Kniha: V mistrově stínu
Autor: E. A. Poe – zkompiloval Michael Connelly
Přidal(a): Katru
1) Lit. druh: povídky – epika – próza, básně – epika – poezie
2) Lit. žánr: sbírka třinácti vybraných povídek, dvou básní, úryvku z knihy Příběhy Artura GordonaPyma z Nantucketu a komentářů od spisovatelů detektivních příběhů k jednotlivým povídkám (podrobně rozebráno – Sud vína amontilladského, Zrádné srdce, Jáma a kyvadlo)
3) Autor + další díla:
Americký spisovatel, básník, je považován za zakladatele detektivních příběhůs hrdinou, jenž odhaluje spáchané zločiny pomocí svého génia a deduktivního myšlení (Vraždy v ulici Morgue), otec trpěl alkoholismem, oženil se s třináctiletou sestřenicí, žil v bídě, byl velice zdvořilý
Další díla:Příběhy Arthura GordonaPyma (román), Démon zvrácenosti (povídka), Anděl pitvornosti (povídka)
4) Doba vzniku díla, lit. směr/období:
1. Polovina 19. století, americký romantismus, počátek 21. století (vydání knihy, komentáře k povídkám od autorů detektivních příběhů)
5) Autoři stejného období:WaltWhitman (Stébla trávy), Herman Melville (Bílá velryba), NathanielHawthorne (Kniha divů)
Sud vína amontilladského
1) Lit. druh: epika – próza (děj, postavy, prostředí, čas, přímá řeč, věty i souvětí, může být vyjádřena prózou i poezií)
2) Lit. žánr: hororová povídka (temná, děsivá atmosféra, krátký rozsah, jednoduchý děj, většinou zakončena pointou, jedna dějová linie)
3) Doba vzniku díla, lit. směr/období: 1. Polovina 19. století, americký romantismus
4) Výstavba díla:
a) námět:vlastní život autora, příkoří, spáchaná na něm samém či na někom známém
b) téma:pomsta uraženého přítele, vykreslení ponuré atmosféry blížícího se konce (v podobě smrti)
c) postavy:
sir Montresor – člen rodu Montressorů, vlastní palác, šílenec, který se rozhodl spáchat vraždu přítele zazděním v rodinných katakombách za urážky, které k němu Fortunato vztyčil, strpěl příkoří, potupy však již ne, heslo rodu Montressů je „Nikdo mne neurazí beztrestně“, vysmívá se prosbám a výkřikům zazdívaného Fortunata, malicherný, zveličuje drobnosti, po celou cestu do hrobu se chová k příteli sympaticky a přátelsky, by nevzbudil žádné podezření
sir Fortunato –budil respekt, strach, vyzná se ve vínech, na karneval se převlékl do šaškovského kostýmu (především zvuk třásní na čepci dokresluje temnou atmosféru příběhu), sužoval Montresora urážkami (nejspíše nemyšlenými nikterak vážně), v povídce vystupuje již značně podnapilý (skelné oči, rozšířené zorničky), nechá se Montresoremzlákat na ochutnávku sudu vína amontilladského, je členem zednářů, zcela zazděn se zblázní (příhodně v obleku šaška, přičemž Montresor se o něj strachuje, zda nezešílel)
d) děj: Montresor se rozhodl spáchat vraždu přítele Fortunata za urážky, které mu způsobil. Potká jej při karnevalu převlečeného za šaška, dosti již podnapilého, a zláká ho na ochutnávku vína amontilladského do katakomb svého paláce. V hrobce jej připoutá, a za šílenství výkřiků a proseb již vystřízlivělého Fortunata, přítele zazdí.
Čtenář se během celé cesty katakombami strachuje o samotného Fortunata, jemuž se konec neodvratně blíží, o čemž on nic netuší a jen se těší na nastanoucí nedaleké chuti vína amontilladského. Ponuré atmosféře strachu a temnoty dodává sílu zvuk třesoucích se třásní na Fortunatově čepci. O Montresově naprostém šílenstvísvědčí i to, že se na konci příběhu uvězněnému příteli vysmívá, opakuje a vyřvává jeho vlastní nářky a prosby, a poté, co neodpovídá na Montresovo volání, se sám strachuje, zda se Fortunatonezbláznil.
