Kniha: V zámku a podzámčí
Autor: Božena Němcová
Přidal(a): Aneta
BOŽENA NĚMCOVÁ (1820 – 1862)
– jsou zde dohady o původu a narození
– dívčí jméno Barunka Panklová, narodila se ve Vídni
– dětství prožila v Ratibořicích u České Skalice (Náchodsko)
– zde na ni měla velký vliv babička Magdaléna Novotná (předobraz postavy Babičky),
prostá venkovská žena s bohatými zkušenostmi, moudrá a shovívavá, která se starala o
Barunku
– otec pracoval jako panský kočí a matka byla služka
– na vychování Barunka odešla do rodiny hospodářského správce Hocha ve Chvalkovicích,
kde poprvé přišla do styku s literaturou → velký vliv, učila se u nich hrát na klavír
– v 17 letech se pod nátlakem provdala za staršího úředníka finanční stráže Josefa Němce, se
kterým měla 4 děti
– často se museli stěhovat kvůli jeho zaměstnání např.: do Domažlic, Ďarmot, Prahy,
Litomyšle atd.
– v roce 1842 se přestěhovali do Prahy, Němcová zde upoutala českou společnost svou
přirozenou inteligencí, získala si mnoho přátel (Havlíček, Frič, Erben)
– největším přítelem se jí stal V. Nebeský, básník, stala se jeho žačkou, pokouší se o
básnickou tvorbu
– prvně začala psát básně s prvky národního obrození
– v Domažlicích prožívá tvůrčí nepokoj, sbírala po vesnicích lidové báchorky a pohádky
– pobývala na Chodsku → sběr pohádek
– v Polné žila v květu své mladosti
– oba se politicky angažovali
– v roce 1850 pobyt v Dolních Uhrách na Slovensku, celkem 4x,
– je považována za zakladatelku české moderní prózy.
– vliv: doznívání romantismu, národního obrození; ve světě realismus
– velký vliv na ni měl Klácel, katolický kněz, spisovatel, novinář, psal pedagogické spisy,
motto: ,,snaha o společenskou nápravu“; napsal: Listy přítele k přítelkyni o původu
socialismu a komunismu → dotazy B. Němcové, které mu kladla v dopisech
– zemřela v Praze
Díla:
– vstup do literatury – vlastenecké verše např.: Ženám českým, Slavné ráno, Moje vlast
Sběr lidové slovesnosti:
pohádky:
Národní báchorky a pověsti
– novelistické, humorné pohádky, legendy
– ukázala vypravěčský talent
– vyprávění neživota
– pohádky: upravovala, stranila lidovému hrdinovi, motiv spravedlnosti
Slovenské pohádky a pověsti (z Dolních Uher)
národopisné studie:
Obrazy z okolí domažlického (publicistická próza)
– zachycuje své dojmy z Chodska, kam odjela s manželem
– život chodského lidu, kultury, zvyky, kroje, nářečí, apod.
– metoda z obrazů ze života
povídky:
– ve všech povídkách vystupuje postava všestranně dobrého člověka
Divá Bára
– dcera pastýře Jakuba
– nezkrotná a odvážná dívka, která se nebojí vzepřít společenské nespravedlnosti a
konvencím
Pohorská vesnice (novelistická povídka, novela)
– Chodsko, nejvyšší míra idealizace
– ideální shoda vrchnosti s poddanými
Pan učitel (Česká Skalice)
– vrací se ve vzpomínkách do školních let a vytváří obraz ideálního učitele
Dobrý člověk
– tak se jmenuje i první povídka
Chyže pod horami (Slovensko)
Karla
Chudí lidé
Čtyry doby
V zámku a podzámčí
Babička
– tzv. obrazy venkovského života – vrchol tvorby
– vznik po smrti syna Hynka, vzpomínky na dětství
– cíl: ukázat harmonický život prostých lidí, vzor lidské dokonalosti člověka
– postavy: babička Magdalena Novotná (ústřední postava), Barunčini rodiče, Barunka, Jan,
Vilém, Adélka, Viktorka, paní kněžna, komtesa Hortensie
lyrizovaná próza:
Čtyry doby
cestopisy
Z Uher
Vzpomínky z cesty po Uhrách
Obrazy ze života slovenského
Kraje a lesy na Slovensku
V ZÁMKU A PODZÁMČÍ
Měšťácký zbohatlík pan Skočdopole na přání své manželky koupil ke svému jménu šlechtický přívlastek von Springenfeld (tj. německý překlad jména Skočdopole). Paní von Springenfeld je sobecká, bezohledná. Pochází z měšťanstva Jeho ženě, která toužila zařadit mezi šlechtu, se zdálo toto jméno daleko vznešenější než jméno české. Pořídila si francouzskou komornou, prohnanou Sáru, která dříve údajně sloužila u jakési hraběnky. Na paní Skočdopolovou měla velký vliv, vše muselo být v domě tak, jak to chtěla Sára – jako u hraběnky. Na Sářinu radu si paní opatřila psíka Joliho, kterému prostíral jídlo lokaj, dbali, aby se mu nic nepřejedlo, paní mu odkázala i pět set zlatých pro případ, že by ji přežil. Pan Skočdopole to neschvaloval, ale nebránil tomu. Všichni měli pána raději než paní – při svém bohatství zůstal skromným a vlídným člověkem. Nikdo ale neměl rád Sáru, byla panovačná, nejméně ráda měla panskou Klárku, která byla pravým opakem Sářiným – mladá, hezká, pracovitá, laskavá.
