Jméno práce: Zákoutí kam se ráda vracím
Slohový útvar: Líčení
Přidal(a): Cermabelle
Zákoutí kam se ráda vracím – popis oblíbené části vašeho města
Zákoutí, kam se vždycky budu ráda vracet, je místo, kde jsem v dětství trávila hodně času. Teď tam sice už nejezdím tak často, ale to místo je stále v mém srdci. Je to celkem nedaleko Jihlavy, přímo ve středu jedné pidi vesničky.
Staříček z kamene, který podle letopočtu ve štítě přiznává, že už mu je téměř sto let. Má své mouchy a vady na kráse, ale zato vás v parném létě přivítá chladivým objetím. Pár kolem stojících stodol, plných věcí zapomenutých v čase, stále doufajících v znovu využití. Kůlna plná nejrůznějšího nářadí, na jejíchž dveřích visí opratě a čtyři podkovy, připomínka toho, že kdysi se tu žilo a hospodařilo.
Velká zahrada, na které téměř všechen prostor zabírají záhony plné zeleniny nebo květin. Vždyť jen jahody zabírají čtyři! Kde není cestička, stojí stará jabloň nebo švestka, která už ale dávno neplodí a těch pár plodů se hodí tak akorát na pálenku. Vzadu u plotu se mezi keři rybízu plazí dýně a cukety, čekají, až přijde jejich čas sklizně. U sousedova plotu se krčí skleník, napůl z betonu, napůl skleněný zámek.
Komu by se omrzela plocha, obehnaná plotem, může vyjít ven do vesnice. Třeba k rybníku, který má hráz sotva deset metrů od chalupy. Nebo do lesa, kousek po polní cestě lemované jeřabinami. Tohle místo je mi tak blízké především kvůli vzpomínkám, a vždycky se tam budu ráda vracet.
Známka: 2 – moc rychlý konec
