Jméno: Vývoj divadla v 1. polovině 20. století
Přidal(a): Kristýna
Představitelé evropského dramatu
- a) Drama přelomu století se postupně odklání od kritického realismu a naturalismu. Věnuje se ženské emancipaci, lidským předsudkům a společenským konvencím. Je ovlivněno impresionismem, symbolismem a dekadencí.
Oscar Wilde, Henrik Ibsen, George Bernard Shaw, Anton Pavlovič Čechov
- b) Meziválečné divadlo:
Luigi Pirandello (1867 – 1937),Sicílie, nositel Nobelovy ceny za literaturu.
Začínal fraškami. Přispěl k formování moderního dramatu po 1. SV.
Světového úspěchu dosáhl hrou Šest postav hledá autora – 6 lidí vniká na jeviště, aby vyprávěli situace svého života tak, jak se skutečně odehrály, aby je herci předváděli na divadle jako hru. Nakonec se ukáže, že se svou životní historii snaží vyložit marně, protože do ní vkládají subjektivní postoje. Vytvořil nový tvar dramatu, postavy, které se pozorují „zvenku“, zabývá se vztahem umění a skutečnosti, tématem zdání a skutečnosti.
Tragicky vyznívá hra Jindřich IV. Hrdina v masce tohoto panovníka ztratí po pádu z koně paměť, pokládá se za skutečného císaře, žije takto izolován a obklopen služebnictvem. Paměť se mu vrátí, ale ve své roli zůstává – vystoupil ze svého života a ze současnosti – chladnokrevně ji pozoruje. Tato maska se však časem promění v definitivní podobu a hrdina ztrácí svou identitu.
Eugen O´Neill ( 1888-1953), USA, nositel Nobelovy ceny.
Pozvedl americké drama na světovou úroveň.
Nejvýznamnější hrou je hra spojující moderní téma (téma amerického snu, jednání, jehož jediným cílem je úspěch) s antickou tragédií Smutek sluší Elektře.
Frederico García Lorca(1898-1936)
Španělský básník a dramatik, za občanské války popraven fašisty.
Vrcholná díla – dramata z venkovského prostředí, inspirovaná písněmi rodné Andalúsie, využívají lyrických prvků, veršovaných textů, základními tématy jsou láska a smrt, konflikt lásky a zvyklostí: Krvavá svatba (mladá žena uteče v den svatby s jiným mužem, jsou pronásledováni ženichovou i její rodinou); Dům Bernardy Albové.
Divadelní avantgarda:
Bertolt Brecht (1898-1956)
Německý dramatik, režisér, divadelní teoretik, básník a prozaik.
Chtěl před divákem předestřít problémy, které jej zaujmou a donutí přemýšlet – vzniklo tzv. epické divadlo.Spojovalo revolučnost v umění s revolučností společenskou (levicová orientace).
Asi nejznámější hrou je Žebrácká opera o stavu společnosti, v níž spravedlnost rovná se zločin.
Významné období začíná po r. 1933, kdy odchází do exilu: Matka Kuráž a její děti – matka, markytánka z třicetileté války přijde o své děti, protože se válkou živí. Příběhem klade otázku, zda lidé mohou čekat dobro, když jednají špatně.
Život Galileův – řešil v něm aktuální problémy fyziky 40. a 50. let – do jaké míry je vědec za své dílo odpovědný.
( Dramatizoval Haškova Švejka)
Po válce měl v bývalé NDR své divadlo, slavný Berliner Ensemble.
Výrazně svou tvorbou ovlivnil vývoj dramatu po 2. SV.
České drama
- a) Vliv symbolismu a impresionismu i secese:
Fráňa Šrámek – Měsíc nad řekou, V. Dyk, J. Kvapil ( režisér ND, libretista Rusalky, hra Pampeliška)
- b) Meziválečná dramatická tvorba:
Karel Čapek, Vladislav Vančura, Vítězslav Nezval, Frant. Langer.
Slavní herci: Zd. Štěpánek, Hugo Haas, Václav Vydra, Fr. Smolík, Saša Rašilov, Olga Scheinpflugová.
- c) Česká meziválečná divadelní avantgarda
Ovlivnila ji dobová atmosféra, hospodářská krize, nástup fašismu.
Osvobozené divadlo
Vzniklo r, 1925 jako experimentální scéna Devětsilu. V r. 1927 přicházejí Jiří Voskovec a Jan Werich, Jaroslav Ježek, režiséři Jiří Frejka a Jindřich Honzl.
První hra V +W se nazývala Vest Pocket revue.V prvním období převažovaly revuální kusy (revue – pásmo výjevů) s volnou dějovou osnovou, prostořekými dialogy, humornými situacemi, slovními hříčkami a vtipem. ( Ostrov Dynamit, Golem,…)
Byli ovlivněni hravostí poetismu, dadaismem (spojováním nespojitelného), americkými groteskami.Vymýšleli inteligentní hlouposti, humor byl založen na klaunství a improvizaci, v hrách vždy vystupují 2 klauni, kteří mezi dějstvími improvizují na aktuální témata na předscéně ( tzv. extempore či forbíny), navazovali úzký kontakt s diváky. Působivost her zvyšují moderní, jazzové písně J. Ježka, využití baletních vložek, výtvarné řešení scény.
Hry vznikající od r. 1932 jsou typem politicko – satirických revue, zaměřeny protidiktátorsky a protiválečně. Vliv poetismu přetrvává.
Caesar – konfrontují v ní velikášství diktátora s reprezentanty římského lidu (Papulus a Bulva), jde o politickou satiru o nedostatcích demokratického systému. Opět intelektuální humor, hra se slovy.
Osel a stín – zubař Nejezchlebos (W) – oslař Skočdopolis (V)- najatý osel – spor o příplatek za stín – osel snězen- závěrečná promluva „oživlého osla“ – Hitlerův projev – diplomat. protesty německého velvyslanectví.
Kat a blázen – dva falešní mexičtí národní hrdinové ( Radúzo a Mahuleno) mají sloužit k nacionalistické demagogii vraždícího diktátora Cariérry.
Balada z hadrů – inspirována životem F. Villona
Rub a líc – komfort x bída a hlad, politické téma střetu demokracii bránících dělníků a fašistů ( narážky na Konráda Henleina), postavy vagabundů Krev a Mlíko
Těžká Barbora – otevřená reakce na šířící se fašismus (1937). Eidam – ohrožené Československo, Yberland – Hitlerova 3. říše. E. zachrání dva žoldnéři se starým dělem, vyburcují obyvatele k obraně města.
Pěst na oko – poslední hra z r. 1938.
- 1938 (listopad) je divadlo uzavřeno, V+W+J odcházejí do emigrace do USA. J. zde zemřel, V+W po r. 1945 na čas obnovili činnost, po r. 1948 V. žije opět v USA, W. obnovuje některé hry jako ředitel divadla ABC s M. Horníčkem.
Točili také filmy – Pudr a benzín, Hej rup, Svět patří nám.
D34
Zakladatelem byl Emil František Burian, herec, režisér,dramatizoval prózu i poezii, hudebník,…
Usiloval o poetické a syntetické divadlo. Bylo to společensky angažované divadlo.Vycházelo z dramatizací literárních děl, pokud byla uváděna dramatická tvorba, E.F.B. ji sám silně aktualizoval ( Moliére, Shakespeare, Puškin, Goethe, Villon, Mácha, Hašek,…) Za okupace symbolicky vyzněla Nezvalova Manon Lescaut. V r. 1941 bylo D uzavřeno, E.F.B. uvězněn.
