Kniha: Alchymista
Autor: Paulo Coelho
Přidal(a): alpha700
Rozbor uměleckého textu:
Výňatek – umělecký text:
Obzor zrudl a vyšlo slunce. Pastýř si znovu vzpomněl na rozmluvu s otcem a rozveselil se; už viděl hodně hradů a hodně Žen (ale žádnou, jako je ta, kterou už za dva dny měl znova spatřit). Má plášť, knížku, kterou může vyměnit za jinou, a stádo ovcí. Ale nejdůležitější je, že každý den uskutečňuje velký sen svého života: chodit světem. Až se nabaží andaluských plání, může ovce prodat a stát se námořníkem. Až se pak zase nabaží moře, už bude znát spoustu měst, spoustu žen a spoustu možností, jak být šťasten,
– Nevím, jak hledají Pánaboha v semináři, -pomyslel si, když vzhlížel k vycházejícímu slunci. Vždycky když to bylo možné, hledal cestu, kterou ještě nešel. A v tomhle kostele nikdy předtím nebyl, přestože šel tolikrát kolem. Svět je velký a nevyčerpatelný, a kdyby se aspoň trochu nechal vést ovcemi, jistě by objevil víc zajímavých věcí.
– Problém je v tom, že ony vůbec nevědí, že jdou každý den jinudy. Neuvědomují si, že jsou pořád na jiných pastvinách, že se mění roční období – protože se starají jen o potravu a vodu.
– Možná to tak děláme všichni, – pomyslel si. “ I já, protože od té doby, co jsem poznal kupcovu dceru, na jiné ženy nemyslím.“ Podíval se na oblohu a odhadl, že před polednem bude v Tarifě. Tam si vymění svou knihu za nějakou tlustší, naplní si láhev a dá se oholit a ostříhat; musí všechno stihnout, než se zase setká s dívkou. Vůbec si nechtěl připustit, že by ho nějaký pastýř s větším stádem předběhl a požádal o její ruku.
– Život je zajímavý právě pro tu možnost uskutečnit nějaký sen, – uvažoval, zatímco znovu zvedl oči k obloze a zrychlil krok. Zrovna si vzpomněl, že v Tarifě bydlí jedna stará žena, která umí vykládat sny. A jemu se v noci už podruhé zdál týž sen.
Kompozice:
- Dílo je členěno na prolog, první část, druhou část a epilog. Jednotlivé části jsou pak děleny do odstavců. Psáno chronologicky.
- Výňatek uměleckého textu je z první části a obsahuje pět odstavců.
Postavy:
- Santiago (hlavní postava), stařec, cikánka, sklenář, Angličan, Fátima, Alchymista
Děj se odehrává ve Španělsku a severní Africe v moderní době, čas není konkrétněji zmíněn. Příběh vypráví o pastýři Santiagovi, který se na základě snu vydal hledat poklad.
Ukázka je ze začátku příběhu. Odehrává se ještě předtím, než cikánka Santiagovi vyloží jeho sen, což je pro něj prvním impulzem pro vydání se na cestu, přestože cikánce zprvu nevěří.
Charakteristika díla:
Podle literárního směru je dílo řazeno do magického realismu.
Obsahuje magické, mytické prvky (Santiago se přeměňuje na vítr; Alchymista je schopen přeměnit jiné kovy ve zlato; každý má svůj Osobní příběh – svůj osud – když daná osoba bude chtít, vesmír udělá vše pro to, aby se osud naplnil – viz: „To je to, co jsi odjakživa chtěl dělat. Každý člověk zkraje mládí ví, jaký je jeho Osobní příběh. V té době je všechno jasné a možné a lidé se nebojí snít a přát si to, co by v životě rádi dělali. Jak však čas plyne, jakási tajemná síla se snaží dokázat, že Osobní příběh uskutečnit nelze.“ (…) „Jsou to síly, které se zdají být zlé, ale v podstatě tě učí, jak uskutečnit svůj Osobní příběh. Připravují tvého ducha a tvou vůli, protože na této planetě platí jedna veliká pravda: ať jsi kdokoli a děláš sokoli, když něco doopravdy chceš, je to proto, že se toto přání zrodilo v duši Vesmíru. Je to tvé poslání na Zemi.“ (…) „Když si něco přeješ, celý Vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit.“).
Prolíná se dějová a filosofická rovina. Hlavní postava se na základě událostí dostává k řadě filosofických myšlenek. Příklad z ukázky, kdy Santiago uvažuje o ovcích a propojuje své myšlenky i se sebou samým: „- Problém je v tom, že ony vůbec nevědí, že jdou každý den jinudy. Neuvědomují si, že jsou pořád na jiných pastvinách, že se mění roční období – protože se starají jen o potravu a vodu. – Možná to tak děláme všichni, – pomyslel si. ,I já, protože od té doby, co jsem poznal kupcovu dceru, na jiné ženy nemyslím.‘ “ (…) „- Život je zajímavý právě pro tu možnost uskutečnit nějaký sen, – uvažoval, zatímco znovu zvedl oči k obloze a zrychlil krok.“ (=vnitřní monolog). Autor prostřednictvím postav dává na některé myšlenky důraz a několikrát je opakuje. Hlavní myšlenkou je, že člověk si může zvolit svůj osud a když bude chtít, bude mu umožněno ho dosáhnout.
