Ze života hmyzu – rozbor díla k maturitě (2)

 

Kniha: Ze života hmyzu

Autor: Josef a Karel Čapkovi

Přidal(a): Oli

 

 

Literární historie

Karel Čapek (1890, Malé Svatoňovice –1938, Praha)

• Český prozaik, dramatik, žurnalista, překladatel. Byl sedmkrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu. V meziválečném období v Československu se podílel na utváření kultury a budování prvorepublikové demokracie.
• Narodil se do rodiny lékaře jako nejmladší ze tří dětí (nejstarší byla sestra Helena, prostřední Josef). Vyrůstal v kulturně podnětném prostředí. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové, po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku přestoupil do Brna. Poté studoval filosofii na Filosofické fakultě UK, v Berlíně a v Paříži. Po získání doktorátu působil velice krátce jako vychovatel v šlechtické rodině Lažanských. Od roku 1917 pracoval jako redaktor v redakci Národních listů a později i v Lidových novinách, jejichž charakter značně ovlivnil. Byl dramaturgem a režisérem ve Vinohradském divadle. Založil pražskou pobočku mezinárodního PEN klubu a stal se jejím prvním předsedou. Aktivně vystupoval proti fašismu, díky čemuž musel snášet štvavou kampaň proti své osobě. Po mnichovské dohodě odmítl z vlasteneckých důvodů emigrovat do Anglie. Zemřel na plicní edém pár měsíců před plánovaným zatčením gestapem. Byl jednou ženatý a neměl děti.

Další dílo:

• Utopické romány (Továrna na absolutno, Krakatit), dramata (Věc Makropulos), cestopisy (Italské listy, Anglické listy), fejetony.

 

Josef Čapek (1887, Hronov – 1945, Bergen-Belsen)

• Český malíř, básník, prozaik, dramatik, teoretik a kritik. Proslavil se především jako malíř. Jeho literární práce byly dlouhou dobu nedoceněny, neboť byly zastíněny tvorbou jeho bratra Karla.
• Narodil se do rodiny lékaře jako prostřední dítě. Po dokončení tkalcovské školy ve Vrchlabí pracoval jako dělník v prádelně. Roku 1904 nastoupil na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Po návratu z několikaměsíčních cest do Francie a Španělska se stal jedním ze zakladatelů Skupiny výtvarných umělců a pracoval jako redaktor jejího časopisu Umělecký měsíčník. Zabýval se především malířstvím, knižní grafikou, scénickým výtvarnictvím, ale psal i články do Národních listů a Lidových novin. 1. září 1939 byl díky svému protifašistickému smýšlení zatčen gestapem. Zemřel na tyfus v dubnu 1945 v táboře Bergen-Belsen. Jeho symbolický hrob se nachází v Praze na Vyšehradském hřbitově.

Další dílo:

• román Lelio, balada v próze Stín kapradiny, pohádky Povídání o pejskovi a kočičce, jak spolu hospodařili a ještě o všelijakých jiných věcech

 

Společensko-historické pozadí:

• 20. léta 20. století: Uvádění her Karla Čapka (př. RUR, Loupežník, Věc Makropulos). 30. léta: Založení Osvobozeného divadlo, kde jsou uváděny hry s častým námětem politické satiry. Doba první republiky, rozmach na území Československa.

 

Rozbor díla: Ze života hmyzu

• rok vydání: 1922

Literární teorie:

Obecná charakteristika:

• literární druh: próza
• literární žánr: alegorické drama
• literární forma: satirická komedie

Organizace jazykových prostředků

• slohový styl: umělecký
• slohový postup: vypravovací
• slohový útvar: vypravování

Slovní zásoba:

• metafory, přirovnání, spisovný jazyk, nepříliš složité věty, dialog, monolog, klišé

Obsah

• tématická výstavba

Drama:

• kompozice: chronologická
• Hra se skládá z předehry, tří aktů a epilogu.

Čas:

• není určen

Prostor:

• les, louka, příroda

Význam sdělení:

• Kritika soudobé společnosti, sobeckých zájmů, totalitních režimů. Téma smrti.

 

Děj:

V předehře se setkáváme s tulákem, který diváky provází celou hrou. Je opilý a vede monolog, ve kterém si stěžuje na lidi, kteří ho oslovují “člověče.“ Tímto oslovením, které odkazuje na to, že je člověkem, se cítí uražen a domnívá se, že lidé, kteří mu tak říkají by ho sami neunesli. Svoji pozornost pak raději směřuje k říši hmyzu.

