Kniha: Zabiják
Autor: Émile Zola
Přidal(a): Slepkoocko
Emil Zola
- Narodil se dne 2. dubna 1840 v Paříži
- Francouzský spisovatel, zakladatel naturalismu
- Ve svých devatenácti letech, kdy dvakrát neudělal maturitu a byt tedy bez diplomu
- Zola se ocitl na pařížské dlažbě, kde prožil dva roky života plného bídy. Později je přijat jako úředník a seznamuje se s literárním světem.
Další autorova tvorba
- Povídky o Ninoně (autorova první kniha )
- Klaudiova zpověď
- Tereza Raquinová
- Experimentální román (teoretická práce, Zola se zde domnívá, že román musí být postaven na vědeckém základě a spisovatel má být pouze pozorovatelem a zapisovatelem reality. Základem tvorby mají být pouze fakta. Postavy jeho románů jsou určovány vlivem prostředí a dědičností.
- Cyklus 20 románů Rougon-Macquartové – patří tam celá řada děl jako Štěstí Rougonů ( román 1871 ), Břicho paříže ( román, 1873 ), Zabijíák ( 1877 ), Nana ( volné pokračování díla Zabiják, 1880 ), Lidská bestie ( 1890 ) a další
- Evangelia nazvaná Plodnost ( 1899 ), Práce ( 1901 ) a Pravda ( poslední Zolovo dílo, 1902 ). Právě k dílu Pravda se ještě mělo připojit poslední z evangelií Spravedlnost, zabránila mu v tom však Zolova tragická smrt, kdy se Zola v noci na 29. září 1902 udusil plynem, který unikal z ucpaných kamen.
- Otřesný a pravdivý obraz bídy pařížské dělnické chudiny za druhého císařství.
Naturalismus
- 2. polovina 19. století, z latinského slova natura = příroda, krajní směr realismu
- Chování člověka je na základě toho, co zdědil a v jakém sociálním prostředí žije (obvykle z nižších společenských vrstev)
- Autoři nehledí na dobové konvence a píší bez autocenzurních zásahů, časté jsou drastické až odpuzující scény – detailní popisy a žádné přikrášlování
- Hrdiny byli zásadně lidé , jejichž chování bylo popisováno metodou ,,fotografování skutečnosti´´ – zcela nezaujatou reprodukcí faktů vycházejících z pozice autora jako pozorovatele
Rozbor díla: Zabiják
Literární druh – epika
Literární žánr – realistický (naturalistický) román
Literární směr, doba vzniku díla – 2. Polovina 19. století
Hlavní myšlenka
- Zola chtěl především upozornit na špatné životní podmínky pracujících dělníků, kritika bídy a alkoholu, rozdílnosti v sociálních vrstvách, varování před důsledky alkoholismu, zdůrazňuje také vliv dědičnosti a osudu na člověka, který jakoby už byla předem člověku dán.
Téma a motivy
- Téma: Varování před alkoholismem, kritika životních podmínek nižších vrstev, osudovost a vliv dědičnosti
- Motivy: smrt, alkohol, závislost, pesimismus, prostituce, násilí, bída, láska (nešťastná, povrchní, přelétavá), podřízenost žen manželovi
Kompozice a vypravěč
- Chronologická (retrospektivní prvky – Gervaise vzpomíná na dřívější časy)
- Vypravěč nestranný a objektivní, er-forma
- Autorská řeč – hodně vulgarismů, rozsáhlé popisy, chronologické
Stylistická charakteristika textu (jazyk)
- Převládá hovorový jazyk, někdy nespisovné slangové výrazy a vulgarismy
- Jazyk odpovídající společenské vrstvě – reálnost
- podrobné popisy nezáviděníhodného života dělníků
Postavy
- Gervaisa – zprvu skromná, pracovitá, tolerantní, starostlivá matka a milující žena, ze které se postupem času stává líná, rozhazovačná alkoholička, která si libuje ve vlastním úpadku a která umírá v bídě jako bezdomovec
- Lantier – bývalý milenec Gervaisy, byl velice líný, byl své přítelkyni nevěrný a využíval ji, snaží se zalíbit lidem
- Coupeau – klempíř, druhý muž Gervaisy, ze začátku velmi pracovitý, hodný, vydělával slušné peníze, po úrazu propadl alkoholu, bil svou ženu, zbláznil se
- Goujet – beznadějně zamilován do Gervaisy, půjčuje jí peníze, vždy jí vše odpustí
- Nana – dcera Gervaisy a Copeaua, zkažená prostředím, stává se z ní prostitutka
Časoprostor
- Čas: 2. Polovina 19. Století
- Prostor: Francie ( Paříž ), prostředí nejnižších vrstev, krčmy
Děj a kompozice – Příběh popisuje téměř dvacet let života hlavní hrdinky Gervaisy. Ta se spolu se svým přítelem Lantierem a dvěma syny Klaudiem a Štěpánem přestěhuje do Paříže. Ubytují se v hotelu a hýří penězi, které Lantier zdědil po matce. Stejně jako jejich finance mizí i jejich láska a mezi nimi stále častěji dochází k neshodám, až jednoho dne Lantier utíká s jinou a nechá Gervaisu samotnou s dvěma dětmi na krku.