V úvodu je citát z Bible (Lukáš, 10, 38-42). Jedna z dalších aluzí se nachází v Prologu, kde hlavní postava čte a zamýšlí se nad příběhem o Narcisovi od Oscara Wildea. Autor naráží také například na arabské přísloví, které říká, že co se stalo dvakrát, stane se pravděpodobně znova, zatímco stalo-li se to pouze jednou, vícekrát se to už stát nemusí („Všecko, co se stane jednou, už se nemusí stát nikdy. Ale všecko, co se stane dvakrát, určitě se stane i potřetí.“)
Text je psán spisovným, jednoduchým jazykem, er-formou, působí čtivě.
Jazykové prvky:
- Výčet (enumerace): „Má plášť, knížku, kterou může vyměnit za jinou, a stádo ovcí.“
- Vnitřní monolog: „- Nevím, jak hledají Pánaboha v semináři, -pomyslel si, když vzhlížel k vycházejícímu slunci.“
- Přímá řeč: „, Jako všichni ostatní,‘ odpověděl Santiago, ,ve škole.‘“
- Zdůraznění velkým písmenem na začátku slova: Duše světa, Osobní příběh, Vesmír, Univerzální řeč
- Cizí výraz: Maktub – arabské – znamená „Tak je psáno“
- Personifikace: ticho zavládlo; duše karavany rozmlouvá s duší pouště;
- „Jsme součástí této Duše a málokdy si uvědomujeme, že ona vždy pracuje v náš prospěch.“
- Přirovnání: „Život pak bude jako slavnost, veliká oslava, protože je to vždy jenom ta chvíle, kterou zrovna prožíváme.“
- „Vypadá to jako z Tisíce a jedné noci.“
Rozbor neuměleckého textu:
Výňatek – neumělecký text:
Zlovlk
Nebudu předstírat, že jsem k Alchymistovi předstupoval nepředpojatě. Coelho a jeho sluníčkoví lidičkové mi pijí z žíly už dlouho. Realita však překonala mé nejčernější představy.
Kniha je jazykově i obsahově chudší než obyvatel mogadišského slumu. Vše se točí v podstatě jen kolem myšlenky, že každý sen se splní, pokud se ho nevzdáme. Nesmysl, samozřejmě, ale je to dostatečně laciné a líbivé, aby se tím prostý lid opíjel jako devadesátiprocentním rohlíkem. Je příznačné, že jde o nalezení hromady peněz.
Také láska je pojata velmi nedůvěryhodně. („Miluji tě, protože se celý vesmír spojil, abych se k tobě dostal!“ – kdyby mi někdo řekl podobnou frázi, asi bych ho utloukl ztvrdlým perníkovým srdcem)
Do toho se tu a tam objeví nějaké to moudro ukradené odjinud, třeba z Bible nebo z lidových rčení. Troufám si odhadovat, že nejeden nevzdělaný čtenář je přiřkne autorovi, což je samozřejmě záměr. Pobavilo mě, jak v některých pasážích Coelho vyloženě očkuje své čtenáře proti „zlým intelektuálským knihám“, což je ale ve srovnání s Alchymistou téměř každá.
Kniha má dva klady. Zaprvé je velmi krátká a zadruhé si stačí přečíst jednu náhodnou kapitolu, aby člověk věděl, o čem je – základní teze se omílá pořád a pořád a pořád a pořád…
Na konci knihy jsem, stejně jako Santiago, našel poklad. V mém případě to bylo zjištění, že ji konečně mohu odložit.
(http://www.databazeknih.cz/knihy/alchymista-413)
Text je komentářem ke knize Alchymista od Paula Coelha na Databázi knih, což uvádí zdroj uvedený v závorkách pod textem. Autorem textu je uživatel vystupující pod přezdívkou „zlovlk“.
Názor je subjektivní, autor vyjadřuje negativní emoce, kritiku („kdyby mi někdo řekl podobnou frázi, asi bych ho utloukl ztvrdlým perníkovým srdcem“.). Text je psán spisovným jazykem, publicistickým stylem a úvahovým postupem. V komentáři se vyskytuje několik jazykových prvků jako deminutiva („sluníčkoví lidičkové“), metafora („chudší než obyvatel mogadišského slumu“), přirovnání („aby se tím prostý lid opíjel jako devadesátiprocentním rohlíkem“), ironie („asi bych ho utloukl ztvrdlým perníkovým srdcem“; „Na konci knihy jsem, stejně jako Santiago, našel poklad. V mém případě to bylo zjištění, že ji konečně mohu odložit.“) či citace („, Miluji tě, protože se celý vesmír spojil, abych se k tobě dostal!‘“).
Slohotvorní činitelé
- subjektivní: Výňatek je psán v mužské osobě, autorem je tedy nejspíše muž. Na základě některých slov („Coelho a jeho sluníčkoví lidičkové mi pijí z žíly už dlouho.“; „což je ale ve srovnání s Alchymistou téměř každá“) působí, že má všeobecný přehled a zkušenosti z oboru literatury (pravděpodobně bude jeho objektem zájmu).
- objektivní: Projev působí připraveně, promyšleně. Některé obraty jsou pravděpodobně napsány za účelem pobavení možných čtenářů, hlavním smyslem komentáře však je informovat o názoru autora.
Horizontální členění:
- Komentář je členěn do několika odstavců. První z nich je jakýmsi úvodem, který naznačuje negativní kritiku, což ostatně potvrzuje i poslední odstavec, který stručně vystihuje celou pointu komentáře.
Vertikální členění
- Do vertikálního členění bychom mohli zahrnout uvedení přezdívky autora komentáře a uvedení zdroje v závorkách pod textem.
