451 stupňů Fahrenheita - rozbor díla k maturitě (6)

rozbor-díla

Kniha: 451 stupňů Fahrenheita

Autor: Ray Bradbury

Přidal(a): Zdenca

Ray Douglas Bradbury

1920 – 2012
americký romanopisec, povídkář, básník, esejista, autor mnoha scénářů a div. Her
psal hlavně sci-fi, fantasy, horory, detektivky
celkem publikoval 30 knih a kolem 600v povídek
povídky začal publikovat těsně před začátkem 2. svět. války v časopisech a
magazínech
známý se stal díky publikování souboru povídek Marťanské kroniky roku 1950

Díla:

Tudy přijde něco zlého – román
Marťanská kronika, Slunce a stín – sbírky povídek

Literární obecně kulturní kontext

počátky jeho díla jsou spojeny s tzv. Zlatým věkem science fiction
americká literatura 2.poloviny 20. století, období po 2. světové válce
Sci-fi
- vědecko-fantastická literatura, čerpající z poznatků moderní vědy a techniky
- autoři podávají obraz toho, jaký by mohl být dopad obrovského rozmachu technologických vymožeností na osobní život člověka, neohrozí-li ho, nezničí-li se lidstvo samo

Další autoři:

George Orwell (ANG) – Farma zvířat
J. R. R. Tolkien – Pán Prsten
Michael Crichton – Velká vlaková loupež, Jurský park

Rozbor díla: 451 stupňů Fahrenheita

rok vydání 1953 (nakladatelství Ballantine Books)
kniha vychází ze starší Bradburyho povídky The Fire Man, která vyšla v roce 1951 v časopisu Galaxy Science Fiction
Překlad do češtiny: Josef Škvorecký
451 stupňů Fahrenheita – teplota, při níž hoří papír

Žánr:

Vědeckofantastický antiutopický (dystopický) román, ve kterém vítězí povrchní kultura masových médií nad přemýšlivou společností uznávající hodnotu knih

Kompozice:

chronologická
3 části:
- Ohniště a salamandr
- Síto a písek
- Oheň se rozhoří
Forma vypravěče: er-forma

Znaky Bradburyho totalitní společnosti:

principy totalitního systému sice nejsou detailně popsány, ale zcela jasně se jedná o vládu autoritářskou, která potlačuje lidská práva
cílem systému je lidi otupit a odvrátit jejich pozornost od opravdových problémů, jakým je třeba hrozící válka
nejúčinnějším nástrojem pro „zblbnutí obyvatelstva“ jsou telestěny, které nonstop vysílají interaktivní show – „rodinku“. Tato show supluje skutečný život, nahrazuje skutečné rodinné a přátelské vztahy. Postavy v „rodince“ neřeší nic závažného.
Prostřednictvím mušliček v uších lidé prakticky neustále poslouchají rádio a realitu kolem sebe nevnímají, neposlouchají, co jim říkají ostatní -> naprostá ztráta schopnosti komunikace
Zapnutá rádia a telestěny brání lidem usnout -> musí tedy brát prášky na spaní, zdravý spánek neznají
Společnost je velmi agresivní, vražda je druhem zábavy – viz štvanice na Montaga v přímém přenosu nebo mládež bavící se tím, že se ho snaží přejet autem.
množství zákazů, např. zákaz pomalé jízdy
Samostatné myšlení je v této společnosti absolutním tabu -> aby lidé přestali myslet, jsou bez přestávky baveni (zábavné parky, telestěny, rádio…)
K otupění obyvatelstva slouží i bezobsažné opakování slov např. reklama na Pelhamovu zubní pastu v metru -> vymývání mozků
úhlavní nepřítel společnosti – knihy, hlavně romány, biografie a poezie -> knihy dokážou vzbudit v lidech emoce, dokážou člověka rozesmutnit (a to je ve společnosti založené na zábavě nežádoucí); knihy nutí člověka, aby si kladl otázky, aby přemýšlel.
Hasiči požáry nehasí, ale zakládají. Pálí celé domy, v nichž se nachází knihovny, čtenáře posílají na psychiatrii. Vedle policie jsou tak vlastně další represivní složkou státu.
Sebevražda je ve společnosti běžným jevem.
Důležité informace, např. hrozící válka, jsou zamlčovány.
V rodinách nefunguje komunikace, partneři si jsou vzájemně lhostejní.
Rodina nefunguje ani ve vztahu k dětem – ženy rodí zásadně císařským řezem, se staršími dětmi se už prakticky nevídají – „Strčím děti na devět dni z deseti do školy. Jsou doma tři dny za měsíc a to je docela dobře snesu, není to vůbec nic strašného. Posadíte je do televisního pokoje a otočíte vypínačem. Je to úplně, jako když člověk pere; nacpete prádlo do pračky a přibouchnete víko.“

