Kniha: Aeneis
Autor: Publius Vergilius Maro
Přidal(a): terer
Autor: Publius Vergilius Maro
Narodil se v roce 70 před naším letopočtem a zemřel v roce 19 před naším letopočtem. Byl nejslavnější římský básník zlatého věku římské literatury. Jeho tvorba vycházela z helénismu, psal lyrické verše. Studoval rétoriku, filosofii a matematiku. Vydal se do Říma a po studiu se dal na dráhu básníka.
Jeho dílo
- Bukolika – Také označováno jako Zpěvy pastýřské. Obsahuje deset idyl po vzoru básníka Theokrita.
- Georgika – Označováno jako Zpěvy rolnické. Je to báseň, která idealizuje venkov. Vyskytuje se zde mravní ponaučení a sylabický verš.
- Aeneis – Největší dílo Vergilia, které je považováno za římský národní epos.
Rozbor díla: Aeneis
Vergilius se při psaní tohoto eposu inspiroval Homérem, konkrétně Iliadou a Odysseou. Dílo se skládá z dvanácti knih.
- Téma: hledání nového domova
- Motiv: osud, nešťastná láska, plavba, bohové
- Časoprostor: starověk, Středomoří (Itálie, Řecko, Kartágo), podsvětí
- Kompoziční výstavba: 1. polovina je retrospektivní, 2. polovina chronologická, skládá se z dvanácti knih, veršované
- Literární druh a žánr: epika, hrdinský epos
- Vypravěč: er-forma
Postavy:
- Aeneas – syn římské bohyně lásky Venuše, hrdinný obránce Tróje, hlavní hrdina.
- Venuše – matka Aenea a jeho ochránkyně, římská bohyně lásky
- Anchíses – otec Aenea
- Juno – hlavní římská bohyně, rivalka Venuše → nemá ráda Aenea
- Jupiter – hlavní řecký bůh, spojován se živly, manžel Juno
- Didó – královna v Kartágu, zamilovala se do Aenea
- Sibyla – věštkyně, vydá se do podsvětí s Aeneem
- Turnus – král Rutulů, bojoval proti Aeneovi
- Latinus – král Latinů v Itálii
- Lavinie – dcera Latina, předmět sporu mezi Aeneem a Turnusem
Děj:
Dílo lze rozdělit do dvou častí. Prvních šest knih je o tom, co se stalo před příchodem Trojanů do Itálie a dalších šest knih je o jejich osudech po příchodu do Itálie. Aeneas prchá se svoji rodinou z hořící Tróje. Vypluje na moře s ostatními Trojany, kde bloudí několik let, než ho bouře zanese do Kartága. Před vstupem do města se mu zjeví jeho matka Venuše a dá mu informace o městě. Aeneas potká královnu Didó, která se zamiluje do Aenea a uspořádá hostinu. Aeneas ji vypráví o svých zážitcích: Trojané vtáhli dřevěného koně do města, poté Trója padla. Při útěku umírá jeho manželka, která se mu zjeví a vyvěští mu osud. Vypráví, jak hledal svůj nový domov, o kterém mu řekl bůh Apollón. Zjistí, že jeho nový domov má být Itálie. Než se dostal do Kartága, tak bojoval s Harpiemi a Kyklopy.
Didó dává oběť bohům, poté se Aeneem vydá na lov a stráví s ním noc v jeskyni, ale z vůle bohů musí Aeneas opustit Didó, jakmile se to Didó dozví, spáchá sebevraždu. Aeneas připlouvá k břehům Sicílie, kde koná slavnostní oběti na hrobě jeho otce. Mezitím mezi trojské ženy zanesla Juno odpor k dalším plavbám, proto zapálily lodě. Jupiter na pomoc sešle déšť, ale jen čtyři lodě uniknou zničení. Aeneas chce vyplout, nejdříve však s věštkyní Sibyllou sestoupí do podsvětí. Poté Trojané opraví lodě a vypraví se na další cestu.
Přistávají u italských břehů, tam mu Sibylla věští další osud. Poté spolu opět sestoupí do podsvětí, kde Aeneův otec ukazuje budoucnost Říma. Pak se setkává s králem Latinem, naplňuje se věštba a Latin mu chce dát za ženu svoji dceru Lavinii, kterou už slíbil Turnusovi. Aeneas začne s Turnem bojovat, Jupiter zakáže Juno a Venuši vměšovat se. Turnus vyráží proti Trojanům, vyzve Aenea na souboj. Aeneas je zraněn, ale Venuše ho vyléčí, tak v souboji vítězí. A z Trojanů se stávají Latinové.
Vyprávěcí postupy:
Rozhovory (dialogy, monology), vypravěčem je Aeneas, když vypráví, co se mu přihodilo
Typy promluv: dialogy i monology, vyprávění
Veršovaná výstavby: hrdinský epos, veršované
Jazykové prostředky:
Kontext autorovy tvorby:
Dílo vzniklo v zlatém období římské literatury s je považováno za římský národní epos. Je inspirováno tvorbou řeckého básníka Homéra.
Obecně kulturní kontext:
Dílo bylo vytvořeno ve zlatém období římské literatury. Toto období je považováno za vrchol římské literatury a to jak v próze, tak i v poezii. Píše se latinou. Latina se velmi zjemnila a studiem řeckých spisů dosáhli autoři čistoty jazyka, věcné a kompoziční.
Další autoři v tomto období:
Markus Tilius Cicero, Gaius Julius Caesar (Zápisky o válce galské), Publius Ovidius Naso (Umění milovat, Listy milostné, Proměny), Quintus Horatius Flaccus (Ódy, Eposy, Satiry, Listy), Gaius Valerius Catulus (Odi el amo)
