Kniha: Žert
Autor: Milan Kundera
Přidal(a): m.i.h.i, xxx
Milan Kundera
- tvořil převážně v druhé polovině 20. století, i když některá jeho díla jsou ze začátku století jednadvacátého
- V roce 1948 vstoupil do strany, se kterou tak jako mnoho mladých radikálně přemýšlejících lidí soucítil. Později se ale se stranou názorově rozchází, je vyloučen, přichází o práci a upadá v nemilost. Jak jeho čas ve straně, tak jeho vyloučení a nenávist vůči ní je jedním z významných témat jeho děl.
- Do roku 1975 žil v Československu, ale poté se přestěhoval do Francie, kde žil až do své smrti v roce 2023. Roku 1979 mu dokonce bylo odebráno československé státní občanství, které mu bylo obnoveno až v listopadu roku 2019.
- V české republice bylo jeho dílo zakázáno od roku 1970 až do Sametové revoluce v roce 1989 (nikdy se přímo nevyjadřoval k politické situaci, ale náznaky jeho protestního postoje byly z jeho románů a článků zřejmé)
- Po zákazu jeho děl vydával první knihy v samizdatu. Poté co se přestěhoval do Francie začal psát francouzsky a vydávat svá díla v tamních nakladatelstvích. Z počátku svá díla sám překládal do českého jazyka a vydával je v různých exilových nakladatelstvích, ale později odmítal své romány překládat a ani nebyl ochoten je svěřit překladatelům.
Specifika jeho tvorby:
- Poezie, próza (povídky, romány) i drama
- Všechny jeho knihy mají podobná témata: vztahy, láska, osobní tragédie (a jejich vliv na život člověka a jeho okolí), problematika vnitřní a vnější svobody jedince, znázorňování protikladů (dobro a zlo, lehkost a tíže, umění a kýč), spor duše a těla, náhoda, různé formy víry
- Všechny příběhy jsou doplněny úvahami a filosofickými pasážemi
- Typicky čistá, jasná, a předem promyšlená struktura
Příklady děl:
- Žert je jeho prvním románem, vyšel roku 1968
- Směšné lásky – soubor povídek na téma odlidštěnosti milostných vztahů, často se v nich vyskytují různé žerty, které se vždy vymknou z rukou. Povíkdy vyšly ve třech sbírkách v letech 1963 až 1968.
- Nesnesitelná lehkost bytí – příběh pražského neurochirurga Tomáše a jeho ženy Terezy, kteří po roce 1968 emigrují do Švýcarska a následně se kvůli nespokojenosti přestěhují zpět do Čech, kde vlivem náhody umírají v autonehodě. Román líčí atmosféru normalizačního Československa a pojednává o tom, jak se lidé chovají ve vztazích a o problematice mezilidské komunikace a porozumění. Vyšlo roku 1985 původně ve francouzské verzi později i v Československu
- Nesmrtelnost – původně francouzsky vydaný román z roku 1990, poslední, který byl přeložen do češtiny. Hlavním tématem je všeovládající ohlupující povrchnost, díky níž moderní člověk často zapomíná na podstatné hodnoty bytí.
Literárně historický kontext:
Současná literatura:
V období normalizace se česká literatura rozdělila na tři základní proudy:
- Literatura oficiální: Literatura, která mohla vycházet v husákovském normalizačním období. Je to velmi široká kategorie, neboť vedle čítankových příkladů politicky zprofanovaných spisovatelů jsou zde i vynikající autoři, která zákazy záhadným způsobem minuly, nebo vydávali díla při ústupcích režimu.
- Literatura samizdatová: Texty, které byly v oficiálních nakladatelstvích odmítnuty, byly přepisovány na stroji a vydávány s malými náklady v malém množství. Byla to snaha zachovat v dlouhém období normalizace českou literaturu. Tato díla byla později často vydávána v exilu nebo po úpravách i oficiálně.
- Literatura exilová: Literatura spisovatelů žijících v exilu a také knihy ,,domácích“ spisovatelů, kteří nemohli svá díla jinak publikovat.
