Závěť (Velký testament) – rozbor díla

 

Kniha: Závěť (Velký testament)

Autor: Francois Villon

Přidal(a): Clear, Bobo

 

Kontext autorovy tvorby

Francois Villon (1429–1463)

• Básník
• Z chudých poměrů – ujal se ho kaplan Guillaume de Villon (z vděčnosti si vzal jeho jméno) – poslal ho na Sorbonnu
• Škola dokončil, ale nakonec zvolil bohémský způsob života
• Udává se za předchůdce prokletých básníků, členem mnoha rebelujících spolků, víno-ženy-zpěv
• Několikrát souzen, šarvátky v opilosti, souboje, loupení, výtržnictví, 1455 – vražda kněze (motivem byla nešťastná láska k ženě) – trest smrti – vězení (napsaní velké části testamentu) – amnestován – vyhoštěn z Paříže
• Označován jako první moderní básník (odklon od dvorské poezie)
• O jeho životě pojednávající kniha Navzdory básník zpívá (Jarmila Loutková)
• Díla:
  • Velký testament
  • Le lais – Odkaz – Malý testament – závěť věnovaná přátelům
  • Balady v Žargonu
  • Další villonské balady a ronda

 

Literární/obecně kulturní kontext:

Renesance

• „Znovuzrození“, obrození antiky, touha po vzdělaní, pravdivém poznání člověka a života (X křesťanským dogmatům), kult rozumu a smyslů, centrum vědění již není ve víře ale člověk samotný.
• 14-16 stol., zlepšení ekonomické situace, rozvíjí se námořní cesty a objevují nové světy (Kryštof Kolumbus – 1492), mnoho nových vynálezů (kompas, knihtisk), heliocentrismus (Galileo Galilei, Mikuláš Koperník)
• Rozvoj literatury v národních jazycích (X latina)
• Mnohostrannost umělců – renesanční osobnost (Leonardo da Vinci, Michelangelo)
• Další zástupci:
  • Dante Alighieri: Florencie, kritik doby, vyhnanec, průkopník renesance, Božská komedie
  • Giovanni Boccacci: zakladatel novodobé prózy, kritik soudobé společnosti, Dekameron
  • William Shakespeare: Dramata, sonety, Romeo a Julie, Hamlet
  • Inspirace: – Villon se stal ikonickou inspiraci pro mnoho budoucích autoru jako např.: Francois Rabelais, Heindrich Heine, Paul Verlaine, svým stylem psaní a způsob života je označován za předchůdce prokletých básníku, V+W napsali komedii inspirovanou Villonským životem (Balada z hadrů), Jarmila Loukotková – Navzdory básník zpívá

 

Rozbor díla: Závěť (Velký testament)

Literární druh: lyricko-epická poezie

Literární žánr: balada

Přebásnila: Jarmila Loukotková

Rok a místo vydání: 1985, Praha,

Vydalo: Lyra Pragensis

Téma a motiv

• Téma: Básníkovo vypořádání se se světem, životem i sebou samým = prožitky společenského vyvrhele
• Motiv: život, smrt, chudoba, bohémství, zločin, láska, ztracené mládí a krása, tehdejší mravy

 

Kompoziční výstavba

• balada Závěť je součástí Velkého testamentu – Epitaf – (závěť)
• Velký testament = Závěť + 3 Rondeaux (Rondeau = středověký a raně renesanční hudební útvar, vycházejícího ze stejnojmenného typu básně o patnácti verších) + balady
• Některé balady sepsané jako Villonská balada – první tři strofy (sloky) – 12 veršů, čtvrtá 4-5 veršů, poslední část balady je dozpěv, poslední verš každé strofy končí refrénem a používá tři rýmové koncovky. Beze změny se opakuje refrén balady jako poslední verš každé strofy.
• Veršová výstavba: – 40 strof po 8 verších (NE typická villonská balada), kombinace střídavého a obkročného rýmu, typické pro baladu

 

Jazyk a styl

• Jazykové prostředky: bohatý rým, střídaní vysokého a nízkého básnického stylu – dvorská poezie X vulgarita (sloveso balader – fj – recitovat, procházet se), parodie, kontrasty, psáno tehdejším hovorovým jazykem, vyskytují se vulgarismy, přirovnání, oxymórony, archaismy,
• Dva typy poezie:
  • nízkého stylu (vulgarismy, expresivní, pijácké motivy – Balada závěrečná, Balada o tlusté Margot)
  • vysokého stylu (spisovný jazyk, mytologická, náboženská tématika – Závěť, Balada o dámách někdejší doby)

 

Lyrický subjekt: (mluvčí básnického díla)

• Sám autor – Villon – 30 let, má řídké vlasy, je hubený a vypadá jako stařec, je na smrtelné posteli a diktuje svoji závěť
• Fermin – služebník a písař, zapisuje závěť

 

Charakteristika postav:

