Kniha: Zpověď dítěte svého věku
Autor: Alfred de Musset
Přidal(a): zuzulka
Dílo, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha 1966
AUTOR:
Romantický básník, spisovatel a dramatik; žil v letech 1810 – 1857 ve Francii. V Paříži vystudoval lyceum, ale žádná další studia nedokončil. V 17 letech se dostal do společnosti romantiků v čele s Victorem Hugem. V roce 1833 začal jeho vztah s George Sandovou, který však skončil rozchodem. Ten Musseta zničil natolik, že začal žít hýřivě, cestovat, apod. Výsledkem tohoto období je právě román Zpověď dítěte svého věku. O pár let později se seznámil s Aimée d’Alton. Ta ho chtěla přimět k opuštění hýřivého života, ale nakonec rezignovala a provdala se za Alfredova bratra Paula.
OBSAH:
Začátek knihy popisuje situaci ve Francii po Napoleonově pádu. Lidé ve válkách „darovali“ své životy císaři, a taková smrt byla považována za vznešenou. Autor Napoleona oslavuje a popisuje ho jako velikou hrozbu pro ostatní panovníky. Sám o sobě pak Musset hovoří jako o obyčejném „trpícím dítěti“ v porovnání s „básníky polobohy“, jimiž míní např. Byrona. Tehdejší společnost rozděluje na lidi dvojího typu. První jsou snílkové, kteří se topí v oceánu hořkosti, a druzí „lidé z masa“. Ti stojí pevně na nohou a žít pro ně znamená jen jíst, pít a spát.
Samotný děj začíná nevěrou Octaviovy milenky s jeho přítelem. Už zde je jeho důvěra k lidem úplně zničena. Tento spor vede k záchvatu vzteku a ten až k souboji, ve kterém je náš hlavní hrdina postřelen. Fyzicky se sice uzdraví, ale uvnitř strádá pořád. Začíná žít hýřivým životem, plným druhořadé zábavy a žen, z nichž detailně popisuje pouze dvě. Jedna je chudá švadlena a druhá italská tanečnice, jejíž krásnou je Octavius opojen. Tímto způsobem života je znechucen, ale změnit se nechce. Žádnou ženu nedokáže upřímně milovat, ale přitom se bez lásky nedokáže obejít. I přesto se rozhoduje, že už nikdy milovat nebude. Uzavírá se do sebe a vrací se ke studiu. Obdivuje slavné autory (např. Sofoklés) a také prosí svého souseda, aby ho naučil německy. U ničeho však dlouho nevydrží a celé dny tráví v koňském sedle a na lovu.
Když hodiny v jeho pokoji odbíjí, uvědomuje si Octavius, že je to právě rok od zrady jeho milenky. V tomto čase klepe na jeho dveře sluha a oznamuje mu, že jeho otec umírá a přeje si ho ještě naposled vidět. Octavius neváhá a odjíždí za otcem na venkov, kde zůstává zde i po jeho smrti. Bere si za příklad otcův klidný a pravidelný život, který také začíná vést. Občasná pomoc chudým v něm probouzí známky jakéhosi pocitu štěstí.
Při jedné z jeho častých vycházek ho zastihne bouře. Úkryt nachází v chalupě, na kterou po cestě narazil. V té žije chudá rodina s nemocnou matkou, o kterou pečuje cizí žena. Ta je pro Octavia andělsky krásná a na první pohled se do ní zamiluje. Je to vdova – paní Piersonová, které nikdo ze vsi neřekne jinak než Brigita Růže, a která žije se svou starou nemocnou tetou. Už po krátkém čase se oba velmi sblíží, ale když Octavius vyzná Brigitě své city, dostane se mu odpovědi, že musí zůstat pouze přáteli. Poté Brigita tajně odcestovala ke své rodině. Octavius ji však našel a donutil se vrátit.
Po smrti Brigitiny tety se k ní nastěhoval a tím i přes věkový rozdíl začal jejich láskyplný milenecký vztah. Lidem ze vsi se to však nelíbí a začínají roznášet různé pomluvy. Po půl roce už to pár nevydrží a rozhodne se odstěhovat do Švýcarska. Před odjezdem však ještě nějaký čas zůstávají v bytě v Paříži. Tam Brigitě poslíček Smith nosí dopisy od rodiny. Z těch je tak nešťastná, až se rozstoná. Kvůli příliš častým Smithovým návštěvám ji Octavius začíná podezírat z nevěry a přemýšlí i o tom, že ji opustí. Když Brigita poslední noc spí, chce ji dokonce zabít dýkou do srdce. Při pohledu na ebenový kříž na její hrudi se ho však zmocňuje bázeň, která ho od tohoto činu odradí. Nad ránem však Octavius najde Brigitin dopis adresovaný Smithovi, ve kterém vyznává, že ho miluje. Tímto vztah Brigity a Octavia končí, Octavius opět prožívá smutek a prázdnotu života.
HLAVNÍ POSTAVY:
Octavius de T. – typický romantický hrdina – zničený, zoufalý, žárlivý; tvrdohlavě jde za svým cílem
Brigita Piersonová – laskavá, trpělivá, přátelská a všemi oblíbená vdova
DALŠÍ POSTAVY:
Jindřich Smith – přítel Octavia a Brigity
Desgenais – advokát, Octaviův přítel
Larive – sluha v domě zemřelého Octaviova otce
Mercarson – kněz
CITÁT, MYŠLENKA:
„Vysmívat se slávě, náboženství, lásce, všemu na světě je velkou útěchou pro ty, kdo nevědí, co si počít.“ (str.165)
„Nechápal jsem, že je možné v lásce lhát.“ (str.171)
„Nenávidím vás stejně, jako vás miluji.“ (str. 173)
„Jsi-li v temnotách, je to důvod k tomu, abys popíral existenci světla?“ (str. 326)
„Proti mé lásce je má bolest jen snem.“ (str. 332)
KONTEXT DOBY A PROSTŘEDÍ:
Tento román se odehrává ve Francii, v době pádu Napoleona.
FORMA:
Román je napsán v ich-formě, autor se plně vžívá do hlavního hrdiny. Celá kniha ve vlastně popisem „nemoci století“ (pocity beznaděje a zklamání, nevíra v cokoliv), kterou v tomto období trpí francouzská mládež. Dílo je rozděleno do pěti částí, každá pak má několik kapitol.
VLASTNÍ NÁZOR NA KNIHU:
Autor v knize rozvíjí spousty dlouhých úvah a popisů, které brzdí děj. Ten mě sice příliš nenadchl, ale hloubka některých Mussetových myšlenek mě zaujala.
ADAPTACE, AKTUALIZACE:
Antonín Máša: inscenace v Národním divadle, rok 1993
