravního naučení (např.: „Hrách na stěnu házet.“)
přísloví – obdobně jako pořekadla vyjadřují určitou situaci či zkušenost, ale přidávají mravní ponaučení (např.: „ Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.“)
pohádky – epický žánr slovesnosti, kt. má poutavý děj, v němž statečný a dobrý hrdina vítězí nad zlem s pomocí nadpřirozených bytostí nebo zázračných předmětů, není časově ani místně situována
písně – mají většinou lyrickou povahu, ale existují i písně epického rázu (např. hrdinské písně)
balady – stojí na rozhraní všech 3 žánrů (lyriky, epiky i dramatu), převládají ale prvky lyricko-epické
pověsti – obsahují určitý historický fakt, kt. se během doby za působení tvůrčí fantazie obměňuje. Existuje mnoho druhů pověstí, např. národní ( o praotci Čechovi), hrdinské (o Žižkovi), rodové (bílé paní), místní a legendární
sběratelé slovesnosti
- sbíral čes. pohádky i další žánry lidové slovesnosti, patřil též k největším odborníkům na slovanský folklór a vytvořil si mytologickou teorii folklóru, na níž založil svou činnost
- byla velice inspirována lidovým prostředím, v němž vyrůstala, sbírala i pohádky (Národní báchorky a pověsti, Slovenské pohádky a pověsti)
Na základě slovesnosti vznikaly i tzv. ohlasy napodobující lidová díla – největším tvůrcem byl František Ladislav Čelákovský (Ohlasy písní ruských, Ohlasy písní českých)
Tvorba katolicky zaměřených autorů
- autory spojuje víra v boha, mystický vztah k Zemi, přírodě a naší historii
- inspiruje je baroko, v lit. netíhnou k žádnému experimentování
- soustřeďují se kolem časopisů Řád a Akord
prozaici
- prozaik, básník, dramatik, publicista
- vyloučen z církevního semináře, poté se stal vojenským lékařem
- dílo je typické kontrasty (upřímnost x mystifikace)
- psali historické romány-tvrdil, že dějiny tvoří nadprůměrní jedinci z celé společnosti
Boží duha
- novela, o vztahu němky a poutníka v době osídlování pohraničí po 2.sv. válce
Tři dukáty
- povídky psané v zákopech na frontě
Sedmikráska
- milostná mystická povídka o chudobě
- chudobu vnímá jako nejvyšší krásu, božský dar
Bloudění
Tragický milostný příběh českého chlapce Jiříka a španělské dívky Andělky. Celý příběh se odehrává na pozadí 30.leté války
Rekviem
- Malá valdštejnská trilogie
3 povídky, kt. dokreslují osud Albrechta z Valdštejna po jeho smrt
- básník, prozaik
- celé dílo je o hledání smyslu lidské existence
- katolický kněz polemizoval s nadřízenými, byl poslán na časově neomezenou dovolenou mimo Prahu, usadil se v rosném Tasově, kde žil se spisovatelkou Pavlou Kytlicovou, mělo na něj vliv také přátelství s Otokarem Březinou.
Hrad smrti, Tanec smrti
- lyrizované prózy
- motivy smrti, úzkosti, ohrožení
- psáno po vyhoštění
Miriam
- báseň k próze
- motivem je láska k ženě, bohu
Mojí přátelé
- báseň v próze
- rozhovory s rostlinami
Zapomenuté světlo
- příběh mladého faráře, kt. se chce prosadit ve vesnici
- motiv poutníka, kt. bloudí rodným Tasovem
- pocity marnosti, beznaděje, nicoty
Šlépěje
- z let 1917 -1941
- soubor próz, básní, deníků, dopisů
Mé svědectví o Otokaru Březinovi
- uznává osobu, dílo tohoto básníka, ale vyslovuje velmi kritické soudy (např.o antisemitismu)
- kniha nebyla přijata kladně
- pocházel ze sev. Moravy, odešel do Prahy, pracoval v nakladatelství Melantrich( nejznámější, tradice 300 let), r. 1948 emigroval do Francie a spolupracoval se stanicí Svobodná Evropa
v díle se spojují 2 světy (každodenní život, venkov, rolníci x tajemno, věčnost, posmrtný život)
soubory povídek
Zeměžluč, Letnice, Děravý plášť
Hranice stínu
- román
Mladý hrdina odchází z venkova, kt. je založeno na tradicích, do města. To je z počátku opojné, plné netušených možností, dobrodružství. Po ztroskotání v osobním životě najde útěchu zase na venkově.
básníci
Jan Zahradníček
- pocházel z Vysočiny, věnoval se knihovnickému oboru, pak se stal redaktorem v čas. Řád, Akord
- 1951 byl s dalšími kat. autory ve vykonstruovaném procesu odsouzen za velezradu, r. 1960 byl propuštěn na amnestii, téhož roku zemřel (48 let)
Pokušení smrti
- motivy bolesti a smrti
sbírky
Jeřáby, Žíznivé léto, Pozdravení slunci
- sbírky z 30. let, snaží se pochopit život díky smrti, tragice
sbírky po 2.sv. válce
Korouhve, Svatý Václav, Stará Země
- vydáno po osvobození, motiv sv. Václava, jako symbol češství
La Saletta
- zklamání z poválečného vývoje ve světě, odklon od náboženství
Znamení moci
- popisuje své špatné zkušenosti s totalitním režimem, u nás mohla být kniha vydána až po r. 1989
Bohuslav Reynek
- básník, grafik
- znalec franc. lit., jádrem jeho překladu byli něm. expresionisté
- užívá často motivy bolesti, chudoby, strachu
Rybí šupiny, Rty a zuby, Podzimní motýli
- básně v próze
- časté motivy ze Starého zákona, popisuje utrpení jako součást cesty k bohu
Souvětí souřadné
- obsahuje nejméně dvě věty hlavní, tj. mluvnicky nezávislé (na počtu vedlejších vět nezáleží)
- věty jsou spojeny spojkami souřadicími nebo beze spojek (graficky odděleny jen čárkou)
Půjdeme, nebo nepůjdeme?
Půjdeme, nepůjdeme?
Poměry mezi větami hlavními
slučovací
- věty jsou významově rovnocenné, děj je současný nebo následující po sobě
- spojovací výrazy: a, i, ani-ani, i-i, též, pak, potom
př. Koupali jsme se v moři a sbírali mušle na pláži.
stupňovací
- druhá věta stupňuje význam první věty
- ba, ba i, dokonce, nýbrž, nejen-ale, a
př. Bylo chladno, ba dalo se i do deště.
odporovací
- druhá věta odporuje první větě
- ale, však, avšak, a přece, sice-ale, nýbrž, a
př. Poslouchal pozorně, ale ničemu z toho nerozuměl.
vylučovací
- jedna věta vylučuje platnost druhé
- nebo, anebo, buď-nebo, zdali-či
př. Buď se budeš slušně chovat, nebo zůstaneš doma.
příčinný
- druhá věta udává příčinu věty první
- neboť, vždyť, totiž
př. Dobře se oblékni, neboť je venku zima.
důsledkový
- druhá věta je důsledkem věty první
- proto, a proto, tedy, a tedy, tudíž, a tak
př. Venku je zima, a proto se dobře oblékni.
