Afterdark – rozbor díla k maturitě (2)

rozbor-díla

 

  Kniha: Afterdark

  Autor: Haruki Murakami

  Přidal(a): Tertexia

 

 

AUTOR: Haruki Murakami (1949 – současnost)

  • Haruki Murakami je jeden z nejznámějších japonských spisovatelů současnosti.
  • Narodil se roku 1949 v Kyotu. Jeho otec byl syn buddhistického mnicha matka byla dcera ósackého obchodníka. Oba byli učitelé japonské literatury. Již od dětství byl Murakami silně ovlivněn západní kulturou, zvláště západní hudbou a literaturou. Často je oddělován od ostatních japonských spisovatelů právě kvůli ovlivnění Západem. Murakami studoval divadelní umění na univerzitě Waseda v Tokyu (jedna z nejprestižnějších japonských univerzit) a místo toho, aby se zajímal o stálé zaměstnání u některé velké společnosti, učinil doslova revoluční krok a otevřel si na předměstí Tokia jazzový bar, který se svou ženou Yoko provozovali asi osm let.
  • Když se z náhlého popudu rozhodl a začal psát svůj první román, těžko mohl někdo tušit, jak významným autorem se záhy stane. Obdržel hned několik cen za literaturu, například Tanizakiho Cenu v roce 1985 nebo Cenu Franze Kafky v roce 2006. Není držitelem Nobelovy ceny, ale říká se o něm, že je jejím čekatelem.
  • Do češtiny jeho díla překládá doktor Tomáš Jurkovič.
  • Murakamiho díla byla přeložena do více než čtyřiceti jazyků světa. Vydal také řadu sbírek povídek a esejů i několik knih literatury faktu. Do japonštiny přeložil díla F. S. Fitzgeralda, Johna Irvinga či Trumana Capoteho.
  • Je velkým milovníkem jazzu, např. v Afterdarku velmi často odkazuje na konkrétní skladby, které výjimečně doplňují atmosféru při čtení příběhu.

 

Další autorova významná díla:

  • romány Kafka na pobřeží (2002) , Norské dřevo (1987), 1Q84 (2009), Kafka na pobřeží, Kronika ptáčka na klíček (1995)
  • sbírky povídek Muži, kteří nemají ženy (2014)

 

ROZBOR DÍLA: AFTERDARK (2004)

LITERÁRNĚ-HISTORICKÝ KONTEXT

Kontext autorovy tvorby

  • Afterdark patří mezi autorova nejznámější díla na našem území.
  • V jeho díle se často odráží vliv hudby, přebírá název knih z různých písní (například Afterdark, Norské dřevo,..) a pro navození určité atmosféry písně hrané v průběhu děje zmiňuje. Jeho hrdinové jsou spíše samotáři, které jistým způsobem ovlivňuje jejich minulost.

 

Literární a obecně kulturní kontext

Moderní světová literatura 2. poloviny 20. století a současnosti: magický realismus

  • Magický realismus je literární směr, ve kterém se prolíná reálná skutečnost s iluzivními prvky. Často je spojován s rozmachem tohoto žánru v Latinské Americe v druhé polovině dvacátého století, a to především s knihou Sto roků samoty od Gabriela Garcíi Márqueze, která je považována za stěžejní dílo magického realismu.

 

Znaky magického realismu:

  • Obsahuje magické a mýtické prvky (pověsti), vliv folklóru. Tyto prvky působí přirozeně, nejsou nijak vysvětlovány, protagonisté je přijímají, nehledají v nich logiku.
  • Obsahuje množství detailních smyslových vjemů.
  • Zakřivuje plynutí času do smyčky nebo ho úplně vynechá. Někdy také dochází k opakování minulosti v přítomnosti a prolínání dvou (a více) časových
  • Dochází k obrácení příčiny a následku, například postava trpí před vypuknutím tragédie.
  • Zobrazuje události z různých úhlů pohledu, např. z pozice věřícího a nevěřícího nebo kolonizovaného a kolonizujícího.
  • Může být protestem proti totalitnímu režimu či kolonizaci.