Opakem nádhery zámku je podzámčí – nejchudší lidé – podruzi – tam žijí v ratejně. Po nějaký čas tam mohla bydlet také vdova Karásková se svými dvěma chlapci – Vojtěchem a malým Josífkem. V létě musí z ratejny pryč, neboť panský správce nařídil, že nesmí mnoho lidí spát pohromadě – v Praze se objevila epidemie cholery. Když Karáskové zemřel muž na následky pádu z lešení, rodina upadla do velké bídy, Karásková onemocněla a byla nucena s dětmi žebrat po vsi. Josífek umírá, Vojtěchovi, který prosil v zámku o trochu jídla, pomáhá hodná Klárka. Nešťastné matky a Vojtěcha se ujímá krejčí Sýkora, má však sám pět dětí a je chudý. V dalších dnech Karásková onemocněla a umírá na choleru – jak konstatuje zámecký lékař. Vojtěch zůstává u Sýkorových.
V podzámčí se šíří epidemie cholery nejprve mezi nejchudšími. Na zámku v té době pořádají hon, na který se sjíždějí bohatí páni. Sára se zamiluje do hraběcího komorníka Jacquese a zanedbá péči o Joliho, který uteče ze zámku. Vojtěch Joliho (psík paní von Springenfeld) zachránil a dostává se na zámek, najde a s Klárčiným ženichem písařem Kalinou ho odevzdají paní Skočdopolové.
Paní se rozhodne, že za odměnu Vojtěcha ustanoví společníkem a ochráncem Joliho. Ponechává si ho u sebe jako páže. Nechává mu šít livrej, ale chlapec se za podivné oblečení stydí.
Na zámku se chlapec seznamuje s klíčnicí Márinkou, její laskavou a dobrotivou dceru Karolínou a s mamzel Sárou, která má na paní velký vliv a značně toho zneužívá.
Vojtěch je velmi bystrý chlapec. Poznal trápení a bídu chudiny, hlad, nemoci, smrt, tři společenské vrstvy. Na zámku poznává blahobytný život, dostatek, hýření a plýtvání. Přestože je to jen malý chlapec, spoustu věcí chápe více než sama paní.
Sára si smluví schůzku s komorníkem a domluví se, že dostanou komorníka do služby na zámek a spolu budou paní ovládat. Paní však rozhovor zaslechne a oba propustí. Paní Skočdopolová onemocněla na choleru – nemoc jakoby ji proměnila, doktor jí slibuje, že se uzdraví, protože má všeho dostatek. Vypráví, jak nemoc řadí mezi chudými lidmi. Během své nemoci zjišťuje, že bohatství není to nejdůležitější. Propustila Sáru, když se přesvědčila, že ji pomlouvá a že se těší, jak se budou mít s Jacquesem dobře na její účet. Začíná se zajímat o nižší vrstvy a pomáhá jim. Stává se z ní člověk s dobrým srdcem, přestává být povýšená a pyšná. Začala se chovat vlídně ke Klárce, doktorovi i k Vojtěchovi. Po uzdravení paní věnuje finanční podporu nemocnicím, zaměstnává chudý lid a pozvedá své panství. S manželem adoptuje sirotka Emila, manželova příbuzného, založí opatrovnu pro malé děti a nemocnici. Vojtěch mu dělá společníka, ale potom odchází studovat medicínu.
