Kniha: Zkrocení zlé ženy
Autor: William Shakespeare
Přidal(a): Didina
Největší dramatik všech dob, rodák z anglického Stratfordu nad Avonou, kde i zemřel a je pochován. Pocházel z rodiny rukavičkáře, vzdělával se na místní latinské škole, záhy odešel do Londýna, aby se tam věnoval divadlu. Začal jako herc, později byl upravovatelem starších i současných her a samostatným autorem. Jeho umělecká činnost byla úspěšná, v třiceti letech se stal spoluvlastníkem nejslavnějšího londýnského divadla Zeměkoule, které se těšilo královské přízni a pro něž napsal většinu svých her.
Asi od r. 1590, kdy začal samostatně tvořit, napsal 37 her. Jsou to hry nejen z anglické historie, ale i antické a francouzské. Z anglické historie: 2dílný Jindřich IV., Jindřich V., 3dílný Jindřich VI., Jindřich VII., Richard II., Richard III., Král Jan, komedie: Komedie plná omylů, Zkrocení zlé ženy, Dva šlechticové veronští, Marná lásky snaha, Sen noci svatojánské, Mnoho povyku a nic, Konec vše napraví, Jak se Vám líbí, Večer tříkrálový, Benátský kupec, Půjčka za oplátku, Veselé windsorské paničky, Troilus a Cresida, tragédie: Romeo a Julie, Othello, Hamlet, Macbeth, Král Lear, Julius Ceasar, Kleopatra a Antonius a pak i hry s pohádkovými a bájeslovnými motivy, označované jako dramatické romance: Perikles, Cymbelín, Zimní pohádka, Bouře, Dva vznešení příbuzní. Poslední z nich napsal spolu s Johnem Fletcherem. Shakespear je rovněž autorem tří epických básní: Venuše a Adonis, Znásilnění Lukrécie, Fénix a hrdlička a sbírky 154 sonetů-poezie. Oženil se v 18 letech, měl 3 děti
Shakespearovké drama – znaky:
Neomezenost látky, času, místa. Obraz pozemského života, kladných i záporných lidských vlastností ( žárlivost, vášeň, přátelství, věrnost, touha po moci, majetku, nenávisti apod.). Postavy žen(nepodřízené, samostatně rozhodující o svém životě) a lidové postavy (Juliina chůva, Falstaff). Příčinou renesanční tragédie je lidská vášeň nebo náhoda ( ne osud jako v antickém dramatu, proti němuž je vzpoura marná). Komické prvky nejsou ostře odděleny od tragických. Jazyk veršovaný se střídá s prózou ( nejnižší vrstvy, komické postavy); lidový jazyk. Vliv antického dramatu trvá, např. existence chóru ( ale ve funkci úvodu do situace), motivy řeckého bájesloví, BLANKVERS – nerýmovaný pětistopý jambicky verš
Zkrocení zlé ženy – jedná se o komedii. Předehra se odehrává před hospodou v širém poli, kde si lehne a usne Christopero Vykuk (opilý kotlář). Zde si ho všimne lord a rozhodne se, že mu provede humornou lest. Odnese ho do svého domu a přikáže všemu služebnictvu, aby ho oslovovali milost pane. Když se Vykuk probudí, začne mu pořadatel vyprávět veselou komedii:
Jedna z nejranějších, ale zároveň z nejhranějších Shakespearových her, napsaná asi v roce 1593-4.
Základem hry je lidová fraška o odvěkém nepřátelství mezi mužem a ženou, vycházející ze středověkých názorů a průpovědí, že tři věci jsou tím lepší, čím více se tlučou: vlašský ořech, pes a žena. Autor tento starý a pro muže neodelatelný námět předvedl s velkým gustem. Přitom však do něho vnesl tři nanápadné, ale pronikavé změny. Zaprvé zasadil hlavní zápletku do rámcového příběhu o opilém kotláři Vykukovi, který si dá namluvit, že je lord a že mu na zámku herci předvádějí veselou komedii o zkrocení. Tak se celá misigonská zápletka stává divadlem na divadle a může se traktovat s větším odstupem i s ironickým nádechem. Zadruhé Shakespeare obohatil a zjemnil hlavní děj druhou zápletkou o Kateřině, mladší sestře Blance a jejích nápdnících. Tím kontrastně vnesl do lidové frašky motivy a atmosféru italské humanistické komedie a zároveň podtrhl živelnou upřímnost a ryzost „zlé“ Kateřiny proti „líbezné“, ale ve skutečnosti skutečnosti podšité Blance. A zatřetí vytvořil v celé hře, a především v obou hlavních milencích Kateřině a Petrucciovi postavy tak renesančně plnokrevné, ne přímo, ale působivě usvědčují ze lži starou poučku o večné mužské převaze nad ženou. Neboť Kateřina celým svým charakterem dokazuje, že je Petrucciovi úplně rovnocenná, takže její konečná básnická oslava nadřazenosti mužů vyznívá jako další, závěrečná hra ve hře, v níž milující žena suverénně trumfuje ty nejnadnesenější proklamace o podřazenosti a povinnostech slabého pohlaví, aby prokázala sílu své lásky i své shovívavosti k mužovým slabostem.