• Většinou jen krátká zmínka, popis charakteru, nikoliv vzhledu, inspirace – lidé z jeho okolí (Thibault d´Aussigny), narážky na biblické, mytologické a historické postavy (Bůh, Diomedes, Johanka z Arků, Šalamoun)
• Oblíbená postava: jde vlastně o postavu autora, kterému v době, kdy píše tyto verše je 30 let. Přemýšlí o životě a o tom, co prožil. Účtuje se svým životem.  Leccos by udělal jinak. Hodně ho trápila  jeho bída, hladovění a byl  až zoufalý z toho, jak žalostně musí žít. Je to snílek i buřič, milovník žen ( hlavně prostitutek) a života, dobrodruh a rváč. Přesto  touží po klidu a po usmíření. On za svou chudobu nemůže, ale chudoba může za všechno.  Miloval mládí a nenáviděl stáří. Vysmíval se sobě i společnosti.
• Neoblíbená postava: neoblíbenou postavou musí být pro každého čtenáře biskup Thibault (Tybalt)  d´Aussigny, o kterém se rozepisuje hned v úvodu Závěti. Ten může za to, že se Villon ocitl ve vězení, až na dně svého života. Je cítit, jak ho nenávidí. Připomíná jeho zlé skutky, přeje mu, aby si také užil stejného sužování-ale vždycky hned vzápětí tvrdí, že se za něj modlí a ať si to s ním vyřídí Bůh.

 

Časoprostor:

• Čas: 15. století
• Místo: renesanční Francie, ve vyhnanství okolo Paříže umírá Villon na smrtelné posteli, v myšlenkách se dostává na nespecifikovaná místa, vzpomíná na svůj bohémský život.

 

Obsah:

Celá sbírka je složena ze 172 osmiveršových slok, které jsou prokládány baladami. Hlavní postava je autor, básník Francois Villon, který v ní  účtuje se svým životem a  vypořádává se s ním. Je mu 30 let, nepřipadá si ani příliš hloupý ani příliš chytrý, ale stěžuje si, co všechno musel v životě vytrpět. Za jeho potupu může hlavně biskup Tybalt d´Aussigny, který ho nechal zavřít do vězení. Žehná svou rukou celým zástupům, ale k němu byl surový, trápil ho hladem a ani se mu nechce mluvit o tom dalším. Jen prosí Spasitele, aby biskupovi vše oplatil stejnou  měrou. Věnuje mu celých 6 slok a je cítit, že ho nenávidí, že si biskup podle něj nezaslouží žádné slitování. Tím závěť začíná. Králi Ludvíkovi přeje zdraví, hodně dětí a hlavně chlapců, moudrost a po smrti ráj. Král mu dal milost. Villon chce  odpuštění. Cítí se na dně, nemá žádné peníze, ale zbyl mu ještě rozum, a proto píše tohle své poslední pořízení.  Poznal zoufalství, beznaděj, bídu. Je velký hříšník, a jak praví, kdyby to mělo lidem nějak prospět, chystal by se k smrti. Vypráví příběh krále Alexandra, který jednou soudil piráta Diomeda. Nepopravil ho, dal mu práci a z Diomeda se stal poctivý člověk. To bída dělá z lidí lotry.

Mládí je pryč a autor se cítí být na dně. Rád se miloval, ale teď nemůže, je příliš hladový a slabý. Lituje, že měl víc studovat, a měl by se možná lépe.  V další části se jeho verše zabývají hlavně myšlenkou na smrt. Ta si bere všechny-boháče i chudé, kněze i bezvěrce, každý jednou zemře-“meč smrti visí nede všemi“. Smrt je hrozná, každý umírá s bolestí, se smrtelným potem, žíly nabíhají, dech nestačí. Každý se v hrůze odvrátí. Člověka smrt změní, změní i ženskou krásu.  Nikdo nesmí do ráje živý. Miloval mládí a stáří nenávidí. „Ach, kdeže loňské sněhy jsou!“ – Balada o paní dávných časů. O stáří vypráví balada Nářek krásné zbrojířky a Naučení krásné zbrojířky bludičkám.

Další verše jsou věnovány hlavně ženám a lásce. Autor líčí prostitutky jako ženy, které byly kdysi také poctivé. Ženy vždy miloval a miluje-Balada o tlusté Margot. Je nešťastný z lásky k ženě, kterou miloval, ale pro kterou nebyl nic.
Než začne Villon odkazovat  různé věci a přání různým lidem, které za život poznal, a kteří pro něj v jeho životě něco znamenali, píše pro svou matku – Modlitbu k Matce Boží.

Epitaf=nápis na hrobě, který informuje o zesnulé osobě. Autor nakonec prosí o odpuštění-“Kéž, Pane, navždy v míru spí“. Následuje Balada v níž Villon prosí o odpuštění a Balada závěrečná, ta je o tom,jak odcházel z tohoto světa, je smutná, smrt se blíží, umírá chudý a v hrůze ze smrti.