Jazyk knihy:

spisovný
místy jazyk poetický, s množstvím přirovnání a metafor
časté užití gradace a krátkých vět (větných ekvivalentů)
využití kurzívy pro zdůraznění

Charakteristika postav:

Guy Montag

asi 30letý hasič, černovlasý, s pletí, která vypadá jako ožehnutá od ohně, a tváří, která působí neoholeně
na první pohled vypadá jako vzorný pracovník, hned od začátku se však projevují jeho rebelské rysy – má doma schovány knihy, některé si nosí domů, místo aby je spálil; když se poprvé setká s Faberem, nenahlásí ho jako majitele a čtenáře knih
jeho rebelské sklony se prohloubí po setkání s Clarissou, která snadno odhalí, že ve skutečnosti není šťastný a štěstí si pouze namlouvá
v průběhu románu se zcela změní -> ze spořádaného občana se stává opravdový rebel, odpůrce režimu -> příčiny:
setkání Clarissou a Faberem
Mildredin pokus o sebevraždu
smrt Clarissy
smrt staré ženy, která se nechá upálit se svými knihami
rozhovor s Mildred a jejími přítelkyněmi, které mu najednou připadají úplně cizí – egoistické, povrchní, ignorantské…
začínají ho zajímat věci, o kterých by ho dříve nenapadlo přemýšlet – např. ochutnává déšť, všímá si pampelišek
začíná si klást nebezpečné otázky (uvažuje) – např. jaká je skutečná historie hasičů (obecně přijímaná pravda mu nestačí); snaží se opravdu porozumět obsahu knih
po Clarissině smrti je jeho proměna dokončena pod vedením profesora Fabera
několikrát se ptá sám sebe, zda dělá dobře -> podvědomí ví, že ano, vědomí se tomu brání à někdy má pocit, že si jeho končetiny dělají, co chtějí, nezávisle na příkazech z jeho mozku -> pocity viny přenáší právě na své ruce a nohy (moje ruce otevřely tu knihu, ne já)
ve své nové roli není „úplně doma“, chybuje -> tak např. pobíhá po metru s otevřenou biblí nebo předčítá básně Mildrediným přítelkyním, i když se ho od toho snaží Faber odradit
po vraždě Beattyho se už nemůže vrátit do svého starého života
od tohoto starého života se na konci knihy odřízne nejen duševně, ale i geograficky, když uprchne z města

Mildred Montagová

Mildred reprezentuje průměrnou městskou ženu
od života očekává jen zábavu, je zcela okouzlena bezobsažnou televizní show – před telestěnami tráví mnohem více času než s Montagem, problémy „rodinky“ ji zajímají více než problémy její vlastní rodiny
když už na telestěny nekouká, poslouchá rádio z mušliček v uších nebo jezdí autem po městě, přičemž se pro zábavu snaží přejet co nejvíce zvířat
k Montagovi už nic necítí, dokonce ho udá za přechovávání knih
když shoří jejich dům, lituje pouze zničených přístrojů, o Montaga se vůbec nezajímá
samu sebe považuje za šťastnou a je na to náležitě hrdá (přesto se pokusí o sebevraždu, na pokus si však už druhý den nevzpomíná a nevěří, že by byla něčeho podobného schopna)
o špatných zprávách nechce nic slyšet, zábava před telestěnami je vždy přednější
jejími přítelkyněmi jsou paní Phelpsová a paní Bowlesová; sházejí se jen proto, aby společně sledovaly telestěnu -> opravdové rozhovory o čemkoliv podstatném nebo jen tiché přemýšlení o světě mezi nimi nepřipadá v úvahu -> jejich přátelství je pouze povrchní, není opravdové

Clarissa McClellanová

17letá dívka s vírou v život, zvídavá, klade si mnoho otázek, miluje přírodu
do společnosti nezapadá, stojí na jejím okraji, ale baví ji pozorovat cizí lidi, cizí životy
dokáže kriticky myslet, vždy se ptá spíš proč než jak
ráda přemýšlí o světě a zcela změní Montagův pohled na něj
krátce před 17. Narozeninami umírá při autonehodě