 

Autoři tvořící v duchu magického realismu:

Latinská Amerika:

  • Gabriele García Márqueze – Sto roků samoty

Rusko:                        

 

ROZBOR UMĚLECKÉHO TEXTU

  • Téma a motivy
  • Téma =  osamělost či samota v tíživém okamžiku, …
  • Motivy =  noc, velkoměstský život, samota, Tokio, odvaha, čínština, prostituce, jazz, hodinový hotel, detektivní zápletka,
  • Děj – na konci

 

Časoprostor

  • Čas =   jediná noc; období mezi posledním nočním a prvním ranním vlakem; každá kapitola začíná konkrétním časovým údajem vyvíjející se noci; 23:56, 23:57, 0:25, (…), 6:52. (Toto časové rozvržení připomíná scénář, kde části děje připomínají jednotlivé scény.)
  • Prostor = Tokio, Japonsko; hodinový hotel Alphaville; kavárna; kanceláře společnosti Veritech; pokoj dívky Eri Asai

 

Kompoziční výstavba

  • Chronologický postup (děj plyne za sebou, jednotlivé události příběhu jsou uváděny od nejstarších po nejmladší), RÁMCOVÉ USPOŘÁDÁNÍ
  • Kapitoly jsou napsány stylem filmového scénáře a u každé z nich je uveden přesný časový údaj (jelikož se děj odehrává během jediné noci, je to dostačující informace k pochopení, kde v části příběhu jsme atd.). Text je dále členěn na odstavce.
  • Dějová linie je pro autora typická, střídají se tu dva paralelní, navzájem se prolínající příběhy.

 

Literární druh a žánr

literární druh = epika (dílo, které má děj; popisuje v tomto případě fiktivní příběh)

literární žánr = psychologické, detektivní, sci-fi fantasy; krátký román

forma literatury = próza

 

Vypravěč / lyrický subjekt

  •  vypravěč = er-forma (vypravěč hovoří ve 3. osobě jednotného i množného čísla, v minulém čase), občasně i tzv. wir-forma (variace ich-formy)
  • neosobní vypravěč, “oko kamery” (vystupuje v er-formě, zaznamenává chování postav, ale „nevidí“ do jejich nitra)

 

Postavy

hlavní / vedlejší / epizodická / fiktivní

kladná / neutrální / záporná

  • Mari Asai: studentka čínštiny na vysoké škole; nepříliš oblíbená dívka; pochází z obyčejné japonské rodiny; pomáhá k vyřešení případu vraždy v hodinovém hotelu;
  • Eri Asai: “krásnější” sestra Mari,; modelka a studentka sociologie; rozhodla se řešit své problémy (pravděpodobně) hlubokým spánkem (tzv. hikikomori)
  • Tecuja Takahaši: sympatický, inteligentní obyčejný kluk, který má za sebou neveselé dětství, ale nyní žije sám; hudebně zdatný – trénuje a hraje na trombón; chce se stát právníkem; ví co chce od života; během noci se zamiluje do Mari
  • Širakawa: správce sítě společnosti Veritech; pracovitý, až workoholický, a cílevědomý; zažívá problém s náročnou pracovní dobou (typický znak pro japonsko), kvůli které se míjí se svojí rodinou a řeší to tak, že  navštěvuje prostutitutky v hodinovém hotelu
  • Kaoru: někdejší zápasnice; aktuálně ředitelka hodinového hotelu Alphaville; pod skořápkou obryně skrytá laskavá a dobrá, životem ošlehaná žena hájící spravedlnost
  • Cvrček, Pšenice: pracovnice hodinového hotelu Alphaville, který vede Kaoru
  • Guō Dōnglì: čínská prostitutka zbitá Širakawou
  • Muž bez tváře: muž z místnosti na obrazovce v Erině pokoji, do které je pak Eri záhadným způsobem přenesena

 

Vyprávěcí způsoby

  • V díle je použita především přímá řeč. Komunikace je klíčovým prvkem příběhu

 

Typy promluv

  • Pásmo vypravěče (er-forma, “wir-forma”) a dialogy.
  • Veršová výstavba – není

 

Jazyk

  • Jazyk románu je jednoduchý. Murakami pracuje především s přirovnáními a metaforami.
  • Největší důraz je kladen na přímou řeč, protože komunikace je klíčovým prvkem příběhu, a na surrealistické pasáže, které jsou odlišeny i po formální stránce. Zvolená formální stránka je v Murakamiho díle inovativní a neobvyklá.
  • Většinu textu zaujímá vševědoucí autorský vypravěč v er-formě (ani to se v Murakamiho tvorbě neobjevuje nijak často), ale na začátku díla a ve skoro fantaskních částech popisujících Eri a její zvláštní spánek se objevuje vypravěč typu „oko kamery“ v plurálu první osoby, který vtahuje adresáta přímo do dění a dává tak románu další rozměr.