 

Zajímavé pasáže, myšlenky, citace:

Str.52 – Naučení krásné zbrojířky bludičkám

Děvčata smutek na mě padá:
tytam jsou sladké závrati,
k ničemu jsem už, stará kláda,
jak peníz, co už neplatí.

Básník vyjadřuje smutek nad stárnutím a ponaučení, že  stárnoucí ženy si nemohou vybírat, nikdo o ně už nebude stát. Myšlenka stárnutí je zdůrazněna  refrénem: Jak peníz ,co už neplatí.

 

Sloka 26 na str. 26

Ach Bože, kdybych studoval
a zamlada, v té době rušné,
na dobré se jen mravy dal,
dnes měl bych dům a lože slušné.
Byl jsem však dítě neposlušné,
za školu prchal, jak se dalo.
Teď už to nenapravím, už ne.
Srdce jak by mi usedalo.

Užitečné ponaučení pro mládež, hlavně pro studenty. Studuj, ať  jsi chytrý a máš se dobře. Villon byl prý dobrý student, ale  přiznal, že to mohlo být daleko lepší a že by se pak v životě lépe uplatnil. To určitě platí i v dnešní době.

 

Sloka 21 na str. 23

„Nuzota z lidí lotry činí
a vlky z lesů žene hlad.“

Úvaha o bídě. Básník cítí příčiny bídy, hovoří o hořké pravdě, že nuzota z lidí lotry činí.
Králové, bohatí a mocní lidé by mohli z loupežníků a lotrů svou pomocí a dobrodiním udělat poctivé a slušné lidi. Nepomohlo by jim rozdávání peněz, ale třeba nabídnutá práce. Tyto myšlenka se prosazuje i v dnešní době, kdy různé spolky a nadace se snaží pomoci chudým a lidem bez domova a třeba jim i najít práci. Některým ,ale bohužel, tento způsob života vyhovuje, to však není případ Villona.

 

Doporučení:

Určitě je dobré a užitečné si Závěť přečíst. Není to moc stránek, takže to čtenář zvládne  za chvíli, ale pak asi začne přemýšlet. Přestože čtení básní pro mě není nic poutavého, některé básně opravdu zaujmou, jako například Balada o tlusté Margot. Byl jsem dost překvapený její vulgárností, ale pobavila mě. Alespoň některé básně bych doporučil si přečíst, když mně se moc dobře dílo nečetlo.

 

Vlastní komentář ke knize:

Jak se mi kniha četla:

Kniha se mi nečetla dobře-nejsem zvyklý číst verše.  Zjistit, co tím chtěl autor říct, je o hodně těžší než když čtu prózu. Některé části jsem musel přečíst i vícekrát, abych pochopil, o co vlastně jde. Někdy mě až děsilo, jaký musel vést Villon život, jak byl chudý a neustále řešil stáří a smrt. Některým slovům jsem i nerozuměl a zjišťoval jsem si co znamenají. Některá slova nebo přirovnání  byla dost vulgární.

 

Myšlenky:

• všechny si  jednou  vezme  smrt, ať jsou bohatí nebo chudí
• pomíjivost a bída lidského života, krásy a mládí
• strach ze smrti
• lítost nad ztraceným mládím
• světská nespravedlnosti
• zamyšlení nad svým osudem, hříšným životem
• vztah k ženám – zklamání v lásce, za nejlepší partnerku považoval prostitutku
• motivy nevěstinců, hospod a spodiny francouzské  společnosti-sociální motivy
• vtip a sebeironie – dělá si legraci z jiných i ze sebe

 

Jak se mi kniha líbila/nelíbila, proč?

Kniha Velká závěť od Franciose Villona  byla pro mě něco nového a dost zvláštního. Nemůžu říct, že by se mi líbila, ale oslovila mně. Myslím stále na to, jaký vedl Villon život, a i když to byl vlastně kriminálník, tak byl velmi pokorný k Bohu a věřil, že mu odpustí. Některé pasáže byly usměvavé až vtipné, ale některé hodně smutné. Byl jsem překvapený, že mi byly některé refrény známé, ale nevěděl jsem, že pocházejí z tohoto díla.

 

Jazykové hodnocení knihy:

Jazyk této sbírky mi nebyl občas  srozumitelný. Villon zde používá slovní hříčky, dvojsmysly a archaismy. Upravuje si i některé tvary slov,aby se mu vešly do veršů.  V díle se vyskytují také nespisovná a vulgární slova. Jak se na konci knihy píše, tak přebásnění od Jarmily Loukotkové  „věrně zachovává škálu výrazových prostředků i šťavnatost básníkova jazyka“.

 

Čím mě kniha obohatila?

Sbírka obsahuje hodně poučení a myšlenek, které jsou srozumitelné a blízké každé generaci i v dnešní době. Témata-  láska, smrt a stáří, ale i chudoba provázejí i nás celým životem. Uvažování Villona o životě a o lidech, se kterými se setkal, je vlastně hodně podobné tomu, jak lidé myslí a cítí i v naší době. Člověk se za těch 500 let moc nezměnil, změnil se jen svět a způsob života.