kapitán Beatty

Montagův nadřízený; ze začátku se zdá být úplně stejný jako všichni ostatní hasiči pouze s tím rozdílem, že má o trochu větší moc než oni
pohled na něj se poněkud změní, když sám plamenometem zabije bezbrannou stařenku
o něco později Beatty navštíví Montaga doma a velmi podrobně mi vypráví skutečnou historii hasičů, naprosto odlišnou od verze, se kterou jsou lidé seznamováni ve školách
vyjde též najevo, že Beatty musel přečíst velké množství knih – především během rozhovoru, kdy se snaží Montaga přesvědčit, aby zůstal obyčejným hasičem a vzdal se knih; jeho řeč je sestavena z na sebe navazujících citátů nejrůznějších autorů -> Beatty se tak jeví možná dokonce vzdělanější než profesor Faber
Beatty knihy nenávidí (miloval je někdy, když jich tolik přečetl?), považuje je za největší zlo
tvrdí, že mu knihy nemají co nabídnout, vypráví o neexistujících postavách a neexistujících světech; odborná literatura sice odráží realitu, ale její autoři si vzájemně protiřečí, nebo si dokonce nadávají
Beatty vyzdvihuje jednoduchou zábavu, „hloupé“ filmy, protože lidem způsobují radost, nenutí je přemýšlet nad vážnými, smutnými věcmi
Beatty přesvědčuje sám sebe, že je šťastný, vnitřně však o tom přesvědčený není -> proto se také nebrání tomu, když na něj Montag namíří svůj plamenomet (Beatty ho donutil spálit jeho vlastní dům a vmetl mu do obličeje, že udavačkou byla Mildred)
celá scéna působí, jako by Beatty chtěl být zabit, jako by byl celý výjezd dobře naplánovanou kulisou pro jeho de facto sebevraždu
Beatty je tak velmi nejednoznačnou postavou -> díky svému vzdělání má všechny předpoklady pro to, aby se stal stejným rebelem jako Clarissa, Montag nebo Faber, přesto však zůstává věrný systému, se kterým však v podvědomí pravděpodobně nesouhlasí -> samotná znalost knih k tomu, aby se člověk postavil systému, nestačí
Byl Beatty zbabělec??

profesor Faber

Byl profesorem angličtiny na poslední filozofické fakultě ve státě, která byla kvůli nedostatku studentů zavřena asi před 40 lety
poté, co ztratil zaměstnání, vydělal nějaké peníze na burze
sledoval změny, které se ve společnosti děly, ale nedokázal se jim vzepřít, když měl k tomu příležitost -> když se k tomu konečně odhodlal, už nebyl nikdo, kdo by ho v jeho snaze podpořil
stáhl se proto do ústraní a ze strachu před systémem (vlastní a čte knihy) se skrývá ve svém domě
sám sebe považuje za zbabělce
mlčky trpěl, když se budovala nová, totalitní společnost -> jeho chování tak připomíná nečinnost intelektuálů během rodící se nacistické diktatury v Evropě
jméno Faber – mluvící jméno, nomen omen – Faber-Catell je jméno společnosti, která vyrábí psací potřeby – tedy něco, co úzce souvisí s literaturou
pomáhá Montagovi pochopit knihy, pomáhá mu na jeho útěku

Podrobný obsah:

Příběh se odehrává ve státě, v němž je zakázáno vlastnit, nebo dokonce číst knihy. Za největší nebezpečí je považováno samostatné myšlení, poukazování na skutečné problémy – přílišná vzdělanost zvětšuje rozdíly mezi lidmi, hloupý si před inteligentním připadá méněcenný. Člověk bez vlastního názoru nenamítá nic proti totalitnímu politickému systému, nijak ho neohrozí. Případnou nudu zahání drogy a telestěny.

Úkolem hasičů je pálit knihy. Při jejich vyhledávání jim pomáhají udavači i mechaničtí psi s dokonalým čichem. Ti majitele knih, kdyby se chtěl skrývat, vyčenichají a chytnou nebo zabijí smrtící injekcí. Poznávacím znamením hasičských helem je číslo 451 (čili teplota, při níž hoří papír). Na pravém rameni jejich uniformy je vyobrazen salamandr – zvíře, které podle legendy může žít i v ohni.

Hlavním hrdinou románu je třicetiletý hasič Guy Montag, který je na první pohled zcela oddán danému systému. Postupem času se však ukáže, že sám doma ukrývá několik knih. Jednoho dne, když se vrací domů z práce, se seznamuje se sedmnáctiletou dívkou Clarissou. Během několika následujících dní se jejich setkání opakují a Clarissa ukáže Montagovi umění slov, cenu samostatného myšlení i krásu přírody, kterou už skoro nikdo v přetechnizovaném světě nevnímá. Položí mu i otázku, která změní jeho život. „Jste šťasten?“ zeptala se. „Co jestli jsem?“ zvolal. Ale ona zmizela, odběhla v měsíčním svitu. Domovní dveře se neslyšně zavřely. „Šťasten! Takový nesmysl.“ A Montag nad odpovědí nepřestává přemýšlet. Montagova manželka Mildred „umírá“ na předávkování tabletami na spaní a uklidnění. Problém ve společnosti častý a snadno řešitelný vypumpováním žaludku. Pokus o sebevraždu, ke kterému ani nemá cenu volat lékaře. („Takovýchhle případů máme devět nebo deset za noc. Je to pár let, co se začaly tak množit, že na ně vymysleli tyhle speciální mašiny. Ta optická čočka, to je novinka, ale všechno ostatní je už starej krám. Na takovýhle případy nepotřebujete doktora. Na to potřebujete dva šikovný řemeslníky a za půl hodiny je to zlikvidovaný.“) Montaga najednou napadá, jak je možné, že média vůbec nevarují před válkou, která v zemi právě propuká. Nikomu přelétávající bombardéry nenahání hrůzu? Nikdo se nad nimi nezamyslí, když o nich telestěny mlčí?