e) prostředí:katakomby paláce rodu Montressorů
f) čas:není důležitý, nejspíše v noci
g) hlavní myšlenka:pocity strachu a hrůzy plynoucí z ponuré atmosféry a neodvratného konce, poukázat na šílenství vraha a mord, spáchaný kvůli malichernosti
5) Jazyková složka:
Spisovná čeština, knižní výrazy, krátké, výstižné věty, obsahuje přímou řeč, na začátku Montesor promlouvá sám k sobě, autorovi se podařilo navodit temnou atmosféru příběhu
6) Kompoziční složka:
Ich – forma z pohledu Montresora. Příběh je vyprávěn chronologicky, členěn do krátkých odstavců, krátká povídka přibližně na 10 stran
7) Různé adaptace:žádné
Zrádné srdce
1) Lit. druh: epika – próza(děj, postavy, prostředí, čas, přímá řeč, věty i souvětí, může být vyjádřena prózou i poezií)
2) Lit. žánr: hororová povídka (temná, děsivá atmosféra, krátký rozsah, jednoduchý děj, většinou zakončena pointou, jedna dějová linie)
3) Doba vzniku díla, lit. směr/období
1. Polovina 19. století, americký romantismus
4) Výstavba díla:
a) námět: vlastní myšlenky autora, osud reálného zločince, jehož výčitky svědomí, které se ozývaly například hlasem zavražděného v mysli, ho mohli dohnat k vlastnímu přiznání, jehož Poe znal
b) téma: vražda a vnitřní pocit viny, který dovede k vlastnímu přiznání, vychutnání si temné atmosféry příběhu
c) postavy:
Vrah– není řečeno jméno, je vypravěčem celého příběhu, nepovažuje se za šíleného, prohlašuje však, že to, co by jej podle ostatních dělalo šíleným, jsou jen zbystřené smysly, především pak sluch a prozíravost, žije se starcem, kterého se kvůli jeho supímu oku (sup je symbolem smrti, jejž nejspíše tak nabádá vraha k jeho hrdelnímu činu), jež v něm vzbuzovalo pocit hrůzy, rozhodne zabít, stařec mu však nijak nevadí, pouze jeho bledě modré oko, proto jej nemůže zabít ve spánku, kdy je zavřené, a dokoná tak, když se po několikáté noci, co ke starcovi vrah se svítilnou chodí, stařec vzbudí a paprsek malého světla se zapře pouze na otevřené, matné supí oko
d) děj:Muž, který žije se starcem, se jej rozhodne zabít kvůli jeho supímu oku, jež v něm vzbuzuje pocit hrůzy a znechucení. Myslí si, že díky šílenství (které však za šílenství nepovažuje), má zbystřené smysly (sluch, intelekt). Po několika nocích, kdy chodí ke starcovi do pokoje, se stařec vzbudí a parsek svítilny vraha osvítí supí oko. Vrah vykoná svůj lítý čin. Na starce shodí postel a počká, dokud se neudusí. Zbystřeným sluchem slyší každé tepání starcova srdce, než utichne. Pak jej rozčtvrtí a pod prkna v pokoji pohřbí. Když tak dokoná svůj zločin, zazvoní na dům policisté, které zavolal soused uslyšev výkřik. Vrah je přesvědčen, že nezanechal žádné stopy a s poklidným chováním pozve policisty, nechť si dům prohledají a posedí v pokoji místa činu. Vyšetřovatelé se však nemají k odchodu, vrah počíná být nervózní a začne slyšet stále sílící tlukot mrtvého starcova srdce. Nevydrží to již, mysle si, že policisté to slyší také a vysmívají se jeho nadutosti, přizná se a ukáže na místo pohřbeného.