1) Celková charakteristika
Povídka popisuje rozmařilý život bohatých lidí na zámku a nuznou existencí chudých lidí v podzámčí. Kontrast bohatství a bídy spisovatelka vyhrocuje do podoby sobeckosti zbohatlíků a hlubokého lidství obyčejných lidí. V duchu realismu vykresluje stav společnosti 1. poloviny 19. století. Na některé dobové sociální otázky pohlíží idealisticky, např. v případě paní Skočdopolové připouští proměnu sobeckého zbohatlíka v lidsky srdečného člověka.
2) Postavy
V povídce je významně zastoupeno více postav, nevystupuje zde pouze hlavní hrdina. Už titul díla napovídá vydělení postav odlišného prostředí, v němž žijí. Manželé Skočdopolová představují typ zbohatlých maloměšťáků, kteří se snaží za každou cenu vyrovnat se postavení rodové šlechty. Koupí si zámek titul ,,von Springenfeld“, a zvláště paní Skočdopolová napodobuje šlechtické noblesní chování s rozmařilým způsobem života. Výraznými negativními postavami jsou mamzel Sára a sluha Jacques, kteří se chtějí za každou cenu obohatit ve vlastní prospěch. Kladné postavy ze zámeckého prostředí tvoří milostná dvojice písaře Kaliny a druhé komorné Klárky, její matka klíčnice Marjánka a další. Obyvatelé podzámčí jsou děleni na tři třídy, z nichž první tvoří bohatí měšťané, v negativních rysech maloměšťáci obdobného chování paní Skočdopolové. Němcová některé z nich příznačně pojmenovává: pan Čmuchálek, Vydřihost, paní Nemastová či Zavrtalová. Kladný typ této třídy představuje postava doktora. Do druhé třídy jsou řazeni chudší řemeslníci, zastoupení významnou postavou krejčího Sýkory, a třetí tvoří ti nejchudší, konkrétně postava vdovy Karáskové a jejího syna Vojtěch. Němcová je označuje slovem ,,podruhovina“.
3) Kompozice
Děj je umístěn do okolí Nymburku, do doby autorčiny současnosti. Základní kompozičním principem je kontrast. Pomocí něj Němcová vyděluje dvě roviny vyprávění, z nichž jedna se odehrává na zámku a druhá v podzámčí. Dvě dějové linie se protnou v situaci, kdy Vojtěch najde zatoulaného zámeckého psíka Joliho a za odměnu je přijat na zámek jako adoptovaný syn. K dějově vyhrocenému konfliktu dochází v okamžiku, kdy paní von springenfeld odhalí přetvářku komorné Sáry a zdravotně se zhroutí. Sáru nechá vyhodit a formou fyzického uzdravení se promění i její charakter. Z dříve rozmařilé a sobecké paní von Springenfeld se stane dobrosrdečná žena, která napraví všechny své dřívější prohřešky. Odcestuje pak s manželem a částí služebnictva do Itálie. Otevřený závěr povídky naznačuje, že Němcové šlo o přeměnu této postavy, nikoli o dokončení osudů dalších postav.
4) Jazyk a styl
Němcová vyniká mistrným vypravěčským talentem. Svou rozsáhlou znalosti lidového jazyka v této povídce využívá jako uměleckého prostředku při rozdílné charakterizaci osob a jejich řečí. Tak např.: rozhovor vdovy Karáskové s dětmi působí velmi mírně a citlivě, naopak dialog komorné Sáry a sluhy Jacquesa je povrchní a frázovitý.
5) Okolnosti vzniku díla
Autorka sama patřila svým postavením z hlediska tehdejší společnosti mezi městskou honoraci, ale její zájmy a názory se vyvíjely zcela protichůdně k myšlení maloměšťanských paniček. Na vlastní kůži poznala život v bídě, bez peněz, a bez možnosti obstarat rodině to nejnutnější. Právě v době psaní této povídky prožívala s rodinou nejtěžší existenční krizi
6) Vliv díla
Svou osobností a myšlenkovou hloubkou své tvorby se Němcová stal zdrojem inspirace dalších, pozdějších generací výtvarníků, hudebních skladatelů, spisovatelů a básníků, z nichž uveďme např.: F. Halase, V. Dyk, J. Seifert, J. Hora aj.
