Jméno práce: Zdrojový kód (Source Code)
Slohový útvar: Recenze
Přidal(a): Lucie Novotná
Zdrojový kód (Source Code)
Akční sci-fi, mysteriózní, 2011, 93 minut
Režie: Ducan Jones
Scénář: Ben Ripley
Kamera: Don Burgess
Hudba: Chris Bacon a Clint Mansell
Hrají: Jake Gyllenhaal, Michelle Monaghan, Vera Farmiga, Jeffrey Wright
Česká premiéra: 24. 4. 2011
Distributor: Summit Entertainment
Probudil se ve vlaku a netušil, kam jede a jak se tam dostal. Přesně takto nepříjemně začíná ve filmu Zdrojový kód příběh kapitánu Colteru Stevensovi (Jake Gyllenhaal), avšak tento problém se zdá být posléze zanedbatelným v porovnání s tím, že má Colter z nejasného důvodu zcela jinou identitu: Nejen že má cizí doklady, ale navíc jej neznámá žena Christina (Michelle Monaghan) oslovuje cizím jménem, a i on sám (jak se v zrcadle přesvědčí) má obličej cizího člověka. Colter se však nestačí divit moc dlouho, přesně jen osm minut, protože poté vlak i s ním exploduje. Do takto „zmateného“ úvodu nás přivádí režisér Duncan Jones, který je mimochodem synem Davida Bowieho, a který (pokud nepočítám krátkometrážní sci-fi Whistle z roku 2002) debutoval v roce 2009 filmem Moon. Důmyslný scénář, obsahující spoustu zajímavých a velice působivých zvratů, vznikal z pera Bena Ripleyho. Za kameru v tomto případě zasedl Don Burgess a o akční soundtrack se postarali Chris Bacon a Clint Mansell.
Abych to však uvedl na pravou míru: Úvod filmu není zmatený v negativním slova smyslu, režisér Duncan Jones nám jen servíruje méně informací, než bychom v danou chvíli potřebovali k úplnému pochopení. Tyto potřebné informace vždy prozradí ve scénách následujících, takže nám pomalu do sebe zapadají „ozubená kolečka“ a my máme možnost si děj správně poskládat. Nutno říci, že ti, kteří před samotným zhlédnutím filmu viděli filmový trailer, byli v rychlosti onoho skládání děje ve značné výhodě. Já bohužel mezi tuto skupinu lidí patřil také, proto mě začátek nepřekvapoval tolik, jak mohl, což je škoda.
Nyní ale zpět k ději: Poté, co kapitán Stevens spolu s celým vlakem vyletí do povětří, probudí se v temné stísněné místnosti, připoután popruhy na ramenou. Zde vidí monitor s obličejem důstojnice Carol Goodwinové (Vera Farmiga), která ho jen neochotně seznamuje se situací. Postupně se tedy dozvídáme, že byl kapitán Stevens již před několika týdny odvolán z jeho mise v Afghánistánu, a že nyní plní úkol pro operaci nesoucí název Zdrojový kód. Důstojnice Goodwinová však spíše klade otázky, než by na ně odpovídala: Vyzvídá od Stevense, zda viděl cokoliv podezřelého, co by mohlo souviset s výbuchem vlaku. Ano, vlak skutečně vybouchl a kapitánova mysl byla následně přenesena do posledních osmi minut života jistého učitele, jedoucího ve vlaku před touto zkázou. V jeho těle měl za úkol vypátrat bombu, ale hlavně zajistit útočníka, který hrozil dalším bombovým útokem v ulicích Chicaga. To, jak jsme se postupně dozvídali, byl hlavní smysl Zdrojového kódu, tedy zamezit dalšímu krveprolití.
Kapitán Stevens se úkolu zpočátku nechopil s žádným nadšením. Nutno říci, že jak Goodwinová, tak i jistý muž (Jeffrey Wright), který, jak se později ukázalo, byl mozkem celé operace, se chovali vůči Stevensovi arogantně a nebyli ochotni zodpovídat na jeho dotazy a přistupovat na požadavky (týkající se telefonického hovoru Stevense se svým otcem). Stevens tak byl znovu a znovu vysílán z černé stísněné místnosti do posledních osmi minut jízdy vlaku, kde se měl pokoušet sbírat příslušné informace k dopadení útočníka. Znovu a znovu se tedy probouzel v kůži cizího člověka, naproti cizí ženě, která ho očividně znala, a různými způsoby řešil stejnou situaci. Na pozadí této dramatické sci-fi detektivky se začala rozvíjet i romantická rovina v podobě jiskření mezi Stevensem a Christinou, což celý příběh ještě více okořenilo.