e) prostředí: starcův dům, ve kterém vrah žil (mohl to být podnájemník, avšak i jeho syn)
f) čas: není důležitý, vražda a následné přiznání se odehraje během několika hodin
g) hlavní myšlenka: zločin dostihne každého,poznání jednání a smýšlení šíleného vraha, jenž se sám za šílence nepovažuje
5) Jazyková složka:
Spisovná čeština, knižní výrazy (mne, již, jenž), metafora supího oka v podobě nabádající smrti, obsahuje přímou řeč, autorovi se podařilo navodit temnou atmosféru příběhu
6) Kompoziční složka:
Ich – forma z pohledu vraha, příběh je psán retrospektivně, kdy vrah vypráví celý průběhděje, text je členěn do odstavců, povídka je krátká, přibližně na 8 stran
7) Různé adaptace: žádné
Jáma a kyvadlo
1) Lit.druh: epika – próza(děj, postavy, prostředí, čas, přímá řeč, věty i souvětí, může být vyjádřena prózou i poezií)
2) Lit. žánr: hororová povídka (temná, děsivá atmosféra, krátký rozsah, jednoduchý děj, většinou zakončena pointou, jedna dějová linie)
3) Doba vzniku díla, lit. směr/období
1. polovina 19. Století, americký romantismus
4) Výstavba díla:
a) námět: zvěrstva, prováděná španělskou inkvizicí, nezdolná touha po životě opravdových uvězněných kacířů (Poe se narodil začátkem 19. století, mohl tedy znát někoho již v letitém věku, kdo si hrůzou inkvizičního mučení prošel)
b) téma: mučení člověka inkvizicí, jež mělo za cíl jeho vraždu, snaha o přežití odsouzeného za každou cenu
c) postavy:
Hlavní hrdina – vypravěč příběhu, není vyřčeno jeho jméno, odsouzenec za kacířství španělskou inkvizicí, nehodlá se poddat smrti, která na něj v kamenném žaláři číhá, nachází se v kryptě s jámou uprostřed, v poslední chvíli, kdy se stěny uzavírají a nezbývá jiné místo nežli jáma, je zachráněn podanou rukou generála Lassala
Soudci – odsoudí hl. hrdinu za kacířství, v příběhu nemají žádnou přímou řeč, jsou pouze popsány odsouzencem, jenž je viděl v matném poblouznění (bezbarvé rty, černé hábity)
Generál Lasalle– zachrání odsouzence v poslední možné chvíli, v příběhu nemá žádnou přímou řeč, generál francouzské armády, jež Toledo dobyla, skutečná osoba
d) děj: Začátkem příběhu je autorem líčený hrdina poznamenán rozsudkem soudu inkvizice, kde vinou je jeho kacířství. V mihotavém bdění vnímá pouze zčernalé hábity soudců, jejichž vybledlé tváře s bezbarvými rty daly by se považovat jediným rysem jejich charakteru, společně s pražádnou jim vlastní empatií. Hrdina se odebírá k mdlobám. Po probuzení je vystaven neproniknutelné tmě s chladnou, špinavou podlahou, která se mu stává, do nabytí odhodlání k průzkumu místa, jediným úsekem pobytu. Posléze se však zvedá, dochází ke kraji neprostupné hradby, a značí jej kouskem utržené látky ze své kutny. Počítá kroky, obcházejíc celu pro představení její velikosti, nicméně po chvilce upadá zakopnuv a pohlcen spánkem. Po probuzení nachází při ruce chléb s vodou, jimž nerozhodne šetřit. Dokončí svou měřící výpravu podélně a vychází kobkou diagonálně. Přišlápnuv si oblečení znovu upadá. Tělo jej ovívá chladná půda kamene, obličej zeje v prázdnu, prostor hloubí vyčnívající jáma nicoty. Se strachem vrací se k hraně vězby. Opět usíná. Probouzí se připásán k nízké pryčně, volnou pouze levou ruku vyjma paže. Celu obepíná slabé světlo a on spatřuje nad sebou pohupující se kyvadlo. Zjištění klesavosti břitkého nástroje uvádí jej k dichotomickému stavu bezbranné bdělosti s ranou otupělostí. Dny ubíhají a k trýzni z nastávající bolestné smrti přibývá trýzeň z palčivého jídla, krysami ohlodaného, a s nedostatkem minima vody. Napadá jej potřít pás pout jídlem pro krysí zoubky. Ty překousají tuhý řemen a vězeň se dostává z lůžka již se škrábnutím na kutně. V téže chvíli se kyvadlo zvedá nahoru a okolní stěny se rozpalují žárem. Zároveň mění svůj tvar a přibližují se k zajatci. V poslední chvíli, kdy jediné volné místo v cele zbývá jáma, je odsouzenec zachráněn podanou rukou generála Lasalla.Toledo je dobyto francouzskou armádou a inkvizice ukončena.
e) Prostředí: krypta vězení kdesi v Toledu
f) Čas: začátek 19. století, kdy byla španělská inkvizice zrušena během napoleonské války francouzským císařem Napoleonem
g) Hlavní myšlenka: poukázat na hrůzy prováděné inkvizicí, vnitřní pocity odsouzeného kacíře
5) Jazyková složka:
Spisovná čeština, knižní výrazy, některá historická slova (kutna, chřípí), obsahuje přechodníky, temná atmosféra příběhu, na rozdíl od většiny Poeových povídek končí dobře, autorovi se znovu podařilo zachovat ponurou atmosféru příběhu, v řadách čtenářů navodit pocit strachu, hrůzy i znechucení
6) Kompoziční složka:
Ich – forma z pohledu odsouzence, text je členěn do řady odstavců, příběh je vyprávěn chronologicky, povídka na přibližně 25 stran
7) Různé adaptace:
V roce 1961 – Jáma a kyvadlo (režie: Roger Corman, hrají: Vincent Price, John Kerr a další)
V roce 1991 – Jáma a kyvadlo (video film, režie: StuartGordon, hrají: Lance Henriksen, Mark Margolis, a další)