Předehra nás zavede před hospodu v širém poli. Lord s myslivcem najdou před hospodou opilého kotláře Vykuka. Usmyslí si, že si z něj udělají srandu a odnesou ho do lordova paláce, kde mu, až se probudí, namluví, že je Lord, je bohatý, má krásnou ženu atd., a že jeho dosavadní život byl jen jeho sen. Po probuzení tomu všemu Vykuk nakonec uvěří a pro jeho pobavení mu herci zahrají hru, vlastně frašku, Zkrocení zlé ženy. Tak začíná samotná, stejnojmenná hra.
Lucenzio, syn šlechtice Vincenzia a jeho sluhové Tranio a Biondello přichází po studiích do Padova. Tam se napřed seznámí s Baptistou, jeho dcerou Blankou a Kateřinou a s Gremiem a Hortensiem, kteří usilovali o krásnou Blanku. Baptista však řekl, že ji nevydá, dokud se nevdá jeho starší dcera, Kateřina, o kterou však nikdo neměl zájem, neboť byla dosti svérázná, až zlá. Do Blanky se však zamiluje i Lucenzio. Hodlá vyučovat Blanku. Aby to bylo možné, musí si vyměnit roli se sluhou Traniem, který pak zastává veškeré jeho funkce. Ten se však také zamiluje do Blanky a uchází se o ni. Mezitím Petruccio, veronský šlechtic přijíždí do Padova navštívit svého přítele Hortensia, a hlavně proto, aby se oženil a získal nějaké věno. Hortensio, nápadník Blanky, mu dohodí její starší sestru Kateřinu, aby pak Baptista mu vydal Blanku. Petruccio souhlasí s tím, že si ji vezme, jen když dostane slušné věno. Setkají se tedy s Baptistou. Hortensio vyučuje Blanku hudbě, zatímco Petruccio se poprvé setkává s Katuškou. Po jejich prvním, ač příliš prudkém rozhovoru oznámí Baptistovi, že si ji vezme hned, jak sjednají věno. Mezitím se Lucenzio domluví se svými sluhy a se starým pánem, který přišel do Padova, aby se vydával za jeho otce Vincenzia a sjednal svatbu mezi jím a Blankou. To se mu skoro povede, ovšem ve chvíli, kdy se má svatba konat, přijíždí pravý Vincenzio, a tak nastává zmatek. Ten se však hned vyřeší a pak Petruccio se ožení s Kateřinou a Lucenzio si vezme Blanku. Petruccio se hned začne dohadovat se svým plánem, jak Kateřinu zkrotit. Již na svatbu přijede, ač je bohatý šlechtic, v roztrhaných šatech. Po svatbě hned odveze Kateřinu na své venkovské sídlo. Tam ji hodlá zkrotit svou přehnanou pečlivostí. Např. i když je jídlosebelepší, nechá ho odnést, protože se nepovedlo, ušité šaty pro Kateřinu nechá přešít, protože se mu nelíbí, ač jsou přesně takové, jek si přál atd. Takže Kateřina nemá skoro co na sebe, nemá co jíst a je nevyspalá. To ji přemůže k tomu, aby se nad sebou zamyslela. Nakonec chodí za sluhy a prosí je, ač ještě nikdy nikoho o nic neprosila, aby jí dali alespoň něco k jídlu. Petruccio pak uzná, že jí tato jeho lekce snad stačila a začne na ni být hodný. Oba pak spokojeně žijí, daleko spokojeněji než třeba Lucenzio s Blankou.
Jazyk: hovorový, expresíva ( Katuška, dětičky, Kateřinka)
Chronoligicky po sobě
Celkové téma: Vyvrácení starého názoru o nadřazenosti muže nad ženou
Hlavní téma: Přeměna Kateřiny vlivem Petruccia
Vedlejší téma: mladší sestra Blanka a její nápadníci
Střídavé neveršované monology s dalšímy rýmy
Petruccio – mladý, vtipný, veronský šlechtic, který se s kamarády vsadil, že krotí „saň“ Kateřinu
Kateřina – dcera bohatého padovského šlechtice, které se pro její nezkrotnost a přímost vyhýbali nápadníci
Grumio – Petrucciův sluha
Blanka – mladší sestra Kateřiny a její opak
Hortensio – nápadník Blanky, lže o tom, kdo je, aby byl v blízkosti Blanky
