Ze života hmyzu – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Ze života hmyzu

Autor: Karel Čapek a Josef Čapek

Přidal(a): Andullca, 458

 

 

Karel Čapek (1890 – 1938)

• filosofická fakulta Karlovy univerzity
• tzv. pátečníci (spisovatelé se scházeli u Čapka a diskutovali o problémech)
• K. a J. Čapkové, T. G. Masaryk, Edvard Beneš, Karel Poláček, Vladislav Vančura
• Ke konci života se snažil upozornit na ohrožení demokracie nacismem (např.dopis Einstein)

Další díla: R.U.R., Matka, Věc Makropulos, Bílá nemoc, Dášenka

 

Josef Čapek (1887 – 1945)

• na rozdíl od Karla – klidný, neprůbojný
• zpočátku společná díla, poté předávala bratrovi své nápady
• malba, sváteční spisovatel
• psal impresionisticky, neuspořádaně, lyricky
• zemřel v koncentračním táboře na tyfus

Další díla: Povídání o pejskovi a kočičce ( i ilustroval ) Stín kapradiny(detektivka), Kulhavý poutník (filozofické úvahy), cestopisy

 

Společná díla:

• Adam Stvořitel, Devatero pohádek, Krakonošova zahrada

 

Zařazení do kontextu:

• Ve 20. letech 20. století jsou uváděny hry Karla Čapka (RUR, Loupežník, Věc Makropulos), dále také například hry Viktora Dyka. Ve 30. letech je pak založeno Osvobozené divadlo, kde jsou uváděny hry s častým námětem politické satiry.

 

Paralela s podobnými autory:

• K. H. Borovský – Křest sv. Vladimíra (ohledně postoje lidí k Bohu)
• K. Čapek – Matka, Bílá nemoc (protiválečné jako epizoda s mravenci)
• Moliére – Lakomec (lakomství, Harpagon nazývá krádež vraždou jako chrobáci)
• Francoise Rabelais – Gargantua a Pantagruel (zveličení lidských vlastností)
• V+W – Osvobozené divadlo – zesměšňování touhy po moci (s ohledem na politickou situaci)

 

Rozbor díla: Ze života hmyzu

Hra byla poprvé vydána v roce 1922, během první republiky, mezi válkami, kdy docházelo k nástupu extrémistických režimů, komunismu a fašismu, ve světě. ČSR je jedna z mála demokratických zemí v Evropě, životní úroveň se zlepšovala, ale zároveň panoval neklid, komunisti se snažili dostat k moci.

Ze života hmyzu je alegorická a satirická komedie, kde se kritizuje společnost a různé lidské vlastnosti. Je psaná spisovným jazykem a obsahuje mnoho metafor, přirovnání a filosofických úvah hlavně v monolozích Tuláka. Děj se odehrává chronologicky a skládá se z Předehry, tří aktů a epilogu, kde jsou krátké epizody jednotlivých druhů hmyzu, tyto epizody propojuje motiv Tuláka a Kukly.

 

Satira – lidské vlastnosti jsou přehnané, což způsobuje komičnost některých situací), kritika společnosti, výrazná pointa

Filosofické myšlenky

 

TÉMA

• povrchnost, přelétavost, chamtivost, radost z utrpení druhého, prospěchářství, pokrytectví, snaha o ovládnutí druhých, kritika individualismu, egocentrismus

 

MOTIVY, MYŠLENKA

• Motiv tuláka – tvoří optimistickou stránku hry, motiv smrti/spánku

Hra je kritikou společnosti a různých negativních lidských vlastností. U motýlů je to povrchnost, přelétavost, u chrobáků je to hromadění majetku, materialismus, u parazita je to například pokrytectví. Tulák je jediný bez negativních vlastností a jediná skutečně dobrá postava a možná právě proto, že jako jediný je odstrčený a není takovou součástí společnosti, protože je tulák. U jepic komentují Čapkové přehnaný individualismus a malost člověka. U mravenců se očividně kritizují totalitní režimy, které nastupovaly. Svět, který chtějí mravenci ovládnout, je jen místo mezi dvěma stébly trávy, což vyjadřuje tu malichernost a malost lidstva oproti obrovskému vesmíru. Dominantní je taky motiv smrti.

 

JAZYKOVÁ SLOŽKA

• krásný, plynoucí jazyk – podtrhuje myšlenky, které postavy vyslovují a dokreslují charakter postav
• ne moc složité věty ( každé slovo má své místo, děj díky tomu rychle plyne)
• dialogy postaveny tak, aby se snadno dalo číst mezi řídky
• šišlání slimáků – dokresluje atmosféru
• zpěv jepic na konci – nádherný jazyk a básnický styl ( metafory, přirovnání, spíše lyrika )

 

KOMPOZIČNÍ SLOŽKA

• předehra
• 3 dějství – Motýlové, Kořistníci, Mravenci
• epilog
• skládá se z krátkých epizod pozorování hmyzu a tyto epizody spojuje motiv poutníka a kukly, která se na konci promění v jepici

 

Postavy:

• Motýli – znudění, flirtují se všemi, lichotiví až podléaví, povrchní, pokrytečtí, posmívají se – v hovoru užívají klišé, přelétavost
• Kulka, jepice – kritika individualismu ( Já nesu něco velkého ), když se kukla rodí, prohlašuje, že přináší něco velikého, ale než stačí cokoliv udělat, zemře → malost lidského jedince
• Chrobák – celý život staví svou kuličku ( majetek ) – jeho celý život ( když ji ztratí, ztrácí jeho život smysl) , hrabivost
• Lumek a jeho larvička – lumek se pouze stará o své dítě, rozmazluje ho, a zapomíná při tom na sebe
• Cvrčkové – starají se o rodinu, vyžívají z neštěstí druhých
• Parazit – pokrytec, říká, co se mu zrovna hodí (umí švejkovsky vykličkovat), názorem jakýsi hmyzí komunista
• Mravenci – touha po moci, chtějí ovládnout „svět“, který pro ně představuje cesta mezi dvěma stébly → malost lidstva oproti celému vesmíru, strojovitost, mechaničnost neberou v potaz jedince
• Slimáci – žijí si svým obyčejným životem, život ostatních neřeší; šišlají, což působí komicky a zároveň člověku připadá, že jsou skuteční

 

Děj:

Předmluva

• Opilý tulák si v samomluvě stěžuje, že ho lidé oslovují „člověče“, zatímco sami by od něj podobné oslovení nesnesli. On se necítí uražen oslovením, které dokazuje, že je člověkem. Rozhodne se, že když lidé nechtějí být takto oslovováni, bude je považovat za hmyz. Objeví se pedant se síťkou na motýly, který vidí řád přírody ve věčném zápase lásky. Tulák rozvíjí tuto myšlenku ve verši.

• V prvním dějství se tulák objevuje mezi pěti motýli. Jsou to dva páry a jeden básník. Samičky střídavě koketují s oběma motýli a nakonec odlétají s motýlem té druhé. Jedna se po chvíli vrací, protože jejího milého sežral pták. Je nešťastná, že bude muset snášet vajíčka, která jsou výsledkem jeho lásky a odlétá hledat jiného motýla. Motýl básník zůstává osamocen, protože se mu nepodařilo na své básně žádnou samičku nalákat.

• Ve druhém dějství se objevuje pár kořistníků valící svoji kuličku trusu, pro kterou hledají úkryt. Je pro ně drahocenným majetkem a smyslem života. Při hledání úkrytu jim však jiný kořistník kuličku ukradne. Stejně chamtivý je i cvrček, který se raduje, že jiného cvrčka sežral pták a on se může i se svou ženou, která čeká potomky, nastěhovat do jeho bytu. Oba se ale po chvíli stanou obětmi lumka, který vytváří zásoby potravy pro svou dceru larvičku. Larvičku nakonec i se zásobami vytvořenými jejím otcem sežere parazit.
• V průběhu jednání tulák rozmlouvá s kuklou, která neustále vykřikuje, že se z ní zrodí něco ohromného a velkolepého.

• Třetí dějství je věnováno mravencům, kteří pracují v rychlém tempu a neohlížejí se na jedince. Mnozí podléhají tempu práce a umírají v zájmu celku. Celé společenství vede slepý mravenec, který udává rychlost práce počítáním do čtyř. Protože mravenci touží po velkém území a nadvládou nad ostatními mravenčími druhy, vedou bitvu se žlutými mravenci – jediným druhem, který si sami ještě nepodmanili nebo jej nezničili. Ten nakonec válku vyhraje. Vůdce žlutých vítězných mravenců se prohlašuje „za vladaře vesmíru“, posléze se modlí k Bohu a mluví o národní cti, o obchodních zájmech a o dějinách. V tom ho tulák s nenávistnými slovy zašlápne.

 

MŮJ NÁZOR

• Mnoho kritiků právě říká, že tato hra je hrozně pesimistická, což mě rozhodně nepřišlo. Čapkovi zde sice kritizují společnost, ale ve hře vzniká taky hrozně moc vtipných prvků, které mě bavily, hlavně když jsou na scéně chrobáci. Hra se dá lehce pochopit, ale připadalo mi, že se některé věci zbytečně opakovali. Přišlo mi to tak hlavně v prvním a třetím dějství. Druhé mi přišlo rozhodně nejlepší.  Ale jinak se mi hra líbila a baví mě.

 

UKÁZKA – Chrobáci

CHROBÁK: Hahaha, je to krásné něco mít. Svůj majeteček. Svůj životní sen.

CHROBAČKA: Svou kuličku.

CHROBÁK: Ovoce své práce.

CHROBAČKA: Hahaha!

CHROBÁK: Já se zblázním radostí. Já… já… já se zblázním samou starostí. Na mou duši, já se zblázním.

CHROBAČKA: Proč?

CHROBÁK: Starostí. Teď, když máme svou kuličku! Tak jsem se na ni těšil, a teď, když ji máme, musíme dělat novou. Ta dřina!

CHROBAČKA: A proč novou?

CHROBÁK: Pitomá! Abychom měli dvě.

CHROBAČKA: Aha, dvě. To je pravda.

 CHROBÁK: Haha, jen si to představ: dvě kuličky! Nejmíň dvě. Řekněme spíš tři. Víš, každý, kdo už má kuličku, musí dělat novou.

CHROBAČKA: Aby měl dvě.

CHROBÁK: Nebo spíš tři.