Autorovi současníci:
- Oficiální literatura: Ladislav Fuks (Spalovač Mrtvol), Bohumil Hrabal (Obsluhoval jsem anglického krále), Vladimír Páral (Milenci a vrazi)
- Samizdatová literatura: Ludvík Vaculík (Morčata), Ivan Klíma (Soudce z milosti), Václav Havel, Eva Kantůrková (Pozůstalost Pana Ábela)
- Exilová literatura: Josef Škvorecký (Tankový prapor), Arnošt Lustig (modlitba pro Kateřinu Horowitzovou), Pavel Kohout (Kde je zakopán pes)
Z hlediska tématu a stylu řadíme Kunderu k postmoderně
- Literární směr druhé poloviny 20. století
- Znaky: skepse vůči hodnotovým systémům, hierarchii, úloze literatury a její schopnosti odrážet realitu; otevřenost k jazykovému a vypravěčskému experimentu; hravé, ale informované a ironizující využívání starších témat, stylů a vypravěčských postupů; fragmentárnost, rozbití časové souslednosti, nespolehlivý vypravěč, fantastické prvky na hranici s realitou…
- Témata: úzkost, zmatek a pocity zdrcenosti individua ve složitém světě
Zástupci postmodernismu:
- Český: Michal Ajvaz (Druhé město, Tyrolský orel), Jiří Kratochvíl (Uprostřed noci zpěv, Avion), nebo Daniela Hodrová (Trýznivé město, Peru
- Světový: Ital Umberto Eco (Jméno růže), Francouz Georges Perec (La Disparation, Věci), Němec Gűnter Grass (Plechový bubínek), Peruánský spisovatel Mario Vargas Llosa (Zelený dům), Američané Kurt Vonnegut (Jatka č.5, Kolíbka, Snídaně šampiónů) nebo Thomas Pynchon (V., Dražba č.48, duha gravitace)
Rozbor díla: Žert
Druh: epika
- vychází z děje, vypráví příběh s postavami a prostředím, psáno v próze (= forma jazyka, která vykazuje přirozený tok řeči a gramatickou strukturu, na rozdíl od verše)
Žánr: společenský, politický a psychologický román
- román = rozsáhlý prozaický útvar, děj se rozvětvuje a zachycuje různá prostředí a osudy více postav
- společenský = pokouší se o reflexi lidské společnosti a jejího vývoje, interakce většího množství postav v jejich přirozeném prostředí – ve straně, v PTP, v moravském městečku
- politický = zobrazuje politiku a její vliv na společnost
- psychologický = zkoumání různých složitých stavů a proměn lidského nitra
Česká literatura dílo Žert řadí k tzv. deziluzováním románům. Tímto termínem jsou označována díla, která zachycují proměnu společnosti v druhé polovině 20. století. Výraznou proměnou pak procházejí především hrdinové těchto románů. Bezchybné, odvážné postavy nahrazují lidé chybující a váhající, kteří již mají pocit životního ztroskotání a ztráty hodnot. Do popředí se dostává soukromá sféra jejich života. Osobní problémy a krize jsou pro ně důležitější než budování národa. Svým rozpětím mezi tragédií a fraškou naznačuje mnohovýznamovost motivů, témat a postav.
Téma:
- Celkové téma: Román ukazuje absurditu doby od konce 40. do 60. let 20. století v komunistickém Československu (obecně v totalitním systému) a její ničivý vliv na lidské osudy.
- Hlavní téma: Postihuje úděl intelektuála v totalitní společnosti. Příběh Ludvíka Jahna reflektujeobraz dějin českého národa v 50. letech 20. století
- Vedlejší téma: Osudy zbylých vypravěčů
Motiv:
- Hlavním motivem románu je žert, který se proměňuje. Mezi další motivy patří symbol pomsty, rituálu – Jízda králů nebo vítání občánků.