 

Děj:

Zbývá několik málo minut do půlnoci a Mari Asai sedí v restauraci Denny’s a čte si knihu. Zde ji potká Takahaši, který nedaleko zkouší s kapelou a přijde se občerstvit, a pozná v ní sestru své bývalé spolužačky a dá se s ní do řeči.

Chvíli poté, co Takahaši odejde, vyhledá Mari v restauraci Kaoru. Ta je ředitelkou hodinového hotelu, kde právě někdo surově zbil čínskou prostitutku a odešel se všemi jejími věcmi a samozřejmě také nezaplatil za pokoj. Prostitutka neumí japonsky a personál hotelu se s ní nedokáže domluvit. Kaoru zavolá Takahašimu, kterého zná od doby, kdy měl v hotelu brigádu, jestli někdo v jeho kapele neumí čínsky a ten ji odkáže na Mari. Mari prostitutce ochotně pomůže, tu si pak odveze člen čínské mafie, která do Japonska čínské prostitutky načerno vozí.

Mari s Kaoru pak jdou do baru a povídají si. Kaoru pak na záznamu z kamery u vchodu do hodinového hotelu vytiskne obrázek násilníka a předá ho čínské mafii. Tím násilníkem je Širakawa, který nedaleko odtud pracuje v jinak prázdné budově firmy Veritech na odstranění problému s počítačovou sítí, aby mezi zaměstnanci firmy mohla ráno proběhnout internetová konference. Během noci se ještě několikrát setkají Mari a Takahaši, poprvé když Takahaši přijde do baru Skylark, kde si Mari opět čte, potom se jdou projít do parku, Mari si pak jde na chvíli zdřímnout do hodinového hotelu ke Kaoru. Nakonec ji Takahaši vyprovodí na vlak a pozve ji na rande, Mari ale brzy odjíždí na půl roku studijně do Číny, Takahaši ale slíbí, že na ni počká.

Širakawa dokončí svou práci a odjede taxíkem domů, cestou vyhodí věci, které vzal prostitutce, jen její mobil si nechá a pak ho odloží do regálu v obchodu s potravinami Seven Eleven. Tam ho pak vyzvánějící najde Takahaši a nějakou dobu po něm i prodavač a oba zaslechnou vyhrožování mafiánů.

Během těchto událostí starší sestra Mari Eri Asai spí ve svém pokoji. Ukáže se, že tak spí už dva měsíce (japonský fenomén hikikomori). Během jejího spánku se však dějí divné věci: Z ničeho nic se v pokoji zapne televize, přestože je vypojená z elektrické zásuvky, a na obrazovce se objeví muž s přikrytým obličejem (“Muž bez tváře”), který se dívá na Eri. Během noci se postel s Eri dostane do místnosti v televizi a Eri se tam na chvíli probudí a neví, kde je. Jediné, co objeví, je tužka s logem firmy Veritech, stejné měl v kanceláři Širakawa. Co má však Širakawa společného s Eri není v románu vysvětleno. Eri se z místnosti nemůže nijak dostat a z oken není nic vidět a tak zase ulehne a ve spánku se dostane zpátky do své postele ve svém pokoji. Tam nad ránem přijde od vlaku její sestra Mari a lehne si k ní do postele. Dvě sestry, které jsou zcela rozdílné a každá žije svůj život (Eri jako obletovaná modelka možná úspěšnější, Mari zase svobodnější), se dostanou po letech k sobě, velký vliv na to má ta spousta rozhovorů (s Takahašim, Kaoru a Cvrčkem) a zážitků z právě uplynulé noci.

Příběh tak končí šťastně, “do další tmy zbývá ještě spousta času”.





Další podobné materiály na webu: