Kniha: Věc Makropulos
Autor: Karel Čapek
Přidal(a): Krystofss
Dílo mělo premiéru 21. listopadu 1922 v Městském divadle na Vinohradech, kde mezi léty 1921 – 1923 Karel Čapek pusobil jako dramaturg a režisér. Současné v této době působil jako redaktor v té době velmi oceňovaných Lidových novin. Z jeho novinářské tvorby bych vypíchl jeho velmi oblíbené nedělní fejetony. Dílo bylo napsáno na počátku existence první republiky, jejiž existenci a vznik autor velice podporoval.
Jedná se o komediální drama o třech dějstvích s proměnou. Komedie je literární či dramatický útvar, kt. vždy končí šťastně. Očekává se od ní humorný nadhled nad lidskými slabostmi a liskou nedostatečností. Humor spolu s vkusnou komikou jsou zpravidla základními aspekty tohoto útvaru. Problémy se podařilo nakonec vyřešit a vše se v dobré obrátí. Tento útvar má původ již v antickém Řecku, kdy byl brán jako podřadná forma oproti tragédii.
Název Věc Makropulos je spojen s jejím autorem Hyeronimem Makropulosem, kt. sloužil jako osobní lékař na dvoře císaře Rudolfa II. Jde o elixír mládí, kt. vyzkoušel na své dceři Emílii a o ní právě tato hra je.
Hlavním tématem je otázka nesmrtelnosti a právo člověka na umělé prodloužení života. Hra začíná v pracovně právníka dr. Kolenatého v den, kdy se téměř sto let starý případ /táhne se od roku 1827/ o panství Loukov mezi generací rodin Gregora a Prusy chýlí ke konci a právě nyní by mělo dojít k definitivnímu rozsudku.
V kanceláři dr. Kolenatého vládne solicirátor Vítek, kt. je z konce případu velice smuten. Kancelář navštíví Albert Gregor, kt. je zastupován právě dr. Kolenatým a délá si nárok na Loukov. Do kanceláře přiběhne nadšeně Vítkova dcera Kristýnka, kt. zpívá v místním divadle. Dnes má v divadle vystoupit slavná pěvkyně Emília Márty. Shodou okolností na kancelář, do které již dorazí i doktor Kolenatý, zazvoní samotná Emilia a velice se zajímá o případ Gregor vs. Prus. Tvrdí, že dosud neodhalená závěť Pepi Pruse, kt. by dokládala jeho přání na odkázání jeho majetku nemanželskému synovi Ferdinandu MacGregorovi, kt. údajně měl s Vídeňskou operní pěvkyní Eleanou MacGregor, se nachází v Lokovském archivu. Sama se však více než o vyřešení případu zajímá o milostné dopisy, kt. se v oné skříni na Loukově též nacházejí. Albert Gregor jí věří a vidí v ní naději na výhru v tomto letitém případu. Dr. Kolenatý je velmi skeptický, ale nakonec po naléhání na Loukov dojede a skutečně zde onu závěť nalezne, dopisy jsou však zanechány v archivu. Mezitím Gregor vyzná Emílii lásku, avšak je tvrdě odmítnut.
Druhé dějství se odehrává na prknech městského divadla, den po vystoupení Emilie Marty. Přijímá zde gratulace od svých obdivoatelů mj. od Kristýnky, kt. se touží stát velkou zpěvačkou jako je sama Emílie a proto se vzdá lásky k Janku Prusovi, ptž. kariéře se musí objetovat vše. Svým výkonem okouzlí také pomateného hraběte Maxe Hauka–Šendorfa, kt. ji považuje za za španělskou zpěvačku Eugenii Montez, do kt. byl před 50lety zamilován. V Emilii Eugenii vidí a dokonce spolu mluví Španělsky. Když Prus vysloví před Emilii jméno ,,Makropulos”, Emilie znervózní a vyžaduje po něm dopisy za každou cenu. On však tvrdí, že ji nepatří a tím jí donutí jít s pravdou ven a ona mu vysvětlí, že Eliana Makropulos, Eliana MacGregor, Eugenie Montéz a Emilia Márty, jsou jedna a tatáž osoba. Po odchodu Pruse přichází na scénu Gregor, toužící po lásce velké Emilie. Ona však při jeho láskyplném vyznání usne, což ho urazí a odejde. Za Emilii dorazí Janek, po němž Emílie vyžaduje ukrášst od jeho otce dopisy pro ni. Vše slyší Prus, kt. Janka sleduje a slíbí Emílii dopisy v noci přinést.
Třetí dějství se odehrává v hotelovém pokoji po noci, kt. spolu ztrávili Prus a Emília. Prus je rozmrzelí, že to nebylo takové jaké si to představoval a běduje, že objetoval ,,své” dopisy. Do pokoje poté vejde služka se zdělením, že Prusův syn Janek spáchal sebevraždu. On to klade za vinu Emílii, že to bylo kvůli její neopětované lásce. Především to však bylo kvůli tomu, že neunes to, že mu jeho otec přebral jeho lásku. Emilia však nic necítí. Běžné lidské hodnoty pro ni nemají velký význam. Max Hauk–Šendorf, pomatený hrabě se snaží Emilii přesvědčit aby sním utekla do Španělska. Na scénu přicházejí Gregor, dr. Kolenatý, Vítek a Kristýnka, kt. si chtějí ujasnit z jakého důvodu je podpis ze včerejšího dne na fotografii pro Kristýnku tolik podobný podpisu Eliany MacGregor na dopisech Pepiho Pruse. Emilie naznačuje, že je Emilia Macropulos, což ji však nikdo nevěří, protože žila před 300lety. Nikdo si s ní neví rady a nakonec se dohodnou, že s ní udělají ,,soud” a Emilie jim vše vypoví.