Při dalším hasičském zásahu se stará žena nechá dobrovolně upálit i se svými knihami. Volí raději smrt, než aby se musela podvolit tlaku systému. Montag na hrůzný výjev nikdy nezapomene, druhý den nedokáže nastoupit do práce. Jeho nadřízený, kapitán Beatty, ho navštíví u něj doma a poučí ho o příčinách panujících podmínek. Vysvětlí mu, že odmítání literatury, kultury a samostatného myšleni původně nebylo nařízeno vládou, ale postupně vzešlo od samotných obyvatel. To oni chtěli smazat rozdíly mezi jednotlivými vrstvami, to oni chtěli, aby se žádná menšina nemusela cítit méněcenná. Beatty přiznává, že zkusil číst knihy, ale nenašel v nich vůbec nic užitečného.

Nicméně Montag chce sám zjistit, jaké kouzlo se v knihách skrývá, když jsou lidé kvůli nim ochotni zemřít třeba i v plamenech. Přesvědčí svoji manželku, aby si z nich předčítali. Ta se k jeho nápadu staví odmítavě, protože ji vyrušuje od nekonečného sledování telestěn. Montag pochopí, že sám do taje literatury nepronikne, a vyhledá proto pomoc penzionovaného profesora literatury Fabera. Faber ještě pamatuje časy, kdy se ještě na univerzitách vyučovaly předměty věnované kultuře. Montag však neuposlechne profesorovo doporučení, aby se choval co nejnenápadněji, a předčítá Mildred a jejím přítelkyním báseň Dover Beach od Matthew Arnolda. Mildred svého muže udá, a když se Montag vrátí do práce, je na prvním výjezdu donucen spálit svůj vlastní dům. Má být zatčen, ale při potyčce s Beattym mu z ucha vypadne „zelený náboj“, díky kterému mohl naslouchat profesorovi Faberovi. Beatty se náboje zmocní a vyhrožuje, že profesora zničí. To už ale Montag neváhá a Beattyho spálí plamenometem na uhel. V souboji přemůže i mechanického Ohaře, který je naprogramován, aby Montaga zabil. Montag se dá na zoufalý útěk městem. Policie okamžitě vysílá nového mechanického Ohaře, aby Montaga vystopoval, ale Guy se převléká do Faberových šatů, které navíc polije alkoholem, aby změnil svoji pachovou stopu. Stopu, na níž je Ohař naprogramován. Korytem řeky se dostává za hranici města. Celá štvanice běží na živo v televizi a policie si nemůže dovolit neúspěch. Když ohař definitivně ztratí Montagovu stopu, nechá ho policie zabít nevinného člověka, který si vyrazil na procházku, a vydává ho za Montaga. Diváci tak mají své velkolepé finále.

Montag se za městem setkává se skupinou disidentů, převážně vysokoškolských profesorů, kteří ho přijmou mezi sebe. Učí se knihy zpaměti a své znalosti předávají svým dětem. Žádná kniha nesmí být zapomenuta a zároveň u nich nesmí být nalezena. Oni jsou živoucí literaturou.

Po nějaké době propukne válečný konflikt a město plné „automobilových štvanců“ a věčně se bavících lidí je během několika minut zničeno bombardováním. Vzdělanci se vydávají městu na pomoc tím, co mají – vědomostmi získanými z knih. Totální devastace přináší i naději na nový začátek.

Filmové zpracování:

1966, Francie/Anglie, režie: François Truffaut (nejznámější filmová verze)

Zdroje:

http://de.wikipedia.org/wiki/Fahrenheit_451
http://www.obrazovanie1.ru/knigi/Bradbury-451-stup%C5%88%C5%AF-fahrenheita.pdf
http://cs.wikipedia.org/wiki/451_stup%C5%88%C5%AF_Fahrenheita
http://www.rither.de/a/englisch/bradbury/fahrenheit-451/uebersicht-personen/