Jméno práce: V podchodu
Slohový útvar: Líčení
Přidal(a): Sylvie
Je večer a jedu od kamarádky domů. Už teď na mě padá tíživý pocit, protože se budu muset dostat k autobusu dlouhým podchodem.
Scházím po schodech dolů do chabě osvětleného prostoru a už v polovině mě praští do nosu nepříjemný zápach. Přemýšlím, koho tam dnes asi potkám. Když se mi pod nohama něco mihne, mám chuť se otočit a rychle utéct. Ujišťuji sama sebe, že to byla docela malinká myška. Ale moc mi to nepomáhá. První zářivka, která by měla osvětlovat tento nevábný prostor, samozřejmě nesvítí a tak se mé zraky upínají k té druhé, která osvětluje podivné grafity na stěně. Jsou vybarveny různými barvami od sněhově bílé až po havraní čerň a také různých velikostí.
Mé kroky jsou čím dál tím rychlejší, ale něco mě nutí zpomalit. Vidím podivnou postavu opřenou o zeď. Natahuje ke mně špinavou ruku a prosí o drobné. Vedle něj leží už značně roztřískaná harmonika, na kterou už asi nemá sílu hrát a tak se nad ním slituju a hodím mu drobnou minci. Poděkuje a mě dobrý pocit, že jsem vykonala něco dobrého, zahřeje u srdce. Dodalo mi to odvahu. Blížím se ke konci podchodu a už vidím schody, které mě vyvedou nahoru. Vyvedou mě z tohoto podivného světa pod zemí a já mám radost, že se můžu nadechnout čerstvějšího vzduchu.
Nahoře na schodišti se motá opilec. Obejdu si ho obrovským obloukem a spěchám na zastávku. Zvládla jsem to! Autobus tu bude co nevidět.
Hodnocení: neuvedeno