Ta začne pracovat v prádelně ( zde si vyslouží přezdívku Pajda, protože měla jednu nohu delší než druhou a kulhala ) a mezitím se seznamuje s klempířem Coupeauem, který se do ní téměř okamžitě zamiluje a později se vezmou. Narodí se jim dcerka Nana a i přes rozpory s Lorilleuxovými (příbuzní Coupeaua, nemají Gervaisu rádi) si žijí dobře. Oba slušně vydělávají a rozhodnou se uskutečnit Gervaisin sen – pronajmout si krámek ve Zlatnické ulici.
Avšak hloupá náhoda shodí Coupeaua ze střechy a on, do té doby pilný,pracovitý klempíř, najde po svém uzdravení zálibu spíše v pití, než v práci. Coupeau se i po roce,i když už je zcela zdráv, odmítá vrátit k práci. Jen z Gervaisy vysává peníze na hospodu. Kovář Goujet (soused Coupeaových; tajně Gervaisu miluje) se nabídne půjčit Gervaise peníze na najmutí krámku. Ta nabídku přijme a plní si svůj sen. Za chvíli si u ní nechává prát prádlo skoro celá čtvrť, což jí umožňuje splácet dluh. Na Gervaisin svátek je uspořádána velká hostina o několika chodech. Za dveřmi krámu, kde se večírek koná, se náhle objevuje Lantier. Mezi Lantierem a Coupeauem proběhne krátká výměna názorů, po které následuje pozvání Lantiera ke stolu.
Od onoho dne je Lantier v prádelně pořád, až se ke Coupeauovým oficiálně nastěhuje a tak se Gervaisa nyní stará o dva muže v domácnosti. A protože ani jeden z nich nepracuje a vše jde jenom z jejího platu, její krám začne upadat a Gervaisa již není schopná splácet svůj dluh. Zanedbává svou práci a tím ztrácí zákazníky. Coupeau chodí domů v hrozném, opilém stavu, tak se Gervaisa vždy v noci přesouvá k Lantierovi, o tom se Coupeau nikdy nedozvěděl. Gervaisa je nucená prodat svůj krám a spolu s Coupeauem a Nanou se nasatěhují do bytu v té nejchudší čtvrti. Lantier zatím zůstává v krámě a přisál se na cukrářku, která krám od Gervaisy koupila.
Gervaisa se snaží zapomenout na svůj sen o krámě, na zničené žití, na muže opilce a na dceru Nanu, která mezitím utekla z domu a připravila svou matku o zbytek počestnosti a vůle. Úlevu a zapomenutí přinese kořalka nebo absint. Coupeau se dostává do blázince a na chvíli se to s ním zlepší. Po nepříliš dlouhé době znovu propadá alkoholu a tentokrát se mu to stává osudným. Z blázince se už nevrací, umírá – vidí tančit své ruce i nohy, a i když pije jen vodu, tak stejně cítí kořalku. Gervaisa zakrátko umírá jako žebračka a nikdo ani nevěděl, na co se vlastně s tou tlustou Pajdou stalo.
Osud a dědičnost – když se Gervaisa snaží prolomit ponurý osud mladé ženy z řad dělnictva a chudiny, při každé příležitosti se stane něco, co jí připomene, že snad ani nemá cenu se o to pokoušet. Začíná to prakticky u příležitosti svatby s Coupeauem, kdy prudký liják promočí svatebčany a pokazí krásnou svatbu
V tragédii se změní i návštěva Gervaisy a její dcery Nany v manželově práci. Poté, co dcerka zavolá na svého otce, spadne ze střechy a následně se mění v alkoholika
LITERÁRNÍ KRITIKA
Dobové vnímání literárního díla
- Román vyvolal velký skandál a jeho otiskování muselo být na čas přerušeno.
- Čtenáře tahle kniha rozdělila na dva tábory. Jedni si zabijáka oblíbili a druzí v něm našli cynismus, nemorálnost a pornografii.
Posouzení aktuálnosti tématu
- Zola byl s tématem alkoholismu ve své době nadčasový, téma je i v dnešní době stále aktuální