V prvním aktu se setkáváme s motýly, představujícími marnivost a citovou nestálost. Hlavním aktérem je básník Felix, který se snaží svést samičku Iris. Ta však touží po vášnivějším projevu lásky, který hledá u samečka Viktora. Poté vstupují na scénu motýlí snoubenci Cynthie a Otakárek. Obě samičky flirtují se všemi motýli, přičemž Cynthie se snaží svést i samotného tuláka, a nakonec spolu odlétají Cynthie a Viktor a Iris a Otakárek. Iris se po chvílí vrací a zvěstuje smrt Otakárka, kterého sežral pták. Je nešťastná z toho, že bude muset snášet jeho vajíčka a odlétá hledat nového druha. Felix zůstává osamocen, protože se mu nepodařilo pomocí svých básní svést některou samičku.

Ve druhém aktu se setkáváme s chrobáky, zosobňujícími chamtivost a sobectví. Zajímají se pouze o svou kuličku trusu, smysl svého života, o kterou však stejně přijdou, když jím ji při hledání úkrytu ukradne jiný chrobák. Stejně zaslepený a chamtivý je i sobecký cvrček, který se raduje ze smrti jiného cvrčka, díky které získal lepší bydlení pro sebe a svou těhotnou ženu. Oba jsou však zabiti lumkem, shánějícím potravu pro svou larvičku. Ta je i se zásobami vytvořenými jejím otcem nakonec sežrána parazitem. Během celého dějství se ozývá volání kukly, která zvěstuje, že se zrodí něco velkého.

Ve třetím aktu figurují mravenci představující bezohlednou snahu o vládnutí celého jejich světa a podřízenost totalitní moci. Pracují v rychlém tempu, neohlížejí se na jedince, protože ti i jejich životy podléhají zájmům celku. Celé společenství je vedeno slepým mravenec udávajícím rychlost práce počítáním do čtyř. Mravenci bojují proti Žlutým mravencům, jediným, které si ještě nepodmanili nebo nezničili. Žlutí, vedení zcela stejnými myšlenkami jako Mravenci, nakonec vyhrávají. Vůdce Žlutých je při své vítězné řeči zašlápnut tulákem, což je jeho první zásah do hry, díky kterému se mění z pouhého pozorovatele dění na aktivního aktéra.

V epilogu se tulák probouzí ve tmě a zahlédne roj jepic. V jednu z nich se promění i kukla z druhého dějství. Jepice tančí, hlásají slávu života a zároveň hynou. Nakonec zemře i tulák, čemuž lhostejně přihlíží dva slimáci. Do lesa přichází dřevorubec s tetkou, která nese novorozeně ke křtu. Jeden zemře, druhý se narodí.

Hra má i alternativní později dopsaný konec, ve kterém tulák nezemře, ale pouze se probudí ze sna. Příchozí dřevorubci mu nabídnou práci, tulák se tak začleňuje do společnosti a východisko nachází v užitečné práci.

 

Postavy:

• Tulák – Zahořklý, zklamaný životem, během skoro celé hry se chová rezignovaně a odměřeně
• Motýli – Znudění, flirtující se všemi okolo, citově nestálí, lichotiví, marniví, povrchní, pokrytečtí, přelétaví. V hovoru hojně užívají klišé.
• Chrobák – Hrabivý, chamtivý. Celý život staví svou kuličku, po jejíž ztrátě také ztrácí smysl života.
• Lumek a jeho larvička – Lumek se stará pouze o svou larvičku a rozmazluje ji, při čemž zapomíná na sebe
• Cvrčkové – Sobečtí, zaslepení. Starají se o vlastní rodinu, vyžívají z neštěstí druhých.
• Parazit – Pokrytecký, říká, co se mu zrovna hodí.
• Kukla/jepice – Symbol kritiky individualismu, znázorňuje malost jedince. Při svém zrodu prohlašuje, že přináší něco velkého, ale zemře dřív, než stačí cokoliv udělat.
• Mravenci – Bezohlední, pracovití, strojovití, touží po moci, bez přemýšlení se podřizují totalitnímu režimu. Jejich svět představuje cesta mezi dvěma stébly – symbol malosti lidstva oproti celému vesmíru.
• Slimáci – Žijí si svým obyčejným životem, neřeší životy jiných. Šišlají

 

Inspirace dílem:

• Opera Ze života hmyzu (1987)
• Dílo bylo přeloženo do slovenštiny a angličtiny.
• Dobová kritika dílu vyčítala, že porušuje základní pravidla dramatu a blíží se spíše revui.