Kompozice:
- Kniha má sedm kapitol, dále dělených do podkapitol. 4 vypravěči (Ludvík, Helena, Jaroslav, Kostka), každou kapitolu vypráví jiný vypravěč, každá postava vyjadřuje svůj názor na daný problém. Většina textu retrospektivní vyprávění, v jiných chronologicky. Rafinovaná kompozice, která spočívá v doplňování a zpochybňování Ludvíkových názorů ostatními vypravěči příběhu. Naopak také Ludvík přispívá, jako do mozaiky, do životních příběhů Heleny, Jaroslava a Kostky.
Vypravěč/lyrický subjekt
- Podle gramatické roviny – ich-forma
- Podle narativní roviny – ve vyprávění se střídají 4 postavy příběhu, které přináší na danou situaci svůj pohled a názor a vzájemně se doplňují (personální vypravěč – vyjadřuje to, co může znát postava (tady více postav, jež se ve výpovědi střídají) o sobě zevnitř i zvenčí, ostatní postavy jsou nahlíženy pouze z vnější perspektivy)
Postavy:
- Ludvík: je zásadový, ze začátku dosti naivní a věrný
- svým hodnotám a ideálům. Postupně se z něj stane chladný, uražený člověk,
který touží akorát po pomstě a není schopen odpustit. - Zemánek: je necitelný a nevraživý člověk, který se soustředí akorát na svoje úspěchy a kariéru.
- Helena: je romantická žena, věrná svým zásadám, která
touží po opravdové lásce. - Markéta: je uzavřená sama do sebe, není ještě dospělá, snaží se budit dojem své milosrdnosti.
- Kostka: je velice vyrovnaný člověk, je schopen odpouštět
i kritizovat, snaží se vycházet ke svému okolí vstříc. Lucie je uzavřená, nemá potřebu se svěřovat se svými problémy. Jaroslav: se příliš nezajímá o politiku, jeho jediným
zájmem je hudba a láska k českým tradicím. - Některé mají autobiografické rysy
Časoprostor:
- v Praze a na Moravě v letech 1948-1965, převážně však v 50. letech.
Děj:
Jak už jsem řekl, kniha má název Žert, ve skutečnosti jde ale o celou sérii žertů. Začne to nevinným žertíkem vysokoškoláka Ludvíka Jahna, který chce popíchnout svoji dívku Markétu. – (ukázka str. 38 „Chápala znamenitě botaniku…“)
Touto pohlednicí se Ludvíkovi úplně změní život. Je ihned vyloučen ze Strany i z fakulty. Má sice za kamaráda Pavla Zemánka, předsedu svazáckého fakultního výboru, ten ale také zvedá ruku proti němu, stejně jako Markéta, a zradí ho. Ludvík je poslán na vojnu, sám netuší, že bude přidělen k PTP (Pomocný technický prapor) jako tzv. nepřítel republiky.
– (ukázka str. 52-53 „Někteří tvrdili…“->“A tak to šlo den co den.“)
Zpočátku se Ludvík snaží bojovat za to, že je komunistou, ale nakonec to vzdá. Musí těžce pracovat v dolech, po nocích navštěvuje celý sedřený Lucii, kterou ale nakonec ztrácí stejně jako Markétu. Po letech se vrací Ludvík domů, seznámí se s Helenou, Zemánkovou manželkou, a rozhodne se pro největší žert svého života – svést ji. To se mu povede a Helena se do něj zamiluje. Na tradiční folklórní události „Jízdě králů“ Ludvík potkává Pavla Zemánka. – (ukázka str. 277 „Zemánek pojednou ukázal…“->“mám si na něho dát pozor.“)
Pomsta se tedy nepovede, Zemánek se svou ženou už dávno nežije. Na vše doplácí Helena – když se dovídá, že byla jen nástrojem msty a že ji Ludvík doopravdy nemiluje, tak chce spáchat sebevraždu, otrávit se. Na scénu přichází další žert a to když si Helena splete prášky s projímadlem. Helenin kolega, který ji miluje, napadne Ludvíka, aby se mu pomstil
za předstíranou lásku k Heleně. Karta se ale obrací a on sám od Ludvíka dostává. Kniha má otevřený konec, když Ludvíkův kamarád dostává infarkt a je odvážen do nemocnice.“