Vedle otázky, kdo je oním útočníkem, však vyvstávala ještě jedna velká otázka: Co to je za místnost, ze které je Stevens do vlaku posílán? A s tím související: Jak je vůbec možné poslat mysl člověka do posledních osmi minut života člověka jiného? Na tyto otázky je kapitánu Stevensovi (a tak i nám) zodpovězeno až v pokročilejším stadiu filmu. Stevens nebyl převelen z afghánské mise jen tak, on tam zemřel! Tedy téměř zemřel. Nyní je udržován ve vegetativním stavu v jakémsi inkubátoru, odkud je přímo napojen na Zdrojový kód, a odkud je do vlaku jeho mysl posílána. Kapitán se s touto situací po chvíli dokázal vyrovnat (což byla jedna z největších hereckých zkoušek Jakea Gyllenhaala v této roli – musím říci, že splnil na výbornou) a rozhodl se pro záchranu dalších životů útočníka vypátrat. To však pod podmínkou, že ho po ukončení mise propustí ze služby a nechají ho tedy skutečně umřít.
Vydával se tedy znovu do vlaku, kde našel bombu a posléze i útočníka (který úmyslně ve vlaku odhodil svou peněženku, aby si vyšetřovatelé mysleli, že tam zahynul také). Tento útočník byl prototypem zneuznaného pokřiveného člověka, který svoje ohavné činy považoval za vykupování a spásu lidstva. Stevens útočníka stopoval až k jeho dodávce s bombou, tam byl však útočníkem zastřelen. Nicméně znal již totožnost útočníka i poznávací značku jeho auta, mohl se tedy po návratu do reality o tyto informace podělit se svým vedením a na základě těchto informací byl nic netušící útočník dopaden.
Mise byla splněna, kapitán Stevens měl však před svou smrtí ještě jednu prosbu: Chtěl naposledy zachránit vlak. Jeho žádost na důstojnici Goodwinovou zapůsobila a poslala ho tedy naposledy prožít osm minut ve vlaku. Stevens pevně věřil, že vlak zachránit může, že životy lidí budou poté pokračovat dál. Něvěřil, že se jedná pouze o neskutečný obraz reality, jak mu vedení podsouvalo. Proto se s vervou pustil do zachraňování: Zneškodnil bombu, spoutal a upozornil na útočníka, rozesmál celý vlak a okouzlil Christinu. To vše stihl během osmi minut. Čas však i po těchto osmi minutách pokračoval dál! Stevensův život i přesto, že bylo jeho tělo odpojeno, pokračoval dál! Byla to velice emocionálně silná chvíle, když ačkoliv Goodwinová přes nevůli svého šéfa Stevense odpojila, Stevens v paralelní realitě dál dýchal a zval Christinu na kafé: Takový příjemný (ne však neočekávatelný) happy end, který otevíral množství dalších úvah.
Po tomto stručném shrnutí se dostávám k samotnému hodnocení filmu. Na projekci Zdrojového kódu jsem přišel s určitým očekáváním (jak jsem řekl, viděl jsem trailer a ten mě dost oslovil), film samotný však veškerá moje očekávání předčil ve všech směrech. Zpočátku filmu jsem se bál, že se při sledování neustálých Stevensových návratů do stejného vlaku budu nudit. Opak byl však pravdou. Každá nová situace byla zpestřením a pokaždé jsem se těšil, co Stevens vymyslí. Popravě jsem ke konci litoval, že má film tak krátkou stopáž (konkrétně 93 minut).
Chválu si zcela jistě zaslouží absolutně věrohodný herecký výkon Jakea Gyllenhaala. Herec, kterého mám spojeného hlavně s rolí Donnieho Darka, rozhodně neztratil na svých kvalitách. Skvěle se své role chopil a do jeho těžké situace jsem se dokázal vžít i ve chvíli, kdy mu důstojnické vedení oznámilo, že je vlastně mrtvý. Musím však podotknout, že důvěryhodně působili i ostatní herci, za což film vděčí jednak jejich kvalitním výkonům, ale i dobře napsanému scénáři, který se naštěstí obešel bez jakýchkoli zbytečností a obsahoval právě ty dialogy, které byly potřebné. Dále si troufám si říci, že v režiséru Duncanu Jonesovi se skrývá ohromný potenciál. Hlubší, možná lehce existenciální nádech filmu, bych přisoudil tomu, že režisér není absolventem pouze režisérského oboru na londýnské filmové škole, ale že vystudoval i filosofii. Ať je to tím nebo ne, každopádně se těším na jeho další filmy.
Co dodat na závěr? Zdrojový kód je pětihvězdičkové sci-fi, které díky své nápaditosti a promyšlenosti nemá zapotřebí strhávat na sebe pozornost žádnými předraženými efekty. Je to film, který bych do jisté míry přirovnal k prvnímu dílu trilogie Matrix, v jistých momentech i k filmu 12 opic. To jsou filmy, které řadím mezi nejlepší nejen ve svém žánru, ale jako nejlepší vůbec. Proto jsem rád, že k nim přibylo další dílo, které žánr sci-fi posouvá zase kousek dál.
Hodnocení: 1 = výborně