V tomto okamžiku se ze třetího dějství stává proměna, hotelový pokoj se mění v soudní síň. V době císaře Rudolfa II. byl Elenin otec Hyeronimus Makroupulos jeho osobním lékařem a měl pro něj vyrobit elixír mládí. Když ho vyrobí zprvu dá napít své dceři, kt. poté ztráví týdny v na lůžku v horečkách a on je zavřen. Po několika týdnech se E. uzdraví a stane se nesmrtelnou. Žije přes 300 let pod různými jmény. Její životní lásku byl Pepa Prus, jemuž chtěla také umožnit věčný život. On však podání elixíru nepřežil a tajemství na onen elixír schoval v obálce, kt. ona ze strachu ze smrti zoufale sháněla. Ani tehdy ji však nikdo nevěří, a proto ji mučí s alkoholem a ona omdlí.Mezitím probírají co s tajemným elixírem udělají. Nemohou se schodnou co sním udělat, zda ho rozšířit pro širokou veřejnost, či použít pro světovládu. Po několika chvílích zavolají lékaře, kt. Emilii vrátí vědomí. Ona jim vysvětlí, že skutečně nejde o nic o co by měli stát. Ve skutečnosti se na světě již neuvěřitelně nudí, nemá pro co žít a pro Věc Makropulos si přišla jen proto, že se bojí smrti. Najednou věc nikdo nechce, všichni se jí bojí. Nakonec ji nabídnou Kristýnce, kt. ji spálí a tím je konec nesmrtelnosti.
POSTAVY:
EMILIE MARTY – operní zpěvačka, žije přes 300let pod různými jmény, původně je Eliana Makropulos, dcera osobního lékaře Rudolfa II., je znuděná životem, necítí v sobě lidské hodnoty, je sebestředná, bez lásky k rodině svým dětem.
JAROSLAV PRUS – potomek Josefa Pruse, soudí se s Albertem Gregorem o statek Loukov
ALBERT GREGOR – potomek Josefa Pruse a Eliany MacGregor, operní pěvkyně, kt. měla s J.P. nemanželský poměr a syna, kt. Pepi vše odkázal.
KRISTÝNKA – mladá dívka, dcera soiliciátora Vítka, touží po tom stát se slavnou zpěvačkou jako E.M., má poměr s prusovým synem Jankem
JANEK PRUS – syn J.P., miluje Kristýnku, ale později se zamiluje do Emílie, spácha ze žárlivosti sebevraždu.
KOLENATÝ – právník Alberta Gregora, kt. jeho kauzu zdědil
MAX HAUK–ŠENDORF – muž s jižanským temperamentem, bláznivý hrabě. Miloval zpěvačku Eugenii, za kt. se chvíli E.M. vydávala
Dílo je členěno do třech dějství a poslední částí je tkz. proměna. Dílo je vystavěno podle Aristelova členění dramatu.
- EXPOZICE – uvedení do děje, vysvětlení případu
- KOLIZE – příjezd E.M. zvrat v dlouholetém případu, nalezení závěti
- KRIZE – události v divadle, všichni se zamilují do E.M., Prus jí vyhrožuje a ona mu vše osvětlí
- PETRIPETIE – smrt janka, odhalení totožných podpisů
- KATASTROFA – fiktivní soud a spálení Věci Makropulos, objasnění života E.M.
Jazyk je převážně spisovný. Hra je založena na dialozích. Postavy svým jazykem vystihují své aktuální cítění a charakter. v odborné terminologii je zde použita Němčina. V hovorech mezi E.M. a Maxem je zase použita španělština. Sám autor v předmluvě píše, že nejprve uvažoval o napsání tohoto díla jako románu.
Tématem dlouhověkosti a nesmrtelnosti se zabývá mnoho autorů. Např. B. Shawa v díle ,,Zpět k Metuzalému”, kt. však vidí narozdíl od Čapka nesmrtelnost, jako něco dobrého a krásného. Téma nesmrtelnosti se také objevilo v jednom z dílů Indiana Jones, kde ji zajišťuje napití z pramenu svatého grálu. Těsně po napsání byla divadelní hra převedena Leošem Janáčkem na Operu a již v roce 1926 měla premiéru. Na motivy opery byl natočen Václavem Kašlíkem televizní film a existuje mnoho divadelních záznaml. Tato hra je oblíbená do součastnosti a byla uvedena např. v Divadle na Vinohradech v hlavní roli s Danielou Kolářovou a pod režijním vedením Davida Drábka. Světový dramatik Robert Wilson přetvořil toto dílo v roce 2010 pro národní divadlo a byl velice oceňován především za scénickou pestrost.
